Často se cítíme být ohroženi nakažlivými chorobami, pocházejícími od migrantů, kteří zaplavují Evropu. Nic proti - to je téma na samostatný článek, nebo spíše na celou sérii, Jenže stejně, ne-li více důležité je však uvědomit si, že v ohrožení již dávno jsme. Máme ho přímo a doslova v krvi. A nepochází od “černoušků z jihu” - ale od jiné, také “politicky korektně” propagované a hájené "minority".
Zapadlá zpráva o hrůze
Minulý týden proběhla mainstreamem docela malá zprávička: praktikující homosexuálové prý nesmějí darovat krev, pokud v lékařském dotazníku místopřísežně nekonstatují, že již rok sexuálně nežijí. Jejich sexuální život je totiž povětšině smrtelně nebezpečný a jeho "pozůstatky" se mohou krví dostat do těla všech ostatních.
Zmíněný článek hovoří však o celé věci v duchu politické korektnosti a dokořán otevřeného “Overtonova okna” naší doby: tedy jak nešťastné je, že kvůli “úředním předpisům” jsou vlastně gayové “diskriminováni”, protože nesmějí “pomáhat potřebným”: “Darování krve znamená nezištnou pomoc potřebným. Některé skupiny ovšem přispět nemohou. Například muži, kteří mají pohlavní styk s muži.”
Jak vysvětluje článek dále, “…dotázaní homosexuálové se shodli, že daná otázka na rizikové chování je natolik odradila, že prostě odešli bez toho, aby jakkoli přispěli. Ačkoli se jedná o muže, kteří partnery nestřídají a dotazem se cítili dotčeni.”
Co furt máte s mou orientací?!
Stejný “problém” evidentně měl pán, který se na stránkách Společnosti pro transfúzní lékařství při ČLS JEP dotazoval:
“Dobrý den, chci darovat krev. Dozvěděl sem se, že krev nemohou darovat homosexuálové, přijde mi to divné, když HIV pozitivní jsou lidé se všemi orientacemi. Já sem gay, ale dodržuji zásady bezpečného sexu, takže riziko HIV a ostatních pohlavních chorob je u mě mizivé. Je moje orientace opravdu tak velkou překážkou pro dárcovství???”
Nic proti touze pomoci. Otevřenější příklad podvědomé snahy nějak odčinit vlastní (tušené) hříchy abychom pohledali. Jenže… zkrátka tu máme stále stejnou hru, jako třeba v případě “adopcí”: homosexuální “aktivisté” si jakoukoli (podotkněme, že v tomto případě vysoce praktickou) námitku vůči vlastnímu ničivému životnímu stylu vykládají jako “diskriminaci”. Jako obvykle jde ale o hru smrtelně nebezpečnou - nejen pro ně, ale především pro zbytek společnosti. Ostatně to přesně popsal i lékař Společnosti pro transfúzní lékařství, když dotyčnému "ochotnému" odvětil:
“Překážkou není orientace jako taková, o ní se také nikde nehovoří, ale rizikovost skupiny, kde je statisticky jednoznačně a velmi významně vyšší incidence nákaz jako je HIV a HCV.”
Bezpečný sex není
Ono totiž - pánové lékaři jistě velmi dobře vědí, co si i průměrný laik může vyhledat na internetu a v lékařských databázích: vzhledem k anatomické konstrukci lidského těla (která zřejmě nebude tak docela náhodná) a sliznic je prostě “průchodnost” sliznice i riziko drobných poranění - a tudíž přenosu viru HIV a dalších smrtících chorob statisticky nejvyšší. Kdo nevěří, ať tam běží, říkají to i pánové lékaři (kteří se jinak politicky nekorektních pravd téměř nedopouštějí).
Rovněžtak sami dobře vědí, že používání kondomu při homosexuálních praktikách zdaleka nepředstavuje “safe sex” (tedy onen “bezpečný sex”, kterým se uklidňuje výše zmíněný pan tazatel), ale prostě a jen “safer", tedy o něco bezpečnější počínání (pochopitelně hovoříme jen o tělesných nebezpečích):
Například zde se uvádí, že kondom podle jedné studie ochrání zhruba v 76% případů, přičemž pořádná metaanalýza toho, zda užívání kondomů skutečně chrání před nákazou zatím není provedena, což “může být způsobeno faktem, že většina přenosu HIV mezi homosexuály se odehrává v situacích příležitostného sexuálního styku, v nichž přítomnost HIV v séru nemůže být určena.”
Jinými slovy - to, zda a jak moc (a jak přesně) praktikující homosexuály ohrožuje HIV nevíme a (protože není zájem, a díky promiskuitnímu chování vlastně ani možnost) nejspíš nikdy nezjistíme. Víme jen, že hodně: incidence HIV mezi homosexuály, jak nám před několika lety vysvětlila i naše pokroková tehdyministryně Džamila, je až dvěstěkrát vyšší, než u běžné populace.
Budou nám brzy pít krev?
Jenže to samo o sobě zdaleka není na celé zprávě, to nejzajímavější: Pokud bychom se zastavili ve čtění zde, jde jen o další z mnoha politicky korektních “výstřelků z Aurory”, tak běžných v médiích i myšlení dnešní doby. Určitě daleko méně šokující, než například informace, že po homosexuálech a pedofilech nyní “vylézají ze skříně” (pardon, politicky korektně to bude asi z rakví) upíři.
Ano, upíři. Také “Overtonovo okno”, jak zákon káže - přišlo po vlně filmů pro pubertální holčičky, ve kterých se vyskytovali načesaní lamači srdcí s přerostlými špičáky, v nichž nebylo ideálem dotyčnou zrůdu nacpat česnekem a probodnout dubovým kůlem. Happy end radil nechat se "romanticky" kousnout a žít s ní v “nesmrtelné” (mrtvé) lásce “na věčné časy a nikdy jinak”. A hle - najednou tu máme studii o “lidech s potřebou pití lidské krve”.
Zdůrazňuje, že “specificky (sociální pracovníci, terapeuti a další profesionálové) by měli jednat s upíry s ohledem na jejich důstojnost a respektem, jaký by prokazovali komukoli jinému s tendencemi k netradičním způsobům vyhledávání energie (non-traditional energy seeking tendencies, ano, tak se tomu opravdu "odborně" říká!).
Lžou, lžou, lžou
Ale to odbočujeme. Skutečně podstatná informace je totiž ve vztahu k naší krvi jiná, a neukazuje jen na “zářivou” budoucnost, která nás čeká (kdo bude další “diskriminovaný” - obludy z podzemí?, lidožraví mimozemšťané (což je totéž)?). Článek sám přiznává, že homosexuálové, které “urážka” jejich důstojnosti v jejich “úsilí pomoci” darováním krve neodradí, prostě do dotazníku - a kdekoli jinde - lžou.
Žádné dramatické odhalení to ve skutečnosti není. Lhali při přijímání zákona o registrovaném partnerství (“o adopce jim prý nikdy nepůjde!”). Lhali, když bylo darování krve osobám homosexuální orientace zakázáno (jako je ještě dnes v mnoha evropských zemích - prostě z důvodů prevence). Lžou proto i dnes, když je - vzhledem k dokonalejším způsobům testování darované krve, ale především asi také panující “korektní módě” pouze zakázáno osobám, které vykazují rizikové chování (nikoli, že by ho vykazovat mohly). Jak nás informuje Právo:
“Podobné zkušenosti má i bývalý gay aktivista a herec Jiří Hromada, který již před lety upozorňoval, že dotazník je nefunkční. „Dám vám jediný příklad, který nás rozesmál. Předseda krajské gay organizace Jihočeského kraje byl zároveň nositel zlaté plakety dárce krve. Zároveň (Pan Hromada) vysvětlil, že tehdy krev odebírali pracovníci krajských hygienických stanic, kteří dárce znali a věděli, zda žije věrně dlouhá léta s jedním partnerem, nebo je promiskuitní.”
Hodní upíři a odepsané děti
Jistě by takové vědomí velmi ulevilo například oné Rakušance, která se před necelými třemi lety nakazila virem HIV z krevní transfúze. Riziko nákazy totiž je - vzhledem k dokonalejšímu testování - menší, než dříve - ale je. Samozřejmě, že homosexuálové nejsou jediní promiskuitní lidé na planetě Zemi, ani jediní nositelé viru HIV. O několikasetnásobné pravděpodobnosti nákazy však již byla řeč. Vezmou si to pánové na vlastní (duhové) triko?
Jak se ukazuje, klidně. Celá věc tak zvedá do popředí jeden fakt, který je téměř stejně nebezpečný, jako přímé riziko nákazy, které netušeně hrozí každému, kdo při úrazu či operaci je vystaven transfúzi krve: Homosexualistům (nikoli samozřejmě jednotlivým homosexuálům!) jsou zákony a ohledy na ostatní ukradené.
Proto si dovolím jeden návrh. Vyřešil by hned dva politicky korektní problémy najednou: Co kdyby “osoby homosexuálně praktikující" darovaly tolik krve, kolik jen chtějí, ovšem pouze “osobám s tendencemi k netradičním způsobům vyhledávání energie”? Tedy těm ubohým diskriminovaným upírům. To by snad dostatečně ochránilo práva i důstojnost obou “minorit”…
Jenže to určitě Dienstbierovým ministerstvem neprojde. Ono totiž o práva a důstojnost doopravdy nejde. Nejde dokonce v prvé řadě ani o naše zdraví a naše životy, o zdraví a životy našich dětí - to vše je jen “účetní položkou”, kterou “architekti nové doby” klidně odepíšou a dál se jí nezabývají.
Jde o víc. O dokonalou destrukci světa, v němž se minority mají stát dominantními. Od migrantů až po upíry. Říkají tomu pokrok a lidská práva.
Oni.
