Stalo se to koncem týdne: Protiproud překročil sto tisíc návštěvníků. Nejvíce vás vplulo do našich vod pochopitelně z naší republiky. Ale čtou nás už i tisíce lidí třeba ve Spojených státech, Velké Británii, Německu, na Slovensku a v řadě dalších zemí.
Vypadá to trochu jako zázrak: Bez nákladných kampaní, bilboardů, rozhlasových či televizních spotů a za téměř úplné blokády mainstreamových médií si k nám desetitisíce lidí nacházejí cestu. A nejen to. Podle statistiky setrvávají v „kontrarevolučním“ prostoru v průměru dva až třikrát déle než na jiných názorových webech. Čísla prozrazují i další zajímavé „vlastnosti“ našich čtenářů: Jsou hloubavější, věnují se i složitějším textům, neutíkají z nich.
Proto neustávejte. Posílejte odkazy na Protiproud všem, o nichž tušíte, že by se také mohli stát součástí našeho rozrůstajícího se kontrarevolučního společenství Nemanipulovaných. A pokud máte své weby či blogy a chtěli byste na ně umístit třeba i náš banner, stačí napsat a obratem jej zašleme. Je úžasné a povzbuzující, jak rychle ta čísla s našimi čtenáři narůstají.
Jenže čísla jsou chladná. Vaše názory a dopisy naopak. Už se také nevěnujete jenom hodnocení Protiproudu jako celku, ale často velmi fundovaně vstupujete do polemik kolem jednotlivých materiálů. Mnozí nám píší celé zajímavé články, které postupně budeme uveřejňovat. Díky za ně.
Snad ještě jednu technickou poznámku: Pokud nechcete, abychom pod citovanými dopisy uváděli vaše plná jména, zmiňte to, napíšeme pouze iniciály. Jinak máme za to, že jde o „veřejnou“ komunikaci, takže – pochopitelně – vynecháme pouze mailovou či skutečnou adresu. Pokud ji tam naopak chcete mít, dejte to také vědět.
Zvláštní kapitolou jsou příspěvky do naší kasičky na hlavní stránce. Velké díky za ně! Uvědomujeme si současně, co řada z našich donátorů připomíná: Totiž že poslat nám finanční příspěvek zatím vyžaduje jistou námahu. Asi nejjasněji to vyjádřil tento dopis:
„Vážený pane Hájku,
poprvé a doufám naposled Vás musím pokárat. Nejsem momentálně v nejlepší finanční situaci, a tak jsem na Protiproud poslal pouhé čtyři tisíce. Ovšem než jsem našel kontakt na vaše bankovní spojení, dost dlouho jsem pátral a klikal. Prosím Vás jako hlavního ,,PROTIPROUĎÁKA" o lepší zviditelnění kasičky, do které lze přispět. Vím a chápu, že nechcete působit jako žebrající, ale čtenář hltající články jeden za druhým si jde pak udělat kafe a přemýšlí, nebo o článcích diskutuje se svojí rodinou. Až po dnešním přečtení TEA PARTY mi došlo, že potřebujete finanční podporu. Za vaše věrné prosím, abyste svému webmasterovi ,,vycinkal", /jak něžně říká Naďa Konvalinková v Adéla ještě nevečeřela/ a vaše údaje pro případnou podporu webu byly skromně, leč výrazněji a snadněji k nalezení. Sakra! Prostě si líp řekněte o prachy. Protiproud je dokonalá platforma, z dopisů čtenářů je to patrné, tak když už máte takovou odvahu v tématech o kterých píšete, tak se nebojte si říct o podporu.
P.S. Děkuji nastotisíckrát za to, že pod články nejsou diskuse magorů. Forma TEA PARTY je noblesní a je to radost číst.
Váš Zbyšek.“
Protože autorovi tohoto přátelského „napomenutí“ jsem samozřejmě odpověděl osobně, přidám jen jednu obecnou informaci. Na zjednodušení už pracujeme, ale všechno změnit nedokážeme. Poskytovatelé těchto služeb mají své požadavky a zásady, které nemůžeme překročit. Nicméně něco lze a brzy to spatříte. Stejně tak jako dárcovské sms, které budou už úplně jednoduché. K tématu ale ještě jeden dopis:
„Můžete mi říct, jak mám chápat tu vaši zavařovačku na příspěvky? Copak vám to není trapné? Stát z nás ždímá, na televizi musíme platit a teď ještě i vy. Tak se na to vykašlete, jestli na to nemáte! ... Protiproud mě docela zaujal, ale tímhle jste mě zklamali. Kde jste to viděli?
Alexander Holcát.“
Podpora Protiproudu
Zaprvé – řekl bych, že nejde zase o nic tak neznámého. U názorových webů je to spíše pravidlem. Nestojí za námi prostě velké korporace ani miliardáři, kteří dnes ovládají naprostou většinu českých mainstreamových médií. A je jasné, že chceme postupně zkvalitňovat nejen technickou ale především obsahovou a autorskou podobu Protiproudu.
Zadruhé – inspirovali jsme se konkrétně u slavného webu významného amerického konzervativce Pata Buchana. Vím o tom, že navzdory nejrůznějším donátorům a inzerci, právě příspěvky čtenářů jsou pro tento slavný webový časopis důležitým zdrojem příjmů. Umožňují jim mnohé, o čem se nám zatím ani nesní – přestože právě tam míříme: Dostávat k široké veřejnosti stále víc informací a názorů, které hlavní mediální proud skrývá. Začít mu postupně konkurovat i v dalších připravovaných projektech, které budou na Protiproud navazovat. A to opravdu něco stojí.
Ale konečně za třetí – a to je snad vůbec nejdůležitější: Dobrovolné příspěvky vytvářejí zvláštní pouto mezi redakcí a čtenáři. Cosi jako hlasování. Přičemž slovo dobrovolné je klíčové. Je na svobodném rozhodnutí každého, zda se rozhodne k tomuto gestu. Zatímco například nemravná povinná daň, kterou musíme všichni platit takzvaným veřejnoprávním médiím v podobě „poplatků“ za rozhlasové a televizní vysílání, je přece něčím zcela jiným.
Miliardy, které každoročně posíláme těmto institucím, neslouží totiž zdaleka jen k tomu, aby novináři v nepředstavitelně nafouknutých redakcích, skanzenech bolševismu, ještě intenzivněji manipulovali veřejné mínění – a my si za to ještě musíme zaplatit. Stamilióny jdou především do kapes soukromých producentů a přes ně celé armádě spřátelené „kulturní fronty“.
Přisátí na tyto penězovody není nic jiného než jedna z forem „sociální korupce“. Příjemcům zajišťuje zákonem zaručený blahobyt mimo tržní prostředí, v němž by se jinak většinou neuplatnili. Plátci, České televizi například, totální loajalitu. A to už vůbec nemluvím o tom, že z těchže peněz je velmi dobře živ třeba i takový Václav Moravec.
V našem případě je tomu přesně naopak. Ale ještě jeden příspěvek na dané téma:
Dobrý den, přemýšlím nad tím, nač žádáte finanční podporu stránek, aby zůstali on-line... ...kolik stojí asi jejich provoz a jaký je motiv autorů k prezentaci úvah a myšlenek ?
s pozdravem Martin Pechr, Cheb
Na první otázku lze odpovědět snadno: zadarmo to není. Zajímavější, protože zcela podstatná, je druhá. Pro odpověď si však stačí kliknout na rubriku Co je PP.
Ale teď již k dalším tématům. Nemohu se nevrátit k vůbec prvnímu článku v PP, který reagoval na vyvěšení vlajky EU na Pražském hradě. Pod protektorským dohledem José Barrosa zde prezident Zeman navíc také podepsal bianco směnku pro krachující země eurozóny, takzvanou EMS, ačkoli před volbami tvrdil, že by s jejím podpisem měl velký problém. Neměl. Už je po volbách.
Kontrarevoluce začíná: Miloš Zeman se rozhodl rezignovat na funkci prezidenta republiky!
Nedorozumění v podobě reakcí, jako je ta následující, bylo naštěstí málo:
„Titulek jako vrata, že president podá demisi. Návštěva z EU je již pryč a nic. To budou takové články stále? Zase jen oblbování lidí!
Kluchová.“
Častější byly dopisy v tomto smyslu:
„Prosím pomozte. Jak mohu "podpořit" pana Emila Há... pardon Zemana (i když on ten Há... to měl nepoměrně složitější a měl o hodně horší karty v rukou než náš současný ....) v jeho vlasteneckém snažení? Nechci návod, stačí kontakt, jenž by zaručoval jistou míru komunikace. Děkuji.
Bohumír Řičánek
Jednou z možností je napsat na Hrad. Zda se však vaším dopisem bude někdo vážněji zabývat, už dva měsíce zaručit neumím. Větší šanci máte ale právě skrze Protiproud. I Miloš Zeman nás totiž čte, což nás samozřejmě těší, protože není vyloučeno, že postupně ho napadne i něco složitějšího než prvoplánové bonmoty. Sice nám ještě sám nenapsal, ale nepřímo tak lze soudit podle faktu, že si po našem článku nechává svým okolím říkat Emile. Jakože legrace. Jak pro koho, pane prezidente.
Dobrý podvečer, budu stručný.
Pane Hájku, velmi si vážím toho, že se nebojíte vyjadřovat své velmi zdravé a i když nemám příliš rád to slovo, vlastenecké názory a postoje! Kolaborantský čin státního prezidenta Miloše Zemana nesmí být zapomenut a pokud to bude možné, jak to půjde, házet mu "to" pod nohy. Obávám se ale, že to nebude ohavnost poslední. Byl jsem ho jako prezidenta volit a to z prostého důvodu. V nabídce do druhého kola byly dvě kreatury. Víme které. Já jsem je pracovně nazval "jeden kýbl s..č.k a dva kýbly s..č.k". Byl jsem volit samozřejmě jeden kýbl. Ty dva kýbly byly pro mě tak něco absolutně nepřijatelného. Miloš Zeman je "jen" eurofederalistou (alespoň to o sobě hlásá), ale K.S. (noblesa a slušnost) je euromaniak a mírou kolaborace by mohl předčít Emanuela Moravce. Kéž by jednou tak skončil.
A pak něco zásadnějšího, v čem si neodvažuji nic vynechat, abych neponičil kontext. Jde o reakci, která se na mě v médiích snesla za přirovnání Miloše Zemana k Emilu Háchovi.
„Kritizujete pana Petra Hájka, (aniž bych se ho nějak zastával, i když jsem si jeho Smrt v sametu četl...) zejména pro jeho pohled na současné dění na Hradě a v souvislosti s jeho pohledem na stav demokracie v České republice (nerad používám výraz Česko).
Takže, jak uvádíte, pro vstup do EU hlasovalo 77,3% voličů. Ve vazbě s tím, bych ale připomněl, že se voleb zúčastnilo 55,2%, takže ze zhruba 8 mil. voličů jich bylo pro vstup jen asi 3,5mil. Žádná velká sláva, zejména, když si ještě uvědomíme, že tehdejší politické schéma bylo zhruba ČSSD 30,2%, lidovci 14,3%, zelení 2,3%, čili 46,8% eurohujerů… Tak to jen na okraj.
A teď k tomu státnímu prezidentovi E. Háchovi:
14. března 1939 byl pozván do Berlína na jednání se špičkami Německé říše, na kterém byl přinucen k souhlasu se vznikem Protektorátu Čechy a Morava. Hácha se mylně domníval, že nacisté budou respektovat uzavřené dohody a mezinárodní právní normy. V prvních letech svého působení ve funkci státního prezidenta byl velmi aktivním politikem, který se zasazoval za práva českého národa.
A teď něco z té doby:
„Technika k sobě přiblížila nejen oblasti, nýbrž i národy mnohem blíže... Působením těchto technických vymožeností se samozřejmě k sobě přiblížily i kontinenty. Mezi evropskými národy si stále více razí cestu vědomí, že mnoho z toho, co se mezi námi dálo, byly v zásadě jen rodinné rozmíšky, pokud je poměřujeme velkými otázkami, které dnes musí vyřešit kontinenty....
Jsem o tom pevně přesvědčen; právě tak, jako dnes pohlížíme zpět s jistým úsměvem na rozdílnosti mezi německými státečky ... budou se během padesáti let pokolení, jež nás budou následovat, s jistým pobavením dívat na spory, které se momentálně v Evropě politicky odehrávají. Budou vidět v "dramatických konfliktech národů" mnoha malých evropských států pouze rodinné rozmíšky. Jsem přesvědčen, že během padesáti let se nebude myslet pouze v (pojmech) zemí - mnoho dnešních problémů pak úplně vybledne a mnoho z nich toho nezbude; bude se pak myslet v (pojmech) kontinentů a evropské myšlení budou naplňovat a budou jím hýbat možná mnohem větší problémy.“
Proto, pánové - a nyní mluvím naprosto reálně politicky, bez jakéhokoliv dovolávání se citů: Jestliže s tímto stavem budete souhlasit, či nebudete, je lhostejné; jestliže ho pozdravíte od srdce, nebo ne, je nepodstatné; na samotném stavu nezměníte nic. Jsem nyní toho názoru: když na nějakém stavu nic nemohu změnit a musím stejně brát v úvahu nevýhody tohoto stavu, které tu jistě jsou, pak by bylo pošetilé, kdybych si nezajistil také jeho výhody. Jestliže jste se tak jako tak stali součástí Říše, pak nevidím důvod, proč by se český národ stavěl do vnitřní opozice proti Říši a proč by neměl raději pro sebe využívat výhod Říše. (Joseph Goebbels Rede des Herrn Reichsministers Dr. Joseph Goebbels an die tschechischen Kulturschaffenden und Journalisten am 11. September 1940 in Berlin).
Mohu dát odkaz na celý projev, je hodně zajímavý, José Manuel Barroso by o EU nemluvil líp...
Jinak s naším národem je to opravdu poněkud složitější. Tak náš lid, má duši zvláštní…. Po Bílé Hoře a až na malé výjimky, prakticky až do roku 1989, tedy bez mála 400 let, jsme dost často museli říkat něco jiného, než jsme si ve skutečnosti mysleli. Tenkrát to byla namnoze existenční nutnost. Teď se tomu říká korektnost.
A bohužel, bude ještě hůř. Co byste říkal třeba tomu, kdyby jednou federalizovaný Evropský parlament odhlasoval, že v Česku, na území kdysi zvaném Střední Čechy, vznikne území Romana, kde budou žít všichni Euromové. A třeba jako Palestinci chtějí Jeruzalem za hlavní město, tak Euromové by jako hlavní centrum své municipality dostali kus Prahy, třeba Karlín. Že je to nesmysl? Já se toho určitě nedožiju, ale proč ne moji potomci, když třeba už budou žít ve federalizované EU? Stačí jeden blb a už to pojede. A kdo se tomu z Eučechů postaví na odpor?
A zcela nakonec: mně opravdu taky vadí, že na Hradě visí vlajka EU. Je to jak s německou vlajkou z doby BundM, kterou pamatuji. Přestože ta současná vlajka je spojována s EU, původně byla užívána Radou Evropy a měla reprezentovat celou Evropu, nikoliv konkrétní organizaci - to se změnilo proto, aby to lidi nenas....lo. Takže by tam měla viset jen tehdy, když někdo z té organizace na Hrad zavítá. Třeba, kdyby přijel na Hrad generální tajemník NATO pan Rasmussen, visela by tam zase vlajka organizace, kterou zastupuje. Ostatně bylo by zajímavé, jak by se to v této souvislosti s těmi vlajkami vyřešilo. To bude mít pan hradní ceremoniář problém…
S pozdravem Jaromír Kynčl
Tento příspěvek, za který panu Kynčlovi velmi děkuji, je zdánlivě těžké nějak doplnit. Snad jen připomenutím, že ruch kolem vyvěšení eurovlajky odezněl a dnes už to jen málokomu stojí za zamyšlení. V tomto smyslu jde o mimořádně dobrý příklad mimořádně nebezpečného fenoménu.
V záplavě nejrůznějších mediálních událostí i Událostí se zdá, že vše má nesmírně jepičí život. Že zabývat se něčím, co už není ve večerních zprávách či ranních novinách (což je totéž), je marněním vzácného času. Jenže právě tudy vede cesta, kterou nás manipulátoři poměrně snadno ovládají.
Jakmile připustíme, aby naše životy řídil rytmus přílivů a odlivů témat hlavního mediálního proudu, už nejsme svobodní. Dokonce i kdybychom si mysleli pravý opak toho, co nám propagandisté předkládají k věření. Už pouhé přijetí faktu, že něco „ještě je“ a něco „už zmizelo za horizontem“ – podle návodu mainstreamu – znamená, že nás ovládají. Především naši paměť – a to dokonce i velmi krátkodobou.
Nezapomínejme tedy na to, že nad Pražským hradem visí ten hanbatý znak, dvacet čtyři hodin denně připomínající opětovnou ztrátu naší suverenity. A že někdo konkrétní dopustil, aby se tento ponižující akt stal. Nemyslím, že si prezident Emil (to by se mohlo ujmout) z toho dělá nejmenší hlavu. Neuvažuje tak. Nemyslí na zemi, v jejímž čele – i díky mému hlasu – stojí. Zabývá se pouze svými vlastními zájmy.
Ze svého hlediska jedná racionálně a chytře. Právě proto je hluboce konformní se vším a s každým, koho potřebuje. Bratříčkuje se s Barrosem. Vášnivě bojuje proti terorismu tím, že pošle dramatickou supliku prezidentu Obamovi k „bostonskému atentátu“. Ani slovem se však nezmíní o desítkách zavražděných při teroristické akci „povstalců“ v Sýrii. Jsou mu lhostejní stejně jako ti bostonští – jenže to nejsou Američané. Současně se tváří „politicky nekorektně“ – například pokud jde o něco tak zásadního jako jsou třeba eurožárovky.
Je tichým společníkem těch, kteří se pokoušejí vymýt nám mozky, paměť, a povědomí hodnot. Strategicky je to dobrá volba. Pro něj. Dá jim, co potřebují, co je podstatné – a bude bojovat populární žoviální bitvu o žárovky.
Emil patří k revoluci. Je jejím významným reprezentantem a zřejmě nejšikovnějším propagátorem. Naší rolí zase je na to upozorňovat. A nezapomínat. Proto jsme tady. A je povzbuzující vidět, že s námi jsou zde za krátkou dobu naší existence už i desetitisíce – a jak věřím – vbrzku i statisíce, těch, kteří si nadále chtějí říkat občané. Kteří začínají vytvářet společenství, říkejme mu třeba Tea party. Mnozí se na takový pokus naopak dívají skepticky.
Jako jeden ze čtenářů, kterému jsem odpovídal minulý týden. Domníval jsem se, že jde snad o spolužáka ze základní školy. Mluvil totiž o časopisu Hrom a mně to připomnělo můj první redigovaný časopis – Hromosvod, který jsem vydával jako opozici pionýrskému Blesku. Ale bylo to jinak. Napsal mi:
Dobrý den,
Hrom byl porevoluční mystifikační časopis, kupoval se běžně na stáncích, který se téměř dokonale tvářil, že uvedené v něm zprávy a články jsou pravdivé. Bylo to téměř dokonalé. Byl proto velmi oblíben u současných čtenářů Blesku, jen byl mnohonásobně absurdnější. Tak je to i s Protiproudem. Beru jej jako dobrou mystifikaci a velmi mne baví, jak se Vy bavíte. To je super. Inteligentní sranda v této posmutnělé době. Proto Vám fandím, ať Vám to vydrží. Pokud svůj boj myslíte vážně, tož hodně úspěchů ve Vaší marné snaze. Lidi nepředěláte, hlupce nezmoudříte, lidé s vlastním, neohebným názorem Vás nebudou brát vážně. Ale jako zpestření nudného zpravodajského netu je to OK.
Vše dobré přeje Enrigo.
Tak si vyberte.
A pište! Příští víkendová Tea party je vlastně už těsně před námi.
Za týden nashledanou!
