Offshore zóny či offshore společnosti představují jurisdikci státu, na jehož území se nerezidentní firmy registrují a provádějí obchodní a podnikatelskou činnost podle zvláštních pravidel. Jsou vytvářeny pro přilákání velkého množství kapitálu za velmi výhodných podmínek pro společnosti. Podnikatelská činnost je zde vykonávána za menšího dohledu na finanční transakce, za výhodných daňových podmínek, vůči firmám je uplatňován v některých ohledech jednodušší administrativní postup, informace o jejich transakcích požívají vyšší stupeň ochrany a podobně.
V některých zemích tento systém umožňuje získávat mnohonásobně více prostředků, než skýtá místní produkce. Dalšími zeměmi v Evropě, jejichž ekonomika je postavena na tomto typu podnikání, jsou například Lucembursko, Andorra, ostrov Madeira, z větších zemí pak zejména Irsko.
Na Kypru se usadil ruský kapitál
Kypr za posledních 20 - 25 let vybudoval ze své země jedno z nejvýznamnějších offshore center na světě, Zvolil strategii nízkých paušálních daňových sazeb pro zahraniční firmy, čímž docílil toho, že zde vznikl olbřímí bankovní sektor, který je nyní pětkrát až sedmkrát větší než celá místní ekonomika. Na každém z více než 40 procent účtů v kyperských bankách je více než 650 tisíc dolarů. Třetina všech těchto peněz patří Rusům, proto budou právě ruští vkladatelé nejvíce postiženi krachy a restrukturalizacemi bank na Kypru. Například většina ruského ocelářského průmyslu – Evraz, Severstal, Magnitogorsk a Novolipetsk – je ovládána holdingovými společnostmi registrovanými na Kypru.
Na Kypru vznikl olbřímí bankovní sektor, který je pětkrát až sedmkrát větší než celá místní ekonomika.
Kypr čeká celková restrukturalizace a změna hospodářské strategie. Co teď udělá se svojí armádou bankéřů a právníků, ví Bůh. Bylo již popsáno mnoho stran o tom, co současná situace znamená pro drobné vkladatele, jak to ovlivní vývoj v eurozóně, co na to evropské instituce či kyperští občané. Zajímavé je však postavit si tuto situaci do světla finanční politiky Velké Británie a Německa, konkrétně například vedle slov britského premiéra Davida Camerona či německého ministra financí Wolfganga Schäubleho.
Vize evropských elit
Již delší dobu pronikají do kontinentální Evropy z Britských ostrovů zprávy o úvahách o vystoupení z EU či jiné formě ekonomické emancipace. Sám Cameron již hovořil o možném odchodu z EU a vytvoření nové ekonomické zóny mezi USA a Velkou Británií.
Wolfgang Schäuble považuje model důsledně centralizované politické unie, za nevyhnutelný a zároveň tvrdí, že ho lze dosáhnout pouze v době ekonomické krize a finančních zvratů.
Wolfgang Schäuble je de facto nejmocnější muž v Evropské unii, přinejmenším v ekonomické oblasti. Ve vrchních patrech evropské politické a ekonomické scény se pohybuje již desítky let. Je to on, kdo z pozadí řídí Evropskou centrální banku. Zastává a prosazuje názor, že eurozóna je nedostatečný a – jak ukazují zkušenosti – navýsost zranitelný model ekonomické integrace.
Cítí potřebu zavést model důsledně centralizované Evropy na bázi politické unie, jejíž prezident bude mimo jiné volen přímo lidem (srovnejte s vývojem u nás). Připouští situaci plnou nervozity a zvratů na cestě k tomuto modelu, považuje jej však za nevyhnutelný. Tvrdí též, že politické unie lze dosáhnout pouze v době ekonomické krize a finančních zvratů. Zde již nastává nutný přesah do všech aspektů života společnosti, jehož, byť jen stručný, nástin by sahal daleko mimo rámec článku. Zpět tedy k ekonomice.
Vizí je tedy centrálně řízená ekonomika, která bude v průběhu uměle vyvolaných finančních turbulencí diktovat, kdo si bude moci kolik vybrat ze svého účtu, aby se systém nezhroutil. Koneckonců nám případně EU „z bezpečnostních důvodů“ kdykoli vypne elektronické bankovnictví a bankomaty. Pro naše dobro, přirozeně. Ostatní země EU zde budou figurovat nadále, budou však hrát třetí housle, přejímat veškerá omezení a absorbovat veškeré dopady této politiky.
Nový politický a ekonomický pakt
Jenomže co vlastně pojí všechny tyto okolnosti? Je to současný masívní přesun peněz a firem z Kypru do regionů pod svrchovaností Velké Británie a USA (Delaware, Bahamy, Bermudy, Britské Panenské ostrovy apod.). Tyto informace přicházejí z různých zdrojů v kusé podobě – jak to tak s podstatnými informacemi v médiích bývá.
Francie se bude nejspíš utápět v sociálních problémech a levicově extrémistických experimentech a nám se tu rýsuje nezvyklý (avšak logický) triumvirát USA – Velká Británie – Německo. Jistá dosavadní pluralita v rámci EU mezi elitními státy a menšími či chudšími zeměmi se ukazuje jako neperspektivní, kýžené podřízení se pod jedno kormidlo se neustále zpomaluje a komplikuje. Tradiční euroamerická ekonomická sféra, resp. ti jedinci, rodiny, klany a instituce, které stojí v jejím pozadí, potřebují nutně a urychleně posílit a konsolidovat, mají-li si udržet svoji pozici ve světové ekonomice.
V USA je pouze 20 procent HDP vytvořeno v reálném sektoru, zbývajících 80 jsou finanční spekulace realizované téměř ve všech zemích světa. Dluh USA roste o 10 procent ročně, zatímco HDP pouze o 2 procenta
Vyplývá to též ze zprávy americké organizace National Intelligence Council, která se zabývá prognózou globálního vývoje do roku 2030.
V USA je pouze 20 procent HDP vytvořeno v reálném sektoru, zbývajících 80 jsou finanční spekulace realizované na základě současného neoliberálního modelu rozvoje téměř ve všech zemích na světě. Dluh USA roste o 10 procent ročně, zatímco HDP pouze o 2 procenta. Co je třeba udělat pro obnovení finanční síly? Pro začátek samozřejmě shromáždit všechna aktiva z offshore obchodu pod jednu střechu.
Zda je jedním z cílů některých západoevropských a amerických elit i ekonomické oslabení Ruska (které je totiž zároveň závislé na současné eurozóně více, než si je ochotno připustit), či zda to je pouze vítaným vedlejším efektem, nechť každý posoudí sám; případně se k tomu ještě vrátíme. Jistě se nám zde otevírá další prostor pro dokazování a upřesňování.
