Humoristi vystřilani, problem vyřešeny. Z muslimske strany panuje plna spokojenost. Sudim podle teho, že sem si v žadne muslimske zemi – třeba ve Švecku, Norsku, Brytanyji nebo SaudoArabyji nevšimnul jedine demonstrace, kaj by se ti umirněni vyjadřili proti tomu, co se stalo. Nevšimnul, bo žadna taka demonstrace nebyla. Nevyjadřili se, takže suhlasi s vystřilanim. Takže na jedne straně konfliktu panuje plna spokojenost s vysledkama.
Fčil se podivejme, co se robi na druhe – žydovske straně konfliktu. Nejdřiv se šef Žydu a šef Arabu přetahovali, jestli jo nebo ni. Přetahovali se tak dluho, až jim malem uletělo letadlo, ale nakonec ho stihli oba. Oba dva synci se tak mohli vystavovat v prvni řadě boja proti terorizmu, přestože jeden z nich střila rakety po tom druhem, ten druhy zas bombarduje male děcka teho prvniho. Prvni řada je vždycky duležita. Taky šef socanu skinhed Dluhoslav take ambice nema. V Ameryce se nesetkal ani s nejvyššim černochem, na monstrparadě se nestyděl postavit kajsik do třeti lajny mezi ochranku.
To hlavni žydovsky cajtung považuje prvni lajnu za duležitu. Tak duležitu, že kvuliva temu, aby vyniknul hlavni Žyd a hlavni Arab v prvni lajně, nestydi se vyretušovat jine polityky. A paradoksně to postihuje zrovna řišsku kancleřku. To by mě zajimalo, proč ty Žydi nemaju ty Němce vubec, ale vubec radi?
Porovnejte předni stranku cajtungu s origynalnim obrazkem a prubnite najit deset rozdilu.
Tuž a fčil se dostavame k třeti straně problemu. Jak se divate na ty politycke tlamy, tak je to jeden zločinec vedle druheho. Jeden bombarduje vlastni obyvatelstvo a všeci ti socani, jeden vedle druheho, su spoluzodpovědni za islamizace vlastnich zemi.
A taci lidi nejenže ze sami za sebe nestydi, oni se nestydi ani za tu maškaradu, keru tam předvedli. V normalnich televizach to bylo chytře zestřihane tak, že to vypadalo, jak polityci idu hrdinně v čele milyjonoveho pruvoda a neboji se žadneho nebezpeči, žadnych snajpru. Kdo by tež po nich střilal, že, když su taci oblibeni lidovi vudci?
Ale tak to přece vubec nebylo, sudruzi a sudružky. Tajak za Brežněva bylo dokonale vyčištěne Rude naměsti, tak aji tady tajne služby vyčistily dvěstě metru ulice, okna přitlukli hřebikama, zeřadili ty šašky do řad podle duležitosti a dvacet vybranych fotoreporteru hrdinně nafotilo čelo pruvodu.
Polityci sem tam zamavali imaginarnimu davu, křečovitě se usmali a po třech minutach maškarada skončila. Fotky z nadhledu vam asi v žadnych novinach neukazali, že?
Tady je maškarada v plne paradě:
No a fčil se podivejme na posledniho učastnika zajezdu. Pracujici lid, rozhořčeny tym, že jim vystřilali redakci Dykobraza, se udajně vydal do ulic, aby demonstroval svobodu slova.
No ja, herr oberlajtnant, ale co to je ta sloboda slova? A jak se to měři? Svoboda slova je, když se mnu lidi suhlasi. No ja, ale co když nesuhlasi? Proč by měl mět svobodu slova aji ten, kery ma opačny nazor? A co když se někdo vyjadři, že suhlasi s tyma teroristama? Je to tež svoboda slova suhlasit s teroristama? Neměla by se taka svoboda slova zakazat?
A tuž zme se zeptali čtenařu textu o svobodě slova, jestli by se neměla svoboda omezit a kriminalizovat. Otazka zněla: „Myslite si, že vyjadřeni podpory Charlie Hebdo vrahům by mělo byt kriminalizovane?“ Tuž, moji mili demokrati, nadpolovični většina se vyjadřila: ANO.
K čertu ze svobodou slova
A jestli chcete vidět, jak vnima taku svobodu slova policajt z irskeho Dablina, tuž se možete pokochat. Stary irsky demokrat se vydal na demonstraci za svobodu slova, bo on ještě oproti tym mladym moc dobře vi, že svoboda buď je, anebo neni. A takhle dopadnul:
Takže vite co, moji mili teroristi? Přiště nam prostě ty kalašnikovy rozdejte. My už se postřilame sami.
Zdroj.
