Volby do Kongresu Spojených států vyhráli republikáni, a ovládnou tak obě komory parlamentu. Je tato dramatická „facka“ neoblíbenému Baracku Husajnu Obamovi ale něčím, co Ameriku změní? A když ano, nepůjde o změnu k horšímu? Máme se obávat, že „jestřábi“ nyní donutí prezidenta k přímé konfrontaci s Ruskem? O těchto a dalších vážných otázkách, které republikánské vítězství nastolilo, píše slavný republikánský konzervativní komentátor, někdejší kandidát na prezidenta USA.
Pat Buchanan
Chceme změnu! Ale jakou?
Po nespočetných útocích, které dokonale zpřeházely preference všech kandidátů obou hlavních stran, to vypadá, že kontrolu nad Kongresem převezmou Republikáni. Proč padají Demokraté k zemi jako špatně postavené domino?
Americký národ je dnes národem hluboce rozděleným, a to v otázkách ideologie, víry, morálky, rasy i kultury.
Důvod je jednoduchý. Jsou zrovna ve vládě. A vláda selhává. A jejich slavný vůdce, Obama, vystupuje ustrašeně a působí nekompetentně. Celonárodní průzkumy veřejného mínění ukazují, že si velká většina národa myslí, že Amerika míří špatným směrem a svým dětem zanecháme zemi v horším stavu, než byla za našich dnů – a že Amerika dlouhodobě upadá. Když si porovná Obamovo vedení veřejných záležitostí s tím, co bylo s takovou pompou slibováno, je jasné, jak se Amerika rozhodne: hlasuje pro další změnu vedení a kurzu.
Ale kam vlastně hodláme jít? A kdo tedy chceme, aby nám vládl? Národ stojí a volí proti Obamovi – ale pro koho? Hlavou nově ustavené senátní republikánské většiny nejspíš bude Mitch McConnell, který není o nic populárnější, než vůdce dosavadní většiny demokratické, Harry Reid. Republikáni, kterým volby nyní svěří moc nad veřejnými záležitostmi, jsou na tom v očích veřejnosti hůře, než Demokraté po několika letech vládnutí. A to není dobrá vizitka.
Čtěte ZDE: Mene Tekel: Slavný americký patriot píše „účtenku“ hroutících se Spojených států. Míříme k neschopnosti a úpadku. Tvrdá slova platí i pro Evropu
Čtěte ZDE: USA v předvečer „třicetileté války“: Spojenci volají „Smrt Americe!“ Obamova komická volba - jít s Hizballáhem, nebo s al-Kajdou? A co na to izraelský Bibi?
Bude válka s Ruskem?
Je jasné, proti čemu Amerika hlasuje. Ale nikomu není jasné, co si to vlastně zvolila. Jen si to vezměte: jaké jsou tváře nově vítězné Republikánské strany?
Hlavními postavami ve věcech zahraniční politiky budou v novém Senátu Lindsey Graham, John McCain, nebo Bob Corker z Tennessee, který se nejspíš stane předsedou výboru pro zahraniční vztahy. Všichni to jsou intervencionisté a „jestřábi“. Myslíte, že záměrem amerických voličů opravdu bylo odhlasovat ve volbách poskytování „vojenské pomoci“ Kyjevu a konfrontaci s Ruskem na Ukrajině, nebo se zavázat k nekonečné válce o „narušení a postupnou porážku“ Islámského státu v Iráku a Sýrii? Vážně chce republikánský volič, abychom se střetávali s Íránem kvůli jeho programu obohacování uranu?
Kdyby tomu tak bylo, asi by okamžitě po návratu do Washingtonu měla vítězná Republikánská strana jako první věc povolit prezidentu Obamovi s povolebně přistřiženými křidýlky, aby vyhlásil Islámskému státu válku. Jenže mám takový dojem, že se nic podobného nestane.
Čtěte ZDE: Skutečný americký republikán: Kde jste, republikáni? Ať „prezident - imperialista“ nechá svých válek! Chtějí Američané pomáhat teroristům?
Čtete ZDE: Ke světovládě v plných obrátkách: Spojené státy Al-Kajdu stvořily a dnes za ně opět bojuje. Příprava Velké války probíhá nyní nejen na Ukrajině, ale i v Iráku
Proti homo-manželstvím?
Ve svém základu je Republikánská strana velmi společensky konzervativní. Je to strana rodinných hodnot. Vždycky se brala za právo nenarozených (a všech ostatních) na život a byla proti sňatkům osob stejného pohlaví a legalizaci marihuany. Kolik Republikánů letos na podzim kandidovalo s podobnými hesly? Kolik jich bude podobné společenské a morální otázky v Kongresu skutečně prosazovat? Zbyli nám na frontě „kulturní války“ vůbec ještě nějací bojovníci, když už i papež volá po příměří s „druhou stranou“?
Řeklo by se: to nevadí. Pokud není Republikánská strana jednotná, co se týče otázek morálních a společenských, určitě se shodne na jednom – a tím jsou nižší daně a štíhlejší stát.
Opravdu? Podívejme se na to blíže.
Čtěte ZDE: „Tektonický zlom“ v USA: Američané chtějí vládu pevné ruky. V roce 2043 budou běloši menšinou ve vlastní zemi. Následujeme je? Komu patří budoucnost?
Čtěte ZDE: Šílený plán na „návrat impéria“: Odstartuje z Česka na podzim jaderná krize kubánského střihu? „Kde jsme vzali nápad diktovat Rusům, jak si mají vládnout?“
Na rozpočet se neodváží sáhnout
Dokonce i liberálové už museli pochopit z epidemie „přeshraničních útěků“, stylizovaných jako fúze, při nichž americké společnosti kupují zahraniční, aby pomocí tohoto kroku mohly změnit sídlo a danit jinde, že mít nejvyšší korporátní daň je prostě ekonomická sebevražda.
Ale dokáže se Republikánská strana tak drsně zasadit za vyrovnaný rozpočet, aby ho dosáhla i při snížení daní? Pokud ano, kde hodlá šetřit? Největší položky v rozpočtu jsou sociální dávky, zdravotní pojištění a obrana. To chtějí Republikáni skutečně v těchto kapitolách šetřit? Kde – na školství a vzdělávání, bydlení, dávkách v nezaměstnanosti, nebo poukázkách na jídlo? Obama je okamžitě obviní z toho, že rabují peníze pro pracující a střední třídu a „chrání“ Wall Street a jedno procento nejbohatších.
Tyhle volby byly referendem o Barackovi, které prohrál. Ale nepřinesly žádné kladné sdělení od voličů. Není to výraz důvěry ve stranu, vedené McConnellem a Johnem Boehnerem. A není to vlastně mandát. Je to jen volba Ameriky mezi dvěma zly.
Voliči vlastně říkají: nelíbíte se nám nikdo. Ale směrem, kterým jsme dosud mířili, už jít nemůžeme. Změna je nutná – a jediná momentální možnost změny jsou, alespoň zdánlivě, Republikáni.
Rozdělený národ
Až přijdou poslední volební výsledky, mainstreamová média budou vyhlašovat, že země chce, aby Republikánská strana spolupracovala s prezidentem Obamou a vyvedla zemi z patu, v němž se ocitla. Což je naprostý nesmysl. Kdyby národ chtěl být jen vyveden z patu, zvolil by si prostě Demokraty. Co by mu bránilo?
Sněmovna reprezentantů pod vedením Nancy Pelosiové a Senát pod Harrym Reidem, k tomu Obama v Oválné pracovně – to by učinilo rázný konec patu. Jenže voliči nebudou volit tak, aby pomohli prezidentovi dostat se z klinče. Naopak dají hlas těm, kteří ho slíbili dostat ještě více do kouta. Krátce a jednoduše, naše země tedy hlasuje – pro pat.
V demokratickém státě má národ vždycky takovou vládu, jakou si zaslouží. Americký národ je dnes národem hluboce rozděleným, a to v otázkách ideologie, víry, morálky, rasy i kultury. Američané se dnes – a není to v historii poprvé – nemají všeobecně navzájem moc rádi.
A protože takoví prostě jsme, budeme také mít takový Kongres. A takovou vládu.
