Těžko si představit odpornější zločin, než je znásilnění dítěte. Horší může být snad už jen znásilnění velkého počtu dětí. To je přesně to, co se teď odehrává v multikulturní Británii – brutální znásilňování a sexuální zotročování dětí v naprosto nevídaném rozsahu. Tento specifický typ zločinu má navíc rasový rozměr. Násilníky jsou v naprosté většině britští muslimové asijského původu, jejich oběťmi jsou bílé anglické děti. To netvrdím já, to konstatují závěry vyšetřování oficiálních institucí (viz níže). Mnoha obětem těchto zločinů nikdo nepomohl. Britští policisté i politici zločiny systematicky kryli, protože se báli nařčení z rasismu. Toto není scénář katastrofického filmu o znásilňování jedoho etnika druhým, toto je realita současné Velké Británie 21. století.
Horor v Rotherhamu
Kdo jede z našeho města Sheffield do sousedního Rotherhamu, často ani nepostřehne, že už tam je – tak jsou obě města dnes navzájem propojená. Donedávna tady Rotherham nikoho moc nezajímal - takové tuctové anglické město s druholigovým fotbalem a rugby. V posledních letech se Rotherham též stal městem se silným muslimským přistěhovalectvím a mešity tam rostou jako houby po dešti. I to však je v současné Anglii zcela běžné. A přesto se Rotherham stal slavným. Tedy, nechvalně slavným. Vyslovení jeho jména teď vzbuzuje znechucení a děs (a to nejenom u nás Sheffieldu). Odkrylo se tam totiž cosi naprosto zrůdného, co teď jen pomalu vyplouvá na povrch a nabírá obrovských rozměrů.
Kdo by si byl býval pomyslel, že země, která byla tradičně vzorem zdrženlivosti, dobrých mravů a společenské vyspělosti, si teď vědomě nechává znásilňovat, mučit a zotročovat vlastní děti?
Podrobnou zprávu o rozsahu těchto zločinů v Rotherhamu vypracovala nezávislá vyšetřovací komise, kterou vedla profesorka Alexis Jay. Zpráva byla publikována před deseti měsíci. V září loňského roku pak byla ustavena další vyšetřovací komise, kterou vedla Louise Casey a která měla prošetřit, jestli v Rotherhamu skutečně docházelo ke krytí těchto zločinů a jestli tam již případně došlo k nápravě. Výsledky vyšetřování byly publikovány 4. února 2015.
Čtěte ZDE: Nahé "elity" v zrcadle pokrytectví: Useknout na Václaváku hlavu Petru Nečasovi? Báječné! Oběsit „symbol češství“? Bžunda. Šibenicemi proti vlastizrádcům? Kde je policie?
Čtěte ZDE: Šibenice dostaly další rozměr: Vláda nezastřeně útočí na policii. Svoboda projevu jen pro někoho. Demonstranti žádali uzavření hranic a vystoupení z EU. Půjdou odpůrci spolu, nebo na popraviště?
Policejní zpráva, která bere dech
To, co obě zprávy vynesly na světlo denní, bere dech. Vyšlo najevo, že v posledních letech bylo jenom v tomto městě zaznamenáno znásilnění nejméně 1400 dětí. Znásilnění měla jeden společný rys – útočníky byli pákistánští muslimové, jejich oběťmi byly bílé anglické děti – nezletilé školačky. Kromě opakovaného a skupinového brutálního znásilňování (bylo zaznamenáno třeba i znásilňování rozbitou lahví nebo pod hlavněmi zbraní), byly nezletilé dívky vystaveny také mučení, únosům a sexuálnímu otroctví.
Oběti těchto zločinů i jejich zoufalé rodiny se obracely na policii i na sociální úřady, byly však ponechány bez pomoci. Policisté, úředníci i politici se totiž tak obávali nařčení z rasistické podjatosti, že těmto dětem a jejich rodičům systematicky pomoc odmítali. Případy se nevyšetřovaly, spisy se ztrácely, docházelo dokonce i k zastrašování obětí, aby výpovědi stáhly. V některých případech byla policie přivolána na místo činu, ale namísto muslimských násilníků zatkla a uvěznila znásilněné děti (které byly následně odsouzeny soudem pro mladistvé za opilství nebo porušování veřejného pořádku).
Čtěte ZDE: B. Chamberlain Sobotka: "Svedli jsme velkou bitvu, kvóty nebudou.“ Podvod typu Euroústava. Vzpoura uprchlíků v Maďarsku. Chystá se demonstrace. Dokdy ze sebe necháme dělat hlupáky?
Čtěte ZDE: Invaze začala: Plán na likvidaci „nadbytečných“. 500 miliónů otroků k obsluze dvou stovek nejbohatších rodin. Bílá civilizace musí být zničena? Lodě plné bojovníků připlouvají...
Systematicky znásilňované školačky a zoufalí rodiče
Docházelo pak třeba i k tomu, že si zoufalí otcové pro své dcery raději došli sami. Muslimští pedofilové na ně však přivolali policii a ta po příjezdu otce dětí zatkla a uvěznila - pro čin vloupání se do cizího majetku. Násilníky nechala opět na pokoji. Toto vše se dělo ve jménu multikulturalismu a politické korektnosti. Po zveřejnění zprávy Louise Casey byla radnice města Rotherham okamžitě rozpuštěna a město bylo dáno pod nucenou zprávu vládních komisařů. Již teď je zřejmé, že se nejedná jen o problém jednoho města ale o problém celé země.
Scénář této specifické sexuální kriminality je přitom všude obdobný. Členové gangů jsou převážně pákistánského (ale také somálského, nebo třeba kosovského původu) – v drtivé většině jsou to však muslimové. Jejich oběťmi jsou bílé nemuslimské děti. Tento základní rys popisované kriminality přiznává i zpráva Výboru pro vnitřní záležitosti Dolní sněmovny Parlamentu Spojeného království. Ukazuje se, že se jedná o celou síť muslimských pedofilních gangů, které nezletilé anglické školačky hromadně znásilňují a následně z nich vytvářejí sexuální otrokyně.
Sexuální otrokyně jako imigrantský byznys
Jde tedy často zároveň o byznys, který slouží jako zdroj příjmů (mezi muslimskou komunitou je o takovéto otrokyně velký zájem). Své oběti si gangy vyhlížejí často přímo v okolí škol (nezlezilé školačky jsou nejžádanější, protože jsou panny a bez pohlavních chorob). Vyhlídnutou oběť násilníci nalákají buď do luxusního auta nebo obchodu, tam ji opijí nebo zdrogují a potom znásilní. Drogami, mučením a vyhrožováním smrtí ji potom nutí k opakované prostituci, ze znásilněných školaček se stanou sexuální otrokyně (za zákazníky jsou pak často převáženy i do jiných měst).
Bylo doloženo i provádění nucených pouličních potratů. Mnohé děti se dlouhodobě pohřešují, jsou potvrzeny i vraždy nebo zmizení beze stopy. Ve městě Blackpool například stanuli před soudem muslimové vlastnící fast food. Byli obviněni ze sexuálního zneužívání a následné vraždy čtrnáctileté školačky. Tělo zavražděné se nikdy nenašlo a svědectví i obžaloba tvrdily, že skončilo v kebabech provozovny obžalovaných. Policie však důkazní řízení tak zbabrala (ať už úmyslně či neúmyslně), že soud nebyl schopen vynést verdikt a oba obvinění byli zproštěni obžaloby. Dostat se ze smrtícího sevření muslimských pedofilních gangů je velmi obtížné - jejich oběti se často nedokázaly vymanit po celé týdny, ale i měsíce a roky. Mnoho obětí ani jejich rodiny totiž nikdo nebránil ani nepodporoval. Policie, sociální pracovníci i politici byli přímo úkolováni, že v zájmu politické korektnosti a sociálního smíru nemohou tyto případy vyšetřovat. Výsledkem jsou tisíce zničených životů.
Čtěte ZDE: Takzvaní uprchlíci: Třetí muslimská invaze. Má EU tajnou smlouvu s pašeráky? Austrálie se s nimi nemazlí - a je po problému. Orbán se ptá svých občanů. Občanská vzpoura v Německu? Je čas opustit unii
Čtěte ZDE: Uprchlický oheň zažehli Američané: Sami však žádné běžence nepřijmou. „Azylanti“ v Itálii již terorizují místní občany. Le Penová a každý s rozumem v hlavě zná recept. Ubráníme se?
Bojácná policie a politická korektnost
Rasovou problematiku této kriminální činnosti přiznávají všechny zmíněné zprávy. Nejedná se zde totiž o „běžnou“ pedofilii ojedinělých sexuálních predátorů. Ti se ostatně vyskytují v každém etniku (viz otřesný případ, jakým je Jimmy Savile) - a dle statistik převažují mezi odsouzenými sexuálními delikventy ve Spojeném království v absolutních číslech stále bílí Britové nad muslimy. Pokud se však vezme v úvahu procentuální zastoupení v populaci, je mezi britskými muslimy dvacetkrát více pedofilů než mezi bílými Brity (dle zprávy Úřadu pro ochranu dětí – viz níže). Zde se však jedná o systematické a cílené znásilňování příslušníků jednoho etnika druhým, kdy na jedné straně stojí muslimské pedofilní gangy, na druhé straně bílé britské děti. Naprostá většina příslušníků muslimských pedofilních gangů navíc zatím potrestána nebyla.
Rozsah zločinů těchto muslimských pedofilních gangů je nevídaný. Jen v Rotherhamu je potvrzených obětí nejméně 1400. Města, kde se stejná kriminalita (zatím) vyšetřovala a potvrdila, se počítají už na desítky. Dle zprávy komisaře Úřadu pro ochranu dětí v Anglii Sue Berelowitz bylo za 14 měsíců sledovaného období potvrzeno téměř dva a půl tisíce případů sexuálního zneužití dětí. Zpráva však uvádí, že toto číslo je oproti realitě velmi podhodnocené a odhaduje počet dětí vystavených nebezpečí sexuálního zneužití v Anglii okolo 16 500 za rok. Podle odhadu organizace „Rodiče proti sexuálnímu zneužívání dětí“ se ve Velké Británii oběti sexuálních gangů počítají řádově v desítkách tisíc a každý rok přibývají tisíce dalších. Sarah Champion, poslankyně Dolní sněmovny Parlamentu, která se problematikou zabývá, uvedla, že se jedná o naprostý „horor“ a „národní katastrofu“. Celkový počet obětí této trestné činnosti se totiž prý pohybuje v řádech statisíců a může se již blížit jednomu milionu.
Muslimské gangy a slepá spravedlnost
U soudu a ve vězení – díky uplatňování principů politické korektnosti – skončil zatím jen nepatrný zlomek pachatelů této specifické trestné činnosti. Už teď je však velmi zajímavé, co všechno před tribunály zaznělo. Tak například nejčastější jméno mezi obviněnými je Mohamed, následuje Abdul atd.atd. Obvinění se třeba hájili i tím, že neměli ponětí, že by dělali něco špatného. Ve škole i v mešitě se totiž učili, že dělat sexuální otrokyně z nevěřících není v rozporu ani s islámem ani s právem šaría. Pokud muslimští násilníci mluvili o svých obětech mezi sebou, tak zmiňovali požadavek, že lovené dívky musí být jenom čistě „bílé“. Mluvili o nich též jako o „easy meat“.
Toto je tedy další z výsledků multikulturního soužití Velké Británie s islámem. Kdo by si byl býval pomyslel, že země, která byla tradičně vzorem zdrženlivosti, dobrých mravů a společenské vyspělosti, si teď vědomě nechává znásilňovat, mučit a zotročovat vlastní děti? A to jenom proto, že násilníci jsou britští muslimové a kdysi hrdá Británie se vlastních muslimů bojí. Stejně jako své děti si tak Velká Británie nechává znásilňovat i svoji svobodu a demokracii – islamizací, politickou korektností a vlastním strachem.
Na závěr tohoto smutného povídání se naskýtá několik otázek.
Odehrávaly by se tyto hrůzy, pokud by muslimové v Británii nebyli? Co budou na tyto zprávy říkat zastánci multikulturalismu a islamizace. Ozvou se? Dovedeme si vůbec představit, že by se něco podobného odehrávalo v České republice?
Že to nehrozí?
Tak to si v Anglii mysleli taky.
Zdroj.
