Váleční „jestřábi“ v americké administrativě se rozhodli přejít do ofenzívy. Vleklý konflikt na Ukrajině stále nepřináší ovoce, které při dračí setbě předpokládali: Přímé zatažení Ruska do bojů – a zahájení „války na zkoušku“ mezi Západem a neposlušným Východem na území Ukrajiny. Když nepomáhá cílené vraždění civilistů v obléhaných městech (včera kyjevská armáda bombardovala nemocnici v Doněcku) za pomoci amerických instruktorů a specialistů, kteří dnes již tyto operace řídí, bubnují američtí neokonzervativci k těžšímu kalibru.
NATO bez obalu: Zbraně dodá bývalý sovětský blok!
Vlivní „hráči“ z Rady pro zahraniční vztahy (CFR) bez jakéhokoli schválení americkými zákonodárci či vládou tlačí na to, aby USA začaly přímo dodávat zbraně ukrajinské armádě. Vše jako obvykle odstartovali skrze svůj „tiskový orgán“, kterým je už skoro sto let list New York Times (NYT).
Kyjevská junta bombardovala nemocnici v Doněcku
Ten v pondělí napsal, že americké orgány „zkoumají“ možnost dodávek nejmodernějších zbraní na Ukrajinu. Vágní tvrzení vzápětí podpořil velitel NATO v Evropě, generál Philip Breedlove a podle NYT i značný počet „úředníků“ z Bílého domu a Pentagonu. Stanovisko vypracovali američtí experti, včetně bývalých členů administrativy, kteří připravili novou „Zprávu o situaci na Ukrajině“. K ní se „přiklání“ kromě generála Breedlova údajně stále více vojenských autorit Severoatlantické aliance.
Vojenská pomoc by podle tohoto dokumentu zahrnovala protitankové střely, radarové systémy, bezpilotní letouny, komunikační zařízení, obrněná vozidla Hummer ale i další nespecifikované útočné zbraně. Zpráva předpokládá, že by se měli zapojit také ostatní členové NATO. „To platí zejména pro ty země, které používají zbraně sovětského typu, což je srovnatelné s těmi zbraněmi, které dosud Ukrajina používá,“ uvádí se v dokumentu.
Gorlovka a Doněck ostřelovány zbraněmi NATO
Němci řadí zpátečku?
Zpočátku se k této variantě stavěl vstřícně i prezident Obama a vypadalo to, že věc je již rozhodnuta. Americká i naše média o této záležitosti informovala jako o hotové věci, i když o ní ani v nejmenším nikdo relevantní zatím nerozhodl a žádná diskuse na toto téma dosud neproběhla ani v americkém Kongresu. Problémy nicméně začaly ve chvíli, kdy byly před hotovou věc postaveny dosud lokajsky shrbené elity Evropské unie. Důvod je prostý. Navzdory neutuchající mediální válečnické propagandě, na kontinentě sílí spontánní odpor k válečnému dobrodružství a narůstá počet států, jejichž „probuzení“ občané již otevřeně sympatizují spíše s Ruskem a obránci Donbasu, než s vraždícím strojem kyjevské junty.
Tón debaty určil hned zpočátku německý ministr zahraničí Frank - Walter Steinmeier: „Válka tento konflikt nevyřeší, říkám i americkým přátelům, kteří uvažují o dodávce zbraní na Ukrajinu. Vedlo by to jen k většímu počtu obětí. Vyřešit tento složitý konflikt bychom se měli pokusit pouze prostřednictvím společných jednání. Ta musí proběhnout u jednacího stolu, ne s pistolí u hlavy.“
Naděje: Protiválečná aliance se rozrůstá
Vzápětí se podobně vyjádřila i kancléřka Angela Merkelová. „Německo nebude Ukrajinu podporovat zbraněmi. Jsem přesvědčena, že tento konflikt nelze vyřešit vojensky,“ řekla při návštěvě v Budapešti. Proti dodávkám zbraní se postavil očekávaně i maďarský premiér Viktor Orbán, který prohlásil, že jeho země nebude dodávat zbraně na Ukrajinu a že s tímto nebezpečným krokem zásadně nesouhlasí.
Dodávky zbraní (a samozřejmě i jejich obsluhy) – fakticky první krok k válce s Ruskou federací – odmítají kromě Německa a Maďarska také další země EU. Na prvním místě samozřejmě Řecko, které po vítězství Syrizy mění dosavadní kurz zahraniční politiky. Dalo již jasně najevo, že nová vláda nebude kopírovat proamerický postoj předchozí neokonzervativní administrativy. A zjevně nejde „jen“ o vysokou kartu při vyjednávání o likvidaci nesplatitelného dluhu.
Cizí žoldáci v dobrovolnických praporech Kyjeva
Nesouhlasí také Kypr, nadšené není ani Rakousko či Slovensko, podle všeho se přidá brzy Itálie. Vyčkávací pozici s měkkým NE“ zaujala i česká vláda. Také pro to, že připojit se k eskalaci ukrajinského konfliktu by před březnovým sjezdem ČSSD mohlo přinést Sobotkovu, respektive Zaorálkovu „proamerickému“ křídlu značné komplikace. Tón náhle zmírnil i jindy „loajálně válkychtivý“ zástupce ČR v NATO Jiří Šedivý. „Aliance jako taková nemá k dispozici jakékoli zbraně, aby je nějakým způsobem poskytovala třetím zemím,“ řekl.
K optimismu je ještě hodně daleko, ale fakt je, že Babišův a Bakalův mediální mainstream, který byl zprávami o americkém přezbrojení Kyjeva nadšen, zůstane možná v tomto případě po jakešovsku jako kůl v plotě. I když – možná je všecko ještě trochu jinak a Palatové a Anýžové (LN a HN) vědí víc, než přiznávají.
Kdo drží moc v Kyjevě?
Ve vzduchu totiž visí stále se vracející podezření, zda kromě polských neproudí na Ukrajinu již také české zbraně. Málokdo dnes například věří tomu, že ukrajinský Antonov „Mria“, nakládající minulý týden na letišti v Mošnově modernizované tanky T-72, skutečně přistál v Nigérii. Vrabci na střechách si štěbetají o tom, že šlo o dodávku pro ukrajinskou armádu.
Překlad textu: Ukrajinský ministr obrany Poltorak jménem ukrajinského lidu děkuje českému ministru obrany Stropnickému za rozsáhlou českou pomoc při posilování ukrajinské obranné kapacity a vojenskou technickou pomoc proti vnější hrozbě. Ukrajinci vyjadřují svou úplnou spokojenost s úsilím firmy Excalibur Army při navyšování vojenských prostředků.
Nejasnosti přibývají na všech stranách. Prezident Obama prý chce Angele Merkelové, která za ním přijíždí do Washingtonu, tajemně vysvětlit svou stále složitější „ukrajinskou pozici“ z očí do očí. Jaký má problém? A kdo tedy vlastně aktuálně řídí Spojené státy, když ne prezident a zvolení zástupci? Rada pro zahraniční vztahy? Může osm „bývalých“ politiků ovlivňovat v takové míře současnou americkou politiku, že rozhodují o tom, zda USA zahájí otevřený konflikt s Ruskem? Asi ano, jejich moc není žádnou „konspirační teorií“. Stačí si pro ilustraci připomenout ne tak dávný „úlet“ Karla Schwarzenberga, který v parlamentu přiznal, že například o bombardování Srbska „hlasovali“ (!), přičemž jen on, Henry Kissinger a Carl Bildt byli, kabrňáci, proti...
Mnohé také naznačuje, že americký ministr zahraničních věcí John Kerry mezitím, bez ohledu na postoje evropských „partnerů“, míří do Kyjeva. S kým bude skutečně jednat? S premiérem Jaceňukem? S Pravým sektorem? S oligarchy? Kdo vlastně drží dnes na Ukrajině skutečnou moc? Prezident Porošenko sotva.
Krize vládnutí i ve Washingtonu?
Ten ostatně včera čelil pokusu o „nový Majdan“, když před jeho rezidencí hořely pneumatiky a demonstranti se snažili prorazit kordony a obsadit jeho sídlo. Možná právě proto Porošenko včera prohlásil dodávky zbraní z USA za hotovou věc. Ví snad víc než administrativa Spojených států, nebo jde o obvyklý „svalnatý nesmyl“, určený výhradně nespokojeným oligarchům a stále nespokojenějším vůdcům nacistických jednotek a organizací?
Rada pro zahraniční vztahy (CFR) - stínová vláda USA (české titulky)
Nejen Kyjev je však stále nejasnější partner k jednání. Podobnou krizi vládnutí pozorujeme i ve Spojených státech. Započala uvnitř amerických silových struktur a od Nového roku, zdá se, zachvátila celý státní aparát. Čestný předseda již zmíněné mocné Rady pro zahraniční vztahy (CFR), Leslie H. Gelb, nedávno pronesl cosi příznačně temného, co naše média, která jinak visí Washingtonu na rtech, „kupodivu“ necitovala:
„Obamův tým nemá základní instinkty a soudnost, aby mohl vést národní bezpečnostní politiku v příštích dvou letech. Prezident Obama musí tým obsadit silnými osobnostmi a zkušenými stratégy. Měl by také dosadit nové lidi na místa hlavních poradců ministrů obrany a zahraničí. A musí konečně začít s pravidelnými konzultacemi s Bobem Corkem, předsedou Výboru pro zahraniční vztahy, a Johnem McCainem, předsedou Výboru pro ozbrojené síly.“
O nás bez nás
Je to poprvé od roku 1921 kdy „stínová vláda“ (rozhodující ve skutečnosti o tom, kdo zasedne v Bílém domě či ve vládě) vystoupila s tak drsným prohlášení na veřejnosti. CFR zjevně není spokojena s podle ní příliš měkkým kurzem, který současný Bílý dům vůči Rusku zastává. Zasvěcenci z „velké rady“ proto trvají na tom, aby bezpečnostní strategii vytvářela „moudrá čtyřka“: Henry Kissinger, Brent Scowcroft, Zbigniew Brzezinski a James Baker.
Tlak na dodávky zbraní na Ukrajinu je součástí tohoto scénáře. Dnešní patová situace ukazuje, že problém je ale zřejmě i mezi rozdílnou strategií dvou hlavních postav CFR –Henry Kissingerem a Zbigniewem Brzezinskim, kteří tvoří spolu s Davidem Rockefellerem vnitřní „kruh zasvěcenců“. Zatímco „Němec“ Kissinger preferuje spíše „měkkou“ cestu ovládnutí pole, „Polák“ Brzezinski naopak prosazuje tvrdý nekompromisní postoj i za cenu vyvolání války.
Již příští dny naznačí, kdo v tomto cynickém pokeru má vyšší karty. Bezpečně to u nás poznáme podle chování a výroků „protektorátního“ ministra zahraničí L. Zaorálka. Stále se dramatizující situace na východoukrajinském bojišti může totiž kdykoli – pomocí osvědčené „operace pod falešnou vlajkou“ – katalyzovat fatální fázi dramatu. A v tom případě soudruh Zaorálek zase okamžitě otočí o sto osmdesát stupňů a již zítra bude v České televizi naléhavě přesvědčovat veřejnost, že „tam musíme jít“. Lze sice úspěšně pochybovat o tom, že se mu to podaří, jenže – na postoji našich lidí už dávno nezáleží.
Hraje se právě další předválečná partie, tradičně „o nás bez nás“.
