V úterý 7. listopadu 1972 probíhaly v postupně se „normalizujícím“ Československu oficiální oslavy 55. výročí Velké říjnové socialistické revoluce. Zatímco v Husákově zemi vyrazili pionýři s rudými šátky na lampiónové průvody, na opačné polokouli šli Američané svobodně volit svého presidenta.
Tricked Dick
My, kteří jsme se dusili v atmosféře normalizace, jsme na dálku drželi palce dosavadnímu presidentovi Richardu Milhousu Nixonovi. A to nejen proto, že by se po svém vítězství stal prvním Američanem, jemuž se podařilo stát se dvakrát presidentem, když předtím byl rovněž dvakrát vicepresidentem USA. Proti němu stál totiž jako kandidát za demokraty senátor George McGovern, fanatický pacifista a levičák. Jak tohle dopadne?
Důsledný bojovník studené války
Ve středu jsme se dověděli, že Nixon svého oponenta přímo smetl. Získal 520 volitelských hlasů z 538 a přes 60% hlasů amerických voličů. Ulevilo se nám. V čele velmoci, do níž jako do jediné tehdy všichni antikomunisté vkládali své naděje, opět stanul synek z chudé kalifornské rodiny (mimochodem, přišel na svět 9. 1. 1913, tedy přesně jeden den před naším „milovaným“ Gustávem Husákem), vynikající student práv, který zahájil svou kariéru právnickou praxí, přerušenou za války službou v námořnictvu, a který záhy vstoupil do politiky.
Jeho politické metody nebyly vždy přímočaré. Tím si vysloužil přezdívku „Trickie Dickie“, tedy něco jako „Fintil Dick“.
V roce 1952 si ho na svou kandidátku za republikány vzal generál „Ike“ Eisenhower. Po jejím vítězství se stal vicepresidentem USA a v letech 1953 - 1960 prakticky řídil Bílý dům. Patřil mezi důsledné bojovníky proti komunistickému nebezpečí v době studené války. Jeho politické metody nebyly vždy přímočaré. Tím si vysloužil přezdívku „Trickie Dickie“, tedy něco jako „Fintil Dick“. Tehdy ještě nikdo netušil, že právě tento „Fintil“ skončí svou politickou kariéru tím, že se stane obětí politické finty svých nepřátel.
Neúnavný Dick
60. léta pro Nixona nezačala dobře. V roce 1960 mimořádně těsně prohrál presidentské volby s J. F. Kennedym. O dva roky později se neúspěšně ucházel o guvernérský úřad v rodné Kalifornii. Ale neúnavný bojovník se nevzdal. V roce 1968, rok po zvolení Ronalda Reagana guvernérem právě v Kalifornii, si po tvrdém boji zajistil nominaci za republikány (jeho hlavním soupeřem byl George Romney, otec Mitta Romneyho) a posléze byl zvolen presidentem.
Richarda Nixona měl ve velké neoblibě tisk, který se také podstatnou měrou přičinil o jeho pád.
Ve svém prvním období podporoval Jižní Vietnam v boji proti komunistickému Vietkongu a severnímu Vietnamu. Doma čelil hnutí hippies a šířícímu se pacifismu. Navázal kontakty s komunistickou Čínou a navštívil Moskvu. Tyto hovory vedly k první smlouvě o omezení jaderných arsenálů. Tato doba byla nejúspěšnější pro americké dobývání vesmíru. Zato smutný konec brettonwoodského měnového systému, který od roku 1944 udržoval v chodu západní měny pomocí dominantní pozice amerického dolaru a jeho pevně stanoveného kursu vůči zlatu, předznamenával blížící se ekonomické katastrofy roku 1973.
Samotný začátek jeho druhého volebního období byl nešťastný. Místo Wiliama Rogerse se ministrem zahraničí stal Henry Kissinger, temná a dodnes záhadná postava.
Richarda Nixona měl ve velké neoblibě tisk, který se také podstatnou měrou přičinil o jeho pád. Byl zřejmě posledním americkým presidentem bez podpory sdělovacích prostředků. Od začátku jeho presidentské kariéry to byl zejména The Washington Post, ale také Time a The New York Times, které mu nedaly pokoj. Samotný začátek jeho druhého volebního období byl nešťastný. Místo Wiliama Rogerse se ministrem zahraničí stal Henry Kissinger, který do té doby fungoval v pozadí jako poradce mnoha amerických politiků, včetně presidentů. Teprve nyní, v padesáti letech, se však tato temná a dodnes záhadná postava vyhoupla z pozadí přímo do nejostřejšího světla politických ramp. Potom se už události valily jedna za druhou.
Všichni jejich muži
Hned v lednu 1973 bylo odsouzeno pět osob za vloupání do místností volebního štábu demokratů ve washingtonském hotelu Watergate, kde se 17. června roku 1972 snažili instalovat odposlechy. Jeden z odsouzených pak v březnu oznámil, že jednal na pokyn šéfa Výboru pro znovuzvolení presidenta Nixona. V dubnu na své funkce rezignovali dva významní spolupracovníci presidenta Nixona a zároveň se ukázalo, že odposloucháván byl i sám president. Je pravděpodobné, že hlavní viník z hotelu Watergate byl zároveň iniciátorem odposlouchávání presidenta, o němž se mělo (a stále má) za to, že tyto vlastní odposlechy nařídil!
Sympatičtí investigativci
Zatímco oficiální policejní orgány tou dobou nedospěly k žádoucím výsledkům, objevili se na scéně novináři z listu The Washington Post Bob Woodward a Carl Bernstein, kteří nakonec vše náležitě „vyšetřili“. Jejich lov na presidenta je zvěčněn v oscarovém (jak jinak!) filmu Všichni presidentovi muži. Připomínám, že Woodwarda hrál osvědčený levičák Redford, zatímco Bernsteina ztělesnil (bohužel) Dustin Hoffman.
Nedali Dickovi na vybranou
Paralelně s tím byla v běhu diskreditace vicepresidenta Spiro Agnewa. Byl obviněn z úplatkářství a 10. října na svou funkci rezignoval. Věc byla o to jednodušší, že Agnew si s Nixonem nerozuměl, a to ani ne tak názorově, jako spíše osobně. Agnew příliš nevynikal intelektem. Byl možná ochoten s Kissingerem spolupracovat, ale pro uvedenou vlastnost nebyl vhodným budoucím presidentem. Tím se zřejmě jevil vůdce republikánské menšiny ve sněmovně Gerald Ford. Tuto funkci vykonával osm let a projevoval se jako bezkonfliktní a pružný diplomat. Na základě 25. dodatku k americké ústavě byl 12. října 1973 zvolen vicepresidentem USA. Nixon neměl na jeho jmenování žádný vliv. Jak později řekl jeden politik: „Nedali jsme Nixonovi na vybranou.“
Nešťastný rok
Také v zahraniční politice byl rok 1973 katastrofální. Situace ve Vietnamu se měsíc za měsícem zhoršovala. Na Středním Východě vypukla 6. října čtvrtá arabsko-izraelská válka, která hrozila přerůst v celosvětový konflikt. 27. října byla ukončena příměřím. Po ní bezprostředně následovala první ropná krize, když státy vyvážející ropu použily ropu jako nátlakový prostředek. V kombinaci s výše uvedeným zhroucením brettonwoodského systému došlo k raketovému růstu cen ropy a k vleklým hospodářským potížím.
Trickie Dickie byl nakonec sám „tricked“, tedy přelstěn, podveden a napálen.
Richard Nixon stále odmítal svou vinu v aféře Watergate. Odmítal vydat pásky s nahrávkami svých rozhovorů, které ho měly usvědčit. V březnu 1974 bylo odsouzeno sedm jeho spolupracovníků za zneužití pravomoci a v červenci byl obviněn sám Nixon. Stále trval před Nejvyšším soudem na své nevině, když tu náhle se 5. srpna vynořila další páska jakožto poslední hřebíček do presidentovy politické rakve. 8. srpna 1974 Richard Nixon oznámil svou rezignaci na úřad presidenta Spojených států. O dvacet let později zemřel. 22. dubna od jeho smrti uplynulo 19 let. Trickie Dickie byl nakonec sám „tricked“, tedy přelstěn, podveden a napálen.
Jsme sice u konce příběhu Richarda Nixona, ale je ještě nutno si připomenout, co následovalo po 8. srpnu 1974. Presidentem se jako zatím jediný lidem nezvolený stal Gerald Ford.
Fordova vláda představovala uzavřenou skupinu lidí spojenou pevnými zájmovými pouty.
Na základě stejné procedury, jejímž výsledkem bylo necelý rok předtím jeho jmenování vicepresidentem, se nyní jeho zástupcem nestal nikdo jiný než Nelson Rockefeller, člen všemocné rodiny a blízký přítel Henryho Kissingera. Po skončení svého působení ve „Fordově“ administrativě se z politiky stáhl. Je pozoruhodné, že prakticky kompletní Fordova vláda představovala uzavřenou skupinu lidí spojenou pevnými zájmovými pouty.
Tato skupina v čele s Kissingerem toho stačila během dva a půl roku svého fungování v čele USA hodně stihnout. Ukončili ostudným způsobem vietnamskou válku, za což byl Kissinger osobně odměněn Nobelovou cenou míru za rok 1973, urovnali arabsko-izraelský konflikt a v Helsinkách potvrdili Sovětskému svazu existující rozdělení světa.
