Andrej Babiš je vskutku svérázným strážcem naší státní pokladny. Z peněz, jež do ní z našich výdělků a nákupů proudí, financuje přípravu „sexuálních asistentek“ v domech pro seniory a mentálně postižené. Organizaci „Rozkoš bez rizika“ poslal za tímto účelem dva milióny z našich daní. Za tyto peníze proběhne ve spolupráci se švýcarskými experty několik „workshopů“ a jedna celonárodní konference. Jak takové „pracovní“ semináře asi budou vypadat, si můžeme snadno domyslet.
Kolektivní neziskový pasák
Na celé věci je vůbec mnoho zvráceného. Na prvním místě platí, že organizace, jež má mezi svými hlavními cíli „zlepšení postavení sexuálních pracovnic ve společnosti“, by ve slušném státě na žádné peníze z veřejných rozpočtů pochopitelně nedosáhla. Rozkoš bez rizika, jež u nás působí od roku 1992, slouží zdejším prostitutkám jako kolektivní „neziskový“ pasák. Od provozování prostituce prodejné ženy neodrazuje, pouze se jim snaží zlepšit „pracovní“ podmínky.
Je neuvěřitelné, že občanské sdružení, jež se ze své podstaty pohybuje v prostředí kriminálního podsvětí, má volný přístup do českých škol. Z jeho internetových stránek se dočteme, že obsahem nabízeného školního programu pro děti je „osahávání pomůcek k bezpečnějšímu sexu (kondomy, orální roušky, lubrikační gely, femidon) a různých druhů antikoncepce (tělísko, tablety). Dále čteme: „Zároveň dětem demonstrujeme, jak se všemi těmito pomůckami zacházet tak, aby je opravdu chránily. Máme zkušenost, že si děti často ani neumí správně nasadit kondom.“ A na závěr věta, z níž každým slušným rodičům musí již předem běhat mráz po zádech: „Tvrdíme, že na žádném jiném typu školení toto děti neuvidí a ani se to nedozví.“
Státní bordel a Norské fondy
Ministerstvo financí není jediný státní úřad, který tyto extrémistické aktivity finančně podporuje. V roce 2014 se na činnosti Rozkoše bez rizika podílely i Ministerstvo práce a sociálních věcí, vedené neomarxistkou Marksovou-Tominovou, bojující za práva norských pěstounů na norským státem uloupené české děti, Ministerstvo zdravotnictví, jež patrně potřebuje vykázat nutnost navýšení prostředků na boj s pohlavními nemocemi, či Městská část Praha 2, v jejímž čele stojí iniciátorka adopcí dětí homosexuálními páry Jana Černochová z bezpohlavní ODS.
Je máloco tak odporného, jako je zneužívání tíživé situace či neštěstí našich bližních. Ještě odpornější je, když se tak činí pod pláštíkem ochrany jejich práv. Ministr Babiš tomuto zvěrstvu velkoryse napomáhá.
A aby bylo zřejmé, že „sociální práce se sexuálními pracovnicemi“ nezná v pokrokové Evropské unii hranic, ze svého naditého měšce přispěl na šíření rizik z rozkoše i Evropský sociální fond v ČR. „Nejstarší řemeslo“ dosáhlo svým mezinárodním ohlasem ještě vyšších met: 17. prosinec byl OSN prohlášen za genderově vyvážený „Světový den proti násilí na sexuálních pracovnicích a pracovnících“. V loňském roce proběhl v Praze tematický pochod k pomníku Rudoarmějců (symbolika výběru místa je zcela záhadná), u něhož hořely svíčky za muže a ženy, jež se při provozování prostituce stali obětmi násilí. Dokonce i nákup svíček obstaraly Norské fondy prostřednictvím Sorosovy nadace se sídlem v Praze.
Čtěte ZDE: Registrační pokladny: Poprava drobných živnostníků v přímém přenosu. Zákony proti chudým. ODS i Svobodní tvrdí muziku socialistů. Co zkusit třeba Národní demokracii?
Dvě jednou ranou
Vraťme se však k projektu „placené sexuální asistence“ v domech pro seniory a mentálně postižené. Odhlédneme-li od ryze mravních aspektů celé problematiky, zájem Babišova ministerstva je jasný: Sexuální asistence míří k zanesení nového typu „zaměstnání“ do seznamu volných míst na úřadech práce. Kterápak dlouhodobě nezaměstnaná na Liberecku či Mostecku by si dovolila riskovat odebrání sociální podpory opakovaným odmítáním tak seriózní nabídky? O zneužívání a potenciálním „šmejdském“ finančním odírání starých či mentálně postižených lidí ani nemluvě. Dvě oběti jednou ranou, postižený „klient“ i „dobrovolná asistentka“.
Zalezme pod deku
Pravidla „služby“, tvrdí ředitelka Rozkoše Lucie Šídová, jsou jasně daná: „Při jejím vykonávání nezáleží na tom, jestli je klient uznán svéprávným. Musí však umět dát najevo, že kontakt chce. Odmítnutí znamená i to, že se přikryje dekou…“
Je máloco tak odporného, jako je zneužívání tíživé situace či neštěstí našich bližních. Ještě odpornější je, když se tak činí pod pláštíkem ochrany jejich práv. Ministr Babiš tomuto zvěrstvu velkoryse napomáhá. Nikoli však ze špinavých peněz svého soukromého sexuálního průmyslového odvětví, vyrábějícího zkumavkové děti v centrech asistované reprodukce (podle posledních informací již ovládá osm klinik, provádějících umělé oplodnění), ale z veřejných fondů, určených k proplácení veřejných statků či poskytování skutečné sociální pomoci.
Andrej Babiš prostě umí zobchodovat vše, co mu přijde pod ruku. S rozkoší. A bez rizika.
