Německá mašina se hroutí do sebe a pára stoupá. Neuplyne den, kdy by v souvislosti s migrační vlnou nevzplál dům, auto či nebyl někdo zraněn. Je jen otázkou času, kdy dojde na území Německa k sebevražedným útokům, podobným těm, které se staly před pár týdny v Paříži.
Svět balancuje na prahu poslední války a „vůdci“ na úsvitu této strašné hrozby pořádají konferenci o počasí. Zhroucení naší civilizace je blízko. Nezbývá než věřit, že se mu dá ještě zabránit – a Německo, jako nejvýkonnější evropská ekonomika, je k tomu klíčem.
My a oni: kdo s koho?
Dělení na „My“ a „Oni“ nabývá v Německu stále jasnější obrysů. Nejmírnějším důsledkem této polarizace je politické zemětřesení (parlamentní volby však mají být až v roce 2017), nejdramatičtějším pak nějaká forma občanské války. Ke které z těchto možností náš mocný západní soused směřuje, ukáží nejbližší týdny a měsíce.
Do skupiny „My“ patří většina znepokojeného obyvatelstva, ať už se veřejně projevuje, nebo mlčí. Je reprezentovaná mladými ambiciózními jedinci a politickými stranami (Linke, hnutí Pegida, Alternative für Deutschland, Piraten...).
„Oni“ jsou přistěhovalci, na jejichž straně stojí tradiční strany, které se více méně ztotožňují s politikou kancléřky Angely Merkelové (CDU, CSU, SPD, FDP...). Když to nevyjde, Angela je stáhne s sebou – což se však zatím zdá málo pravděpodobné.
Do Německa za rok 2015 nepřišlo půl milionu přistěhovalců, jak nás média ještě začátkem roku balamutila, ale takřka trojnásobek. Až si každý z cizinců, který dostane azyl, přizve rodinu, může jejich počet vzrůst až na deset milionů. Pro začátek.
Podle posledních průzkumů (Ipsos Institut) je 56 % Němců přesvědčeno, že Německo není na takový nápor uprchlíků připraveno a již pouze 18 % obyvatelstva hledí do budoucna s optimismem.
Rozvírají se nůžky mezi názorem veřejnosti a politickými elitami. Dochází k jevu, který je na západní scéně čím dál častější. Takzvaná demokracie ztrácí pod tlakem krizí smysl. Zůstává jen iluze.
Čtěte ZDE: Přituhuje v Evropě i u nás: Jsme hosty na pohřební hostině svobodného myšlení. V Německu už jde o život. Kdo je tady nácek? Švábní kultura pod Putnou. Přejme si štěstí, budeme ho potřebovat
Bičování velmoci
Kancléřka však odmítá veřejně připustit, že se Německo ocitlo v nejhlubší krizi ve svých poválečných dějinách. Že vedle (vykonstruovaného) útoku na pilíř německé ekonomiky, automobilku Volkswagen (tato mediální vlna přišla z USA), načasované na začátek pohybu uprchlické masy (jaro 2015), dochází k proměně společnosti. Vedle racionální nové opozice už z jejích hlubin opět vylézají hadi a štíři s hákovými kříži na hrudích.
Kancléřka Merkelová to vidí zcela opačně a prohlašuje, že to, co se děje, je vlastně naopak – že jde o boj proti démonům minulosti a migrantská vlna znamená pro Německo velkou příležitost.
Paní Merkelová podrobněji nerozvíjí, co míní onou „příležitostí“. Pokud má však na mysli uznání (mezi ostatními státy), tak se s ní podle posledního průzkumu ztotožňuje jen něco málo přes 20 procent respondentů. A to je zatraceně málo na to, že je v sázce budoucnost nejen Německa, ale potažmo i celé Evropy.
Onou „příležitostí“ se tak stává spíše možnost sebevražedných útoků či vznik organizovaného zločinu ve městech a čtvrtích pod vládou muslimských gangů, jejichž schopnost zorganizovat se je mimořádná a mnohokrát vyzkoušená. Mutti Merkelová se - v lepším případě - jen těžce mýlí.
Media ex machina
Čím hlubším marasmem se Německo prodírá, tím zásadnější je role médií. Čím větší dosah mají, tím je jejich interpretace reality bližší té vládní a vzdálenější realitě skutečné. Netýká se to jen uprchlíků, ale také událostí na Ukrajině či v Sýrii.
Vliv sociálních médií přispěl k tomu, že stále víc lidí hodnotí jako příčinu krize hrabivost Západu (USA), agresivní snahu získat kontrolu nad klíčovou surovinou dneška – tedy ropou a potřebou vytvářet nová odbytiště zbraní – pod záminkou vývozu tzv. demokracie. Dochází ke schizmatu, které je v Německu nové: Významná část veřejnosti už připouští, že co se píše v médiích, nemusí být všechno pravda. Ještě poměrně nedávno nepředstavitelné.
Aktuální průzkum německého Demoskopického institutu zjistil, že se zpravodajstvím médií o uprchlické krizi je zcela nebo částečně nespokojena více než polovina Němců: 51 procent. Podle některých komentátorů se zpravodajství mainstreamových médií o uprchlické vlně změnilo na propagandistickou kampaň hájící politiku Angely Merkelové.
Především dvě klíčové německé veřejnoprávní stanice ARD a ZDF drží s matičkou Angelou basu. Dostat se na obrazovky těchto dvou hlavních vysílacích kanálů je pro menší politické strany takřka nemožné, a pokud se tak stane, vždy je jim podsouvána nálepka extrémismu. Asi i pro to roste vliv regionálních televizí, jejichž zpravodajství často bývá v přímém rozporu s veřejnoprávními.
Tištěná média nejsou v Německu tak zjevně v pazourech politických stran, jako je tomu u nás (Babiš, Bakala). Formálně zůstávají v rukou soukromých mediálních skupin, motivovaných primárně ziskem. Klíčovou roli sice stále ještě hraje celostátní deník Der Bild a týdeník Der Spiegel, těžiště se však i zde přesouvá do regionálních tiskovin (v Německu s 80 miliony obyvatel vychází 350 deníků).
Čtěte ZDE: Angela rozpoutala oheň a dál si s ním hraje: Situace v Německu se před Vánocemi dramatizuje. Hořící domy, zápalné láhve. Veřejnost se radikalizuje. Útoků proti migrantům přibývá
Zrající hrozny hněvu
Zde jsou fakta, která před pár dny zveřejnil deník der Bild. Díky za ně, byť je tyto noviny s tištěným nákladem dva miliony výtisků denně (nejvíc v Evropě) orámovaly hodnotícím titulkem „Ohniska hanby“ a návodným podtitulkem „Kde nejvíc řádí ti, kteří nenávidí cizince“:
- Počet útoků proti cizincům se ve srovnání s rokem 2014 zvojnásobil.
- Každý den je v souvislosti s útoky proti přistěhovalcům zraněn jeden člověk. Za rok 2015 to je to už 300 lidí (do září).
- Výpady proti ubytovacím zařízením pro přistěhovalce vzrostly ve srovnání s rokem 2014 čtyřikrát. Jde o 850 případů.
- V souvislosti s uprchlíky došlo k 740 kauzám žhářství, zatímco v roce 2014 jich bylo jen šest.
- Ohniskem „revolty proti uprchlíkům“ je Sasko a především Drážďany.
Deník texty o uprchlících prokládá "výchovnými" prvky jako „ostuda“, „extrémismus“, „nenávist“ a podobně. Za původce drtivé většiny útoků (a protimigrantských nálad) označuje politicky korektně „pravicové extrémisty“.
Mainstreamová média prostě zcela ignorují možnost, že ti, kdo nesouhlasí, jsou běžní občané, dříve voliči Velké Matky, kteří dnes mají zcela přirozený strach – o sebe, o svou budoucnost, o své rodiny.
Došlo tak k tomu, co u nás známe již dávno: Hlavní soukromá i veřejnoprávní média vědomě rezignovala na roli kronikáře a plně přijala roli státního vychovatele – propagandisty. Smysl jejich existence spočívá ve vytváření virtuálního obrazu „toho správného nepřítele“.
A tím jsou podle nich ti, kteří oponují migrantské politice Velké Angely. Vědomě při tom hrají na tenkou strunu: Vyvolávají pocity viny u potomků těch, kteří vyvraždili třetinu Evropy. Současně tím však tohoto strašáka oživují.
Jak tento nebezpečný experiment nakonec dopadne, těžko předvídat. V každém případě jsou však opět největšími nepřáteli Německa sami Němci.
