Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do PROTIPROUDU
Skandál v Bolívii: Papež se srpem a kladivem na hrudi. Mise v zájmech Církve, nebo Spojených států? Kopírování Obamovy politické agendy. Zjevení z Quita pro naši dobu

Skandál v Bolívii: Papež se srpem a kladivem na hrudi. Mise v zájmech Církve, nebo Spojených států? Kopírování Obamovy politické agendy. Zjevení z Quita pro naši dobu

14. 7. 2015

Tisk článku

Michal Semín komentuje cestu papeže Františka po třech zemích Latinské Ameriky a ptá se, zda jeho okázalé levičácké tanečky nejsou vědomou prací pro nastolení Nového světového řádu

Františkův pontifikát se pěkně vybarvuje. Po růžové, vyjadřující vstřícný postoj k ideologii homosexualismu, přišla před několika týdny zelená, když papež svojí encyklikou Laudato Si vyzval svět k ekologické konverzi. Už zbývala jen rudá. A ejhle: Objevila se minulý týden při návštěvě Bolívie, kterou papež navštívil v rámci osmidenní pastorační cesty po andských republikách.

PP

František obdržel z rukou marxistického prezidenta této země darem „krucifix“, na němž jsou místo kříže srp a kladivo. Kdyby byl papež katolického smýšlení, musel by s takovým darem – a možná nejen s ním - praštit o zem. Místo toho „krucifix“ s úsměvem přijal a medailonek s tímtéž zlověstným symbolem si zavěsil na krk. A celý pokrokový svět mu za to – jak jinak - zatleskal.

Mystifikace

Papež František „neokatolíkům“, jejichž snaha o dialektickou syntézu pokoncilní revoluce s katolickou vírou všech věků je čím dál tím bizarnější, rozhodně život neusnadňuje. Jako v tisíci jiných případech, i tentokrát se snaží Františkovo gesto obhájit.

Ppež a rouhavý krucifix

ROuhavý krucifix zblízka

A tak se můžeme dočíst, že ve chvíli, kdy papež dar přijímal, se prý zakabonil a prohlásil: No está bien eso – toto není správné. Takže nakonec je z papeže, přijímajícího rouhavý předmět, statečný obránce víry. Skutečnost je přitom zcela opačná. Jak je z krátké videonahrávky zřejmé, papež nic negativního na adresu daru neřekl. Slova, jež pronesl, ve skutečnosti zněla takto: No lo sabía eso – to mi nebylo známo.

A co že to František nevěděl? Bolivijský prezident Evo Morales mu prozradil, že autorem tohoto artefaktu je člen jezuitského řádu, z něhož vzešel také současný papež, Luis Espinal, zavražděný pro svoji komunistickou agitaci paravojenskou jednotkou v roce 1980. Marxisticky smýšlející kněz, jehož památku František uctil návštěvou jeho hrobu v La Paz.

Jiní Františkovi obhájci tvrdí, že se František nad darem nepohoršil proto, aby neurazil darujícího. Ani tato varianta nezní příliš přesvědčivě. Patří k protokolu papežských návštěv, že se vzájemné dary předem konzultují. Je proto nanejvýš pravděpodobné, že papež či jeho nejbližší spolupracovníci o Moralesově daru předem věděli. Že se ze strany bolivijského prezidenta rozhodně nejednalo o provokaci, jejímž smyslem bylo hlavu katolické církve ponížit, plyne i z toho, že Morales je, podle svých slov, „velkým Františkovým fanouškem“. A o tom to vlastně celé je. Papež, jemuž tolik záleží na tom, aby svými mediálně vděčnými gesty snižoval důstojnost svěřeného papežského úřadu, musí nutně skončit jako světská celebrita s fanklubem.

Koka pro Františka?

Ostatně bolševický krucifix nebyl jediný přívěšek, kterým se nechal od Eva Moralese „ozdobit“. Poté, co sestoupil z paluby letadla na letištní plochu, nechal se papež zkrášlit plátěnou kapsou „chuspa“, určenou k přechovávání listů koky. O tom, zda ji měl prázdnou, či zda obsahovala drogu, s níž by se František mohl prožvýkat až do konce svého pontifikátu, již média neinformovala. K tomu lze dodat snad jen tolik, že jediné, co papeži chybělo, bylo tričko s Che Guevarou a bongo Boba Marleyho.

PP koláž 

Čtěte ZDE: Třetí tajemství z Fatimy konečně zveřejněno: Opravdu? Vylité oceány a padající oheň. Japonská stopa. Pochybující církev a odpad na jejím vrcholu

K potěše svobodných zednářů

František potěšil nejednu protikatolicky smýšlející duši i promluvou v ekvádorském Quitu, v níž se kál za hříchy proti původním obyvatelům Latinské Ameriky, spáchané Církví v době španělské kolonizace. Možná by toto gesto nevyznělo tak lacině, kdyby současně s tím připomněl, že latinskoamerickým pohanům se evangelizací dostalo i mnoho dobrého.

Skončila tím doba lidských obětí a kultů, jež neměly daleko k satanismu. Romantizace původních kultur zcela pomíjí rozsah příkoří, páchaného na lidech před příchodem Evropanů. Jistě  - mezi kolonizátory se našli lidé, kteří k novým územím přistupovali kořistnicky. Místní církevní představitelé se však až na pár temných výjimek vždy dokázali původních obyvatel, jejichž lidskou důstojnost hájili, proti jejich nepřátelům zastat. Vystupovali proti otroctví, provozovanému zednářským režimem markýze de Pombala a jeho španělskými spojenci, neškodícím jen Indiánům, ale i katolíkům.

Víme jistě, že Františkův pontifikát má ostré politické kontury, které přitakávají dekadenci současné euro-americké civilizace

Po svém nástupu do úřadu zrušil de Pombal jezuity založené sociálně a hospodářsky spravedlivé „indiánské redukce“, dal mnohé jezuity uvěznit, krutě mučit a deportovat ze země. Práva Církve omezil tvrdým administrativním násilím, vrcholícím dočasným zrušením Tovaryšstva Ježíšova. Tyto skutečnosti by jezuitskému papeži snad nikdo připomínat nemusel. O to je smutnější, že ve svém projevu papež František kladně zhodnotil působení „osvobozeneckých hnutí“ 19. století, o jejichž svobodozednářském charakteru věděl snad každý žáček zdejších církevních škol přinejmenším do doby, než se tato protikřesťanská ideologie stala jedním z privilegovaných aktérů oné čím dál tím směšnější pokoncilní „hry na dialog.“

Co mělo zaznít a nezaznělo

Pro církev i celý svět by bylo daleko užitečnější, kdyby při své návštěvě Quita připomněl proroctví Panny Marie, jež právě na tomto místě svěřila matce Marianě Františce de Jesús Torres y Berriochoa (1563 – 1635). Už proto, že se bezprostředně týká naší doby, jak se můžeme dočíst zde: http://www.stjoseph.cz/g103.html

Než sypání si popele na hlavu za činy lidí již dávno zemřelých by bylo prospěšnější, kdyby se papež kriticky zamyslel nad tím, proč světadíl, jenž byl kdysi katolickou vírou doslova prodchnut, během posledních desetiletí duchovně zdegeneroval natolik, že se rozsahem i hloubkou sekularizace začíná podobat západní Evropě. Ztráta katolické víry však není to, co papeže Františka trápí.

Vybírá si  „mediálně bezpečná“ témata, se kterými u nikoho nenarazí. Jednou je to chudoba, jindy opuštěnost starých lidí, pak zase nezaměstnanost mládeže. Nad tím vším se vznáší zlo vymyšleného globálního oteplování způsobeného člověkem. Věrné kopírování politické agendy Baracka Obamy zní z papežových úst jednou směšně, příště hrozivě. Jako když ve své poslední encyklice podpořil vznik globální vlády, jež má být součástí jednání prosincové klimatické konference v Paříži.

PP koláž

Čtěte ZDE: Mýtus a realita papeže Benedikta XVI. trvá: Chtěl zachránit církev před modernisty? Proč „slezl z kříže“? Znal celé tajemství z Fatimy. Revolucionář František byl připraven již před ním

Stavitel písečných mostů?

Nebylo nakonec smyslem jeho jihoamerického turné získat latinskoamerické politické protivníky USA pro myšlenku smíření a spolupráce, tak jak se mu to podařilo v případě Kuby? Souvisí tato jeho jihoamerická cesta s návštěvou USA, plánovanou na září, kdy má vystoupit jak na zasedání Valného shromáždění OSN, tak před americkým Kongresem?

Přestože na tyto otázky ještě odpovědi neznáme, víme jistě, že Františkův pontifikát má ostré politické kontury, které přitakávají dekadenci současné euro-americké civilizace. A když si uvědomíme, že do jeho stále se zvětšujícího fanklubu patří jak stoupenci, tak odpůrci globalismu z vysokých pater politiky, běhá z toho mráz po zádech. Ještě že máme Ježíšův příslib, že brány pekelné Církev nepřemohou. Proto smíme doufat, že plány globálních inženýrů lidských duší, i kdyby se uskutečnily, se ve výsledku otočí proti nim.

pp

Doporučujeme

Na začátek stránky