Barroso, již v důchodu, mluví o závodu s časem ve spojení s ebolou; Soros varuje Evropu před rostoucím vlivem Ruska; francouzský velvyslanec v USA Gerard Aro srovnává Putinovu politiku s pokerem, samozřejmě s dodatkem, že jde o jeho osobní názor; šéf kremelské administrace Sergej Ivanov mluví o takzvaných sankcích proti Ruské federaci, protože opravdové sankce může vyhlásit jenom Rada Bezpečnosti OSN; A ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov už přímo hovoří o změně epochy, či epochální změně.
Švédové ukončili vojenskou spolupráci s Ruskem, poté co nenašli ani ruskou ani holandskou ani jinou ponorku a jdou stejným krokem se Spojenými státy; State department USA varuje Američany pohybující se v místech blízkých ukrajinské hranici; Rusko hodlá podat žalobu na Francii, nedostane-li smluvně slíbený Mistrál; Ukrajina obdržela první a současně asi také poslední várku uhlí z Jižní Afriky, protože na druhou nemá hotovost, a tak je zcela jedno, má-li uhlí na deset nebo na dvacet dní.
Bez konspiračních úvah
Mohl bych celou hodinu pokračovat ve výpisu hlavních událostí ve světě nám blízkém i vzdáleném, o kterých se v ČR nepíše. Zato se dnes píše o tom, jak nízké ceny ropy ohrožují ruskou ekonomiku a že Rusko také snižuje těžbu energetických zdrojů, podobně jako Saudská Arábie, ne ale z politických důvodů.
Při jiném pohledu na nízkou cenu ropy, která má domněle potrestat a položit na lopatky ruské hospodářství (mimo jiné podle jarního Sorosova scénáře), a tím i současnou Putinovu politiku, se ovšem rýsuje jiný obraz a budoucnost – a to i v případě, že prezident Porošenko bude od pondělka troubit do boje a prezident Putin do odboje.
Dnes jsou v módě, především ve spojení se sankcemi a Ukrajinou, konspirační teorie, tajné úmluvy tajných, nebo přinejmenším polo-tajných malých společenství, vlivných králů světa. Zůstává však nezodpovězeno několik otázek, na které se pokusím nabídnout odpověď pomocí faktů, bez použití konspiračních teorií a podobných „opovrhovaných“ nástrojů.
Kde, a kdo jsou staronoví nebo noví kandidáti na vládce světa? Je to Rockefeller, Rothschild nebo dokonce Putin, kterému se připisuje Obamou & spol. být druhým největším nebezpečím pro svět hned po Ebole? Kdo, a především kde, (se) kontroluje to, co člověk vymyslel a zkonstruoval v konkurenci s přírodou? Zapomínáme na historií prověřenou pravdu, že velmi často se dějí věci prostě proto, že se dějí. Bez vlivu naší maličkosti.
Mýtus přežívá
S poslední otázkou je mimo jiné spojena cena nafty a plynu. Tím i cena domečku postaveného z karet dle zájmů několika málo mocností, především USA, většího množství spekulantů (na burzách a v koncernech) a malého množství zemí (12 členů OPEC plus několik dalších), na jejichž území se nachází a dobývá ropa a plyn.
Dům z naftových a plynových karet, pod jehož střechou máme komfort, se drží podle velké většiny veřejnosti a tak zvaných expertů pomocí ceny, kterou určují především členové sdružení OPEC. V tomto sdružení má krále a eso ve hře o budoucnost euroatlantického neoliberalismu prý v ruce Saudská Arabie. Ta údajně, v tercetu s ARAMCO a vládou USA a s podporou zbývajících členů OPEC, zvyšuje tlak na Putina a na ekonomiku Ruské federace.
Jenom klonovaný expert a vyznavatel moderních ekonomických teorií, nebo fanatik řídící se pouze srovnávacími tabulkami, může věřit tomuto mýtu. Mýtu proto, že jak dokazují následující fakta, dům z plynových a naftových karet se otřásá v základech – bez ohledu na schůzky krále Saudské Arábie s hlavními představiteli USA. A nezávisle na tom, kdo drží v ruce krále nebo eso.
Čtěte ZDE: Kritický bod: Po jeho překročení je systém neřiditelný. Pokus o revizi výsledků Druhé světové války – předehra války Třetí? Co se to vlastně se světem děje?
O co jde?
Celý OPEC nepředstavuje víc než 40 procent světového denního objemu těžby ropy. Například v roce 2011 se těžilo celkem 84,09 milionů barelů denně. Z tohoto množství připadlo na OPEC 30,89 milionů barelů. Zbývající země vytěžily zbytek, tedy 53,20 milionů barelů. Těžební kapacita Saudské Arábie nepřevyšovala, a podle ověřených dat nemůže převýšit, 10 milionů barelů. Našinec by měl vědět, že největší těžbu ropy vykazovala Ruská federace již v roce 2010, v objemu 10,27 milionů barelů, před Saudskou Arábií a daleko před USA se 7,513 milionů barelů.
Podle velké většiny moderních ekonomických teorií a takzvaných expertů se cena řídí nabídkou a poptávkou. Protože je prý trh přesycen, neboť prý potřeba nafty a plynu klesá kvůli světové krizi, cena padá. Takový argument patří také do kategorie mýtů. Nejenže hospodářství Číny a dalších zemí i nadále roste, roste ale například i množství automobilů a dalších produktů potřebujících ke svému pohonu naftu nebo plyn. Lze proto tvrdit, že roste nejenom poptávka, ale i těžba. A tady leží jeden z problémů. Kořeny jeho důvodů sahají až do doby globálního plánování CFR (Council of Foreign Relations, neboli Rada pro zahraniční vztahy) a Pentagonu.
Jak je možné, že bez exportu nafty Islámským státem tento nadále disponuje velkými, ale opravdu velkými penězi? Tak velkými, že si nadále může dovolit přeplácení při nakupování zbraní na černém trhu, že má zdroje na nákladnou reorganizaci armády a financování svých rozsáhlých sociálních projektů? Z formálního hlediska lze přece soudit, že Islámský stát už nemůže nic prodat.
Memoranda CFR, která jsou dnes dostupná, jsou poměrně jasná jak ve formulaci Velké oblasti, tak i toho, co představuje národní zájem USA. Doslova se hovoří o tom, že formulace válečných cílů pro účely propagandy je velmi odlišná od formulace toho, co představuje skutečný národní zájem.(například, Noam Chomský, Disident Západu, UK 2014, str. 66, ISBN 978-80-246-2629-1).
Kdo chce vědět více a divit se, může si vyhledat zprávy Národní bezpečnostní rady a také Pentagon Papers. A v neposlední řadě i německý Kanzler Akt. Pentagon Papers poskytují rozsáhlé důkazy, o kterých se ani experti, ani recenzenti akademických prací nezmiňují jediným slovem. Kanzler Akt pomůže pochopit mimo jiné současné chování Německa ve vztahu k USA i Ruské federaci. Do této řady důkazů lze zařadit i články James Chace, editora Foreign Affairs (American intervention, New York Times, 13.9.1976a How Moral Can We Get?, New York Times Magazine, 22.5.1977).
Příčina břidlicové revoluce
Dáme-li dohromady obsah zmíněných zdrojů a v nich obsažených důkazů do analýzy situace a dopadové analýzy možných řešení a východisek, zjistíme, že USA si velice dobře osvojily lekci z ropné krize z roku 1973. Výsledkem bylo zajištění energetické bezpečnosti USA a dolarových úvěrů, a tím funkce amerického dolaru (USD) jako světové rezervní měny.
Právě arabská nafta mění bezcenný barevný papír v platební bankovku. V arabských zemích a jinde získaný dolar cestuje zpět do amerických bank, a tam se transformuje do státních obligací a podobných finančních produktů. O nich a jejich ceně není potřeba se rozepisovat. Naopak stojí za to zmínit se o skutečnosti, kterou představuje nafta.
Pro zajímavost a ty, kdo nevědí: Ruská federace kromě mohutného navyšování zlatých zásob zvyšuje mimo jiné i produkci platiny a Centrální banka zpracovává státní rozpočet na předpokládaných 60 USD za barel. To umožní, aby i vojenský rozpočet dále posiloval a zabezpečil splnění velmi ambiciózních cílů spojených s obranou suverenity Ruska.
Ropa není jenom zdroj energie, ale především je to aktivum s pohyblivou cenou. Jakou roli takové aktivum hraje, dokazují futures, spekulace a v neposlední řadě i možnost koupě a prodeje zboží bez pronajatých skladů. Spekulativní marže v ceně nafty se pohybuje kolem 40-42 procent.
Na tomto místě je nutno zpochybnit, že těžba břidlicového plynu v USA byla pouze důsledkem růstu cen nafty na hranici 100 USD za barel a na pokyn či přání energetických koncernů. Hlavními autory břidlicové revoluce v USA byli politici, lépe řečeno jejich vodiči. Břidlicový plyn zmenšuje americkou závislost na importu, zvyšuje bezpečnost USA a současně tvoří přebytek na takzvaném volném trhu ve výši přibližně 3 milióny barelů denně. To by podle expertů a ekonomických teorií mělo být příčinou nižší ceny ropy, která má trestat prezidenta Putina a Ruskou federaci.
Čtěte ZDE: Vzkaz českým propagandistům od G. Orwella: „Takovým pitomostem může uvěřit jen intelektuál“. Cizí proti domácímu, úchylné proti normálnímu. Odkud vane mráz normalizace?
Podivnosti, které nikoho nezajímají
Ale i zde je důvodů více. Najdou se opět v politice. Tentokrát ve spojení s Islámským státem a územím, které okupuje. Části okupovaných území jsou naftová pole. Jestliže například Irák těžil v roce 2010 a 2011 přibližně 2,5 miliónu barelů denně a dnes netěží téměř nic, vzniká potřeba kompenzovat tuto ztrátu. Aby nedošlo k deficitu nafty na trhu, a tím zvýšení ceny a v konečném výsledku ne-trestání prezidenta Putina a Ruské federace. Proto má pomoci Saudská Arábie. Ta pracuje na hranici svých kapacit.
Co dál? Deficit nafty na trhu přesto nevznikl. Jak je to možné? A jak je možné, že bez exportu nafty Islámským státem tento nadále disponuje velkými, ale opravdu velkými penězi? Tak velkými, že si nadále může dovolit přeplácení při nakupování zbraní na černém trhu, že má zdroje na nákladnou reorganizaci armády a financování svých rozsáhlých sociálních projektů?
Z formálního hlediska lze přece soudit, že Islámský stát už nemůže nic prodat. Kontrola USA nad Blízkým Východem, přístavy a rafinériemi zařízeními je mohutná. Schopnost Spojených států zasáhnout je rovněž veliká. Pokus Libyjců v Benghází o export pomocí lodi Morning Glory to dokonale ilustruje.
Zázraky Orientu
Záhada? Jistě, je možné si představit, že Islámský stát má kontrolu nad ropovodem vedoucím do Sýrie a do Turecka. Jenže ten první uzavřeli, aby Sýrie nemohla vyrábět elektrickou energii. Ten druhý využívají mocní v Kurdistánu. Zní to jako ironie, kdyby nebylo potvrzeno, že Kurdistán již naftu exportuje, prakticky oficiálně. Orient by ale nebyl Orientem, kdyby se tam neděly zázraky.
Jedním takovým se staly nabídky nafty za cenu 57,5 USD za barel a současné i její skladování. Z toho plyne, že buď Kurdistán, nebo Islámský stát mají kupce nebo nějakého garanta obchodu. A Spojené státy o tom nevědí. Nebo se tak tváří.
K tomuto zázraku se přidal další: V Saudské Arábii se objevila nová nafta. A to nehledě na maximální těžební kapacitu, která je, jak již řečeno, maximálně 10 miliónů barelů denně. Protože těžební technologie a tím i kapacity nejsou z gumy, lze předpokládat, že Saudská Arábie vyprázdnila část svých zásob. To není však tolik důležité jako skutečnost, že rozpočet Saudské Arábie je založen na ceně ropy kolem 90 USD za barel. Dnešní cena je nižší. Náklady státu jsou ale vysoké a nehledě na finanční a investiční rezervy, Saudská Arábie nemůže dlouho financovat státní výdaje při ceně 57,5 USD za barel.
Suverenita Ruska
Suma sumarum to napovídá, že máme ve světě kolem 4 miliónů nafty denně za nízkou cenu. K tomuto faktu je nutno přiřadit i nedostatek peněz. A to nehledě na vícesměnný provoz dolarových tiskáren. Tiskáren proto, že se prý USD tiskne i mimo území USA. Faktem však zůstává, že prakticky všechny USD ve formě treasures nebo depozitů se nacházejí v USA. Proto je další nabídka bezcenných dolarů riskantní. Refinancování amerického dluhu se tak stává objektivně v mírových podmínkách nemožným. Další emise zničí trhy. Proto se začaly hýbat ceny cenných kovů. A oficiálně vyhlásit válku se zatím nikomu nechce.
Je třeba si uvědomit, že pravidelné vlnobití rusofobie, které nabírá čím dále vyšší frekvenci a s tím spojená rozvleklost různých regionálních válek, jejichž cílem je vyhrát čas na přípravu ke konečné bitvě a na testování nepřítele – jímž se dnes stala Ruská federace pod vedením prezidenta Putina – jsou symptomy již započaté nové světové války. Teprve v ní půjde o epochální změnu, nebo změnu epochy – jak se komu líbí.
Pro zajímavost a ty, kdo nevědí: Ruská federace kromě mohutného navyšování zlatých zásob zvyšuje mimo jiné i produkci platiny a Centrální banka zpracovává státní rozpočet na předpokládaných 60 USD za barel. To umožní, aby i vojenský rozpočet dále posiloval a zabezpečil splnění velmi ambiciózních cílů spojených s obranou suverenity Ruska.
Důsledky
Co to vše znamená? Za prvé, jsou to USA, které mají a musejí mít zájem na vysoké ceně nafty, bez ohledu na to, co říkají své veřejnosti – snad spoléhajíce na rychle se šířící negramotnost obyvatelstva. Za druhé, je nutná změna systému, který byl zkonstruován v 19. století a neodpovídá podmínkám 21 století. Za třetí je důvodem flikování rozpočtu dočasnými prostředky při neexistenci dlouhodobých cílů a řešení kromě těch, která byla formulována před přibližně 70 roky CFR a Pentagonem. Za čtvrté: vysoká spekulativní marže ropy (kolem 40 procent) je přímo závislá na množství spekulantů. Bez nich by se současná cena ropy musela pohybovat kolem 65 USD za barel. S nimi bude její cena – dočasně – ale pravděpodobně ještě nižší než těžební cena břidlicového plynu v USA – přibližně 80 USD.
Jenže zase při dosažení ceny nafty na úrovni 72 dolarů za barel lze očekávat vznik nových problémů ve Venezuele, Brazílii a tak dále. Jen Saudská Arábie si udrží svůj standard déle než ostatní producenti. To proto, že její výrobní cena se pohybuje na úrovni 32 USD za barel. Má ale problém se zásobami v těžebních polích. Ty jí zabezpečují těžbu na méně než půl století. Proto se musí snažit udržet vysokou cenu, nikoli být největším producentem.
Manipulace s cenou se nezdaří
Takže nehledě na vše, o co se momentálně USA snaží, o čem „diskutují“ s Araby, se cena nafty brzy zvýší zhruba na úroveň okolo 67 – 70 USD za barel, možná i výše – bez konspirace a tajných plánů.
Proč se ale dům z naftových a plynových karet otřásl a stále třese? Je to proto, že USA ztratily podstatnou část kontroly nad územími s naftou a plynem. Vedle Ruské federace teď islámský stát, Irán – a další mohou následovat. I proto se jeví ekonomická katastrofa Ruské federace kvůli nízké ceně nafty a plynu vysoce nepravděpodobná. Krizové scénáře se totiž nepřipravují na základě vysokoškolských učebnic.
Je třeba si uvědomit, že pravidelné vlnobití rusofobie, které nabírá čím dále vyšší frekvenci a s tím spojená rozvleklost různých regionálních válek, jejichž cílem je vyhrát čas na přípravu ke konečné bitvě a na testování nepřítele – jímž se dnes stala Ruská federace pod vedením prezidenta Putina – jsou symptomy již započaté nové světové války. Teprve v ní půjde o epochální změnu, nebo změnu epochy – jak se komu líbí.
Psychologickou přípravu na takovou „změnu“ bychom proto neměli oddalovat, stejně jako bychom neměli přeceňovat suverénní výroky představitelů Spojených států. Epocha rostoucího počtu negramotných (pokud jde o znalosti) a gramotných (pokud jde o „obsluhu“ i-Padů), jim nedovoluje očekávat změnu systému mírovým způsobem. I proto se třese dům z naftových a plynových karet.
I proto, podle mne, není potřeba hledat odpověď na otázky, týkající se králů světa a míst odkud vládnou a vše kontrolují. Jsem přesvědčen, že je to pořád ještě naše věc.
