Rusko opět ukázalo, že mu jde především o dohodu a spolupráci, ale na férovém základě. Svým pevným postojem dokázalo prosadit kompromis ohledně dodávek plynu na Ukrajinu. Na jednoznačné závěry je však ještě příliš brzo. Po podpisu „minských dohod“ a stanovení demarkačních čar o rozdělení východní Ukrajiny se také zdálo, že by dohoda dosažená za pomoci OBSE mohla platit déle než 14 dnů. Dnes již Kyjev otevřeně od dohod odstoupil a už ani nepředstírá, že by chtěl křehké příměří dodržovat.
Záblesk naděje?
Bruselská dohoda o dodávkách plynu pro nadcházející zimu platící do března 2015, ke které došlo včera mezi Ruskem a Ukrajinou, může mít tedy stejné trvání jako dohody z Minsku. Jednání v Bruselu zprostředkovávala Evropská komise a i když eurokomisař pro energetiku Günther Oettinger vyjádřil naději, že uzavřená dohoda může být "prvním zábleskem" naděje na cestě k řešení krize v ukrajinsko-ruských vztazích, až čas prověří, zda Ukrajina bude schopna své závazky dodržet.
Dohoda znamená, že ukrajinské dobrodružství euro-amerických válečnických elit budeme opět natvrdo platit také my – z našich krvavých daní, které posíláme do bruselské bezedné díry
Podle Oettingera by měl kontrakt v hodnotě 4,6 miliardy dolarů zajistit, aby Ukrajinci zimu přežili bez větších problémů. Za Kyjev, který má prázdnou pokladnu, bude platit Mezinárodní měnový fond a Evropská unie. Rusko poskytne Ukrajině velkorysou slevu 100 dolarů na každých tisíc krychlových metrů plynu, cena tak dosahuje částky 385 dolarů.
To všechno za předpokladu, že bude zastavena rozjíždějící se válečná mašinérie Kyjeva a budou dodržovány minské dohody. I o těchto věcech se totiž při jednání hovořilo. To vzápětí potvrdil i francouzský prezident François Hollande a německá kancléřka Angela Merkelová, kteří se vyslovili pro bezodkladnou realizaci „minských dohod“. Ty totiž, kromě zastavení palby na východě Ukrajiny, předpokládají i vytvoření nárazníkové zóny na Donbasu, výměnu zajatců a decentralizaci ukrajinské státní správy. Právě víkendové volby v Donbasu jsou ale jádrem sporu. Kyjev ani Západ je neuznávají, kdežto Rusko se již vyjádřilo, že jejich výsledek bude respektovat.
Čtěte ZDE: Demokratické volby pod hlavněmi samopalů: Východ hlasoval nohama. Balistické střely mají vymazat Donbas z mapy. Spustí Jaceňuk útok na předvolební Doněck?
Čtěte ZDE: Dům z naftových a plynových karet se otřásá: Poškodit Rusko umělým stlačením cen ropy se Američanům nepodaří. Epochu nelze změnit bez války. Máme ještě osud světa ve svých rukou?
Záleží na Kyjevu
Bylo by proto předčasné jásat nad „plynovou dohodou“ a domnívat se, že automaticky zklidní situaci na východě země. Poslední zprávy hovoří o tom, že během včerejška bylo znovu aktivováno ukrajinské vojenské letectvo a do oblasti Donbasu se přesouvají kolony s raketovými systémy S-300. Je jasné, že nadcházející víkendové volby budou pro Doněck a okolí těžkou zkouškou.
Kolony s raketami mířící v těchto dnech přes Oděsu na Donbas
Zde se také rozhodne o tom, zda nakonec budou Ukrajinci tuto zimu mrznout či ne. Jestli bude Kyjev ve své „americké“ agresivní politice vůči Donbasu pokračovat, těžko si lze představit, že by Rusko dodávalo agresorům plyn nezbytný k jejich přežití – přinejmenším politickému. Bude-li totiž Ukrajina v následujících měsících mrznout, „Majdan“ se může zopakovat rychleji, než kdokoli čeká. A tentokrát spontánně – bez dolarových a eurových „honorářů“ demonstrujícím. Včerejší dohoda by se tak mohla rychle ukázat jako vskutku „plynová“. Jsou tu ale další souvislosti.
Evropané jako rukojmí Spojených států
Jak trefně poznamenal ruský energetický analytik Igor Juškov: „Vyvstává otázka energetické bezpečnosti samotných Evropanů. Američané se postavili na stranu zcela protikladnou evropským zájmům: počítají s tím, že nakonec dojde ke zmaření dodávek plynu z Ruska, ceny na evropském trhu se kvůli tomu zvednou a Američané tam budou moci v budoucnu dodávat svůj daleko dražší plyn. Evropané tak vlastně zůstávají sami – jsou nuceni platit za všechny ekonomické i politické problémy Ukrajiny.
Další ruský expert Sergej Pravosudov k tomu dodává: “Parametry zkoordinované Ruskem a Evropskou unií jsou následující: splacení do konce roku dluhu na úrovni 3,1 miliardy dolarů a k tomu zálohová platba na úrovni půldruhé miliardy dolarů. Teprve pak začne Rusko plyn Ukrajině dodávat. Ukrajina těch 3,1 miliardy dolarů má – dostala je jako půjčku od Mezinárodního měnového fondu. Další půjčku jim MMF přislíbil až na jaře. Takže ještě musí najít půldruhé miliardy. Všichni jsou si moc dobře vědomi toho, že bez předplatného se v zimě plyn na Ukrajinu dodávat nebude. A ta začne odebírat (krást, pozn. red.) plyn určený pro Evropu.“
Dohoda je tedy především kompromisem ze strany vládců EU. Dosti hořkým. Znamená, že ukrajinské dobrodružství euro-amerických válečnických elit budeme opět natvrdo platit také my – z našich krvavých daní, které posíláme do bruselské bezedné díry. Dohoda nicméně oslabuje manévrovací prostor Spojených států v jejich usilovné snaze vrazit definitivní klín mezi Evropu a Rusko.
Horká zima
Podpis dohody přináší několik otazníků. Jedním z nich je otázka, co bude nyní s hospodářskými sankcemi, o nichž i západní analytici již otevřeně přiznávají, že měly na Rusko opačný vliv, než předpokládali.
Místo rozkladu hospodářství a „vzpouře ruských ekonomických elit“, způsobily sankce naopak jejich stmelení kolem prezidenta a vedly k dosud nevídané solidaritě i mezi jinak tvrdě konkurenčními podniky jako jsou například Rosněft a Gazprom. Stejný efekt má i tupá brutální protiruská propaganda Západu na ruskou veřejnost: Semkla se kolem prezidenta Putina. Jeho podpora dosahuje nadále pro západní politiky nepředstavitelných výšin.
To vedlo také k znatelnému oslabení vlivu prozápadních „liberálů“ v Moskvě, kteří by se podle posledních průzkumů do parlamentu vůbec nedostali. Většina národa je totiž považuje za Západem placené zrádce Ruska – a nejspíš není daleko od pravdy.
Dohoda o plynu je tedy spíše možnost, příležitost k uklidnění napjaté situace. To si ovšem válečnická západní propaganda - respektive síly, které za ní stojí – velmi nepřejí. Nová vlna antiruské kampaně České televize a ostatních médií hlavního proudu jsou toho dokonalou ilustrací. Čeká nás nejspíš – plyn neplyn – docela horká zima.
