Střelba v Uherském Brodě stále přináší spoustu otázek. 1. března jsme se Policie České republiky zeptali, zda bude zveřejněna nahrávka telefonátu vraha Zdeňka Kováře, který koncem února zavraždil v uherskobrodské restauraci 8 lidí, na krimilinku televize Prima. V den útoku média slibovala, že bude zveřejněna. O dva dny později jsme se dozvěděli, a to přes média, že policie na případ uvalila informační embargo. Nahrávka telefonátu může být klíčovou.
Proč je tento telefonát důležitý? Protože útočník do telefonu sdělil úplně jiné místo, než se v tu dobu nacházel. „Nám volal na Krimilinku televize Prima ve 12:56 a de facto nám pouze oznámil, ať přijede náš štáb do Uherského Brodu. Ptal jsem se ho z jakého důvodu, muž o tom nechtěl nejprve mluvit, ale pak oznámil, že má velké problémy se spoustou lidí, že mu spousta lidí ubližuje a že už nemá jiné řešení, neboť úřady mu nepomůžou. A protože má pistoli, má rukojmí a zařídí se po svém. Na základě toho telefonátu jsem se muže ptal, kde se nachází, že si ještě můžeme promluvit, že ještě není nic tak zlé jak vypadá. Muž nechtěl, ale nakonec prohlásil, že se nachází na Mariánském náměstí v Uherském Brodě a tam že už určitě uvidíme, co se děje,“ tvrdil operátor linky médiím.
Chybějící hodina vrahova života
Jelikož jsme záznam neslyšeli, už podle slov muže, který s Kovářem mluvil, narážíme na první zádrhel. Mariánské náměstí v Uherském Brodě je totiž od restaurace Družba docela daleko. V médiích bylo řečeno, že Kovář předtím navštívil dvě další restaurace.
Možná chtěl Kovář zmást policii. Jenže problém je v tom, že podle časové osy, kterou poskytla policie, se první hlášení o střelbě policii přišlo ve 12:38. Kovář do televize volal 12:56, když už všichni byli mrtví. Proč tedy tvrdil, že má rukojmí čtvrt hodiny po střelbě, a proč televizi nahlásil úplně jiné místo, když už policie dávno místo obklíčila?
Dále, podle časové osy byl ve 13:07 s Kovářem navázán telefonní kontakt. Po 14:00 policejní „vyjednavač konstatoval, že komunikace s pachatelem přestává být smysluplná. Muž nebyl ochoten propustit rukojmí, která podle svých slov držel, ani dovolit ošetření zraněných.“ Jaké tedy měl Kovář podmínky? O čem se 60 minut s policií bavil? Tyto otázky zůstávají nezodpovězené a jsou zahrabány pod tlakem veřejnosti na policii ohledně jejího zásahu.
Otázkou také zůstává, proč byl Kovář označen za duševně labilního člověka, když ho nikdo z okolí ani pořádně neznal? I kdyby byl duševně labilní, musel jednat na základě nějakého podnětu. A to třeba takového, jaký zmínil v telefonátu do televize Prima.
Na výše zmíněný telefonát Zdeňka Kováře do televize jsme se ptali Krajského policejního ředitelství ve Zlíně, které má případ na starosti. Nikdo nám zatím neodpověděl a přes média jsme se dozvěděli, že na všechny informace bylo uvaleno informační embargo a všechny informace budou řečeny na konci března na tiskové konferenci. Klíčový telefonát na ni pravděpodobně zmíněn nebude.
Zdroj.
Tragédii následuje další
Mezitím byla celá tragédie využita k útoku na občanské svobody. Především se již nepokrytě hovoří o tom, že by měly být zpřísněny podmínky pro získání zbrojního průkazu. Přitom zbraně jako takové nejsou problém. Problémem je vláda, která vydává spořádané občany do rukou kriminálních živlů, které budou mít vždy zbraně i odhodlání vraždit. Politickým maňáskům z ministerstva pro lidská práva a rovné příležitosti (Jiří Dienstbier) a úřadu vlády, konkrétně premiérovi Sobotkovi píše člověk, který spoléhá na to, že mu pomohou občané, když se stane svědkem či obětí kriminálního činu.
Čtěte ZDE: Brodská tragédie: Hnusná mediální finta. Vláda chce zneužít masakru. Osm mrtvých bez jediného výstřelu. Jsme v seznamech. Proč slušným lidem sebrat zbraně?
Spoléhá na ty z nás, kteří se ho budou moci zastat, a to i třeba s legálně drženou zbraní v ruce. Zastat se člověka, který si pomoci nemůže, protože je postižený. Povyk, který opět předvádějí pseudohumanisté z vlády po tragické události v uherskobrodské restauraci je typickým projevem jejich cynismu vůči občanům.
Nejen, že jsou zcela asociální, byť samozřejmě předstírají tzv. sociálno, ale v souladu s permanentní revolucí bez skrupulí vhánějí občany do náruče kriminálnímu prostředí, protože jim hodlají vzít právo na obranu. Policie nám de facto pomoci nemůže, ona vždy přijede, až už je oběť na pomyslném druhém břehu. V otevřeném dopise ministru vnitra Milanu Chovancovi pan Bohumil Šourek, mimo jiné píše:
Invalida: berete mi obránce
„Jsem člověk, který má rád svobodu, pro zdravotní postižení (jsem po vysoké amputaci obou rukou) však nemohu používat žádnou zbraň. Jsem proto rád, jestliže v případě útoku na mou osobu zasáhnou včas lidé, kteří mě mohou ubránit před útočníkem. Tato přirozená lidská solidarita má pro mne zcela rozhodující důležitost. Upozorňuji, že policie už z podstaty věci přijíždí vždy až po činu a mrtvému je mi její pomoc už zcela lhostejná.
Proto s Vámi nikdy nemohu – a to zásadně – souhlasit v otázce držení zbraní občany. Zatímco zločinci, kteří ignorují jakákoli legislativní opatření, si opatřují zbraně i nelegálními způsoby a žádný sebepřísnější zákon jim v tom nedokáže zabránit, slušný a poctivý občan, vždy dodržující zákony, k tomuto způsobu nesahá.
Právě takové občany chcete připravit o jejich lidské a občanské právo obrany. Kolik útoků podobných tomu v Uherském Brodě bylo v dějinách kriminalistiky učiněno legální zbraní a kolik jich má na svědomí zbraně nelegální? Nehledě na to, kolik mrtvých z daného místa by dodnes žilo, kdyby občané nebyli všelijak omezováni v pořizování zbraní a měli tudíž okamžitou možnost zasáhnout? Opravdu si myslíte, že zločinů páchaných střelnou zbraní ubude, budou-li slušní občané zbaveni možnosti adekvátní obrany? (Již jsem psal výše, že neslušní občané čili zločinci se omezovat nenechají!). Na mysli mi tane otázka, jak byste se Vy cítil v oné restauraci? Raději se zbraní, nebo byste ukázněně vyčkával příjezdu policie?
Komu zvoní hrana?
Nezbývá mi než uplatnit své občanské právo a v nejbližších volbách Vám svůj hlas odepřít, pokud tento postoj nezměníte a neustanete v akcích, jež navzdory problematice, kterou máte ve svém vládním rezortu uplatňovat, prosazujete. Svá práva si budu bránit, seč mi síly stačí. K tomu budu nabádat i svou rodinu, přátele a známé.
Nezaznamenám-li jasný a nezpochybnitelný postoj zároveň v celé ČSSD, rovněž nemůže tato strana s mým volebním hlasem počítat.“
Dvouminutové troubení sirén a zvonění zvonů v celé zemi byly oficiálně vydávány za znak soustrasti s rodinami obětí. Ve skutečnosti to však současně mohou být hrana na znamení ztráty dalšího dílku tenčících se zbývajících svobod a možnosti se bránit. A jak praví klasik: Když zvoní hrana, neptej se, komu zvoní. Zvoní tobě.
