Ve stínu pařížského atentátu pokračuje ukrajinská krize – a to na všech frontách: Vojenských, diplomatických – ale zvláště mediálních. Arsenij Jaceňuk, slovy prezidenta Miloše Zemana kyjevský „premiér války“, právě jedná s Angelou Merkelovou. Děkuje německým daňovým poplatníkům za příliv miliard eur na vedení války proti části vlastního obyvatelstva, které nazývá teroristy, protože oponují státnímu převratu a nacistickému blátu, které při tom vyvřelo do nového vedení státu.
Angele to zjevně nevadí. Stojí a mlčí. Dědic Stepana Bandery jí lichotí, jen jen pohovořit o „bratrství na věčné časy a nikdy jinak“. V historických souvislostech to dostává pozoruhodnou „barvu“. Ale možná paní kancléřka, když v NDR při hodinách dějepisu probírali Banderovce, chyběla. Podobně jako někteří naši „ukrajinisté“.
A Jaceňuk před kancléřkou perlí: Má dokonce tu drzost, že atentát na pařížské karikaturisty dává do jedné roviny se „svým bojem“ (německy Mein Kampf) proti Rusku. Kde k těmto nápadům přišel? Má totiž vynikající vzory. A svoje univerzity.
Hrdina bez bázně a hany
Nám kupodivu neděkuje, přestože i z našich daní proudí do Kyjeva obrovské peníze. Jenže zase máme prezidenta, který v hodinách dějepisu ve škole nechyběl: V nedělním Pressklubu na Frekvenci 1 prohlásil Miloš Zeman na adresu novoročního pochodu banderovců Kyjevem (o kterém jsme na Protiproudu informovali): „S Ukrajinou je něco špatně, a něco špatně je i s Evropskou unií, která proti tomu neprotestovala."
Podle ukrajinského velvyslanectví v Praze, které na prezidentova slova promptně reagovalo, je masový vrah Stěpan Bandera naopak symbolem boje za svobodu a nezávislost. To není nijak překvapivé. Na území ovládaném Kyjevem Banderovci v podstatě vládnou. Nebo přinejmenším se koří kultu tohoto „hrdiny“. Odhalování jeho zlatých soch i mohutné pochody s jeho portréty a uniformami UPA, stejně jako etnické čistky nejen proti „Moskalům“, jsou druhou stranou téže mince.
Kostely, naplněné farníky, vypálili do základů. Přeživší Poláky zastrašovali a nutili je k útěku. Banderovci vystavovali těla bez hlav, ukřižovaná, rozčtvrcená nebo rozpáraná. Dokonce i Němci byli ohromeni jejich sadismem – vypichování očí, rozpárání břicha a brutální mučení před smrtí bylo samozřejmostí. Zabíjeli všechny - ženy, děti ...
Masové vraždy, které podle některých pozorovatelů ve své krutosti předčí i válečná zvěrstva páchaná Banderovci za druhé světové války na civilním obyvatelstvu, jen zatím nemohou být plně objasněny. Většina území na kterých se tyto zločiny odehrály (a nadále odehrávají), je pod kontrolou banderovských praporů, Azov, Ajdar, Dněpr a dalších, bojujících často pod stejnými zástavami jako jejich velké nacistické vzory.
Protestující „ukrajinisté“
K ukrajinskému velvyslanectví se proti českému prezidentovi vzápětí přidala havlistická Pátá kolona, která se pro tento případ nazvala „ukrajinisty“ Na jejich „interpretaci“ válečného zločince a idolu současných kyjevských vládců Miloš Zeman odpověděl dopisem:
„Vážení ukrajinisté,
obdržel jsem Váš dopis, v němž obhajujete Stepana Banderu.
Dovolte mi proto, abych Vám položil dvě otázky.Za prvé, znáte Banderův výrok: „Zabij každého Poláka mezi šestnácti a šedesáti lety?“ Pokud neznáte, nejste ukrajinisté.
Pokud tento výrok znáte, souhlasíte s ním, nebo ne? Pokud s ním souhlasíte, naše diskuse končí.
Pro Vaši informaci bych chtěl uvést, že Stepan Bandera hodlal na Ukrajině vytvořit vazalský německý stát. Měl v tom podporu Alfreda Rosenberga, ale protože Hitler se rozhodl, že Ukrajina bude po vítězné válce osídlena výlučně německými sedláky, tento projekt byl zrušen, a Bandera byl poslán do koncentračního tábora. Něco podobného se ostatně stalo i na našem území v případě Jana Ryse Rozsévače, zakladatele Vlajky.
Dále bych Vás chtěl upozornit, že již prezident Juščenko vyhlásil Banderu za národního hrdinu, a že nyní se připravuje obdobné vyhlášení v případě pana Šuchevyče, který proslul tím, že v roce 1941 nechal ve Lvově postřílet tisíce Židů.
Nemohu bohužel blahopřát Ukrajině k takovým národním hrdinům.
Jsem rád, že jsem mohl doplnit Vaše informace a přeji Vám mnoho úspěchu ve Vaší práci.
S pozdravem
Miloš Zeman
prezident republiky“
Čtěte ZDE: NATO je zločinecká organizace, řekl. Podplukovník v boji za čest a důstojnost. Kyjev odpověděl nacisty s pochodněmi. Příživníci z českého parlamentu skalpováni
Jak to bylo doopravdy?
Protože valná část naší veřejnosti už ani netuší, kdo byl tento „bájný hrdina ukrajinského lidu“, je dobré připomenout si pár historických faktů.
Za Druhé světové války jednotky Ukrajinské povstalecké armády (UPA) řízené Stepanem Banderou, byly strůjcem těch nejodpornějších masových vražd, nad kterými se často obracel žaludek i jednotkám Wehrmachtu , které jinak s banderovskými oddíly úzce spolupracovaly a často je používaly na tu „nejšpinavější práci“ proti civilními obyvatelstvu.
Selektivní paměť mnoha lidí ozdobených akademickým titulem – historiků zvlášť – je příslovečná. Tato kategorie „vědců“ je totiž za všech režimů používána k přepisování historie v zájmu aktuálních „požadavků“ mocných. Nejinak tomu je i dnes.
Banderovci tak vesele vraždili po boku hitlerovců a jejich oběťmi se stalo na sto tisíc Poláků, včetně žen, dětí a nemluvňat. V roce 1943 vyhlásili představitelé UPA boj za osvobození Ukrajiny a 9. února téhož roku jednotky UPA zahájily etnické „čištění“ Volyně. Vrcholem těchto zločinů se stal červenec 1943:
Jednotky UPA zahájily 11. července 1943 vraždění, které vešlo do dějin jako tzv. krvavá neděle. Během této akce napadly 530 polských vesnic, osad a statků a brutálně zavraždily na 17 000 polských civilistů. V srpnu 1943 vyvražďovací akce UPA pokračovaly – napadeno bylo dalších 85 vesnic. Po krátkém období klidu v prosinci 1943 UPA zahájila další vlnu vyvražďování trvající do první čtvrtiny roku 1944, kdy UPA využila období úprku německých vojsk před útočící Rudou armádou. Na jaře 1944 UPA přesunula hlavní působiště do Východního Haliče, kde pokračovala v cílené genocidě. Celkový počet polských civilistů (včetně žen, dětí a nemluvňat) povražděných UPA během války se odhaduje na 130 tisíc.
Volyňský masakr
Nejstrašnějším zvěrstvem byl však Volyňský masakr. Na jaře roku 1943 na Volyni, obsazené německými vojsky, začaly rozsáhlé etnické čistky. Tyto zločiny však neprovedli němečtí nacisté, ale právě banderovské jednotky UPA, které chtěly „očistit“ území Volyně od polského obyvatelstva. Obklíčily polské vesnice a kolonie – a nastalo peklo. Zabily každého - ženy, starce, děti, kojence. Oběti zastřelily, ubíjely holemi, rozsekaly sekyrami. Pak mrtvoly zavražděných Poláků pohřbily někde v poli, vyplenily jejich majetek, nakonec domy zapálily. Zavraždily i ty Poláky, kteří žili ve stejných vesnicích s Ukrajinci. Bylo to ještě jednodušší - nebylo nutné shromáždit velké skupiny.
Představu o děsivé krutosti volyňské genocidy dává úryvek z knihy známého historika Timothy Snydera.
„V prvním vydání novin UPA z července 1943 bylo slíbeno, že "hanebnou smrtí" sejdou všichni Poláci, kteří zůstali na Ukrajině. UPA byla schopna splnit své hrozby. Během následujících dvanácti hodin, od večera 11. až do rána 12. července 1943 UPA zaútočila na 176 obcí....
Během roku 1943 jednotky UPA a speciální jednotky bezpečnostní služby OUN zabíjely Poláky jak individuálně, tak kolektivně v polských vesnicích a osadách, a ty Poláky, kteří žili v ukrajinských vesnicích. Podle četných svědeckých zpráv ukrajinští nacionalisté a jejich spojenci vypálili domy, postříleli nebo pochytali ty, kteří se snažili uniknout, a ty, které se podařilo chytit na ulici, zabili kosami a vidlemi.
Kostely, naplněné farníky, vypálili do základů. Přeživší Poláky zastrašovali a nutili je k útěku. Banderovci vystavovali těla bez hlav, ukřižovaná, rozčtvrcená nebo rozpáraná. Dokonce i Němci byli ohromeni jejich sadismem – vypichování očí, rozpárání břicha a brutální mučení před smrtí bylo samozřejmostí. Zabíjeli všechny - ženy, děti ...,“ uvádí historik Snyder.
My nezapomínáme
Pokud „ukrajinistům“, píšícím otevřené dopisy prezidentu Zemanovi o nevhodnosti používání termínu Banderovci, není o těchto faktech nic známo, mohou se nyní poučit. O těchto zločinech, na které by dnešní Kyjev nejraději zapomněl, existuje totiž naštěstí spousta důkazů. Jen pro otrlé povahy je např. rozsáhlý fotografický materiál o volyňském masakru s příznačným názvem, „Kdybych měl zapomenout na ně, Bože na nebi, zapomeň na mě.“
Selektivní paměť mnoha lidí ozdobených akademickým titulem – historiků zvlášť – je příslovečná. Tato kategorie „vědců“ je totiž za všech režimů používána k přepisování historie v zájmu aktuálních „požadavků“ mocných. Nejinak tomu je i dnes. Paradoxně se však může stát to, co nyní: Svou neohrabaností a především jistotou, že je mediální propaganda „ochrání“, připomenou něco, co by jinak „rachot současnosti“ bezpečně zavál. To je právě případ válečného zločince Stěpana Bandery. Je dobře, že i český prezident paměť neztratil. My se k němu připojujeme – přinejmenším pro to, aby si ji obnovili i naši současníci. Budeme v nelehké budoucnosti totiž docela potřebovat pravdivé povědomí o minulosti. A nejen pro to, že právě bojujeme o svou současnost.
