„Dokonalá bouře“ geopolitické nestability, diplomatické izolace, vážného poklesu hodnoty měny a ekonomické recese, jíž čelí Rusko, značně poškodila pozici Moskvy na mezinárodní scéně, a to dost možná dlouhodobě.
Jenže jsou to dost možná právě tytéž podmínky, které vedení země dotlačí k radikálnímu kroku, který zaručí Rusku neotřesitelnou pozici mezi hlavními světovými hráči: přijetí zlatého standardu.
Vysoká hra se Západem
Na první pohled se ekonomovi taková myšlenka bude jevit nerealistická. Ve skutečnosti by však remonetizace (znovuzavedení podložené měny) ve zlatě byla pro Moskvu dost možná nejlogičtějším možným krokem.
Rusko již léta dává najevo neochotu být vydáno na milost a nemilost Spojeným státům a jejich spojencům z NATO. Nejhlasitějším kritikem takového uspořádání je dlouholetý poradce prezidenta Putina Sergej Glazjev.
Rusko neváhá zapojit podobné úvahy do vysoké hry, kterou hraje se Západem: guvernérka ruské centrální banky dokonce v listopadu minulého roku učinila nevídaný krok a mezinárodním médiím vylíčila detaily obřího nákupu zlata, který banka provádí.
Důsledky Ruska jako ekonomiky se zlatým standardem by byly nedozírné. Především by došlo k prvnímu skutečnému „schismatu“ v globálním peněžním systému. Čína by patrně Rusko následovala. To by Spojené státy vystavilo riziku obrovité inflace.
Oznámení, které bylo v ostrém protikladu k obvyklému mlčení dotyčné instituce co se týče vlastní politiky, bylo přímým důsledkem nechuti Moskvy k přijetí nadvlády dolaru. Načasováno bylo přesně v souladu s instrukcemi z nejvyšších politických pater, tak, aby ukázalo zlato jako možnou zbraň v měnové válce se Západem.
Zlato neprodáváme
Rusko přes mohutný mezinárodní tlak nikdy nepřijalo za svou představu o prospěšnosti „výprodeje“ zlata, který jsme viděli v minulém desetiletí u Británie, Francie, Španělska a Itálie při neúspěšných pokusech o „vyspravení“ vlastních děravých ekonomik. Mám na mysli především odprodej čtyř tun (!) ze zlatých rezerv Velké Británie v době premiéra Gordona Browna za absurdně nízké ceny.
Moskva postupuje přesně opačně: její (pro některé) překvapivé rozhodnutí při dramatickém pádu rublu na počátku prosince loňského roku, totiž ponechat zlaté rezervy, momentálně šesté největší na světě, zcela nedotčené, ukazuje jasný postoj země ve „zlaté otázce“. Ke konci prosince mohlo Rusko ke svým zásobám připočíst dalších 20,73 tun (alespoň podle dat, zveřejněných v pozdním lednu Mezinárodním měnovým fondem), čímž završilo devět měsíců trvající „zlatou nákupní horečku“.
Čtěte ZDE: Putinova zlatá past: Had požírá svůj vlastní ocas. Zlikviduje Rusko a Čína petrodolar? Umělé snížení cen je sebevražedné. A co se stane, až Západ nebude mít čím platit?
Ideální bod obratu
Ačkoli je ruská ekonomika strukturálně slabá, měnový základ ekonomiky je dostatečně v pořádku na to, aby byl přechod na zlatý standard z ekonomického hlediska nejen proveditelný, ale možná dokonce ideálně načasovaný. Rusko totiž narozdíl od západních zemí není velkým dlužníkem. Ke konci ledna 2015, mělo nízký poměr dluh/HDP a navíc většina jeho zahraničního dluhu je v soukromých rukou.
Fyzické zlato tvoří 10% ruských devizových rezerv. Deficit státního rozpočtu, bráno podle odhadů z listopadu 2014, je zhruba kolem 10 miliard dolarů, což je mnohem méně, než 1% HDP. Úroveň chudoby klesla ze 35% v roce 2001 na 10% v roce 2010. Roste střední třída. Podle odhadů z roku 2013 do roku 2020 tvořit již 86% společnosti.
Po ropném šoku šok zlatý?
Pád cen ropy koneckonců jen podtrhuje atraktivitu zlata. Pokud uvážíme, že vývoz ropy, spolu se zbytkem energetického sektoru, tvoří 45% ruského HDP, pokles ceny rublu bude nejspíš pokračovat. Nové, nestabilní fiskální podmínky ničí banky a hrozí dalším zvýšením inflace, která by do roku 2015 měla dosáhnout 10%. A protože Rusko je – a pro blízkou budoucnost nejspíš i zůstane – ekonomikou, založenou na zdrojích, může mu k posílení měny pomoci hypoteticky právě jen přechod na zlatý standard – dokonce i když tím současně omezí množství peněz, které má ekonomika k dispozici.
Jenže postoj „pro zlato“ s sebou také jaksi automaticky nese postoj proti dolaru. Můžeme pouze spekulovat, zda by po zavedení zaltého standardu následovala skutečná měnová válka. Znamenalo by to, že by Západ chtěl všemi prostředky, včetně vojenských, oslabit pozici Ruska v regionu.
Tím, že nakupuje tolik zlata, kolik jen může, vlastně země zajišťuje to, že pro případ podobné dalekosáhlé transformace získá možnost mít v oběhu dost hotových peněz. Kromě toho by ve světě „po ropném šoku“ přechod na zlato pomohl Rusku nabýt ztracenou prestiž a stát se důvěryhodnějším a spolehlivějším obchodním partnerem.
Nejhorší noční můra FEDu
Důsledky Ruska jako ekonomiky se zlatým standardem by byly nedozírné. Především by došlo k prvnímu skutečnému „schismatu“ v globálním peněžním systému. Čína by patrně Rusko následovala. To by Spojené státy vystavilo riziku obrovité inflace. Zpátky přes Atlantik by se přiřítily plné náruče dolarů, které už by nikdo nechtěl. Nejhorší noční můra, jakou si ve FEDu (centrální banka USA, která tiskne ničím nepodložené dolary, pozn. PP) umějí představit! Především však by se Rusko vyhnulo extrémnímu zadlužování, k němuž by nikdy nedošlo ani na Západě, pokud by naše ekonomiky zůstaly u zlatého standardu.
„Zlatý standard je politicky přitažlivá koncepce, která by pomohla rublu stát se skutečně skvělou měnou a značně by napomohla snížení odlivu kapitálu ze země,“ píše dr. Enrico Colombato, profesor ekonomie na italské Univerzitě v Turíně.
Podle něj by jedinou větší nevýhodou přechodu zlatý standard bylo to, že by transformace zbavila politické elity možnosti podle vlastní vůle ovlivňovat trh. Dalším nebezpečím je podle něj, pokud by se vynořila nová generace centrálních bankéřů, kteří by byli příliš hluboce ovlivněni postoji Evropské centrální banky (ECB) a FEDu.
Čtěte ZDE: Tanec zlata, propad eura a švýcarský frank: Podobná situace jako před II. světovou válkou? Nic není náhoda. Česká republika nám už dávno nepatří
Zlatá budoucnost
Alisdair MacLeod, britský veterán, mající za sebou dvě desítky let jako konzultant v oboru off-shorového bankovnictví, nedávno napsal, že Rusko (a Čína) budou „mít v rukávu všechna esa“, pokud se odvrátí od možných budoucích měnových válek a přikloní se k trhu s fyzickým zlatem. Ve svém článku dodává, že poptávka po fyzickém zlatu je momentálně na západních trzích nízká a dlouhodobější držitelé rublů by je nejspíš za zlato neprodávali a raději by je směnili za některou jinou fiat měnu (zákonná měna té které země).
MacLeod cituje Johna Butlera, předsedu úseku informačních technologií v londýnské společnosti Atom Capital, který vidí v přechodu Ruska ke zlatému standardu obrovský potenciál: Pokud by se totiž správně nastavila cena zlata, nebyla by v takovém případě ruská centrální banka nadále odkázána na nákup a prodej tohoto drahého kovu jako prostředku k udržení směnného kurzu.
Banka by byla tím pádem schopna zcela svobodně spravovat likviditu rublu a navíc by mohla vydávat kupónové dluhopisy vlastním občanům, kterým by mohl náležet výnos fixovaný na ceny zlata. Podle Johna Butlera by to dále vedlo ke stabilizaci rublu. Poté by klesly životní náklady ruských občanů a vzhledem ke dlouhodobé stabilitě ekonomiky a nižším daním by stouply úspory.
Johna Butler navíc tvrdí, že i mezinárodní trh s měnou by z podobného kroku výrazně vytěžil. Při současné krizi na Ukrajině i na komoditních trzích se mnozí investoři zbavovali rublu ve prospěch dolaru či eura. Pokud by ale Rusko zavedlo směnitelnost za zlato, poptávku po rublu by to zvýšilo. Obchodování měny v New Yorku a Londýně by bylo v odpovědi na vzestup poptávky po rublu omezeno v oblasti prodeje zlata za rubl u dovozů a vývozů.
Reset na dosah
Mezinárodní politika zlatého standardu by také nahrávala dalšímu přiblížení Ruska s Čínou, která rovněž signalizuje jasnou preferenci zlata před dolarem. (Rusko nedávno vytlačilo Čínu jako největší světový kupující tohoto drahého kovu.) Po podepsání nedávného třicetiletého kontraktu za 400 miliard dolarů mezi ruským plynovým gigantem Gazprom a Čínskou národní ropnou společností v listopadu 2014 se Čína začala zaměřovat na internacionalizaci vlastního trhu se zlatem. 15. ledna 2015 došlo k dohodě Šanghajské zlaté burzy, největší světové burzy fyzického zlata, se Světovou radou pro zlato (World Gold Council). Oba hráči spolu uzavřeli strategické ujednání, podle něhož se má čínský trh se zlatem rozšířit i na Šanghajskou zónu volného obchodu.
Není to poprvé, co se pohledy obracejí ke zlatému standardu jako k řešení ruských ekonomických problémů. V roce 1998 se uznávaný ekonom Jude Wanninski ve svém eseji pro Wall Street Journal zahleděl do budoucnosti a prorokoval, že pouze zlatý rubl vyvede Rusko z jeho tehdejší dluhové pasti. Když o dva roky později nastoupil do úřadu, prezident Putin okamžitě Rusko nasměroval k masívnímu nákupu zlatého kovu. V té době bylo potřeba na nákup jediné unce zlata osmadvacet barelů surové ropy. Ale politika zlatem krytého rublu úspěšně pomohla zemi splatit její obrovský vnější dluh.
Jenže postoj „pro zlato“ s sebou také jaksi automaticky nese postoj proti dolaru. Můžeme pouze spekulovat, zda by po zavedení zaltého standardu následovala skutečná měnová válka. Znamenalo by to, že by Západ chtěl všemi prostředky, včetně vojenských, oslabit pozici Ruska v regionu. A udržet jej v poutech, nasazených mu FEDem, ECB a Bank of England.
Výhled na podobný konflikt vůbec není hudbou budoucnosti. Holandský autor Willem Middelkoop správně napsal ve své loňské knize „Velký reset: Válka o zlato a konec finanční hry“:
„Reset systému je na dosah. Světový finanční systém si bude muset najít novou kotvu ještě před rokem 2020... Spojené státy v zoufalém pokusu udržet vlastní dolarový svět vedou již od šedesátých let tajnou válku proti zlatu. Čína a Rusko už ale americkou kouřovou clonu dávno prohlédly a nehodlají pokračovat v půjčkách svému americkému protihráči. Obě země nakupují zlato ve velkém. Připravují se na skok do další fáze existence globálního peněžního systému.“
Zdroj.
Poznámka: V článku se tvrdí, že příjmy z ropy tvoří 45% HDP Ruska. Skutečné číslo je však více než o polovinu nižší.
