Pokud se v létě vydáme na některou z těch nesmyslně dalekých cest za povrchním poznáním cizích kultur, budeme si nejspíš moci do kufru přibalit i nejnovější encykliku papeže Františka. Třeba v ní najdeme i tabulku na výpočet uhlíkové stopy, kterou za sebou během této dovolené zanecháme. Ironii stranou - je to skutečně poprvé, co se některý z papežů rozhodl věnovat samostatný pastýřský list tématu ochrany životního prostředí.
Člověk není nečistotou, ale korunou stvoření
Umím si představit, co by taková encyklika mohla obsahovat, aby z ní měli její čtenáři duchovní užitek. Péče o stvoření, jež má člověku sloužit k dosažení všech oprávněných pozemských cílů, jakož i cíle věčného, má nesporně svou světonázorovou i mravní dimenzi. Z takové encykliky by mělo být například zřejmé, že člověk zde není proto, aby přírodě sloužil, ale aby přírodu, živou i neživou, užíval ve svůj oprávněný prospěch. A že když se k ostatním tvorům chová nezodpovědně a kořistnicky, škodí tím především sám sobě a svým bližním.
Také vím, co by součástí papežské encykliky o životním prostředí být nemělo. Vzhledem k tomu, že papežové zpravidla nejsou odborně způsobilí rozsuzovat spory mezi vědci a jejich teoriemi, neměl by se nejvyšší pastýřský úřad v Církvi k některé ze stran oficiálně hlásit. Má-li se do debaty o příčinách, dopadu a řešení důsledků sporných klimatických změn nějak smysluplně zapojit, pak jen v rámci své vlastní kompetence, tedy na úrovni filosoficko-teologické či etické.
Vědecký podvod ve službách globální vlády
Takto pojaté encykliky se však s velkou pravděpodobností nedočkáme. Z toho, co o nedávno dopsané encyklice dosud víme, lze vyvodit, že se v ní František rozhodl propagovat vědecky neprokázanou, ale zato politicky korektní teorii člověkem způsobených klimatických změn. Pokud tak skutečně učiní, uškodí tím nejen autoritě svěřeného papežského úřadu, ale i všem, kteří oprávněně považují environmentální ideologii za podstatně větší hrozbu pro lidstvo, než jsou všechny tajfuny, povodně a sucha dohromady. A není to jen proto, že environmentální legislativa přináší více daní, poplatků regulací - jedním slovem buzerací - do již tak silně sešněrovaného života moderní společnosti. Záměry zelených ideologů jsou ještě zlověstnější. Podle hesla „globální problémy vyžadují globální řešení“ volají po celosvětové kontrole porodnosti a centrálním řízení světové ekonomiky.A nyní se zdá, že papež František je jim ochoten nejen naslouchat, ale v jejich zájmu i konat.
Obama, Pan-Ki-mun, František?
V lednu tohoto roku navštívila Svatý stolec americká ministryně životního prostředí Gina McCarthyová, jež po setkání s papežem a těmi, jež se na koncipování obsahu encykliky podíleli, vyjádřila radost z toho, jaká názorová blízkost v této věci mezi Františkem a Obamovou administrativou panuje. Tří měsíce poté se ve Vatikánu konala klimatická konference, organizovaná Papežskou akademií věd, Světovou konferencí náboženství za mír a Organizací spojených národů, nazvaná “Chránit zemi, zušlechťovat lidstvo. Morální dimenze klimatických změn a udržitelného rozvoje“. Hlavní řečník konference generální tajemník OSN Pan-Ki-mun prohlásil, že „klimatická změna je tou rozhodující otázkou našich dnů“ a „je důležité, aby si to světová náboženství v dostatečné míře uvědomila“. Korejský „ředitel zeměkoule“ se také svěřil s tím, že je přístupem papeže Františka k řešení otázky klimatických změn velice potěšen a že doufá v prohloubení spolupráce mezi Svatým stolcem, OSN a dalšími institucemi.
Milióny obětí reprodukčního zdraví
Na konferenci vystoupil se svojí představou o „udržitelném rozvoji“ i známý ekonom a Pan-Ki-munův poradce Jeffrey Sachs. Patrně vzhledem k místu, kde se konference konala, se však nezmínil o tom, že součástí této jeho představy, podrobně pojednané v jeho nejnovější knize „Udržitelný rozvoj“, je globální omezení porodnosti prostřednictvím „nástrojů reprodukčního zdraví“. Kdo jen trochu zná newspeak mezinárodních konferencí o udržitelném rozvoji, rodině či lidských právech, pak ví, že se tím myslí masivní rozšíření antikoncepce a snadná dostupnost sterilizace a potratu. Sachs je totiž přesvědčen o tom, že čím více lidí na naší planetě žije, tím se nám tu žije hůře. Někdo je tu prostě navíc. Jenže, soudruzi, jak rozhodnout o tom, kdo má jít z kola ven? Vraždit již narozené je i pro většinu „udržitelných rozvojářů“ stále ještě tabu. Odskáčou to tedy, s požehnáním „světového společenství“, statisíce dětí ještě před tím, než se vůbec narodí. A spolu s nimi i mladé africké či asijské ženy, jež s překvapením zjišťují, že spolu s vakcínou jim očkovací čety vpravily do těla látky, jejichž přičiněním nemohou otěhotnět či již počaté dítě donosit.
Je to vlastně celé absurdní. Již dávno poté, co seriózní demografové začali poukazovat na negativní důsledky nízké porodnosti ve značné části světa, ohrožující životní standard seniorů příštích generací, nepřestávají politruci z OSN a příbuzných globalistických uskupení strašit přelidněním. Ještě absurdnější však je, že se s touto nelidskou agendou, třebaže jen v náznacích či nepřímo, můžeme setkat na akci, pořádané Svatým stolcem.
Melouni svedli již Jana Pavla II.
I přesto, že je Františkova do hlavních světových jazyků právě překládaná encyklika prvním pastýřským listem, věnovaným ochraně životního prostředí a že se na téma klimatických změn a udržitelného rozvoje ve Vatikánu dříve oficiálně neschůzovalo, snaha globalistů začlenit „světová náboženství“ na čele s katolickou církví do tábora oteplovačů a populačních inženýrů je staršího data. Již v roce 1986 přesvědčil o prospěšnosti vzájemné spolupráce environmentalistů a Svatého stolce princ Philip, vévoda z Edinburghu, tehdejšího papeže Jana Pavla II. World Wildlife Fund, jemuž stál manžel britské královny Alžběty v čele, si tehdy za místo své výroční konference zvolil rodiště „patrona ekologů“ italské Assisi. Místo, kde se krátce na to pod záštitou papeže konalo synkretisticky vyznívající shromáždění „náboženských představitelů“ za mír. Spolupráce mezi papežem a environmentálním hnutím nepřestala ani poté, co v roce 1989 v dnes již slavném rozhovoru vyšel princ Philip s barvou ven: „Kdybych se měl znovu narodit, pak jako zabijácký vir, jenž by snížil počet lidí ve světě“.
František tedy vstupuje do řeky, do níž jako první papež v dějinách vstoupil jeho polský předchůdce již před téměř třiceti lety. Tehdy objímán windsorským zabijáckým virem, dnes po boku smrt rozsévajících inženýrů lidských duší Baracka Obamy a Pan-Ki-muna.
Lze věřit Františkovu zájmu o chudé?
Pokud by se Františkova „zelená encyklika“ měla opravdu stát morálním kompasem v otázkách ochrany životního prostředí, musela by mimo jiné zavelet i k jasnému rozchodu s novopohanskými a eugenicky smýšlejícími globálními pseudelitami a odsoudit jejich zvrácené programy populační kontroly. Papež se již mnohokrát nechal slyšet, že mu pozemský úděl těch nejubožejších a nejchudších lidí planety leží zvláště na srdci. Pokud je tomu opravdu tak, musí začít tím, že se přestane bratříčkovat s globální oligarchií, pro níž je “boj proti klimatickým změnám“ pouhým prostředkem k upevňování si svých mocenských pozic na úkor svobod a důstojného života obyčejných lidí kdekoli na světě.
