Co spojuje vedení protiteroristické ochrany newyorských dvojčat s výrobci výbušniny, která je zničila, s antraxovými útoky na americké senátory či zmizením experta na teror? Jméno Jerome Hauer. Ne nadarmo se říká, že štěstí přeje připraveným. V první části tohoto textu jsme popisovali denní program lidí, kteří věděli o útocích na komplex Světového obchodního centra s předstihem, a tak vydělali miliardy, nebo si zachránili život, případně obojí.
Vševěd
Jedním z nejvýraznějších šťastlivců byl Jerome Hauer, jenž v té době řídil bezpečnostní firmu Kroll, která sídlila ve WTC a měla na starost celou jeho bezpečnost. Hauer ono neblahé úterní dopoledne před čtrnácti lety přežil díky tomu, že vyrazil místo do práce do televize CBS. V pozoruhodném rozhovoru zde chrlil úplně stejné věty, jež se o několik dnů, měsíců a let později staly základem oficiální verze kolapsu budov a celého protiteroristického tažení; chvíli po útocích, kdy ještě nikdo nemohl tušit, co přesně se stalo, se pochybujícího moderátora Dana Rathera snažil mimo jiné přesvědčit o tom, že nebyly k destrukci budov použity žádné výbušniny a že za útoky stojí al-Káida a Usáma bin Ládin.
Pozdější vývoj dal za pravdu Ratherovi. Dnes je jisté, že Hauer spolu s dalšími pečlivě vybranými televizními hosty, jako byl například Lewis Paul Bremer, lhal podle předem připraveného scénáře s cílem ovlivnit veřejné mínění a odvést pozornost například od oněch trhavin, o nichž mluvili kromě Rathera i četní svědci výbuchů.
Hauerovo angažmá v událostech souvisejících s 11. zářím tím však zdaleka nekončilo. Sehrál důležitou roli i v takzvaných antraxových útocích, které po nárazech letadel do mrakodrapů prohloubily víru v islamistickou teroristickou hrozbu a strach z dalších úderů.
Čtěte ZDE: Vědecké důkazy: Náhlý kolaps byl řízenou demolicí. Pohádce věří už jen 16% Američanů. Šest bodů, které nelze vyvrátit. Lež jako dvě věže po čtrnácti letech
Čtěte ZDE: Nový světový řád (NWO) útokem na budovy WTC 11. září 2001 zahájil novou epochu. Kdo stál v pozadí této tragédie? Přinášíme film Loose Change, který na tyto znepokojivé otázky odpovídá
Podivná sebevražda
Do redakcí čtyř významných médií přišly 18. září 2001 dopisy s touto látkou a výhružným dopisem se slavným sloganem o Alláhově velikosti, další dopisy s antraxovými sporami pak dorazily mimo jiné dvěma americkým senátorům – nezvyklá zásilka zabila pět lidí a dalších sedmnáct bylo nakaženo. Bílý prášek v poště, jenž dorazil těsně před projednáváním klíčového Vlasteneckého zákona (Patriot Act), který sebral (nejen) Američanům podstatnou část občanských svobod, například na šéfa demokratických senátorů Toma Daschleho pochybujícího o kvalitách Patriot Actu zapůsobil natolik, že nakonec značně neliberální zákon podpořil; stejně reagoval i vlivný šéf právního výboru Senátu Patrick Leahy. Útok posloužil i jako skvělá záminka pro obvinění al-Káidy a posléze Iráku jakožto země, z níž antrax pocházel. Jak ale informovala agentura AP, už 11. září večer Bushova administrativa a část osazenstva Bílého domu začala preventivně užívat „protiantraxový“ lék Cipro. Bílý dům byl totiž předem varován. Kým? Podle zjištění sanfranciských Bay Arena News a všeobecně rozšířeného názoru právě Jeromem Hauerem.
Pikantní je, že Hauer, považovaný za experta na biologický terorismus, byl mimo jiné i koordinátorem vyšetřování Národního zdravotnického ústavu (NIH), jenž měl přijít taškařici s antraxem na kloub. Analýza použitého antraxu v laboratoři americké armády ve Fort Detrick velmi záhy prokázala, že byl vyroben přímo v USA – a to dokonce samotnou americkou armádou či zpravodajskou službou. Například Barbara Rosenbergová, uznávaná odbornice na americké biologické zbraně, tento závěr ve své studii o antraxových útocích doprovodila slovy: „Experti se shodují, že významný bioteroristický útok by dnes vyžadoval podporu státního programu, aby mohl uspět.“ Konkrétně podle vědkyně pocházela látka z jedné ze dvou armádních laboratoří či laboratoře organizace Battelle, která pracuje pro CIA. Studie Rosenbergové také tvrdí, že antraxové útoky musely být naplánovány ještě před 11. zářím.
Ačkoli měl tedy Jerome Hauer k dispozici důkazy o americkém původu antraxu a kvalitní informace, jež mohly pomoci vystopovat jeho zdroj, Hauer v mediální kampani dlouho označoval jako původce al-Káidu a bin Ládina. Pochybné vyšetřování skončilo po sedmi (!) letech absurdním obviněním, podle nějž balíčky rozesílal Bruce Ivins, mikrobiolog z armádních laboratoří ve Fort Detrick ve státě Maryland, vykreslený coby osamělý šílenec; přičemž tento katolík údajně den před obviněním ze strany FBI spáchal sebevraždu. Jeho kolegové tento příběh ostře odmítli – jednak by to prý nebylo vzhledem k množství rozeslané látky a složitosti výroby reálné, a jednak by si toho museli všichni všimnout.
Čtěte ZDE: Další vědecké důkazy: Jedenácté září - podvod na druhou. Zkušený pilot CIA: Letadla do Dvojčat nenarazila. Soud výpověď přijal. Fyzikální zákony mediální verzi „911“ vylučují. Jak odpoví vláda?
Čtěte ZDE: Třináct let od 11. září: Útoky na WTC nesou stejný rukopis jako zmizení letu MH 370 a sestřelení MH17 nad Doněckem. Nová fakta o podvodu s „dvojčaty“. Na řadě je Irák?
Vždy připraveni
Jerome Hauer toho ale zvládl ještě víc. Ve stejné době působil i ve společnosti Science Applications International (SAIC). Ta se po 11. září hodně angažovala: když Národní technologický institut (NIST) vydal svoji – dnes zcela zkompromitovanou pro zjevnou zmanipulovanost – výslednou zprávu o pádu budov WTC, opíral se o různá externí svědectví, dobrozdání a posudky. Nejvíc takových přispěvatelů dodala právě Science Applications International. A čím se SAIC jinak zabývala? Inu, výzkumem a vývojem nanotermitu pro armádu a její dodavatele; její dceřiná společnost Applied Ordnance Technology kupříkladu prováděla výzkum o zapalování nanotermitu laserem.
SAIC také prováděla stavební a bezpečnostní „protiteroristické“ úpravy WTC v 90. letech a později tlačila na vládu, že jediný způsob, jak se zbavit (neexistujících) zbraní hromadného ničení v Iráku, je válka. Ve „válce proti teroru“ poté SAIC získala více státních bezpečnostních kontraktů než kterákoli jiná soukromá firma v Americe.
Náhodičky
A to není vše. Dne 10. září do New Yorku dorazil speciální tým Federálního úřadu pro zvládání mimořádných situací (FEMA), aby se zúčastnil protiteroristického cvičení při útoku biologickými zbraněmi s názvem Tripod II, které naplánoval Jerome Hauer, muž mnoha talentů a funkcí. Bývalý newyorský starosta Giuliani, který – jak jsme již informovali – o pádu Dvojčat a budovy č. 7 také věděl předem, později vypověděl před Komisí 9/11, že hned ráno, když byla evakuována budova WTC 7, vzdálená od Dvojčat zhruba 90 metrů, v níž bylo umístěno jeho středisko pro nouzové operace, přesunul tyto operace do řídícího a operačního střediska zřízeného na Pier 92 (Molo č. 92) pro bioteroristické cvičení Tripod II:
„Důvodem, proč bylo za operační středisko vybráno Pier 92, bylo, že na druhý den, 12. září, mělo na Pier 92 proběhnout cvičení. Byly tam stovky lidí – z FEMA, federální vlády, ministerstva zahraničí, Úřadu krizového řízení – a připravovali se na cvičení biochemického útoku. Právě tady mělo cvičení probíhat. Zařízení již bylo na místě, takže jsme tam byli schopni zřídit operační centrum, které bylo dvaapůlkrát až třikrát větší než operační centrum, o něž jsme přišli ve WTC 7. A odtud byl dokončen zbytek pátracích a záchranných akcí po pádu WTC.“
Fascinující. Všichni tito účastníci, kteří na místo dorazili v předvečer teroristických útoků kvůli jakémusi cvičení, tak mohli perfektně připraveni naskočit rovnou do skutečné „akce“, během níž by jinak zoufale chyběli a trvalo by hodiny, než by mohli začít pracovat a koordinovat záchranné práce.
Zametání stop
V severní věži WTC byly umístěny například i kanceláře FBI, které běžně nebyly uváděny na oficiálním seznamu nájemníků – konkrétně ve 22., 23. a 24. patře. A právě v těchto patrech byly zaznamenány masivní výbuchy a požáry. „Nemohli jsme tomu uvěřit. Letadlo narazí o 70 pater výše, ale tady za pět minut vybouchnou výtahy. To bylo neskutečné,“ vypověděl hasič John Schroeder, jehož svědectví bylo spolu s dalšími 15 hodinami výpovědí jeho kolegů zveřejněno po nařízení newyorského nejvyššího soudu v roce 2005.
Když Schroeder dorazil do 23. patra, dostal zprávu o nárazu letadla do jižní věže. V tom momentě se ozvala další rána: „Byli jsme odhozeni jako hadrové panenky další explozí v naší budově. Lidé se snažili najít cestu dolů, schodiště hořelo. Byli jsme všichni v šoku, protože to nedávalo smysl.“
Mnohá svědectví těch, kteří přežili, hovoří o tom, že prostory mezi 22. a 25. patrem byly téměř rozpárány a zuřilo tam inferno, ačkoli nikde jinde uvnitř Dvojčat – a to ani v místech poblíž nárazu letadel – nebylo nic takového zaznamenáno.
Den zúčtování
Některé nezvratné indicie naznačují, že mohlo jít o koordinovanou snahu zamést pod koberec průšvihy v první lize světového finančnictví, a dávají nárazy letadel do pozoruhodných souvislostí s různými obchodními transakcemi.
Nejvýznamnější z nich je takzvaný fond Black Eagle Trust, který ve své brilantní analýze s názvem Project Hammer popisuje dlouholetý špičkový bankéř z londýnské City David Guyatt. Fond byl skrytě založen v září roku 1981 k financování ekonomické války proti Sovětskému svazu, během níž proběhl útok na rubl a „neznámí“ západní investoři skoupili část ruského průmyslu zaměřeného na ropu a plyn. Zahrnoval 240 miliard dolarů v dluhopisech s dvacetiletou splatností a právě v září 2001 se blížil čas zúčtování. A kde se ony „poklady“ nacházely?
Ve věžích WTC sídlily tři důležité brokerské společnosti. V 8.46 narazil let číslo 11 do severní věže těsně pod patra, kde sídlila firma Cantor Fitzgerald, největší obchodník s americkými vládními dluhopisy. Prakticky hned vzápětí po nárazu došlo ke zmíněným výbuchům ve 23. patře, kde byly pravděpodobně dokumenty týkající se machinací s cenami zlata, a ve 25. patře, kde tábořila druhá z makléřských firem – Garbon Inter Capital. Další letadlo narazilo do jižní věže v 9.03 do míst, kde sídlila společnost Eurobrokers.
Jestli má Guyatt ve všem pravdu, nevíme. Ale jeho tvrzení se dobře doplňují například s pozoruhodnou knihou Gold Warriors: America’s Secret Recovery of Yamashita’s Gold renomovaného investigativního novináře a historika Sterlinga Seagravea, jehož je podle BBC „třeba číst a studovat“, i několika dalšími zdroji.
Náraz letadla jako na potvoru zničil i se všemi dokumenty účetní oddělení Pentagonu, které mělo vyšetřit ztrátu 2,3 bilionu dolarů z armádního rozpočtu.
Mohlo by jít jen o na první pohled divokou a za vlasy přitaženou teorii? Snad. Kdyby se ovšem nepřihodilo „náhod“ podobného kalibru až příliš mnoho. Neméně zajímavé je totiž i místo, kam zacílilo třetí letadlo – tedy to, které v 9.37 údajně narazilo do Pentagonu. Den před 11. zářím totiž v televizi CBS ministr obrany Donald Rumsfeld přiznal, že se mu z rozpočtu kamsi ztratilo 2,3 bilionu (!) dolarů. Náraz letadla však jako na potvoru zničil účetní oddělení sakumprásk se všemi dokumenty, takže případ už nešlo vyšetřit.
Druhým důležitým potrefeným oddělením v Pentagonu byl Úřad zpravodajské služby válečného námořnictva, který mimo jiné prověřoval nekalé obchody s cennými papíry a zlatými certifikáty, jež mohly sloužit k manipulaci s makroekonomickými údaji „ve prospěch“ výkonnosti americké ekonomiky; především však vyšetřoval existenci výše zmíněného fondu Black Eagle Trust.
Bez mráčku
Je opravdu možné, že jedním z vedlejších cílů teroristických útoků byla eliminace vyšetřování kriminálního finančního chování? Ke kladné odpovědi směřuje i řeč čísel. Třeba statistika: 41 procent všech mrtvých ve Dvojčatech tvořili zaměstnanci dvou firem spravujících americké vládní dluhopisy, 31 procent ze 125 obětí v Pentagonu bylo ze zpravodajské služby vyšetřující defraudace a tajné černé fondy v hodnotě 240 miliard dolarů (zemřelo 39 z jejích 40 zaměstnanců). Další mrtví byli účetní, kteří měli v popisu práce i poohlédnout se po zmizelých bilionech z rozpočtu Pentagonu.
Smrt si navíc, stejně jako v případě mnoha dalších firem sídlících ve WTC, našla převážně běžné zaměstnance, nikoli však ty vedoucí. Například prezident firmy Cantor Fitzgerald vedl dítě první den do školky, jeden člen vedení měl zpoždění a další z hvězd firmy, Chris Pepe, byl sice v budově, ale pětadvacet minut před nárazem letadla měl telefonát – podržte se – z banky Goldman Sachs, že mají problém s jejich obchodovací technologií a že potřebují, aby k nim okamžitě dorazil. On prý sice nechtěl, ale deset minut před nárazem boeingu a následnými výbuchy bomb poblíž své kanceláře se nechal přemluvit.
A co ostatní? Zbylých šest kolegů z vedení si naplánovalo rybářský výlet, který byl ale údajně v 8.00 z důvodů špatné předpovědi počasí zrušen, ačkoli každý ví, že toho dne byla obloha bez jediného mráčku. Joseph C. Noviello, jeden z oněch šťastlivců, o tom dokonce k desetiletému výročí napsal bezmála hollywoodský příběh do New York Times. To 658 jejich podřízených takové štěstí želbohu nemělo a žádná jiná firma neztratila onoho dne tolik lidí.
A to nemluvíme o budově WTC č. 7, o jejímž podivuhodném pádu jsme psali minule. V této budově kromě soukromých firem sídlily kanceláře IRS (finanční úřad), ministerstva obrany, Střediska nouzového řízení tehdejšího starosty Giulianiho ve 23. patře a Komise pro cenné papíry a dohled nad burzou. Posledně jmenovaná instituce podle Los Angeles Times budovu využívala k uložení tří až čtyř tisíc svazků vztahujících se k vyšetřováním finančních zločinů na Wall Street.
A tak se ztratily všechny důkazy i ke dvěma z největších podvodů v dějinách byznysu – kauzám Enron a WorldCom, včetně 70miliardového švindlu v souvislosti s manipulacemi cen kalifornské elektřiny.
Kdo zázračně vydělal?
Osm dní po útocích zveřejnil Mezinárodní protiteroristický institut (International Institute for Counterterrorism), jenž sídlí v izraelském městě Herzlija, článek s názvem Black Tuesday – The World’s Largest Insider Trading Scam? Don Radlauer, expert na elektronické bankovnictví a řízení peněžních toků a člen newyorské burzy obchodující s takzvanými futures kontrakty, při nichž je kupující zavázán koupit dané aktivum, například akcie, za předem stanovenou cenu, v něm upozorňuje na vysoce podezřelé obchody, které „byly téměř jistě uskutečněny na základě obeznámenosti s útoky plánovanými na úterý 11. září“. Jednalo se zejména o nákup takzvaných opcí. U prodejních opcí neboli put options jde zjednodušeně o sázku na to, že cena akcií do stanoveného termínu prudce klesne, u call option naopak na to, že prudce vzroste.
Pakliže váš odhad jedním či druhým směrem selže, opci prostě neuplatníte a uhradíte jen opční poplatek. Co by se ale stalo, kdybyste věděli s jistotou, že cena akcií firmy z nějakého důvodu klesne? Samozřejmě byste s největší pravděpodobností běželi nakoupit co nejvíc prodejních opcí.
A přesně to se událo ve čtvrtek a pátek 6. a 7. září. Ačkoli u žádných jiných aerolinek podobné obchody zaznamenány nebyly, u letecké společnosti United Airlines, jejíž dvě letadla narazila o čtyři dny později do věží WTC, došlo na burze Chicago Board Options Exchange, největším trhu s opcemi na světě, k několikanásobnému nákupu prodejních opcí oproti normálu, stejně jako v pondělí 10. září v případě American Airlines, tedy druhé společnosti, které byla unesena a zničena dvě letadla. Poměr mezi oběma druhy opcí odpovídal dvacetinásobku průměru.
CNN: „Regulátoři v různých zemích zpozorovali vůbec nejjasnější známky v dějinách obchodování, že někdo manipuloval finanční trhy těsně před útokem.”
A jak si vedly další firmy z WTC? Tak třeba v té době největší světová pojišťovací makléřská společnost Marsh and McLennan, která sídlila v obou Dvojčatech v místech nárazu letadel, zaznamenala těsně před útoky třiadevadesátinásobek obvyklého počtu opčních a jiných sázek na pokles akcií, banka Citigroup, která byla uvnitř zdemolované budovy WTC č. 7, pětačtyřicetinásobek.
Výrazně vyšší byly opce a jiné burzovní instrumenty sázející na pokles akcií i u zajišťoven neboli pojišťoven, kde se pojistily pojišťovny, u nichž bylo pojištěno Světové obchodní centrum a které musely majiteli Larrymu Silversteinovi vyplatit 4,6 miliardy dolarů – Munich Re, Swiss Re a AXA Group.
Televize CNN dokonce informovala, že „regulátoři v různých zemích zpozorovali vůbec nejjasnější známky v dějinách obchodování, že někdo manipuloval finanční trhy těsně před teroristickým útokem, neboť očekával, že na tom vydělá“. Na stejné stanici hovořil belgický ministr financí Didier Reynders o tom, že „existuje silné podezření, že pro tyto transakce byly využity i britské trhy“.
Silný hlas zazněl v britském Daily Telegraphu či floridském Miami Heraldu taktéž z německé centrální banky. „Tyto aktivity se netýkaly jen postižených společností, aerolinek a pojišťoven, ale také manipulace se zlatem a ropou. Naši zaměstnanci našli téměř nezvratné důkazy pro insider trading,“ vyprávěl prezident Bundesbanky Ernst Welteke.
Čtěte ZDE: O krok dál: I významní američtí architekti chtějí znát pravdu o 11. září. Přinášíme nový filmový dokument. Odhaluje další fakta o gigantickém podvodu, který změnil svět
Čtěte ZDE: Třináct let od 11. září: Útoky na WTC nesou stejný rukopis jako zmizení letu MH 370 a sestřelení MH17 nad Doněckem. Nová fakta o podvodu s „dvojčaty“. Na řadě je Irák?
Převrácená logika
Na samotném faktu, že někdo nezákonně obchodoval, nic až tak překvapivého není. Vychází naopak z logického předpokladu, od kterého se odrazili i vyšetřovatelé: Takto obchodovat mohl pouze ten, kdo útoky provedl. Na tomto místě je třeba rovněž říct, že obchody na burze jsou perfektně zdokumentované, a tak není žádný problém zjistit, kdo si takto přilepšil. Jenže zde nastává potíž.
Ačkoli se vyšetřování monstrózního případu, při kterém se spojily čtyři hlavní americké burzy, FBI a zmíněná Komise pro cenné papíry a dohled nad burzou, rozjelo takřka vzápětí a přestože měli vyšetřovatelé k dispozici mnoho důkazů a sami vyjadřovali hlasité přesvědčení o spáchání zkoumaného trestného skutku, došli ke zcela nepochopitelnému závěru: jejich podezření se prý nakonec nepotvrdilo.
Přesněji řečeno resumé znělo následovně: „U lidí identifikovaných jako ti, kteří se zapojili do podezřelých obchodů, bylo shledáno jako nepravděpodobné, že by byli spojeni s domnělými pachateli útoků z 11. září.“ Jinými slovy – vyšetřovatelé k celé věci přistoupili s naprosto převrácenou logikou, kterou nejlépe popsal v jednom ze svých skvělých článků whistleblower Kevin Ryan: Jestliže předpokládáme, že víme, kdo je pachatel útoků, tedy al-Káida, a ti, co podezřele obchodovali, se na ni nezdají být napojeni, pak k nezákonnému obchodování nedošlo.
Proč stíhačky nestíhaly
Když unesete v Americe letadlo, podle všech směrnic a nařízení jste do čtvrthodinky de facto mrtví. Jak je možné, že únosci 11. září dostali celkem hodinu a půl? Oficiální výklad 11. září hovoří jednak o tom, že k nebývalému výpadku bezpečnostních složek a veškeré národní obrany došlo proto, že nikdo nic takového nečekal, a tudíž na takovou variantu nemohl být připraven; jednak o souhře nepříznivých okolností a zázračném štěstí 19 teroristů, kterým se mělo s nožíky na otevírání krabic podařit souběžně přemoci posádku, zmocnit se letounů a pak pomocí div ne filmových manévrů zasáhnout v obrovské rychlosti vytyčené cíle.
I vzhledem k tomu, že z precizně provedené řízené demolice WTC profitovalo – ať už finančně, nebo tím, že si svou nepřítomností na Manhattanu onoho úterního rána zachránili život – mnoho vysoce postavených lidí, kteří o přesném datu útoků patrně věděli s předstihem v rozpětí dnů i měsíců, je namístě se ptát, nakolik to souvisí právě s flagrantním selháním všech bezpečnostních složek, především pak Severoamerického velitelství protivzdušné obrany (NORAD).
Pokaždé, když se přestane hlásit letadlo nebo změní neplánovaně kurz, následuje stejný rutinní postup. Středisko letového provozu kontaktuje NORAD a do pár minut jsou ve vzduchu stíhačky, které se pokusí navázat spojení s kokpitem. K letadlům, která se vychýlila z kurzu a místo do Los Angeles si to namířila na New York, měly i v těchto případech okamžitě vzlétnout stíhačky a útokům jednoduše zabránit. Na předání informace o podezřelých letadlech stačí dispečerům jediné tlačítko, které spojí hovor s protivzdušnou obranou.
Jen od září 2000 do června 2001 stíhačky NORAD, které se nacházejí na 16 leteckých základnách po celých Spojených státech, takto vzlétly celkem sedmašedesátkrát. Ve vzduchu přitom byly pokaždé za šest až deset minut. Nikdy v historii se ale nestalo, že by nereagovaly hodinu a půl. Systém kompletně selhal – zase jako na potvoru – poprvé až 11. září. A hned čtyřikrát…
Země nikoho
Přesto, že je postup v takovýchto situacích pevně daný, byli jsme léta přesvědčováni o tom, že zde existuje možnost, aby 19 mužů uneslo najednou čtyři dopravní letadla a nerušeně s nimi hodinu a půl létali po USA. Zvlášť zarážející je to v případě letu číslo 77, který měl narazit do Pentagonu. Budova ministerstva obrany leží uprostřed leteckého prostoru s názvem Washington Class Bravo Airspace. V oblasti nad americkým hlavním městem platí přísné restrikce a může do ní vletět pouze letadlo, které dostane od Řízení letového provozu (ATC) povolení a s ATC komunikuje na frekvencích příslušných pro tento vzdušný prostor; v oblasti opisující kruh přibližně o průměru 17 mil rovněž „nesmí letět žádné letadlo bez fungujícího transpondéru“. Pokud se takové letadlo ke Class B Airspace byť jen přiblíží, v patách má Okamžitě stíhačky ze základny Andrews ležící 10 mil od hlavního města nebo přilehlé pobřežní základny 113. letky Národní gardy.
Nemluvě o tom, že ještě předtím, než let číslo 77 údajně provedl otočku o 270 stupňů v osmisetkilometrové rychlosti, měl proletět přímo přes nejstřeženější a bezletovou bezpečnostní zónu P-56, která se rozprostírá v bezprostřední blízkosti Kapitolu a Bílého domu. Zóna P-56 má i vlastní radarový sledovací systém a speciální vojenskou ochranu. Jinými slovy – nejpozději tady by muselo být letadlo sestřeleno, takže by k Pentagonu vůbec nemohlo doletět.
„Neproletí zde žádné letadlo, o kterém by se nevědělo. Je to jako letecká země nikoho. Nikdo se tam nedostane,“ vysvětluje Robin Hordon, vysloužilý dispečer letového provozu a letecký instruktor, který v minulosti 11 let pracoval právě na letišti v Bostonu, odkud vzlétla dvě z unesených letadel. Hordon zažil ve své kariéře několik podobných pohotovostí a dva opravdové únosy letadel, a tak zná pohotovostní procedury takříkajíc z první ruky.
Přesto víc než hodinu po nárazu prvního letadla do WTC, kdy už každý na planetě věděl, že byla unesena v Americe letadla, a téměř 47 minut poté, co se o únosu letu č. 77 dozvěděl úřad dozoru nad civilním letectví FAA, protivzdušná obrana nechala po obloze létat další boeing, tentokrát mířící přímo na sídlo vlády USA.
Odpověď na otázku, co v té době protivzdušná obrana dělala, však může být překvapivější, než by se mohlo jevit. Jak v roce 2002 informovala některá média, například Ottawa Citizen (září), Newhouse News nebo Code One Magazine (obě v lednu), souběžně se konalo dokonce několik vojenských cvičení najednou. Během nich mimo jiné stíhačky a jejich posádky nacvičovaly, jaké by to bylo, kdyby byla v USA unesena letadla…
Fikce, která se stala realitou
Máme uvěřit tomu, že účinné reakci amerického válečného letectva na únosy letadel bránilo paradoxně - právě probíhající vojenské cvičení na totéž téma. O manévrech navíc věděly stovky úředníků a tisíce vojáků – jen prezident Bush a jeho lidé nic netušili.
„Určitě nikdo nemohl počítat s tím, že se někdo pokusí použít unesená letadla jako střely,“ vysvětlovala bezprostředně po útocích na tiskové konferenci poradkyně pro národní bezpečnost Condoleezza Riceová. Ve stejném duchu mluvil i prezident George W. Bush: „Přinejmenším nikdo v naší vládě, a myslím si, že ani ve vládě předchozí si nedokázal představit, že by letadla v takovém rozsahu mohla narazit do budov.“
Bush ani Riceová jednoduše neříkali pravdu. Například během dvou let před 11. zářím proběhly v americké armádě simulace útoku pomocí unesených letadel. Mezi vybranými cíli útoku byly i WTC a budova ministerstva obrany. Tam se zkoušelo, jak se k Pentagonu dostanou hasiči a záchranáři. US Medicine Magazine zase referoval, že v květnu 2001 „ministerstvo obrany trénovalo zdravotnický personál, aby patřičně zareagoval na řízenou střelu v podobě uneseného Boeingu 757, který narazí do Pentagonu“.
Podle scénáře
Podle článku otisknutého v roce 2004 v deníku USA Today s názvem Norad Had Drills of Jets As Weapons pilovaly americké vzdušné síly situace, ve kterých se simulovaly únosy letadel teroristy, čtyřikrát ročně. Je fascinující, že 11. září 2001 nefungovalo nic z toho, co bylo tak pečlivě nacvičováno.
Mluvčí Bílého domu později Bushe a jeho poradkyni Riceovou hájil slovy, že nelhali; pouze prý o cvičeních nebyli informováni(!). V každém případě je však jisté, že minimálně část vlády a armády si možnost použití unesených letadel coby zbraní dokázala představit velice živě. Co víc, na obálce k oficiálním materiálům pro cvičnou operaci Amalgam Virgo se neusmívá nikdo jiný než – Usáma bin Ládin!
V úterý 11. září se konalo i cvičení s názvem Operace Northern Vigilance. Stíhačky, jež měly chránit Washington, si létaly nad Aljaškou a severní Kanadou.
Šestého září 2001 začala na území Spojených států amerických rozsáhlá operace Vigilant Guardian, při níž Severoamerické velitelství protivzdušné obrany NORAD vyvolalo „imaginární krizi pro všechny severoamerické letecké základny“. Její součástí byla i snaha vypořádat se s fingovanými teroristickými únosy dvou dopravních letadel. O tři dny později, tedy 9. září, nabírá Vigilant Guardian na obrátkách. Osazenstvo jednotky Severovýchodního sektoru protivzdušné obrany (NEADS – Northeast Air Defense Sector), součásti NORAD, procvičuje své reakce na simulovaném leteckém únosu, při němž teroristi vyhodí do povětří letadlo nad New Yorkem. Dle scénáře nikdo nepřežije.
Další fiktivní útok na Ameriku byl na řadě 11. září. Podle podplukovnice Dawne Deskinsové, vedoucí posádky NEADS účastnící se Vigilant Guardian na základně v třicetitisícovém městě Rome ve státě New York, proto ji ani nikoho z jejích kolegů nenapadlo, že by mohlo tentokrát jít o útok skutečný. Potvrzují to i přepisy telefonních hovorů, které získal reportér Vanity Fair Michael Bronner a v srpnu 2006 je publikoval v článku 9/11 Live: The NORAD Tapes. Většina místních stíhaček F-15 byla v době únosů na tréninkové misi Whiskey 105 nad Atlantským oceánem, jihovýchodně od Long Islandu.
Stejný chaos panoval i ve Washingtonu, D. C. V úterý 11. září se konaly další manévry pod názvem Operace Northern Vigilance. Stíhačky, jež měly chránit americký vzdušný prostor, byly rovněž ve vzduchu – jenže nad Aljaškou a severní Kanadou. Cílem této akce bylo sledovat cvičení pro změnu ruských vzdušných sil, které probíhalo po celý týden v ruské Arktidě.
„Falešné vstupy na obrazovkách radarů byly 11. září bezprecedentní,“ prohlásil například kapitán Jeff Latas, zkušený stíhací pilot F-15, který sloužil mimo jiné v Iráku. K tomu je třeba přičíst další fakta. Stíhačky, které měly chránit Washington, se ze cvičení nad Severní Karolínou vrátily rovněž až „po akci“.
A konečně čtvrté cvičení z 11. září 2001, Global Guardian, do kterého byl začleněn NORAD, simulovalo jaderný útok na USA a probíhalo každý rok v říjnu či listopadu. Kniha Code Names vojenského analytika Williama Arkina, encyklopedicky popisující americké vojenské programy a operace související s 11. zářím, na straně 379 uvádí, že v roce 2001 bylo plánováno na 22. až 31. října. Stejně hovoří i článek z konce března 2001 ve vojenském časopise Space Observer. To by znamenalo, že teprve poté muselo být cvičení přesunuto na začátek září.
Je to všechno jenom náhoda?
Zdroj.
Autor je vydavatelem časopisu Šifra, necenzurovaného tištěného měsíčníku. Tento text vyšel v elektronické i tištěné verzi Šifry 2/2015"
