Jsou to naši hrdinové! Slova prezidenta Hollanda, vyřčená na adresu zavražděných karikaturistů, paradoxně odhalují hloubku morální krize, v níž se francouzská společnost nachází. Hrdinský étos totiž zakrývá podstatu příčiny tohoto bezpochyby odporného činu – stejně odporného jako každá vražda – nebo se o to alespoň pokouší. A úspěšně.
Francouzi samozřejmě nejsou žádnou výjimkou, podobně smýšlí mediálně politický establishment napříč celým Eurosvazem. Položme si proto zásadní otázku: V čem má hrdinství oněch dvanácti „mučedníků svobody slova“ vlastně spočívat?
Rouhání jako program
Snad v tom, že jejich životní náplní bylo urážet, často velmi vulgárně, city druhých lidí? Kreslíři ze Charlie Hebdo se ve svých „provokacích“ přitom zdaleka neomezovali na symboly islámu, mnohem častěji a o poznání rouhavěji útočili na křesťanství. Například jejich zobrazování sexuálních scén ze života Svaté rodiny patří k tomu nejodpornějšímu, s čím se lze dnes v mediálním světě setkat. Suma sumárum: Tento krajně levicový plátek je co do své umělecké úrovně srovnatelný snad jen s performancemi dalších hrdinů dekadentního Západu Pussy Riot či Femen.
Čtěte ZDE: Zklidněme hlavy: Nad vraždami v Paříži se vznáší mnoho otazníků. Bezbřehá tolerantnost nese stejně temné ovoce jako islám. Máme zapomenout? Evropě hrozí mnohem horší atentát...
Čtěte ZDE: Vražda dvanácti: Jsme svědky reprízy falešného představení z 11. září? Opět stejná otázka – v čí prospěch? Islám je jen jeden. Válka pod cizí vlajkou?
Západní sekularismus otevírá dveře islámu
Stejně tupě jako Hollandovo zvolání vyznívají výroky i dalších západních státníků, pronášených pokrytecky na obranu svobody slova. Kdyby existovala skutečná svoboda projevu, nestáli bychom dnes před problémem, jak na vlastním území vzdorovat islamismu. Státním aparátem vnucovaná multikulturní ideologie dlouhodobě přispívala k ostrakizaci skutečných hrdinů, stavících se na obranu kulturní a hodnotové identity národů západní Evropy před jim cizorodými prvky.
Kdyby si Evropa bývala uchovala svůj křesťanský charakter, na němž byla založena, dokázala by se islámu, jak nás o tom poučují dějiny, nepochybně mnohem účinněji bránit
Kdy si už konečně militantně protinábožensky zaměření liberálové všech odstínů uvědomí, že svým zvráceným pojetím svobody slova, založeném na programovém ničení všech mravních a společenských norem, přispívají k civilizační sebevraždě Západu?
Možná si to v současném vzedmutí emocí mnozí neuvědomují, ale fakt je, že „revolucionáři“, jako třeba právě karikaturisté z týdeníku Charlie Hebdo, představují pro budoucnost západních společností větší hrozbu než islám. Bez pevné kotvy v hodnotách, které náš každodenní praktický život přesahují, nemůžeme porozumět tomu, co se v Paříži stalo. Netušíme, co se děje v nekonečně strašlivějších tragédiích ne dvanácti, ale stovek tisíc lidí na Blízkém Východě a dalších místech, v nichž vraždění je každodenní realitou – a pro nás jen televizními zprávami.
Kdyby si Evropa bývala uchovala svůj křesťanský charakter, na němž byla založena, dokázala by se islámu, jak nás o tom poučují dějiny, nepochybně mnohem účinněji bránit. Takto je však téměř bezbranná. Zvláště když mezi „zrádci“ nacházíme i církevní představitele, varující, tak jako nyní v Německu, před údajným „rozdmycháváním protipřistěhovaleckých nálad“.
Je svoboda slova určena i pro popírače? Leda tak ve vězení
Dojemnou starost o svobodu slova má i německá kancléřka Angela Merkelová, jež se také nechala slyšet, že protiislamistické hnutí PEGIDA nemá na vznášení svých požadavků morální právo. Mají-li francouzští „karikaturisté“ právo urážet své věřící spoluobčany, proč paní kancléřka nehoruje za zrušení trestního postihu těch, kteří kritizují oficiální interpretaci Holocaustu? Úředně neomezované historické bádání tragických válečných událostí snad pod svobodu slova nespadá? Proč německý stát odebírá děti z rodin, které se rozhodly pro domácí vzdělávání? Snad proto, aby tyto děti nepřišly o jeden z výdobytků „svobody slova“, „sexuální výchovu“ a genderovou či multikulturní indoktrinaci?
Podobně přesvědčivě zní provolávání práva na svobodu slova z úst britského premiéra Davida Camerona. Je to přeci on, kdo v projevu na zářijovém zasedání OSN prohlásil, že každý, kdo zpochybňuje oficiální výklad takových událostí jako je 11. září, bombové útoky v Londýně či vznik Islámského státu, je srovnatelný s teroristou a podle toho je s ním třeba zacházet.
Totéž je naší domácí realitou při oblíbených procesech s vydavateli „závadných knih“ – například textů Adolfa Hitlera, nebo s „popírači“ různých „pravd“. Měli bychom se rozhodnout: Buď absolutní svoboda slova platí pro všechny – nebo jen pro ty z Charlie Hebdo. Ti první stojí před oficiálními soudy „liberální společnosti“ – a míří do kriminálu. Ti druzí mají právo na ochranu.
Přehlídka politického dadaismu i obyčejného pokrytectví bude jistě ještě nějaký čas pokračovat. Na nás je, abychom si tomu navzdory uchovali zdravý rozum a skutečně svobodné slovo.
My nejsme Charlie.
