Angela Merkelová se prochází s tureckým premiérem zasněženou Ankarou, zatímco na hraničním plotu (ze syrské strany) visí 40 tisíc uprchlíků. Tolik „romantická“ část nečekané návštěvy s nečekanými závěry. To ostatní už je drsná realita – a možná až příliš.
Vše nasvědčuje tomu, že kancléřka pod tlakem okolností již přehodnotila svůj přístup k imigrační vlně a je stále více nakloněna tomu, k čemu jí přímo či nepřímo vybízejí nejen její oponenti, ale i političtí souputníci a dnes už i většina "probuzených" voličů: V míře menší, větší čí úplné - zavřít hranice. Zda (a jak) to udělá, závisí právě na výsledku její turecké schůzky.
Nejspíš právě proto se rozhodla přihodit do hry o svůj další politický život i velmi riskantní "bonus": Zapojení Německa po boku Turecka do syrského konfliktu. Zní to možná zvláštně, ale další politický osud kancléřky Merkelové, zkázu Německa a potažmo i celé Evopy má stále více v rukou nevyzpytatelné Turecko - respektive prezident Erdogan.
Kdyby Německo chránilo svoje hranice, jako mladík před imigranty svoji dívku, tak jsme za vodou.........
Zavření hranic s Bavorskem
„Spirála migrační krize se posunula do bodu, kdy je Německo v čele s kancléřkou Angelou Merkelovou připraveno zrušit všechny předchozí závazky a uzavřít hranice do Bavorska milionům uprchlíků,“ uvedl ředitel berlínského Institutu pro světovou veřejnou politiku Thorsten Benner pro deník Politico (spoluvlastníkem evropské verze je kancléřce blízké německé vydavatelství Axel-Springer).
Tento razantní (ale již i očekávaný) krok, který zásadním způsobem změní situaci v Evropě, je (z pohledu Německa i Merkelové) racionální, pragmatický a vlastně i nutný. Byla to sice samozřejmě Merkelová, kdo svým "vítáme a zvládneme to" migrantskou záplavu vyvolal a přivedl ji na kritickou úroveň. Nicméně Evropa jako by si už zvykla, že kancléřka je „měkká“, "hodná", "humánní" a nechala se ukolébat představou, že tomu tak bude napořád. Nebude.
Důvěra veřejnosti v kancléřku i vládní koalici setrvale klesá, zatímco obliba proti-imigrantských uspupení v čele s Alternativou pro Německo vykazuje opačný trend. A již za pár týdnů budou volby do třech významných německých regionálních parlamentů. A příští rok volby celostátní.
V sázce je příliš mnoho
Do klamné vize společně postupující a rozhodující se Evropské unie (z níž má Německo největší zisk) vložila Merkelová celý svůj politický kapitál – a teď za to má kvůli "vzdoru" ostatních států (včetně České republiky) zaplatit svou kariérou, a (možná trvalým) poškozením značky CDU/CSU?
Zavřením hranic by Merkelová vytvořila obrovský tlak a získala výhodu při jednáních s ostatními evropskými státy o povinném přerozdělování uprchlíků. Ztratila by však podporu velkých finančních korporací a riskovala by možnou vážnou roztržku už nejen s poměrně sjednocenou střední Evropou (V4) - proto se tak razantní krok zatím zdráhala udělat.
Čtěte ZDE: U sousedů hoří: "To zvládneme," uklidňují hasiči a místo vody stříkají benzínem. Merkelová jako vždy hraje o čas - který je proti nám. Jak dlouho budou Němci snášet lži svých médií? Anarchie zachvacuje zemi pořádku
Čtěte ZDE: Otázka, která stojí nejen před Německem: Jak se zbavit Merkelové? Veřejnost je dál, než tvrdí cinknuté průzkumy. Německo úpí, NATO posiluje u hranic s Ruskem. Kdo chce rozvrat a chaos v Evropě?
Pytel plný miliard
Do Turecka přijela s pytlem napěchovaným třemi miliardami euro, dárkem pro vyděrače, který má Turecko údajně použít na „uprchlickou problematiku“. Použití těch peněz ale samozřejmě nikdo nezkrontroluje. A Turci sice už teď křičí, že to nestačí, že chtějí víc. Vzhledem k hrozící celoevropské katastrofě (k níž drží jeden z klíčů) je ale v podstatě jedno, jestli těch miliard dostanou tři, pět, deset, nebo i víc. Ale zdaleka nejde jen o peníze. Turci chtějí ve skutečnosti něco jiného: Sýrii, respektive hlavu prezidenta Asada.
Merkelové návštěva byla proto nikoli náhodou načasována na dobu, kdy ruské nálety úspěšně pomáhají Asadově armádě dobýt klíčové syrské město Aleppo - strategický bod nedaleko tureckých hranic. A tak zatímco Rusové dělají špinavou práci za zbytek světa (ničí Islámský stát, rozlezlý po Sýrii a okolí), Merkelová v Turecku prohlašuje, že je ruskými nálety na Aleppo „zděšena“.
Za koho vlastně bojuje?
Po krátké vřelé zdravici v turečtině si zanotovala s tureckými vůdci, že je rozhodně třeba pomoci trpícím syrským bratrům a sestrám, že Rusko porušuje rezoluci OSN, že to, co se děje v Aleppu je opravdu hrůza a je třeba zasáhnout. Připomeňme, že ti, kteří z Aleppa utíkají, jsou rodiny a komplici teroristů, kteří město několik let ovládají - a předtím z něj vyhnali (či vyvraždili) obyvatelstvo věrné legální vládě prezidenta Asada.
Ruská strana mezitím varuje, že má signály o tureckých manévrech u syrských hranic, a že se Turci připravují na invazi do Sýrie. Pokud k ní dojde, nelze předvídat skoro nic: Co se stane, až Turecko (člen NATO) sestřelí první ruské letadlo nad syrským územím, kde jsou Rusové jako jediní legálně - na pozvání syrské vlády?
Přijela tedy Merkelová ve skutečnosti demonstrativně ujistit, že Německo je a bude na straně Turecka, ať už proti Asadovi (a Rusku) podnikne cokoli - ve jménu "ochrany" svých syských bratrů a sester? Nezapomeňme, že pro další kariéru kancléřky Merkelové jistě není nezanedbatelný ani fakt, že Turci tvoří největší (voličskou) menšinu v Německu.
Čtěte ZDE: 10 000 "zmizelých" dětí: Obchod s bílým masem a neomezené "menu" pro pedofily? Pozdní probuzení v Německu: Jen 2 % migrantů mají prý nárok na azyl. Sobotka jako Merkelová: Klid, my to zvládneme!
Čtěte ZDE: Merkelové diplomatický "majstrštyk": Import tureckých muslimů. Z deště rovnou pod Niagáru. Čas pro Thomase Jeffersona a jeho výzvu k dobře organizované a ozbrojené domobraně?
Nečekaně pevné turecko – německé přátelství
Německo-turecká pomoc syrským soudruhům by podle Merkelové a Erdogana měla vypadat tak, že Německo dodá technické zázemí a Turecko pomůže (blíže nespecifikovaným) zásahem v podobě jakési "státní pomoci při katastrofách". A protože to (samozřejmě) nezvládnou sami, bude jim muset pomoci NATO.
Merkelové návštěva v Turecku je jasným signálem pevného a nerozborného německo – tureckého svazku, který je třeba sevřít ještě pevněji, protože "ruské řádění" v Sýrii je podle jejich jednotného názoru opravdu odsouzeníhodné a generuje uprchlíky, které pak ohrožují Německo i celou Evropu.
Podle Merkelové tak nejsou viníkem současného stavu (kdy za rok přibyl v Německu přes milion imigrantů) Spojené státy, které válku způsobily, ani Turecko, které pouští imigranty do Evropy, ani Německo, které imigranty pozvalo, ale Rusko, kterému se (jako jedinému) daří situaci řešit.
Bod zlomu
Kancléřka Merkelová riskantně směřuje k bodu zlomu, který může vyvrcholit uzavřením německých hranic - čemuž vše nasvědčuje. Pokud bude trvat turecký "průchoďák", změní se starý kontinent v totéž, čím je dnes Německo: Zemi, ve které není bezpečno. Pak nezbude nic jiného, než hranice zavřít. Což bude mít ovšem fatální důsledky také pro nás, neboť se rázem staneme jednou z hlavních tras "pochodu na Evropu".
Merkelová odjela do Turecka v podstatě podepsat smlouvu s ďáblem. Doufá, že tím zoufalým krokem získá zpět to, co se zdá být nyní takřka nemožné: Opětovné vítězství ve volbách 2017. Rozehrála tím poker, v němž do svého znovuzvolení sází otřesenou stabilitu celého našeho kontinentu, možná i světa.
Část jejích karet má teď v rukou hokynář Erdogan.
