Blízký východ se opět topí v krvi. Jaké jsou v této napjaté době vztahy Ruska a Íránu?
V poslední době se vztahy mezi Moskvou a Teheránem výrazně zlepšily. Někteří analytici to spojují s tím, že jak Rusko, tak Írán jsou v opozici proti Západu jako celku, nejvýrazněji proti USA. Já se ale domnívám, že sblížení Moskvy s Teheránem s tím příliš nesouvisí.
Není to přátelství proti někomu, ale kvůli vlastními rozvoji. Tyto dvě země mají dávné, tradiční přátelské vztahy, v mezinárodní aréně sdílejí společné zájmy, v první řadě multipolární vidění světa. Společně se snaží čelit hrozbám, které vycházejí z ohnisek napětí na Blízkém východě. Tato ohniska vznikla v důsledku nepromyšlené politiky Západu, především administrativy USA, v průběhu mnoha desetiletí.
Rusko-íránské vztahy se zaměřují na strategické partnerství. V těch podmínkách, v nichž se obě země nacházejí, s přihlédnutím k prostředí, které obklopuje Rusko a Írán, by bylo neomluvitelné, kdyby neupevňovaly své vztahy a nenacházely společné zájmy.
Rusko se ocitlo pod sankcemi, v nichž Írán žije již dlouhá léta. Ale Írán to nesrazilo na kolena, vydržel. Čím to?
V první řadě je to velká země s ohromným lidským potenciálem. Íránci ve své většině podporují svou vládu, i když opozice, přirozeně, také existuje. A právě skutečnost, že se Íránci sjednotili a stáli při sobě, byla hlavním faktorem, který nám pomohl přežít. Sankce ovšem nezpůsobily absolutní izolaci. Írán rozvíjí vztahy s Ruskem, Čínou, Venezuelou a mnoha dalšími zeměmi.
Salam Adil Abdel-Munem
Nyní vzrůstá zájem Ruska o íránskou zkušenost s překonáváním sankcí. Rusko ji bude dále pečlivě studovat a využívat, aby se ještě snadněji dokázalo vypořádat se západními sankcemi.
Ve srovnání třeba se Sýrií je Írán přímo oázou klidu. Domníváte se, že syrský prezident Bashar Asad bude schopen uhájit svou pozici když, jak se zdá, se proti němu spojil bezmála celý západní svět?
Ve skutečnosti už ji obhájil. Čtvrtý rok se jej pokoušejí udusit, ale stále se jim to nedaří. Asad má nadále situaci v zemi pod kontrolou, ovládá dostatečně velkou část země a navíc ho podporuje ohromné množství lidí nejrůznějšího vyznání a etnického původu. Má také silné spojence, například Rusko nebo Čínu. Proto se domnívám, že Bashar Asad svoji pozici již obhájil. Ne nadarmo nyní probíhají jednání o nezbytnosti dodržování Ženevských konvencí, o vytvoření koaliční vlády s politiky umírněné opozice, která nemá ruce ušpiněné krví a spoluprací s teroristickými skupinami.
Situace v Sýrii dokazuje, že pokud má někdo pádné argumenty, přesvědčení, že koná správně a souhlasí s ním sice ne všichni, ale aspoň někteří silní tohoto světa, svou pozici může uhájit.
Lze tedy již hovořit o Asadově vítězství?
Ano, svým způsobem ano.
Čtěte ZDE: Šéf ruských tajných služeb: Obama USA nevládne, rozhoduje „Magnum 12“. Al-Kajdá a ISIL jsou jejich dílo. Amerika a Británie opět v nekonečné válce, kterou způsobily
Na území Sýrie v současné době vede válku takzvaný Islámský stát v Iráku a Levantě (ISIL). Je zřejmé, že státem se tato struktura nazvat nedá. Co je to vlastně zač?
ISIL je jistá, dosud ne zcela zformovaná substance, či spíše její mediální obraz. Úrodnou půdu pro jeho zrod zajistila válka proti Iráku a pád vlády Saddáma Husajna, protože ve vedení ISIL jsou dnes bývalí aktivisté strany BAAS, která byla za Husajna stranou vládnoucí.
Ti se nyní touží pomstít?
Přesně tak. V řadách ISIL se ocitla pestrá směsice banditů a teroristů z celého světa, ale motorem, nejlépe organizovanou a nejsilněji motivovanou silou, jsou zbytky lidí z dob režimu Saddáma Husajna.
Takže je to odpovědnost těch, kteří svrhli Husajnův režim?
Největší chybou Američanů a jejich spojenců v Iráku bylo, že sice rozpustili armádu a všechny silové struktury, ale už se je nezajímalo, co budou ti lidé dělat, protože pro ně najednou nebylo nikde místo. Nová irácká vláda je nechtěla ani v kabinetu, ani v armádě, ani u policie. Neměli vlastně jiné východisko, než se začít uchylovat k teroristickým metodám boje. Nikdy se nesmíří s tím, že ztratili moc, budou bojovat až do smrti. Pro tento svůj boj potřebovali nějakou záminku – a tou se stal ISIL. Současně to vede k přesvědčení, že jisté struktury na Západě, stejně jako regionální mocnosti jako Turecko, Saudská Arábie a další, mohou mít k ISIL nějaký utajený vztah.
Je vůbec možné v této situaci celou oblast nějak uklidnit?
Obávám se, že v této oblasti klid nikdy nebude. To, co vidíme nyní, jsou vlastně následky rozpadu Osmanského impéria. Mnohé země v této oblasti jsou ve skutečnosti střepinami této říše, které bojují za své hranice. A nemůžeme zapomínat ani na to, že u rozdělení Osmanské říše a vytvoření hranic dnešních států iniciovali vítězové – Velká Británie a Francie.
Mám všechny důvody se domnívat, že když se na ruinách Osmanské říše vytvářely nové státy, byly tyto hranice utvořeny záměrně tak, aby byl v té oblasti vždy velký potenciál pro vznik konfliktů. Takže například rozdělili jedno etnikum do různých států, a tím vytvořili základ pro příští střety.
Jako třeba Indie a Pákistán? To ovšem není nic nového. Divide et impera (rozděl a panuj) můžeme najít v imperiální politice již sto let před naším letopočtem.
Samozřejmě, Ale žijeme dnes, a proto vidíme realizaci tohoto principu dnes. Velká Británie a nyní také USA využívaly a stále využívají tento princip po celém světě, konkrétně právě na Blízkém východě.
Stačí si vzpomenout na vytvoření státu Izrael v území osídleném převážně Araby, muslimy. A tento stát se od okamžiku svého založení v roce 1947 nacházel permanentně ve válečném stavu, neustále se snažil rozšířit své území. Jeho konfliktní potenciál tu byl vždy a neustále narůstal. Dokud nebude vyřešen problém koexistence Izraele s okolními státy, explozivní potenciál tam bude stále.
Navíc je formován už jen tím, že se Izrael stal spojencem USA. Ačkoli když budeme brát v úvahu vliv nadnárodních korporací a finanční kapitál, je dnes vlastně těžké říci, kdo se stal čím spojencem.
Takže ISIL je vlastně nové překreslování hranic vzniklých po rozpadu Osmanské říše, myslíte to tak?
Ano. Jde o praktické využití teorie řízeného chaosu, kterou se Západ rozhodl uplatnit na Blízkém východě. Celý proces začal rozhodnutím George Bushe staršího okupovat Irák. USA v tom ostatně nejsou samy. Stačí se podívat například na Francii a Libyi nebo Mali.
A nyní začínají iniciátoři tohoto řízeného chaosu v oblasti překreslovat hranice. A ISIL vystupuje jako zárodek sunnitského státu. Mimochodem i proto – a to je mimořádně zásadní faktor – antagonismus mezi šíity a sunnity, tedy náboženský konflikt dosáhl tak nebývalých rozměrů. A protože dynastie Saudů považuje sama sebe za ochránkyni sunnitství v oblasti, Saudská Arábie se aktivně účastní procesů, které se na Blízkém východě dějí. A když si vzpomeneme na tak zvané „Arabské jaro“, vyvolané podle standardního schématu státních převratů pomocí takzvaných barevných revolucí, ničeho dobrého se nejspíš nedočkáme.
Čtěte ZDE: Pokrytectví Západu: Volby v Kyjevě byly OK, v Sýrii ne. Obamova frustrace. Máme informace ze ženevských kuloárů. Asadovo vítězství – dobrá zpráva pro svobodu ve světě
V poslední době se znovu objevily pokusy USA sblížit se s Íránem. Je to projev „reálpolitiky“ a přiznání, že sankce byly neúspěšné? Anebo jde o reakci na zvyšování vlivu Ruska a Číny?
Írán je země se starobylými tradicemi a bohatou kulturou. A žijí v ní lidé s vlastním úsudkem, které není tak jednoduché zlákat do americké náruče. K takzvaným západním hodnotám chovají značnou nevraživost, přičemž nevraživost vůči Izraeli se málem stala součástí národní ideje i státní politiky. Nejde ovšem o nepřátelství vrozené, ale o následky sankcí vůči Íránu.
To je důvod, proč předpokládám, že současná snaha Američanů získat přátelství Íránu je z oblasti sci-fi. Zkušený a brilantní ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov říká, že s Íránci je nesmírně složité vést dialog, protože jde o suverénní národ, podobně jako jsou nezpochybnitelným národem Rusové. Íránci jsou lidé, kteří si nenechají vzít své zájmy, a proto se ovlivňují těžko.
Jsem přesvědčen, že velmi dobře vědí, že USA ve skutečnosti nestojí o přátelství s Íránem. Potřebují tuto klíčovou zemi pouze k tomu, aby si z ní udělaly další zdroj surovin nebo nástroj boje s Ruskem k prosazení svých geopolitických zájmů.
Pro Ameriku je nyní navíc složité účastnit se mnoha různých konfliktů na různých částech planety. Proto považuje za nezbytné uhasit ohnisko napětí ve vztazích s Íránem, aby mohla koncentrovat energii na řešení svých ostatních problémů v oblasti.
Bílý dům totiž nepotřebuje mít Írán za nepřítele právě nyní, když se uskutečňuje proces překreslování hranic Blízkého východu. Írán provádí dosti aktivní protiamerickou politiku a prostřednictvím šíitských diaspor má značný vliv na Irák, Bahrajn, Libanon i Saudskou Arábii. Snadno by mohl zařídit, aby tyto země explodovaly, ale není to v jeho zájmu.
USA by proto nyní potřebovaly lokalizovat a minimalizovat vliv Íránu na celý region, aby mohly uskutečnit vlastní plány. A to je hlavní a jediný důvod, proč najednou demonstrují připravenost k jednání.
Myslíte, že to Írán neprohlédne?
Íránci jsou pragmatičtí. Jsou schopni budovat s Amerikou pragmatické vztahy, ale aby se stali s Američany přáteli, k tomu Írán zjevně není připraven.
