Přestože nevíme, o čem všem papež František s prezidentem Putinem včera hovořili – a možná se to ani nikdy nedozvíme – západní mediální soustružníci (kdysi novináři) měli již předem „vyrobeno“. Dle titulků článků byla patrně jediným tématem „ruská agrese proti Ukrajině“. Soustruží se přesně v duchu „doporučení“ amerického velvyslance při Svatém stolci Kennetha Hacketta: „Doufáme, že papež využije této příležitosti k nátlaku na Putina ohledně ruské agrese proti Ukrajině“.
O Hackettově diplomatickém faux pas, podobném výhrůžně znějícím „radám“ velvyslance Schapira prezidentu Zemanovi ve věci účasti na vojenské přehlídce v Moskvě, poslušně referovala všechna média, aniž by kterýkoli soustružník alespoň náznakem zmínil variantu, že občanskou válku na Ukrajině nevyvolalo Rusko, ale Spojené státy. Což zase není nic tak překvapivého, víme-li, že těmto válečným „referentům“ o pravdivý popis událostí ve skutečnosti nikdy nešlo.
František Putina nepucoval
Jde jen o to, že tak, jako drží pod krkem politické „elity“ v Německu, Francii, Velké Británii, Kanadě, Austrálii, Polsku či u nás, chtěli Američané alespoň vytvořit iluzi, že mají na své straně i mediálně populárního papeže Františka a s ním i celou katolickou církev.
Tak úplně se jim to ale nepovedlo. Z tiskových prohlášení po jednání rozhodně nelze vyčíst, že by byl Putin u Františka „na koberečku“. Naopak. Kromě diskuse o potřebě mírového řešení války na Ukrajině v duchu Minských dohod se podrobně hovořilo o tragické situaci na Blízkém východě. Podle ruských informačních zdrojů to byl právě Vladimír Putin, kdo nastolil téma nedostatečné ochrany tamní křesťanské komunity před genocidou z rukou radikálních islamistů. Bylo by zajímavé vědět, zda při této diskusi také zaznělo, že vraždící komanda by bez podpory USA a jejich arabsko-tureckých spojenců v oblasti patrně nikdy nevznikla, natož aby dobývala jedno město za druhým.
Čtěte ZDE: Mýtus a realita papeže Benedikta XVI. trvá: Chtěl zachránit církev před modernisty? Proč „slezl z kříže“? Znal celé tajemství z Fatimy. Revolucionář František byl připraven již před ním
Anděl míru
Papež k velkému rozčarování Západu zjevně nepovažuje prezidenta Putina za „vrchního velitele osy zla“. To lze vyčíst i z toho, že mu věnoval medailonek s vyobrazeným andělem míru. Podle zpravodajských agentur při té příležitosti ruského prezidenta vyzval, aby se osobně zasadil o vyvinutí "upřímného a velkého úsilí" k dosažení míru na východě Ukrajiny. Někteří zvláště zasnění žurnalisté z toho usoudili, že papež na Putina naléhal, aby zastavil přípravy na vyvolání třetí světové války. Že by jim to poradili obratní vykladači dějin Bartuška s Jaceňukem?
Zázraky se dějí.
Agentura Daily Beast pojala včerejší jednání také „originálně“: „Když se papežové scházejí s diktátory“. Nevzpomínám si, že bych četl podobné titulky po setkání papeže s keňským prezidentem Obamou, ačkoli by to bylo daleko případnější.
Dvě tváře
Z mnoha důvodů se nezdá, že by byl František na (v tomto ojedinělém případě jen pomyslné) výplatní pásce Bílého domu. Je však současně rovněž mnoho důvodů pro to se domnívat, že není – a zdaleka nejen pro jednání s ruským prezidentem - mužem na svém místě.
Jak má být schopen rozpoznat pravou tvář válečnické protiruské propagandy „světového společenství“ a její temné cíle, když jiným formám propagandy podléhá v otázkách, jako je globální oteplování nebo příčiny masové imigrace? Bude se umět bránit dezinformacím, jimiž kuriální aparát živí lidé jako je Kenneth Hackett? Podobně se Američané chovali v roce 2003, když usilovali o to, aby jim tehdejší papež Jan Pavel II. požehnal agresi v Iráku. Tehdy naštěstí, navzdory misi papežova neokonzervativního přítele Michaela Novaka, neúspěšně.
Čtěte ZDE: Fatimské drama vrcholí: Do záchrany lidstva zbývají pouhé dva roky. Rusko jako nástroj „Boží politiky“. Proč jsou papežové hluší k výzvě nebes? Poslechneme, než bude pozdě?
Místo Minsku Fatima?
Přinejmenším katolíci by od papeže v dané situaci očekávali ještě jiné činy, než jen „dialog o míru“, během něhož se zpravidla rozhoří nějaký ten nový konflikt. Jak o tom píšeme v nedělních úvahách o fatimském poselství, existují tu i jiné, a přitom mnohem účinnější nástroje k dosažení míru ve světě, než jen diplomacie politického realismu.
Papež, který by opravdu věřil v nadpřirozené řešení (předložené Pannou Marií před téměř sty lety v jedné malé portugalské vsi), by neváhal a setkání s ruskou hlavou státu by využil k vysvětlení, proč je akt zasvěcení Ruska Neposkvrněnému Srdci Panny Marie i v ruském zájmu. Že není zaměřeno proti Rusku, ale bylo by pro ně ve skutečnosti velkým darem a výsadou.
Lze se však právem domnívat, že o tom během padesátiminutového rozhovoru včera nepadlo ani slovo. I když – kdo ví? Papež rád káže o Bohu, který je „Bohem překvapení“. Aniž bychom se pouštěli do teologického rozboru Františkovy nepříliš šťastné formulace, můžeme stále ještě doufat alespoň v to, že příjemně překvapit nás může třeba on sám.
Zázraky se dějí.
