Již se zdálo, že jsme definitivně vyzráli na psychopaty a ostatní nešťastníky, kteří používají internetu hlavně k tomu, aby před veřejností radostně otevíraly temné jícny svého nitra plné urážek, sprostot a vulgarit. Nemožnost předvést tyto výrony na Protiproudu on-line je téměř z naší pošty vymazala. Zatímco těm ostatním, kteří reagují na jednotlivé materiály či inspirováni jimi i na obecnější problémy, odpovídáme buď individuálně, nebo zde při „pití čaje“, nebo obojím.
Jenže: Sobotní rozhovor kancléře prezidenta Zemana pro Právo a moje odpověď v Protiproudu a v televizích tento „poklid“ slušné komunikace na pár hodin proměnily. Budiž ale řečeno, že těch skutečně divokých, kteří se na mě vrhli jako na kořist, bylo jen několik. Ale i tak. Vrátilo mě to na okamžik do minulých měsíců a let na Pražském hradě. Také proto, že jak se ukázalo, šlo většinou o nedobrovolné „známé“, kteří mě svými „fekálními“ opusy zásobovali emailovou služební schránku často řadu let.
Vůbec mě to ale nerozladilo. Naopak. Uvědomil jsem si náhle tu obrovskou svobodu či spíše šíři „operačního pole“, které jsem získal po odchodu ze státní správy. Zatím jsem tu změnu v pocitové rovině nijak neprožil – tohle bylo první a docela silné. Nemuset reagovat na kdekterého hlupáka či novináře (ne vždycky jde o totéž, to bych přeháněl), je něco, co je k nezaplacení. Nepřenosné.
180 000 !
Původně jsem chtěl začít reakcemi na článek Michala Dvouletého Upalte podnikatele. Dosáhl totiž zvláštního rekordu a obecně odhalil několik důležitých věcí, o kterých je dobré si v klidu při Tea party povědět.
Tento náš článek se dostal na sociální sítě v podobě kritické reakce našeho čtenáře, na niž během několika hodin kliklo na sto osmdesát tisíc lidí. Rekord. Vytýkal mu – a tím nám – že jde o autora, který je regionálně i profesionálně spjat s tím, koho obhajuje. Že prostě není nestranný a nezávislý, ale zaujatý.
To odhalilo několik aspektů, iluzí a současně rovinu pokrytectví, která je pro současný mediální mainstream typická. Je to neuvěřitelné, ale pořád si většina lidí myslí, že novináři píší jaksi „objektivně“, že nehájí velmi konkrétní zájmy – jak vydavatelů, tak své osobní. Na zakrytí tohoto pokrytectví a mystifikace je vymyšlena rozsáhlá řada různých praktik a metod.
Mohli jsme postupovat stejně. Dotyčný by například publikoval pod pseudonymem, nebo by podle jeho informací psal někdo jiný – cokoli. A byl by klid. Jenže když my jsme holt – Protiproud. A myslíme to vážně. Na tyto a další podobné hry proto odmítáme přistoupit. Má-li někdo na daný problém jiný názor, nechť ho rovněž pod svým jménem u nás publikuje. Zvlášť jde-li o téma konfliktní, jímž „hazard“ nepochybně je.
Docela zajímavě to vyjádřil náš věrný čtenář Jindřich Rázl:
Nemohu si pomoci, ale zdravý rozum a kapka morálky napovídá, že podnikání v hazardu je přeci jen o něčem jiném. Že takový podnikatel v hazardu, na rozdíl od autoservismena, pekaře či řezníka pořádně kalkuluje s hloupostí lidí a jejich sklonu k závislostem. A to je přeci fuj!!! Nebo ne? Jistě, i závislost na telecím a pořádné flákotě se dá vypěstovat a v konečném důsledku škodí, ale ty nuance tam jsou. Když otec rodiny, kde doma ječí hlady čtyři děti, jde do herny a tam zanechá výplatu je přeci jen jiná situace, než když otec za stejné své peníze koupí děckám maso na nedělní řízek, nebo čokoládu a bonbony. Taky to není zdravé, ale zase: cítíte tam ten rozdíl. Výborně to vyřešili v USA. Pokud si chtějí Amíci zahrát, letí do Las Vegas, jediného místa v USA, kde možno hrát. Nebo do Rena, které patří Indiánům. Co takhle postavit za peníze majitelů hazardních firem hrací město, takové hezké české Vegas, někde na severovýchodě naší krásné země, třeba v zaostalé a opomíjené lokalitě Hrubého Jeseníku, kde chcípl hafik a tam někde u Bruntálu to rozjet. Nebo udělat české Vegas rovnou z Bruntálu. Přínos pro region značný, hravost občanů uspokojena, ohrožení morálního úpadku lidu sníženo, rozvoj města zajištěn, chcíplý hafik oživen....
Zdánlivě nelze nic namítnout. Ale jen zdánlivě. Do okamžiku, než tento problém trochu strukturujeme – a to je právě to, co se v různých mediálních a politických kampaních neděje. Emocionální rovina se smíchá s racionální, podstata s vedlejšími aspekty, pojmy s dojmy – a výsledkem je širokou veřejností dobře stravitelný mix polopravd, základní nápoj manipulace. Jak se to dělá?
Dobrým příkladem je kampaň prezidenta Obamy proti „snadnému“ kupování zbraní v USA. Využil hrůzný masakr ve škole, aby položil sugestivní nepřímou otázku: Tohle chceme? Normální člověk odpoví záporně. A následuje závěr – Je nutno ztížit přístup Američanů ke zbraním. Vtip je samozřejmě v tom, že to se školní tragédií vůbec nesouvisí. Mix je namíchán.
O věc vůbec nejde, jen o její propagandistické zneužití. Nejenže se tím problém masakrů neřeší, spíše naopak. Pokud někomu přeskočí a rozhodne se vraždit, zbraň si opatří jakýmkoli způsobem – viz Anders Breivik. Jenže Obamův plán míří jinam. Chce Američany odzbrojit – což má současně faktický i psychologický důsledek. Právo nosit zbraň, zaručené Ústavou, je v Americe tradičně cosi jako vzkaz federální vládě, že občané, bez ohledu na nájemníka v Bílém domě, zůstávají ve své zemi suverény.
Jakmile jim bude tato „výsada“ osekána, stanou se z nich... Evropané řekněme. Evropské vlády mají zbraně pod pečlivou kontrolou, znají každého držitele, nejen u nás existuje dokonce trestný čin „nedovoleného ozbrojování“. Jinými slovy – zbraně patří státu a jeho mocenským složkám – policii a armádě. Uvědom si to, občane.
Sem a nikam jinam vede Obamův úder. Pod zdánlivě bohulibým záměrem vzít občanům další část jejich svobody – a sílu. Tohle si ovšem narozdíl od EUvropanů spousty Američanů uvědomili a uvědomují – ostatně i to byl jeden z důvodů a motivů vzniku originální „Tea Party". Nedat se tak snadno odzbrojit – ve všech významech toho slova. To je smysl i našeho vznikajícího malého Čajového společenství – i když zatím jen na našich virtuálních stránkách.
České Las Vegas
Podobně zkusím proto uvažovat také o dopisu pana Rázla. Odhlédněme nyní od toho, že se trochu mýlí v samotném principu. Sázení se dnes přesunuje masově na internet, sází se zuřivě po celých Státech, výlet do Las Vegas je proto spíše povyražením jiného druhu. To je jedna rovina věci. Ale budiž.
Druhá je věcná či chceme-li morální: Je hazard špatný? Pokud ano a shodneme se většinově, že jde o veřejný zájem, že mezi námi prostě nemá sázení co dělat, zakažme ho. Ale nejprve si také třeba definujme, co hazard skutečně je. Jsou to jen hrací stroje? Sazka? Internet? Mariáš? Bude to fungovat do okamžiku, než zjistíme, že jakýkoli zákaz tohoto druhu – vlastně prohibice – vede vždy jen k obrovskému výbuchu podzemnímu byznysu, k daleko větší zločinnosti, k daleko horším rodinným tragédiím. A tak dále. Ale budiž.
Jenže rázem se vynoří třetí rovina: Co občanské svobody, schopnost dospělých lidí o sobě rozhodovat? „Vychovávající“ sekulární stát – není to samo již protimluv? Kde jsou ty elity, které určí, co je správné, a co nikoli? Nežili jsme to u nás čtyřicet let? Není právě toto podstatou havlismu ve všech jeho projevech? A tak dále. Ale budiž.
Všechny tyto otázky jsou nesporně složité, mohli a měli bychom o nich hovořit. A přesto je podstata onoho článku, který vyvolal takovou bouři ještě někde úplně jinde: Jestliže stát umožní nějaké podnikání – a pak uprostřed hry začne měnit pravidla, jde o něco zcela nepřípustného a pro podnikatelské prostředí obecně ničivé.
Jenže právě to se stalo v jednom z dalších z děsivých zásahů Ústavního soudu. O tom byla v onom dosud „nejpopulárnějším“ materiálu Protiproudu řeč. Všimli jste si, jak to už dávno zaniklo? A přitom právě to je to, oč jde. Nejen v hazardu, nejen v podnikání. Ve všem, co na nás současný stát chystá – ať již přímo či skrze EU (nebo naopak). Pojďme se nad tím společně zamýšlet. Strukturovaně, věcně. Jde o vše.
O to jde ostatně i v jednom z nejkratších dopisů dnešní Tea party:
Ne, ne, ne , ne ne!!!!!????? To přeci ne!!!!
Řekněte, že Hypermoderní past na myši byl od pana Oty Filipa jen jeho pokus o legraci „a la žárovky“ a že na tom není zbla pravdy!!!!
Prosíííííím
Ing. Petr Hlaváč
Hypermoderní past na myši: Vážný problém, s nímž se potýká Brusel
Musím vás, pane inženýre, zklamat – i když jste poprosil velmi srdnatě a autenticky.
Dodal bych snad jen, že si velmi vážíme, že věhlasný spisovatel pan Ota Filip je nejen naším čtenářem, ale také autorem. Nicméně, když jsem to četl, také jsem myslel, že omdlím. A to se již pokládám za docela otužilého.
Před závěrem dnešního setkání proto ještě alespoň něco hezkého a pozitivního. I když – jak pro koho, že? Tak řekněme něco jako protiklad k úvodem zmíněným vzpomínkám na „hradní“ léta a „klausobijce“ všeho druhu. Nejenže za tento dopis – jako za všechny ostatní – velmi děkuji, ale má zvláštní kouzlo i pokud jde o podpis. Nemyslím to ironicky. Úplně autorovi rozumím. Chce to odvahu:
Dobrý den pane Hájku,
nemohu se nepřidat a nepoděkovat za tuto alternativu k hlavnímu proudu.
Víte co mě úplně nejvíce zaráží? Jaké jsou lidé ovce a jak je média mají dokonale zpracované. Je to de facto život v Matrixu, kde již nikdo nechce znát pravdu, protože se jí bojí, bojí se toho probuzení a ztráty bezpečí. Ohledně Emila (Zemana) máte pravdu, je to jenom figurka, prosící o svůj vlastní blahobyt. Václav Klaus stál hrdě se vztyčenou hlavou – a toho jsem si nejvíce cenil. Nemohl udělat více, protože to ani nešlo, ale obávám se toho, že již nikdo tak hrdý, inteligentní a vlastenecký tady nebude. Kéž bych se mýlil....
Určitě rád přispěji a pokusím se přispívat pravidelně. Ideální jsou jak jste napsal dárcovské SMS. Přeji hodně úspěchů a těším se na další články. Hodně by mě však zajímal Váš názor na Ilumináty a Nový světový řád.
Děkuji moc a přeji krásnou požehnanou neděli. Prosím o nezveřejnění mého jména.
Také moc děkuji.
A pokud jde o Ilumináty a Nový světový řád: Poměrně obšírně se o tomto problému zmiňuji ve své poslední knize Smrt v sametu. A téma chci úplně jinak pojednat i v závěru této knižní trilogie. Stihnu-li to, mohla by kniha vyjít na podzim.
Do té doby se však oběma tématům budeme věnovat v Protiproudu. Prozradím tajemství: Připravujeme na tato témata seriál na pokračování.
A v příští Tea party, slibuji, se chci již také konečně věnovat vašim reakcím na naše články o zdraví, zakazovaných bylinkách a dalších podobných „malých velkých“ věcech, o něž se tak zajímáte. Já také.
Tak zase pište. A podporujte nás. Podporujme se navzájem.
Za týden nashledanou!
