Protibruselská opozice je roztříštěná a nic nenasvědčuje tomu, že by se našla integrační síla, která by dokázala navzájem znepřátelené skupiny sjednotit pro společný postup. Hlavní příčinou je samozřejmě konkurenční nevraživost vyplývající z předvolebního boje o prakticky stejný voličský elektorát.
Drtivá většina občanů odmítá proimigrační sebevražednou politiku otevřených hranic, kterou reprezentují mocné a bohaté "neziskovky", zastoupené v Sobotkově vládě především jakešovským "kůlem v plotě", ministrem Dienstbierem. To je na jednu stranu povzbudivé, ovšem zároveň to vytváří stav, kdy až na výjimky prakticky všechny politické strany zleva doprava říkají v podstatě totéž a liší se pouze v důrazu a ochotě něco pro naši obranu a bezpečí - kromě řečí - skutečně udělat.
Strany vítačů
Samozřejmě kromě stran přikovaných ke zničující bruselské ideologii multikulturalismu a nadnárodním politickým korporacím, které celou migrantskou invazi vyvolaly a řídí. Aby si tyto síly udržely vliv, nutí své politické nohsledy v jednotlivých zemích k držení linie i za cenu politické sebevraždy. Jediné, co potřebují, je totiž čas, aby se podařilo zaplavit Evropu takovými masami imigrantů, že již nebude cesty zpět, kromě otevřené konfrontace s občany - což by jim umožnilo zavést naplno policejní systém a potlačit "vzpouru" násilím.
Rozhodujícím faktorem pro zklidnění situace by mohly být krajské volby, které ukáží skutečnou sílu jednotlivých aktérů na národní scéně
Typickými představiteli těchto sil u nás je Sobotkovo křídlo sociální demokracie, stále těsněji propojené s trockistickou falangou multikulturních revolucionářů. Pozici proimigračního lídra posílí bezpochyby Strana zelených. Po zvolení levicového radikála Matěje Stropnického do svého čela začne nepochybně fungovat ještě hlasitěji. Podle dosavadních průzkumů STEMu se však tato strana, která je dnes ještě nalevo od KSČM, pohybuje kolem jednoho procenta preferencí.
Kromě nich reprezentuje tzv. "městské liberály" jak si "vítači" také eufemisticky říkají, umírající TOP 09, která po nástupu Miroslava Kalouska zřejmě míří za svými předchůdci z ODA a Unie svobody do dluhů a zapomnění. Podle lednového průzkumu STEM, který byl k TOP 09 vždy nápadně milosrdný, by strana získala už jen něco kolem 6 procent, a potácí se tak spolu s vládními lidovci těsně nad čárou ponoru. Jen o dvě procenta více by získala ODS, která se alespoň formálně pokouší svézt na protiimigrační vlně a udržet se tak při životě.
Čtěte ZDE: Dvě procenta proti všem: Demokracie ve vyspělé EU praxi. Prorok vítačů. Mnichov číslo 2 již za pár týdnů? Dva prezidenti v čele odporu. To hlavní teprve přijde
Čtěte ZDE: Sobotkův "plán B": Přeskočilo mu? Špidla dál jedná o kvótách pro migranty. Nejsme tu pro cizí byznys. Okamžitě postavme plot a obnovme státní hranici! Schengen je mrtvý tak jako tak
Úsvit a Okamura
Největší bitvu o "protiimigrantské" voliče z parlamentních stran tak patrně svede Úsvit - Národní koalice a Okamurova SPD. Z těchto dvou uskupení, jež osobní antipatie rozdělily na znepřátelené tábory, se formují zřejmě dva nejviditelnější proudy na protiimigrantské scéně. Úsvit se už minulý rok přidal ke Konvičkovu Bloku proti Islámu, čímž vzniklo uskupení, které má ambice překročit pětiprocentní hranici a uspět už i v nadcházejících krajských volbách, což by se Černochovým lidem zběhlým od Okamury samostatně asi nepodařilo. Lednový průzkum STEMu jim ostatně přisuzuje pouze dvě procenta.
Výrazně posílila Okamurova SPD, která se do voleb spojila se Zemanovci pod vedením senátora Veleby. Okamura by podle STEMU dostal 4 a půl procenta a přiblížil by se tak těsně pod potřebné kvórum. Podle dalších průzkumů se dokonce nad pět procenty již pohybuje. Za určitých okolností, by tedy mohly pětiprocentní hranici nutnou pro vstup do krajských zastupitelstev překročit obě uskupení a připravit si tak výchozí pozici pro parlamentní volby v příštím roce.
Petice SPD za vystoupení z EU
V polovině prosince minulého roku proběhla médii bojkotovaná 1. celostátní konference Okamurova hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD), kterou přijeli podpořit i zástupci francouzské Národní fronty Marine Le Pen a další zahraniční hosté. V polovině ledna potom Okamurovci předložili v parlamentu svoji petici za referendum o vystoupení z Evropské unie, kterou podepsalo na internetu přes 100.000 občanů. V rozpravě kterou SPD vyvolala mimo jiné od Tomia Okamury, zaznělo:
"Evropská unie se od našeho vstupu radikálně změnila a zároveň nenaplnila naše mnohá očekávání. V čase, kdy občané hlasovali o vstupu, drtivá většina z nás vnímala Evropskou unii jako společný evropský prostor, v němž se po vstupu budeme svobodně a volně pohybovat, pracovat a obchodovat. (...) Pokud dnes dochází ke ztrátě suverenity České republiky, je požadavek referenda o ukončení tohoto procesu věc nanejvýš potřebná a chrání zájem České republiky."
Okamura se také pokusil minulý týden vyvolat hlasování o nedůvěře vládě. "Naše republika potřebuje předčasné volby a novou vládu, která bude hájit zájmy této země. Hlasování o nedůvěře jsme se již jednou pokusili vyvolat. K podpisům našich 3 poslanců se ve Sněmovně nepřidal žádný další. Nikdo z takzvané opozice tuto naši snahu nepodpořil. To je zásadní důvod, proč 6. února nemůžeme stát na jednom náměstí s lidmi, kteří jiné věci říkají a jiné věci dělají," uvedl ve svém prohlášení Okamura - a potvrdil tak, že spojení pronárodních sil je v nedohlednu.
Úsvit bez Okamury zatím spíše v soumraku
Původně jediná strana, Úsvit i SPD, která se dostala do parlamentu na Okamurových zádech, oslovují nadále prakticky stejné voliče s téměř totožným programem. Jenže hrát Okamurovce bez Okamury bude obtížné. Úsvit proto dělá, co může, aby dal najevo, že i bez svého "popraveného" vůdce může existovat. Narozdíl od Okamury dostává poměrně dost příležítostí i ve veřejnoprávních médiích.
Minulý týden uspořádal v Roztokách u Prahy mezinárodní jednání euroskeptických protiislámských uskupení (za účasti německého hnutí PEGIDA), nazvanou "My jsme Pevnost Evropa," kde společně připravovaly demonstraci proti islamizaci Evropy, která by měla proběhnout 6. února ve čtrnácti zemích starého kontinentu. Na závěr jednání byla přijata "Pražská deklarace" ve které se mimo jiné praví:
"Nevydáme Evropu nepřátelům. Jsme připraveni se postavit na odpor politickému islámu, extrémním islámským režimům i jejich evropským kolaborantům. Jsme připraveni riskovat svoje svobody, majetky a případně i životy, tak jak to činily generace před námi a jak to zavazuje nás pro budoucí generace. Odmítáme se podřizovat evropské centrální vládě. Panování bruselských a globálních elit přineslo pouze bídu, nezaměstnanost, korupci, chaos a morální rozvrat. Je nejvyšší čas jej ukončit."
Společná demonstrace, která spojí telemostem Prahu s ostatními protestujícími evropskými městy, proběhne v režii Bloku proti Islámu a Úsvitu v sobotu 6. února na Hradčanském náměstí. Ve stejný den si tuto událost připomene i Okamurova SPD se Zemanovci, kteří se sejdou v dolní části Václavského náměstí na Můstku. Ještě před tím se na Vítězném náměstí v Dejvicích scházejí příznivci Národní demokracie.
Skutečnost, že v jednom dni proběhnou tři separátní protiimigrantské demonstrace (místo jedné mohutné) ukazuje, že rozpory mezi seskupeními, která to s obranou naší země proti migrantské invazi - narozdíl od vládních stran - myslí určitě vážně, jsou v dohledné době zřejmě nepřekonatelné.
Je to velká škoda, protože většinová veřejnost se v rozdílech mezi nimi - také kvůli mediální blokádě - nebude umět vyznat, a raději tak sáhne po "jistotě" v podobě některé z parlamentních stran. A příliš pozdě pochopí, že opět jen sedla na vějičku "Bruselanům" skrytým pod "burkou" falešných slibů. Ale to už bude pozdě.
Za další čtyři roky už pak nebude jak se bránit. Do voleb sice ještě nějaký čas zbývá, ale rychle se krátí.
