Klimatickým alarmistům teče poslední léta do bot – a není to proto, že by tály ledovce. Právě naopak: katastrofické scénáře globálního „oteplování“ se ne a ne naplnit, přestože mnohé „neposlušné“ státy (především Rusko, Indie a Japonsko) stále odmítají zveřejnit svůj socialistický závazek snížit v rámci příští pětiletky emise takzvaných skleníkových plynů.
Poteče kečup?
To pochopitelně dráždí elity zemí, které „jedou“ v byznysu s emisními povolenkami, jimiž úspěšně podrážejí nohy vlastnímu hospodářství ve jménu „klimatické změny“ (o oteplování se již raději nehovoří). Miliardy, které za to z veřejných peněz inkasují, jsou lákavější, než ekonomické zdraví našich (jejich) zemí - jenže jak je nadále získat? Paraziti, přisátí na daňovody donedávna skvěle vyděšených poplatníků, začínají být v problémech. Hysterie, kterou to v nich vyvolává, tak často průzračně odhaluje kořeny klimatického křížového tažení za granty, dotacemi a nemravnými „příplatky“ – jakou jsou ty, jež denně hradíme třeba „solárnímu byznysu“.
Typicky americký ministr zahraničí John Kerry: Jeho manželka, Teresa Heinz Kerry, je předsedkyní nadace rodiny Heinzů, která bohužel nezůstala u vyrábění kečupů a od začátku se (jistě nezištně) podílí na kampani oteplovacích alarmistů. Nelze se potom divit, že pan Kerry hovoří tak, jak se uvádí v článku, který převzal web antimeloun.cz – to jest slovníkem, který by možná spíše než kazatelně slušel řečnickému pultíku některé z ničivých „velkých ideologií“ 20. století:
Věda podle Kerryho
„Oteplování, se kterým se potýkáme, je ‚naprostá katastrofa‘ a je to ‚konec života na Zemi tak, jak ho známe,‘ pokud s tím ‚něco‘ neuděláme, abychom ho zastavili,“ řekl Kerry a dodal, že pochybit nečinností je v tomto případě „krajní nedbalost. Je to hrubě nemorální.“
Ministr Kerry svou litanii o AGW přednesl před Atlantickou radou jako součást globálně organizované Klimatické série „Cesta do Paříže,“ která je zaměřená na strhávání podpory před nadcházejícím Klimatickým summitem Spojených národů v Paříži ve Francii.
„Když jablko spadne ze stromu, tak dopadne na zem,“ blýskl se Kerry hlubokou znalostí Newtonovy gravitační teorie. „A my to víme, protože takový je základní zákon fyziky. Věda nám říká, že gravitace existuje, a nikdo to nezpochybňuje. Věda nám rovněž říká, že když teplota vody klesne pod 32 stupňů Fahrenheita, tak se změní na led. Ani to nikdo nezpochybňuje. Takže když nám věda říká, že klima se mění a převážně tuto změnu způsobují lidské bytosti, tak jakým právem se tomu lidé staví a prostě si tvrdí: ‚No, já s tím nesouhlasím,“ nebo ‚Já tuhle elementární pravdu popírám'? A i tak takoví existují.“
„Dobrá“ versus „špatná“ věda
Takoví nejenže skutečně existují, ale přibývá jich. Jsou mezi nimi mnozí renomovaní vědci, jako dr. Richard Lintzen z MIT, kterého cituje zmiňovaný článek. Pan doktor potvrzuje známou pravdu, že největší a jedinou skutečnou příčinou lži o „globálním oteplování“ jsou miliardy dolarů, nainvestované do snižování emisí.
Zakrátko byla tato pozice neudržitelná a IPCC neochotně přiznalo, že „chybička se vloudila“ a že tato (dez)informace se do zprávy dostala na základě novinové reportáže z roku 1999 (což je zvláště pikantní, když si uvědomíme, že pan Pachauri obviňoval přední indické glaciology, že jejich zpráva nebyla recenzovaná).
Samozřejmě, že podobní výtečníci dostanou od alarmistických fanatiků okamžitě nálepku „neseriózní vědec“. Alarmisté se rádi a často ohánějí tvrzením, že jejich teorie je podepřena „skutečnou vědou“, zatímco „klimaskeptici“ jsou prý „špatní vědci“. Ve skutečnosti je to však právě naopak. Tak jako v případě, na který upozorňuje meteorolog Milan Šálek: IPCC nejprve obvinilo Indii z toho, že jí podporovaná zpráva má „málo citací“, aby se postupně ukázalo, že teorie IPCC, podpořená miliony eur, je postavená – na novinovém článku.
V takových souvislostech nepřekvapí ani plamenné výlevy Johna Heinze Kerryho, ani „doznání“ bývalého předsedy IPCC, pana Pachauriho, který uvedl: „Ochrana planety Země, přežití všech druhů a udržitelnost našeho ekosystému je více než poselství. Je to moje náboženství a moje dharma.“ Prostě věda jako řemen.
Milan Šálek: Předsedy IPCC není škoda
Před několika týdny proběhla sdělovacími prostředky zpráva o rezignaci dlouholetého předsedy Mezivládní komise pro klimatické změny (IPCC), která následovala po jeho obvinění ze sexuálního obtěžování.
Souhlasím s názorem, že mnoho dobrého pro klimatologii neudělal, dokonce bych řekl, že jako vědu ji velmi výrazně poškodil. Jde především o střet zájmů a reakci na oprávněnou kritiku některých (dez)informací, které se dostaly do 4. hodnotící zprávy IPCC. Ve stručnosti si to zopakujme.
Čtěte ZDE: Americká vědkyně na to přišla: Miminka oteplují planetu! Východisko? Smrt lidstva. Satanské řešení složitého problému umělého oplodnění je na světě
„Náhodička“ s grantem EU
Do této zprávy (je to díl o dopadech klimatické změny, netýká se části popisující fyzikální podstatu změn klimatu, která je přes všechny výhrady kvalitnější) se dostala informace o tom, že himálajské ledovce roztají do roku 2035, což byl evidentní nesmysl. Tuto (dez)informaci měl na svědomí Syed Hasnain, který (jaká náhoda) posléze pracoval pro firmu TERI, jejíž předsedou je právě pan Pachauri.
No, chyba se někdy může vloudit. Ale měla nějak podezřele dlouhé trvání. A řádně se využila, pokud to tedy můžeme považovat za chybu a ne za úmysl: Firma TERI totiž následně požádala o grant na výzkum himálajských ledovců, mimo jiné nadaci Carnegie a Evropskou unii. Od nadace Carnegie dostala vzhledem k „nebezpečnému mizení himálajských ledovců“ firma TERI na svůj glaciologický výzkum 500 000 dolarů, přičemž se v odůvodnění udělení onoho grantu uvádí, že „vzhledem k vědecky podloženým předpovědím (sic!) mohou ledovce v Himálaji skutečně zmizet za několik dekád“.
Evropská unie dala na výzkum himálajských ledovců a dopadů jejich údajného nebezpečného mizení ještě větší obnos – 4 miliony dolarů. Byla to část grantu High Noon, přičemž při jeho prezentaci se opět objevila ona (ne)slavná dezinformace o rychlém mizení himálajských ledovců. Prostředky z uvedeného grantu směřovaly k více institucím zejména evropským, přičemž ale není jasné, kolik z uvedeného grantu dostala firma TERI, jakožto neevropská organizace. A kdo ve firmě TERI, vedené panem Pachaurim, zodpovídal za příslušný projekt? Původce oné zprávy, profesor Hasnain. Viz zde.
Indický průzkum závěry vyvrátil
V roce 2009 ale provedli indičtí glaciologové nezávislý výzkum, který ony katastrofické predikce poněkud poopravil. Jairam Ramesh, indický ministr životního prostředí, pravil, že tato zpráva bude „oponovat (’challenge’) obecnému povědomí o tání ledu v horách“.
Zarážející ale je, že dezinformace o mizení himálajských ledovců měla roky dlouhou životnost a žádný západní klimatolog, glaciolog, geolog či geograf na ni roky nepoukázal jako na nesmysl, naopak, řádně se využívala či spíše zneužívala pro získání prostředků ze západních grantových agentur.
Dovolil si ještě poznamenat, že neexistuje žádný jednoznačný důkaz o spojení globálního oteplování s táním v Himálajích a že pokud některé ledovce tají, není to nic alarmujícího v kontextu jejich historie. Zpráva, vycházející z datových řad dlouhých až 150 let a zpracovaná předními indickými glaciology, byla považována za první skutečně obsáhlou studii vývoje himálajských ledovců. Ministr také dodal, že „je připraven oponovat (’take on’) katastrofickým scénářům Al Gora a komise IPCC. Obávám se, že to přichází od západních vědců … … je nejvyšší čas, aby [samotná] Indie investovala do poznání toho, co se v himálajském ekosystému vlastně děje“.
Povolání: Popírač klimatické změny
A jaká byla reakce pana Pachauriho, představitele organizace, která by měla podávat objektivní hodnocení změn klimatu? Zprávu odmítl, že „není recenzovaná [!] a že má málo citací“. K hlavnímu autorovi zprávy, panu Rainovi, se vyjádřil, že „při vší úctě je tento chlapík již roky penzionován (’retired’) a shledávám velmi totálně zarážející, že teď háže přes palubu vše, co bylo již roky prozkoumáno a považováno za jasné (’established’). … My [IPCC?] máme velmi jasnou představu co se děje. Nevím, proč pan ministr podporuje tento nepodložený výzkum. Je to extrémně arogantní stanovisko [!]”.
Pachauri dále dodal, že to připomíná „popírače klimatické změny a vědu na úrovni základní školy“. Viz zde. Tento slovník je naprosto typický pro zelené organizace typu Greenpeace, které žijí z vyvolávání strachu a následného inkasování peněz od vyděšených občanů, přičemž zároveň očerňují (klima)skeptiky jako amatérské a nevěrohodné nepřátele a ničitele planety, ale asi by ho neměl používat představitel údajně odborné instituce.
Čtěte ZDE: Zjištění izraelských médií: Panel IPCC svá „proroctví“ o globálním oteplování opsal z práce nacistického teoretika z roku 1958
Věda z novinových výstřižků
Jenže zakrátko byla tato pozice neudržitelná a IPCC neochotně přiznalo, že „chybička se vloudila“ a že tato (dez)informace se do zprávy dostala na základě novinové reportáže z roku 1999 (což je zvláště pikantní, když si uvědomíme, že pan Pachauri obviňoval přední indické glaciology, že jejich zpráva nebyla recenzovaná). Že se přitom jasně ukázal střet zájmů hlavního reprezentanta této komise, nikoho zvlášť nepopuzovalo, tedy kromě klimaskeptiků. No, možná to někdo z klimatologů občas vlažně kritizoval, ale symptomatické je, že pan Pachauri byl hlavním představitelem IPCC ještě přes pět let od tohoto skandálu, pro který se ujal název „Glaciergate“.
Zarážející ale je, že dezinformace o mizení himálajských ledovců měla roky dlouhou životnost a žádný západní klimatolog, glaciolog, geolog či geograf na ni roky nepoukázal jako na nesmysl, naopak, řádně se využívala či spíše zneužívala pro získání prostředků ze západních grantových agentur. U soukromé nadace Carnegie to až tak nemrzí, ať si věnují svoje peníze třeba na výzkum dlouhověkosti Marťanů, ale je smutné, že se takovými nesmysly odůvodňují milionové granty z veřejných peněz. Také to svědčí o jisté degeneraci (některých?) „vědeckých“ grantů pocházejících z Evropské unie: Klíčovým faktorem pro udělení grantu není znalost odborného tématu, ale především pochopení administrace grantu a schopnost vyznat se ve složitých byrokratických požadavcích a předpisech. A možná také ideologicky správné uchopení „výzkumu“.
Střet zájmů v IPCC
Vraťme se ale ještě k rezignaci pana Pachauriho: Ve svém rezignačním dopise mj. píše: „Ochrana planety Země, přežití všech druhů a udržitelnost našeho ekosystému je více než poselství [misson]. Je to moje náboženství [religion] a moje dharma.“ (dharma představuje něco jako životní cestu, viz např. zde)
Ačkoliv racionální ochranu životního prostředí považuji za prospěšnou, je otázkou, zda předsedou organizace aspirující na objektivní zhodnocení vlivu člověka na klimatický systém má být někdo, pro kterého je ochrana všech živočišných druhů náboženstvím. Zvláště když se navíc ocitá ve výše uvedeném střetu zájmů. Přestože věřím, že mezi odborníky pracujícími v IPCC jsou i kvalitní experti, je smutné, že až do nedávného sexuálního skandálu mohl pan Pachauri bez vážných problémů úřadovat jako vrcholný reprezentant klimatické vědy; zřejmě to většině klimatologů až tak zásadně nevadilo (čest výjimkám).
Zdroj.
