Protiproud má jako první středoevropský web od 17. listopadu ruskou verzi. Chce tak umožnit ruskému i českému čtenáři dostat se k názorům a informacím, které hlavní mediální proud ignoruje. Jak se na současnou „mediální válku“ Západ – Východ díváte? Proč opět jedeme v tolika klišé, polopravdách a nepravdách – jen tentokrát v opačném gardu než před rokem 1989?
„Neumím posoudit, jestli váš Protiproud potřebuje ruský čtenář, protože Vy přece primárně bojujete proti českému či obecně západnímu hlavnímu mediálnímu proudu. Mám pocit, že v mnoha otázkách je ten ruský hlavní mediální proud – který však, musím se přiznat, příliš nesleduji – poněkud jiný. Na druhou část otázky nelze odpovědět jednou větou, to je na článek nebo na knihu. V poslední době jsem o tom snad nejvíce řekl minulý týden na „hearings“ (slyšení, pozn. red.) v House of Lords v Londýně. Pokud vím, bylo to obšírně citováno i v ruské televizi.“
Čtěte ZDE: Kontrarevoluce po 25 letech zvedá hlavu: Protiproud 17. listopadu vstupuje do Ruska! Říkáme NE konfrontaci. Chceme spolu mluvit. Malý velký krok proti blokádě
Institut Václava Klause, který od skončení svého prezidentského mandátu řídíte, vydal nedávno publikaci zabývající se ukrajinskou krizí. Kromě jiného tam jeden z autorů vyslovil názor, že jde o jakousi „dohrávku“ uspořádání velmocenských poměrů po pádu bipolarity. Myslíte, že právě s tím souvisí opětovné vytváření obrazu nepřítele na východě? Nebo jde o něco hlubšího?
„Netroufl bych si tvrdit, že jde o „dohrávku“ uspořádání poměrů po pádu komunismu. Narozdíl od mediálního mainstreamu hodnotím příčiny současné ukrajinské krize jinak. Jsem přesvědčen, že jde primárně o ukrajinské domácí příčiny. A také jinak než západní mainstream hodnotím, kdo z té domácí ukrajinské krize udělal veliký problém mezinárodní politiky.“
Vystupujete na konferencích po celém světě. Jaká se vede diskuse v akademických a intelektuálních kruzích v Evropě a Spojených státech o současném napětí kolem témat Rusko – Ukrajina – Západ? A je to vůbec diskuse?
„Mám strach, že žádná diskuse v podstatě neexistuje, pronášejí se pouze monology. Jestli mne něco překvapuje, tak je to míra předsudků, míra naskakování na manipulativní propagandu a míra aprioristické zaujatosti. V tomto smyslu to až příliš připomíná nám dobře známou předlistopadovou minulost.“
Čtěte ZDE: Mrtvý Havel versus živý Klaus: Zatímco disidenti vyspávali, Klaus kmital a objížděl republiku. Havlovy podrazy jeho soka nezničily. Objeví se český Reagan?
Střední Evropa – kromě Polska – má vůči Rusku trochu jiné postoje než politický mainstream EU. Představitelé České republiky, Slovenska, ale také Maďarska a Rakouska jsou například mnohem střízlivější v hodnocení smyslu hospodářských sankcí, ale i vývoje na Ukrajině. Čím si to vysvětlujete?
„Snad je to tím, že lépe čteme dějiny a že nás dějiny dost poučily. Kdybyste nezmínil Rakousko – jeho specifického postoje k těmto věcem jsem si dobře vědom – řekl bych, že je to tím, že středoevropské země prožily komunismus. A při vší hrůze musím trvat na tom, že nás komunismus v mnohém obohatil. Možná díky tomu o společenském dění více přemýšlíme, než je tomu dnes na Západě.“
Převezmete v Moskvě Gajdarovu cenu. O čem při té příležitosti promluvíte?
„Svůj projev dám na svou webovou stránku, jakmile bude přednesen. Budu mluvit hlavně o Jegoru Gajdarovi, kterého považuji za jednoho z nejlepších ruských moderních ekonomů a za jednoho z nejliberálnějších ruských politiků. Ale budu mluvit i o tom, proč jsem tuto cenu přijal právě nyní, ač jsem si vědom toho, že mi za to bude doma mediálním mainstreamem spíláno.“
A co byste skrze Protiproud vzkázal našim ruským čtenářům právě v této době, kdy jsme si také u nás připomínali pětadvacet let od zhroucení sovětského systému?
„Připomněl bych jim především tu zvláštní koincidenci dvou událostí, k nimž právě došlo: Oslavy 25 let od pádu komunismu ve střední a východní Evropě. A vytváření nové „studené války“ 25 let poté, co tato válka skončila.“
