Martin Armstrong: Nacházíme se ve 21. roce poklesu teplot
Americká vláda zkouší všem opět tvrdit, že existuje globální oteplování, jen aby mohla zavést novou uhlíkovou daň. Přitom je naprosto jisté, že vstupujeme do 21. roku poklesu, nikoliv vzestupu teplot. Je to stejné jako s daní na cigarety: když lidé začali kouřit méně, vláda začala křičet, že jí unikají výnosy, a teď už zdaňuje i elektronické cigarety.
A s auty je to podobné. Vláda ztrácí daňové výnosy, protože auta začala být úspornější. Prodeje benzínu poklesly – auta začala mít nižší lepší spotřebu a kontrolu znečištění, lidé více nakupují po internetu, takže nemusí najezdit tolik kilometrů na nákupy, a tak dále. Řešení pro hroutící se daňovou soustavu je to, že státy teď připravují zdanění, založené na kilometrech, které lidé najezdí. Další povinnou věcí mají být tachometry k registrovaným vozům. Samozřejmě jim nejde o to, o co říkají, že usilují: Jediné, co potřebují, jsou nové systémy k výběru daní. Bez ohledu na pravdu o globálním oteplování. A k tomu potřebují vlády falešný výzkum.
Spolek Globálních oteplovačů je tou nejneetičtějšía nejzkorumpovanější bandou podvodníků, co si hraje na vědce, jaká kdy existovala. Korupci ze strany vlády dobře znám: Když jsem byl povolán k výzkumu na podporu formování G5, napsal jsem Bílému domu varování před umělou depreciací dolaru. Tehdy jsem vysvětloval, že takový postup do dvou let přivodí turbulence a krach trhů. V roce 1987 pak následoval nejprudší krach v historii.
A víte, co mi řekli? Abych už nikdy nic od vlády nežádal. Přímo mi řekli, abych dělal studie, které poskytnou pěkné, výstavní závěry, a že si tím každoročně vydělám miliony dolarů za falešné závěry takových výzkumů. Řekl jsem – ne díky! – a tím celá záležitost skončila.
Tímto způsobem se vládní studie financují a vytvářejí se v nich závěry. Vždycky, v každém případě podstrkují žádoucí konečné výsledky k podpoře dopředu určených cílů. Vládní studie jsou prostě projevem politické korupce, bez ohledu na obor.
Globální oteplování? Jediný velký podfuk. Čištění vzduchu – ano, to všichni chceme a potřebujeme. Je ovšem extrémně arogantní předpokládat, že máme schopnost měnit klimatické cykly. Navíc je důležité uvědomit si, jak malincí ve skutečnosti jsme. I kdybychom odpálili všechny atomové bomby a zničili sami sebe, stejně to nezničí Zemi. Chcete příklad? Za těch 28 let, které uplynuly od katastrofy jaderné elektrárny v roce 1986 v Černobylu na Ukrajině, se ptáci a myši naučili nejen přežívat v radioaktivní krajině, nýbrž v ní prosperovat.
Příroda se adaptuje. Zrovna tak jako teď bakterie činí antibiotika postupně nepoužitelnými, protože mutují, aby přežily. Tak prostě funguje v přírodě všechno. A vlastně i politici. Mění své povídačky, aby dokázaly uspokojit jejich touhou po daňových výnosech. Mohli bychom tomu přezdívat třeba politická adaptace.
Jan Bartoň: Sluneční záření není konstantní
V posledních týdnech se opět více prosazují tvrzení o „zaručeném“ vlivu člověka na zvyšování teplot na Zemi. Letošní rok má být nejteplejším od roku 1880. A může za to oxid uhličitý vypouštěný z lidských technologií.
Letošní červen byl podle amerického Národního úřadu pro ovzduší a oceány (NOAA) nejteplejším červnem od počátku měření v roce 1880. „S ohledem na to vše teploty v posledních desetiletích demonstrují dopad skleníkových plynů na naše klima a vyvracejí hlasy, které tvrdí, že globální oteplování se nějak ‚zastaví‘, “konstatoval v souvislosti se zprávami NASA a NOAA odborník Joe Casola ze Střediska pro klimatická a energetická řešení. „Svět je nyní teplejší, než byl v posledních sto letech, a možná pěti tisících letech. Jakékoli pochybnosti o tom, že za to může lidská činnost, nyní vzaly za své,“ míní také například klimatoložka Jennifer Francisová z Rutgersovy university v New Jersey. Protože zažíváme v posledních dnech také tropická vedra, zvyšuje se tlak na uvěření, že za změnu klimatu může člověk.
Protože zdrojem tepla v naší části vesmíru je dominantně Slunce, stojí minimálně za úvahu, jak si stojíme s měřením slunečního záření dopadajícího na zemský povrch. O tom existuje docela zajímavá práce, která sumarizuje výsledky měření na zemských satelitech. Toto měření je navíc pravděpodobně ovlivněné i použitou technologií měření.
Je přinejmenším pozoruhodné, že od inkriminovaného roku 1880 se sluneční aktivita založená na pozorování počtu skvrn na Slunci významně zvýšila (viz obrázek):
Měření slunečního záření pomocí satelitů je na dalším obrázku:
Množství dopadajícího záření na čtvereční metr nad zemskou atmosférou podle satelitních měření kolísá mezi lety 1980 až 2003 v rozmezí od 1365 do 1367,5 W/m2, tj. o 2,5 W/m2, resp. cca o 0,18%.
Průměrná teplota povrchu pevniny a oceánů byla v červnu o 0,88 stupně Celsia vyšší než průměr 20. století, který tvořil 15,5 stupně (288,5 Kelvinů od absolutní nuly). Odtud plyne, že červen 2015 byl o 0,3% teplejší oproti průměru 20. století.
Přesvědčení zastánci vlivu civilizace na tak zvané „globální oteplování“ vždy tvrdí, že sluneční záření je „konstantní“. Toto tvrzení ovšem není pravdivé. „Přehlížení“ vlivu kolísání slunečního záření na teplotu na Zemi je pozoruhodné. Navíc, dnešní technika již umí měřit teploty našich nejbližších souputníků na cestě Vesmírem, tj. Měsíce a nejbližších planet. Pokud by docházelo ke kolísání teplot na nejbližších planetách (Venuše, Mars, Jupiter, Merkur) a byl pozorován klesající či rostoucí trend v uplynulých letech, mohli bychom tak změnu teplot na Zemi dát do souvislosti se změnami na ostatních planetách obíhajících Slunce. To by bylo skutečné systémové posouzení vlivu slunečního záření na teplotu planet obíhajících kolem Slunce. Takové porovnání by bylo nesmírně cenné a možná čeká na někoho, kdo si s již získanými daty dá tu práci a výše uvedenou analýzu provede.
Zdroj 1 / Zdroj 2