Před několika dny proběhla některými novinami nakrátko typická „supí senzace“, kterou známe z mnoha předchozích případů: Zemřel podnikatel Petr Kovarčík, na kterého se prý právě chtěla zaměřit policie. Důvodem bylo, že tento bohatý muž měl ve švýcarské bance uloženo hodně peněz a Janečkův „fond“ kdovíjakým „vnuknutím“ usoudil, že by mohly pocházet z trestné činnosti. Konkrétně třeba z úplatků v souvislosti s prezidentskou amnestií Václava Klause, která kromě jiného zastavila desetiletí se vlekoucí kauzy.
Ohřát starou polévku údajně skandální amnestie, která se postupně ukázala jako zcela nejedlá, se zdálo už zhola nemožné. Povyk nakonec utichl, když se ukázalo, že takzvaných „velkých kauz“ se amnestie prakticky netýkala. Naposledy, velmi nedávno, rozhodl soud o tom, že do ní nespadá ani případ „soudce Berky“. Nezbylo prakticky nic. Proto bylo zjevně potřeba dodat do jídla něco peprnějšího. Místo senzace však Janečkovi „kuchaři“ uvařili docela podstatnou otázku: Smí u nás opravdu každý beztrestně pomlouvat kohokoli?
K celé věci se nyní vyjádřil jak bývalý prezident, tak jeho syn:
Václav Klaus mladší: Co mají pořád s tím Švýcarskem?
Dnes vychází 51. pondělní komentář, za týden to bude rok, co mi Novinky tuhle práci nabídly. Práce je to slušně placená, ale zbohatnout se z toho nedá. Ale to by tak nevadilo.
Horší jsou ty neustálé majetkové turbulence, které mě připraví o nervy. Nejdřív vysílali v televizi, že máme vilu ve Švýcarsku (to už je dávno), a pak se ukázalo, že máme prd.
Pak to vypadalo ještě lépe, protože se zdálo (aspoň dle internetu a Facebooku), že nejbohatší Čech Petr Kellner je spíš jenom takovej poskok, ale všechen ten majetek ve skutečnosti drží naše rodinka přes nizozemskou společnost. Říkám si „paráda“, to už nepůjdu v úterý učit, v garáži jsem nakopl naši škodovku, protože si koupím maserati a aston martin a možná ještě něco lepšího. V tramvaji a metru mě už nikdo neuvidí.
Volám bráchovi, celej nadšenej a zase šok. Nic.
Teď snad do třetice bychom měli mít ve Švýcarsku (co mají furt všichni s tím Švýcarskem?) 25 miliónů eur za amnestii, ale abych řekl pravdu – už tomu moc nevěřím. Ty noviny dost mlží a nenapíšou, že to je férově naše. Že prý je to jen možná a prověřuje se to a stejně napsaný na jednoho pána, co mezitím zemřel. A že si to jen vlastně myslí nějaký jiný pán (aktivista) z nějaké nadace, ale jistě to neví – jen s tím běží do médií, neb je poctivý občan.
A teď bez legrace: Buď se v tomto posledním případě jedná o korupci obrovského rozměru, se všemi zločinnými aspekty, které si jdou vymyslet. Nebo se jedná o mimořádně hnusnou pomluvu, která krom bývalé prezidentské kanceláře útočí i na důvěru lidí ve stát, demokracii atd. Jedna z těchto možností je určitě pravdivá.
Obojí je závažný trestný čin.
Rád bych tedy vyzval orgány činné v trestním řízení, aby okamžitě s plným nasazením věc vyšetřily a zjistily, který z výše uvedených dvou trestných činů se stal.
Zdroj.
Čtěte ZDE: Václav Klaus mladší: Připravujeme se, jak být snadnou obětí. Naše civilizace stála na křesťanském desateru. Dnes školy učí děti jiným „hodnotám“. Tak se nedivme
Václav Klaus: zvažuji právní kroky
Zcela vylučuji, že v souvislosti s prezidentskou amnestií mohlo dojít k jakýmkoli projevům korupce. Proto považuji za absolutní nehoráznost a drzost spojovat mnou vyhlášenou amnestii s nějakými údajnými úplatky.
Pan Kovarčík se o amnestii mohl dozvědět až ve stejnou chvíli jako miliony našich spoluobčanů, tedy z mého novoročního projevu 1. ledna 2013 ve 13 hodin. Do té chvíle se nikdo nepovolaný o chystané amnestii dozvědět nemohl. Nikdo proto ani nemohl žádnou korupci organizovat.
Je podlé a odporné, že se takové, ničím nepodložené pomluvy vynořují jen pár dní po smrti pana Kovarčíka, který se již nemůže bránit. To považuji za mimořádně odsouzeníhodné.
Celá akce mi až příliš připomíná mou údajnou švýcarskou vilu. Tehdy jsem se před pomluvami bránil právní cestou, tentokráte o tom uvažuji také.
Zdroj.
