Není to legrace. Není legrace, když ministr vnitra Jan Kubice veřejně vstoupí do sporu, v němž jen nejasně tušíme, o co jde. Není legrace, když policejní prezident naopak mlčí jako zařezaný. Není legrace, když naopak nejvyšší státní zástupce Zeman tajemně naznačuje, že jde o cosi nesmírně závažného a přitom, stejně jako ministr spravedlnosti, se postaví na stranu Bradáčové. Ve sporu, o němž kupodivu média zatím nic nevyšťourala.
Je to současně přímo fraška: Povšimněme si, že do médií zatím „překvapivě“ neunikly žádné odposlechy ani tajné materiály. Že by to bylo nezákonné, jinými slovy zločin? Samozřejmě. Jenže zločin, který jinak všichni tolerují. Od policie či státních zastupitelství, kteří jsou pravděpodobně nejčastějším zdrojem ilegálních mediálních informací, až po média samotná, která tentokrát vzorně drží zpátečku. Proč?
Spravedlnost jen pro vyvolené
Anděl neúplatnosti paní Bradáčová je pekelně rozhořčená. Vždyť se stalo něco nechutného. Po rozhovoru na rádiu Frekvence 1, kde vyvracela svou podjatost v kauze IT zakázek na ministerstvu práce a sociálních věcí, si pustila ústa na procházku. Domnívajíc se, že mikrofony jsou již vypnuté, pravila: „Je to vyrobený na mě. Z protikorupční policie. Čekala jsem, kde to Martinec prodá.“
V této souvislosti je totiž pravděpodobně vyšetřován i manžel paní Bradáčové. Rozlícený anděl v této souvislosti nechal „uniknout“, že s ním už tři roky nežije. Co je nám do toho? A je to pravda? A tak dále. Tím se ale média nezabývají. A už vůbec ne tou nejdůležitější otázkou, která zní: Jak se mohla informace o policejním prověřování manžela dostat k nejvyšší pražské státní zástupkyni? Ohavnost na ohavnost.
Rath jako symbol dvojího metru
Připomeňme si, že Lenka Bradáčová udělala kariéru především na kauze Rath probíhající téměř v přímém přenosu. Dodnes je nad „miliony v krabici“ víc otazníků než odpovědí, přestože média mají k dispozici vše. Přesně řečeno to, co se hodí do obrazu, který paní Bradáčová vytvořila. „Unikalo“ do médií přesně to, co mělo. To se ale nerozčilovala.
A navíc bezdůvodné a šílené pokračující věznění bývalého hejtmana v takzvané vazbě, jež mu zásadně komplikuje přípravu obhajoby, z něj dělá skoro symbol dvojího metru při „hledání spravedlnosti“. Jde o podobný postup jako v případu předsedy Věcí veřejných Víta Bárty. Ten byl sice nakonec osvobozen, ale on-line proces, jemuž předcházely nevídané „úniky odposlechů“ do médií, jej zřejmě nenapravitelně poškodil. Tím se ale nikdo nezabývá. Ani Rathův proces už nikdy nebude možné nazvat spravedlivým – ať dopadne jakkoli.
Viz též článek Odporné natahování na bradáčovský skřipec aneb pustťe Davida Ratha
Nejde jen o Bradáčovou
Kauza Bradáčová totiž není ojedinělá. Trestní obvinění pražského primátora Svobody a dalších radních ve slavné kauze Opencard, kterou přece přišli „vyčistit|“, absurdní boj dvou havlistických křídel o výměnu Hermanova vedení Ústavu pro studium totalitních režimů a řada dalších méně viditelných bitev vypovídají o jediném: Jsme svědky dalšího dějství nelítostné podzemní války o moc v naší zemi. Vyměnily se figury, princip zůstal stejný. Jeden rozdíl tu však je:
Tento zápas už dávno nevedou parlamentní politické strany, ale nevolení jmenovaní, které média hlavního proudu pasovala na spásné a očistné anděly v našem údajně korupcí prohnilém státě. A to opravdu není legrace.
Viz též článek Poprask v Ústavu totality
Viz též článek Hermanův Ústav pro studium psychotropních látek
Povraždí se černí andělé?
Jaká to byla sláva, když paní Bradáčová (pozoruhodně napojená na velvyslanectví Spojených států, jak nám média neřekla), nastoupila do své funkce. Nekonečná řada rozhovorů, portrétů v novinách a časopisech, jako by přišel spasitel. Totéž „nestranický“ ministr vnitra Jan Kubice. Totéž policejní prezident Martin Červíček, žijící s poslankyní za ODS. Totéž nejvyšší státní zastupitel Pavel Zeman. Totéž primátor Svoboda. A další a další.
Všichni dokonale čistí. Všichni ve službách nejsilnější politické strany v zemi – médií hlavního proudu – která je do jejich pozic dosadila a nad jejichž mocí politici zbaběle rezignovali. Nikoli jen ti vládní. Vždyť i Jaeroným Tejc, stínový ministr vnitra za opoziční ČSSD, který jinak nenechá na vládě nit suchou, se v neděli nechal slyšet, že odchod Bradáčové i Martince by považoval za velkou škodu. Mají prý velkou důvěru veřejnosti. Odkud to ví? Z médií? Z mediálních průzkumů veřejného mínění?
Nedivme se proto, že když spolu nyní všichni ti andělé začínají vést válku do hrdel a statků, média to tlumí, jak mohou. Zaručeně nikde neuvidíme „uniknuté“ odposlechy či kopie z policejního vyšetřování. V tomto jediném případě bude vše probíhat „tak jak podle zákona má“.
Tak si této podivné andělské špíny budeme všímat alespoň my. A nejenom v rubrice V pravé poledne, kterou jsme tímto dnes otevřeli.
