Napsal mi to v esemesce v sobotu, sotva vypukla „aféra“ s odhalením údajných autorů prezidentské amnestie Václava Klause. Připomeňme, o co šlo:
Vratislav Mynář, kancléř současné hlavy státu, se v rozhovoru pro Právo pochlubil, že splnil slib, který dal veřejně v předvolební kampani Miloš Zeman. Že totiž jakmile bude zvolen, na Hradě odhalí a zveřejní jména autorů amnestie, kterou počátkem roku vyhlásil Václav Klaus.
Past na Popelku
Od Miloše Zemana tehdy samozřejmě nešlo o nic jiného než o cynické lechtání nejnižších pudů. V kampani je možné použít všechno. Veřejnost, poblázněná mediální štvanicí, právě masově uvěřila, že amnestie byla jakýsi temný zločin závěru prezidentování Václava Klause. Že její pomocí osvobodil tuneláře a další zločince, kterým předtím umožnil rozkrást republiku. Když statečná policie, státní zastupitelství a soudy konečně jejich rejdy zastavily, před spravedlivým trestem je zachránil jejich komplic v prezidentském úřadě.
To by musel mít IQ na úrovni Lubomíra Zaorálka.
Ani na okamžik by mě nenapadlo, že si to myslí také Miloš Zeman. To by musel mít IQ na úrovni Lubomíra Zaorálka. Jenže amnestie byla právě populárním tématem, s nímž se v kampani musel vypořádat. Nemohl si dovolit, jako jeho soupeř Karel Schwarzenberg, nejprve amnestii přivítat, a jakmile vypukly mediální orgie, zase ji naopak odsoudit. Narozdíl od „božského Karla“, by mu to média každý den mlátila o hlavu.
Udělal tedy s brutální zemanovskou přímočarostí „pukrle“ jemu vlastní. Prohlásil, že jako prezident nikdy neudělí jedinou milost, ani nevyhlásí amnestii. Tím vsunul jednu nohu do pasti. To ale ještě bylo možné pochopit.
Nemohl tušit, jak důležité oba tyto prezidentské instituty jsou, jakých šíleností se justice v tichosti často dopouští. Ani v jak lidsky bezvýchodných situacích se ocitají mnozí stíhaní či odsouzení, aniž to může vzít „chladný“ zákon v potaz. Nebo jak mučí nekonečně dlouhými procesy obviněné, aniž řekne Vinen-Nevinen, takže bez ohledu na vinu ti lidé mají definitivně zničené životy.
Zeman vstoupil do pasti i druhou nohou. V sobotu železa, která na sebe ve své pýše sám nachystal, zaklapla.
Také jsme to netušili, když jsme deset roků předtím vstoupili s Václavem Klausem na Hrad. A i kdyby to tušil, volební kampaň byla důležitější.
Nebyl by to však Zeman, aby zůstal jen u toho. Milovník efektů, bonmotů a své vlastní domnělé geniality, potřeboval pořádně „rozsvítit“. Udělal to právě oním hloupým a nesplnitelným slibem „vypátrat“ skutečné autory (tedy příčiny a motivy) amnestie. Vstoupil tak do pasti i druhou nohou. V sobotu železa, která na sebe ve své pýše sám nachystal, zaklapla. Na jeho Popelce ovšem.
V čí prospěch?
Jenže rozhovor Vratislava Mynáře měl pokračování. Nestačilo mu, že jeho z prstu vycucanou pomluvu okamžitě odmítli všichni tři pomluvení – vedle mé maličkosti také bývalý prezidentův tajemník Ladislav Jakl a právník Pavel Hasenkopf. Místo, aby pan kancléř někam zalezl a pár týdnů, než se na vše zapomene, o sobě nedal vědět, šel o krok dál: Prohlásil, že zakejhaly potrefené husy.
Připouštím, že teprve tato urážka mi konečně nepatrně zvedla hladinu adrenalinu. Zamyslel jsem se znovu nad sms zmíněnou úvodem. Vzal jsem v úvahu tolik úspěšné „pátrací metody“, kterými údajně pan Mynář dospěl ke svému šokujícímu odhalení, že prezident Klaus lže, když za jediného autora amnestie označil opakovaně sám sebe. A začal jsem „jeho metodami“ pátrat po příčině. Cui bono je nejdůležitější:
Proč prostě nepřizná, že se mýlil, že žádní tajemní autoři amnestie neexistují, jak sní pan Zaorálek a spol.?
Proč právě teď a takto ubohým způsobem „plní“ Miloš Zeman svůj předvolební „slib“? A kam směřují Mynářovy patřičně nejasné náznaky, že bude pátrat dál, protože stopy prý vedou až někam do „podhradí“? Proč prostě nepřizná, že se mýlil, že žádní tajemní autoři amnestie neexistují, jak sní pan Zaorálek a spol.? Je přece po kampani. Proč dál stupňuje urážky a skandalizaci trojice poradců, z nichž jednoho navíc Václav Klaus leta ani nezahlédl?
Svatá prostota?
Nepotřeboval jsem k tomu dva měsíce. Za dvě hodiny bylo jasno: Pan Mynář je jen medium, přes které prezident Zeman vrací úder. Nemůže se prý smířit s tím, jak o něm píše Protiproud – zvláště pak jak hodnotil jeho kolaborantské „háchovské“ vyvěšení vlajky EU na Hradě a podpis hanebného finančního paktu pod dohledem „říšského kancléře“ Barrosa.
Kontrarevoluce začíná: Miloš Zeman se rozhodl rezignovat na funkci prezidenta republiky
Úvaha je to opět zemanovsky prostá: Petr Hájek Protiproud založil a vydává, je také autorem zmíněných textů. Ladislav Jakl do Protiproudu píše. A Pavel Hasenkopf? Ten se s tím jen svezl. Je veřejně znám svými právními texty namířenými proti Evropské unii. Takový nemá na Hradě místo. Vyhodit ho kvůli „nedobrému evropanství“ pořád ještě není možné. Zato amnestii spolkne každý. Je to znak, ikona.
Téma na seriál a termín na omluvu
Jako „vedlejší produkt“ svých pátracích metod jsem však z nejbližšího okolí Miloše Zemana získal řadu dalších zajímavých či spíše šokujících zjištění o tom, jak to naši nástupci „vzali do rukou“. Narozdíl od smyšlenek Jedna paní povídala od kancléře Mynáře, tato pozoruhodná fakta prokázat lze.
Co s tím? Na jednu stranu - pokud má pan prezident náš časopis tak rád, ať si v něm počte něco zemanovsky „brutálního“. Nemluvě o tom, že nám také několikanásobně zvedne čtenost. Jediný problém je, že tento druh „odhalení“ není zcela naše téma. To je spíš pro Blesk, MF Dnes či jiný bulvár. Ještě to zvážím a proberu s kolegy v redakci.
Podstatnější však – co udělat s pomluvami pana Mynáře? Zítra, po poradě s právníkem, se rozhodnu. V tomto případě totiž naopak nějaký jednoznačný výsledek být musí.
Miloš Zeman zahájil prezidentskou kampaň na druhé volební období. Tentokrát mu už ale pomáhat nebudu.
Jak to dopadne, sdělím našim čtenářům brzy. Určitě však počkám, než uplyne Máchův den, První máj. Je to tajemný den. Kdoví, třeba se Vratislav Mynář při čarodějnicích náhle rozvzpomene, že ty své bláboly pronesl jen v akutním alkoholickém oparu. Pokud vše vezme s omluvou zpět, řeknu si – vyšetřování skončilo, zapomeňme. Asi to Popelka také nemá lehké.
Pochopil jsem totiž, proč se to všechno muselo stát, Cui bono: Miloš Zeman zahájil prezidentskou kampaň na druhé volební období. Tentokrát mu už ale pomáhat nebudu.
