Ačkoli jsme od blízkovýchodního regionu vzdáleni tisíce kilometrů, tamní události mají na budoucnost naší země nesporný vliv. Proto výsledky úterních voleb do izraelského Knessetu nám o směřování naší země mohou napovědět víc, než celý víkendový sjezd ČSSD. A o stranickém sjezdu lidovců, plánovaném na víkend příští, to platí stejnou měrou.
O nás – aniž to tušíme
Důvod je prostý – náš stát v letech minulých pozbyl z důvodu selhání svých politických elit svrchovanosti, jež je k rozhodování o dalším směřování naší země samozřejmě nezbytná.
Nejde jen o naše podřízené postavení v rámci panevropského Babylónu. Chystaný demonstrativní přejezd jednotek NATO, ve skutečnosti však jednotek amerických, napříč naší republikou, je v prvé řadě demonstrací naší politické kapitulace ve vztahu k supervelmoci, jež je pro záchranu svého „finančního letadla“, práškujícího svým ohroženým petrodolarem takřka celý svět, připravena rozpoutat válku apokalyptických rozměrů. Na tom, zda a kdy se i my staneme jedním z četných Donbasů, sjezdy českých politických stran nic zásadního nezmění.
Jaderné zbraně v rukou jestřábů
Předčasné volby nejspíš nepřinesou žádnou zásadní změnu izraelské politiky. I kdyby v nich nad Likudem, vedeným dnešním premiérem Benjaminem Netanjahuem a jemu blízkými stranami zdejších jestřábů (Židovský domov, Šás, Sjednocený judaismus Tóry, Izrael-náš domov) zvítězily umírněnější strany levicové, sdružené do Sionistické unie, není zásadní změna stávající kursu pravděpodobná. I nadále zůstanou v zákulisí izraelské politiky mocensky vlivné skupiny, a hlavně prezidentem Zemanem opěvovaná tajná služba Mossad.
Operace NATO v Afghánistánu či Libyi nebyly fakticky ničím jiným než prosazováním zájmů židovského státu v regionu za pomoci ozbrojených složek Západu.
Pokud se tito „hráči“ rozhodnou, spustí humanitární bombardování svého sebevědomého perského souseda, ať je u moci v Izraeli jakákoli vláda. Se všemi důsledky, které to bude pro svět znamenat. A že v Izraeli existují hlasy, jež volají po bombardování i jiných států, než je Írán, a to dokonce jadernými zbraněmi, svědčí týden staré stanovisko, uveřejněné v deníku Israel National News. Onou postiženou zemí není Sýrie, ani jiná země v oblasti, ale... Německo! Důvod? Holokaust, samozřejmě…
Je Izrael členem NATO?
I když Izrael není – zatím - členem NATO, je na světové scéně mnoho politiků, kteří formální začlenění židovského státu do Severoatlantické aliance podporují. Patří mezi ně bohužel i náš prezident Miloš Zeman. Podstatnější však je, že o totéž usiluje i současný ministr zahraničí Izraele Avigdor Lieberman. Politik, jenž v závěru předvolební kampaně pronesl tato zlověstná slova: „Ti, kteří jsou s námi, si zaslouží vše, ale ti, kteří jsou proti nám, si zaslouží, aby jejich hlavy byly sťaty sekerou.“ Vskutku zajímavé nedělní poselství z úst jednoho z předáků této „jediné demokracie na Blízkém východě“...
Izrael však v jistém slova smyslu členem NATO už je. Aliance již dávno není pevně ohraničenou skupinou států, sdružených za účelem obrany svých zemí v případě vnějšího napadení. Jak jsme v minulých dnech několikrát na Protiproudu připomněli – a co zdůrazňujeme i v úspěšné petici za zahájení debaty o vystoupení České republiky z NATO – Severoatlantická aliance není dnes ničím jiným, než z řetězu utrženým nástrojem rozšiřování strategických zájmů USA kdekoli ve světě. A vzhledem k silné proizraelské lobby v Americe z toho plyne jediné – případný útok na Izrael, jakkoli dnes nepravděpodobný, by byl už dnes za mořem pokládán za útok na Spojené státy, a tedy i útok na NATO jako celek.
Čtěte ZDE: Zemanovo tragické chytračení v Americe: Místo jedné pasti dvě. Chceme snad s Izraelem zaútočit na Írán? Nestačí nám ukrajinské neštěstí? Horší než chyba
Židovská charita
Operace NATO v Afghánistánu či Libyi nebyly fakticky ničím jiným než prosazováním zájmů židovského státu v regionu za pomoci ozbrojených složek Západu. Totéž platí v souvislosti s řáděním Al Kajdy i od ní odštěpeného Islámského státu v Iráku a Sýrii. Proto nepřekvapí zpráva z článku ve Wall Street Journal z 12. března, že zranění bojovníci kajdistické franšízy v Sýrii Džabát Al Núsra, bojující proti Bašáru Asadovi, jsou převáženi na území Izraele k ošetření do zdejších nemocnic. „Neptáme se, kdo a odkud jsou. Jakmile jsou vyléčeni, odvážíme je zpět na hranice, odkud se mohou vypravit, kam chtějí,“ tvrdí představitel izraelské armády. Kdo zná stupeň bezpečnostních opatření na izraelských letištích a hraničních kontrolách, ví, co si o pravdivosti takového výroku myslet.
Burzy řeknou víc než Obama
Pravda, občas prosáknou zprávy o tom, že někteří členové Obamovy administrativy, včetně prezidenta samotného, mají služebného spojenectví s Izraelem již tak trochu plné zuby. Svědčí o tom i absence části amerických zákonodárců při nedávném válečnickém rétorickém cvičení izraelského premiéra Bibiho v americkém Kongresu. Je však otázka, zda tato epizoda může něco změnit na tom, že si američtí politici, zastávající nejvyšší úřady v zemi, mohou dovolit navzdory výhradám postupovat jinak, než v duchu výroku našeho popleteného prezidenta Zemana: Všichni jsme Židé.
Bude proto spíše zajímavé sledovat, jak na výsledky izraelských voleb zareagují hlavní světové agentury (a zopakuje mediální mainstream) – a burzy. Z těchto dvou zdrojů, pro Izrael základních, se nejspíše dozvíme víc. Protože to, oč se ve skutečnosti hraje v místech všech současných konfliktů (včetně Ukrajiny), tak či onak souvisí s letitou a vlastně neřešitelnou krizí v této ropou a petrodolary prosáklou oblastí.
