Pozice Saúdské Arábie jako nejvěrnějšího spojence USA na Blízkém východě se nemění ani po smrti mocného krále Abd Alláha. Nad propletencem složitých vztahů mezi západními korporacemi a rodinou Saúdů se však stále vznáší mnoho otazníků. Právě Saúdská Arábie je totiž podle většiny expertů nejvýznamnějším spoluhráčem Washingtonu pro nastolení totality Nového světového řádu.
Spolupráce na 11. září
Známý je úzký vztah mezi královskou rodinou a špičkami amerických neokonzevativců včetně George Bushe a Dicka Cheneyho. Dodnes není uspokojivě vysvětlena role Saúdské Arábie při útocích na budovy WTC 11. září 2001. Skutečnost, že 15 útočníků z 19 bylo ze Saúdské Arábie, není náhoda. Právě proto president Bush podle The New York Post nařídil vyjmutí 28 stran z oficiální vyšetřovací zprávy.
„Osa“ Spojené státy – Izrael – Saúdská Arábie patří k tomu vůbec nejdůležitějšímu ve světové politice.
Republikánští kongresmani Walter Jones a Stephen Lynch prohlásili po přečtení těchto 28 „tajných stran“ oficiální vyšetřovací zprávy, že jsou zcela šokování rozsahem zapojení cizí vlády do útoků 11. září 2001. Oba kongresmani představili 9. září v Kongresu USA rezoluci 428, která žádá prezidenta Obamu, aby odtajnil celou vyšetřovací zprávu k 11. září.
Podle článku Paula Sperryho z Hoover Institution, který vyšel v The New York Post v prosinci, přinášejí dosud utajované stránky z oficiální zprávy vyšetřovací komise k 11. září nezvratné důkazy o zapojení vládních činitelů, diplomatů a tajných služeb Saúdské Arábie do teroristických útoků. Kongresman Jones prohlásil: „12 let poté, co Spojené státy utrpěly tento příšerný útok, mají rodiny obětí právo vědět všechna fakta týkající se toho tragického dne. Navíc mají tyto informace zásadní vliv na naši zahraniční politiku a měly by být k dispozici všem Američanům.“
Čtěte ZDE: Nový světový řád (NWO) útokem na budovy WTC 11. září 2001 zahájil novou epochu. Kdo stál v pozadí této tragédie? Přinášíme film Loose Change, který na tyto znepokojivé otázky odpovídá
Čtěte ZDE: Ještě jednou 11. září 2001: V historii nic nového?
Klíčová role Saúdů, USA a Izraele
Podle amerického odborníka na arabský svět Kevina Barretta nešlo v útocích 11. září pouze o roli Saúdské Arábie, ale na celé akci se podle něho podílely i vlády Spojených států a Izraele. „Ukazovat prstem pouze na Saúdskou Arábii je omezený náhled na věc, který by mohl zkreslit pravdu o 11. září. Nebyla to jen Saúdská Arábie, podílely se i vlády USA a Izraele,“ řekl Barrett, člen vědecké komise pro vyšetřování útoků z 11. září.
Slova o významné roli Saúdské Arábie na útoku z 11. září tento týden potvrdil při soudním projednávání u Federálního soudu na Manhattanu i jeden z atentátníků Zacarias Moussaoui, který si v USA odpykává doživotí za podíl na útocích z 11. září 2001. Saúdské velvyslanectví ve Washingtonu vzápětí prohlásilo: „Moussaoui je pomatený kriminálník a je duševně nezpůsobilý. Jeho slova nejsou vůbec důvěryhodná.“
Rozhodující roli měl podle utajených částí zprávy o 11. září sehrát šéf saúdskoarabské rozvědky Bandar bin Sultan. Bandar byl jeden z nejviditelnějších podporovatelů útoků USA v Iráků i Sýrii a ještě na podzim tohoto roku se snažil tajně vyjednávat s ruským prezidentem Putinem o stažení ruské podpory Sýrii.
Čtěte ZDE: Jedna válka podmiňuje druhou: Rozhodne se o Ukrajině na Blízkém východě? Stínová operace USA proti ISIL. Izraelský atentát v Sýrii. Rusové dodají Íránu rakety S-300
Čtěte ZDE: Tajenka Blízkého východu: Všechno je jinak. „Teroristický“ Hizballáh bojuje za křesťany. Nenáviděné Rusko přináší mír. Drží „muž na zabití“ klíče k řešení?
Zvýšení ceny ropy za hlavu Asada
Snaha vyšachovat Rusko ze Sýrie je aktuální i v těchto dnech. Saúdská Arábie dokonce podle zprávy vždy „dobře informovaného“ listu The New York Times nabídla Rusku za opuštění základny v Sýrii a hození Bašára Asada přes palubu, razantní zvýšení cen ropy na světových trzích. „Pokud cena ropy může posloužit dosažení míru v Sýrii, není důvod, proč by Saúdská Arábie měla od takové dohody ustoupit,“ uvedl listu saúdský diplomat, který je o jednáních informován. Saúdská Arábie je největším hráčem v OPEC (Organizace zemí dovážejících ropu) a může ovlivnit zvýšení ceny ropy snížením produkce.
Dříve saúdští úředníci tvrdili, že cena ropy se odvíjí pouze od globální nabídky a poptávky a politika nemá na ekonomickou agendu žádný vliv. Nyní však kupodivu oslabení ruské podpory Asada vliv na globální trh s ropou přinést může. The New York Times uvádí, že Vladimír Putin jedná nezávisle navzdory jakémukoli tlaku. Sankce politiku Moskvy ve vztahu k Ukrajině nezměnily, a zrovna tak Putin tvrdošíjně trvá na podpoře Asada. The New York Times však píše, že USA myšlenku zastavení podpory Ruska Bašáru Asadovi i nadále podporují.
Čtěte ZDE: Šéf ruských tajných služeb: Obama USA nevládne, rozhoduje „Magnum 12“. Al-Kajdá a ISIL jsou jejich dílo. Amerika a Británie opět v nekonečné válce, kterou způsobily
Čtěte ZDE: Edward Snowden opět šokuje: Vůdce ISIL je ve skutečnosti agent Mossadu. Cíl třetí americké války v Iráku? Vytlačit ruský vliv, zlikvidovat Asada a vytvořit velký Izrael
Král je mrtev ať žije král
Změní se po smrti vlivného krále situace na blízkém východě nebo bude Saúdská Arábie spolu s Izraelem stále rozhodujícím opěrným bodem Washingtonu a Nového světového řádu v této strategické části světa? Zdá se spíše, že na tomto exkluzivním spojenectví západních elit s wahhábisty k žádné změně nedojde. Abychom lépe pochopili tyto složité blízkovýchodní vztahy musíme se podívat hlouběji do minulosti Arábie Saudů.
Abd Alláh bin Abd al-Azíz al-Saúd byl téměř celé desetiletí králem Saúdské Arábie a ochráncem obou svatých míst islámu, mešit v Mekce a Medíně. Letos 23. ledna zemřel v saúdském hlavním městě Rijádu na zápal plic. Narodil se prý v roce 1923, což by znamenalo, že dosáhl věku jednadevadesáti nebo dvaadevadesáti let. Na trůn nastoupil v roce 2005. Státní záležitosti převzal už koncem roku 1995, poté, co jeho poloviční bratr, král Fahd, dostal mozkovou mrtvici.
Abd Alláh měl devět manželek, čtrnáct synů a dvacet dcer. Prostřednictvím hlavní manželky byl spřízněn se syrským prezidentem Asadem, proti jehož vládě v posledních letech svého vlastního panování usilovně bojoval.
Dějiny Saúdské Arábie jsou dějinami rodu Saúdů, jejichž rodokmen lze sledovat až do patnáctého století. Překlad názvu „Saúdská Arábie“ znamená „Arábie Saúdů“, je to část Arábie, která jim patří. To se bere jako samozřejmost, což se ve všech oblastech politiky, společnosti ani náboženství nedá přehlédnout.
Wahhábismus základ radikálního Islámu
V polovině osmnáctého století uzavřel šejk Muhammad ibn Saúd rozhodující smlouvu s islámským reformátorem Muhammadem ibn Abd al-Wahhabem, který své potomky přísahou zavázal k „očištěné“ víře. Sami si říkali „muslimové“ a všechny, kdo se neřídili jejich učením, považovali za „nemuslimy“. Odpůrci začali potomkům al-Wahhaba brzy říkat „vahhábité“. Al-Wahhab pokládal za svou povinnost řídit se „hanbalovským mazhabem“, teologickou školou, která zavrhuje jakékoli novoty a za platné považuje jedině posvátné texty - Korán a sunnu, sbírku Prorokových činů a výroků.
V roce 1744 byl tento svazek zpečetěn sňatkem ibn Saúdova syna Abdula Azíze s al-Wahhabovou dcerou. Vahhábismus je dodnes určující ideologií Saúdské Arábie. Krom toho mají v al-Wahhabově učení společné ideologicko-náboženské kořeny i hnutí jako egyptské Muslimské bratrstvo, palestinský Hamás, Islámský džihád a jiná takzvaná islamistická seskupení až po saláfismus, al-Káidu a Islámský stát.
Objev ropy založil bohatství země
Dějiny Saúdů jsou řetězem kmenových svárů, loupežných tažení, spolčování, diplomatických tahů a intrik; takto se jim nakonec ve dvacátých letech minulého století podařilo prosadit se v Mekce proti Hášimovcům. V roce 1932 se Abdul Azíz ibn Abdul Rahmán prohlásil králem Saúdské Arábie a v roce 1938 došlo v poušti k objevu ropy, která založila bohatství této země.
Abdulu Azízovi údajně dvaadvacet žen porodilo více než padesát synů, právě zesnulý král Abd Alláh byl desátý. V současné době má prý královský dům Saúdů více než sedm tisíc princů. Celkový počet členů královské rodiny odborníci odhadují na třicet tisíc.
Následníkem Abd Alláhovým je jeho údajně devětasedmdesátiletý poloviční bratr Salman, dvacátý pátý syn Abdula Azíze. Salman ibn Abdul Azíz al-Saúd byl od roku 2011 korunním princem a ministrem obrany, předtím pět desítek let guvernérem provincie Rijád. Patří již celá desetiletí k vládnoucí princovské klice a je pověstný diplomatickou obratností při urovnávání sporů uvnitř královské rodiny. Má dalekosáhlé kontakty mezi pouštními kmeny na Arabském poloostrově a díky síti rodinných firem, k nimž patří i známý list Ašark al-Avsát, je velice vlivný. Již vloni přebíral stále větší měrou královské povinnosti svého chorého bratra.
V Saúdské Arábii je demokracie nemožná
Král Salman podpořil Abd Alláhovy opatrné reformy, vyjádřil však i pochybnosti nad jejich příliš rychlým prováděním. Roku 2010 vysvětlil jedné americké novinářce, že dům Saúdů sjednocuje Saúdskou Arábii tak, jako Američany demokracie. „V Saúdské Arábii je demokracie nemožná,“ řekl tehdy, „jinak by se každý kmen stal stranou a utonuli bychom ve zmatku jako Irák.“ Novému korunnímu princi Mukrínovi, dalšímu polovičnímu bratru, bude letos sedmdesát.
V roce 2002 podnítil král Abd Alláh ve věci izraelsko-palestinského konfliktu takzvanou saúdskou mírovou iniciativu, v níž Izrael vyzývá, aby se stáhl za linie příměří z doby před rokem 1967. Na Západním břehu Jordánu a v Pásmu Gazy má vzniknout nezávislý palestinský stát s hlavním městem Jeruzalémem. Nabízí Izraeli normalizaci diplomatických vztahů v rámci rozsáhlé oblastní mírové dohody. Tuto iniciativu ovšem odmítá nejen řada arabských států, nýbrž i pro izraelskou stranu je v daném okamžiku neuskutečnitelná.
Abd Alláh byl hnací silou v pozadí povstaleckých akcí proti syrskému prezidentu Asadovi a v roce 2012 spontánně podpořil vojenský puč v Egyptě, který vedl Abd al-Fattáh as-Sísí.
V uplynulých letech zavedl starý král Abd Alláh ve svém islámském pouštním království opatrné změny. Povolil uzdu v oblasti hospodářství a alespoň symbolicky zlepšil práva žen. Pokud však jde o demokracii, zde se nezměnilo nic a vůči Íránu zůstal neoblomně tvrdý, v neposlední řadě s ohledem na velké šíitské menšiny na severovýchodě své země, který je bohatý na ropu.
Západní obdivovatelé diktatury
Po celém světě o tomto diktátorovi po odchodu na věčnost pějí politici z takzvaných demokratických zemí chválu. Například podle britského premiéra Davida Camerona posílil Abd Alláh mezináboženské dorozumění. Provozní ředitelka Mezinárodního měnového fondu Christine Lagardová o něm prohlásila, že „se velmi zastával žen“ a Tony Blair mu vzdal chválu jako „schopnému prosazovateli moderny“.
Kdo posuzuje Saúdskou Arábii z lidského hlediska a měřítkem Západu, nad podobnými výroky předních evropských politiků žasne. Jen jeden příklad: pouhých několik dní před Abd Alláhovou smrtí dostal saúdský bloger Raíf Badáví prvních padesát z tisícovky ran, k nimž jej odsoudili za blog požadující svobodu projevu.
Nezasvěcení mohou u právního systému Saúdské Arábie jen těžko postřehnout nějaké rozdíly proti Islámskému státu v Iráku a Sýrii: základem obou je ultrakonzervativní právní škola „hanbalovský mazhab“. Není tedy divu, že mnoho soudců Islámského státu pochází ze Saúdské Arábie. Zde ani onde neexistuje objektivní, pevně stanovený právní systém, který by u islámského práva šaríi poskytoval závazný výklad, nýbrž je tomu tak, že soudci ukládají tresty podle své vlastní interpretace islámských spisů.
Za krádež v Saúdské Arábii usekávají ruce nebo nohy, stejně jako v Islámském státě. Za cizoložství a jiné pohlavní prohřešky je smrt ukamenováním. Vzpoura, krádež auta, čarodějnictví nebo pašování drog patří ke zločinům, za něž lze setnout hlavu. V roce 2014 sťali v Saúdské Arábii sedmaosmdesát lidí. Známá je také podpora wahabistických teroristů v Čečně i v Sýrii.
Mez pevnosti světa
Je to skutečně pozoruhodné: Zatímco v jiných arabských zemích s daleko „liberálnějším“ islámským zřízením vyvolal Západ „barevné revoluce“, o Saúdskou Arábii se ani neotřel. Vazby zdejšího režimu na elity Nového světového řádu jsou jednoduše daleko pevnější, než kdo může jen tušit.
Spoluúčast či spíše spolupráce Saúdů s izraelskou a americkou vládou na útocích z 11. září, které od základu změnily svět, patří zřejmě pouze k příslovečnému viditelnému vrcholku ledovce. „Osa“ Spojené státy – Izrael – Saúdská Arábie patří nicméně k tomu vůbec nejdůležitějšímu ve světové politice.
A tak zatímco v těchto hodinách západní veřejnost s napětím sleduje diplomatickou turistiku Angely Merkelové a Francoise Hollanda, která přes Kyjev a jednání s Vladimírem Putinem vyvrcholí v pondělí ve Washingtonu, měli bychom se současně dívat k Sýrii. Ve své podstatě tajemné boje s Islámským státem či proti němu – který předtím státy „Osy“ a jejich viditelní i nepřiznaní spojenci stvořili, nesou podobné znaky jako spolupráce na útocích z 11. září.
To jediné, co je v současnosti jiné – a co pravděpodobně celou operaci zkomplikovalo – je suverénní postoj Putinova Ruska, které se zjevně se silami Nového světového řádu odmítlo „dohodnout“. Jak bude pokračovat nátlak na Moskvu – po absurdní uměle stlačené ceně ropy, ukrajinské krizi a následných hospodářských sankcích „vycucaných z prstu“ úplně stejně jako manipulace s cenami surovin či útokem na rubl – to uvidíme zřejmě velmi brzy. Napětí ve světě nemůže růst do nekonečna.
