Příští týden mají na západní Ukrajině proběhnout parlamentní volby. Místo předvolebních mítinků s pivem a párky ale hořely v Kyjevě v pondělí dýmovnice. Ozbrojené skupiny Pravého sektoru a dalších nacistických oddílů útočily tyčemi a řetězy na sídlo parlamentu bráněné policisty. Tvrdé střety si vyžádaly na obou stranách řadu raněných.
Zkouška na „třetí Majdan“?
Tisíce demonstrantů se pokoušely vniknout do sídla parlamentu, kde právě probíhalo hlasování o novém ministru obrany a také o zákonu, který by postavil Banderovce na roveň válečným veteránům z 2. světové války. Ministrem obrany (či spíše války) byl na návrh západoukrajinského prezidenta Petra Porošenka jmenován šéf Národní gardy Stěpan Poltorak.
To samo o sobě je dostatečně výmluvné gesto. Jmenování tohoto velitele nacistických oddílů je podle nezávislých komentátorů jasným krokem k další nacifikaci země. Současně ukazuje na odhodlání změnit ještě před zimním „zapouzdřením“ poměr sil na východní frontě, kde junta utrpěla v posledních týdnech těžké porážky.
Protestující bojůvky venku mezitím házely na policisty kameny, kouřové bomby a střílely do oken ze vzduchovek. Zasedání parlamentu muselo být vzhledem k probíhajícím násilnostem přerušeno. „Demonstranti“, kteří patřili převážně k nacistické straně Svoboda a Pravému sektoru, vymlátili okna u parlamentu a zranili několik desítek policistů.
Boje před parlamentem 14.10.
Hold Banderovi i Hiterovi
Jak již řečeno, jejich hlavním požadavkem bylo uznání zvláštního statusu Ukrajinské povstalecké armády Stěpana Bandery. Podobné demonstrace za uznání Banderovců jako rozhodující síly v zemi probíhaly také v dalších částech Ukrajiny. 14. říjen je totiž hlavním banderovským svátkem. V tento den v roce1943 byla založena Ukrajinská povstalecká armáda (UPA) spolupracující s nacisty a mající na svědomí ty nejstrašnější zločiny proti civilnímu obyvatelstvu, včetně mnoha protižidovských pogromů.
Oslavy se v Kyjevě protáhly do hluboké noci. Vyvrcholením byl pochodňový průvod podle vzoru německých nacistů. Banderovci pochodovali pod červenočernými vlajkami, za svitu pochodní a s provoláváním slávy Ukrajině a Stěpanu Banderovi. Někteří z nich pak v projevech oslavovali i Adolfa Hitlera.
Projev poslankyně za Stranu Svoboda Iriny Farion
Poslankyně strany Svoboda Irina Farion ve svém vystoupení mimo jiné řekla: „Máme jen jednu cestu: zničit Moskvu. Kvůli tomu žijeme, kvůli tomu jsme přišli na svět, abychom zničili Moskvu. Abychom zničili nejen Moskaly v naší zemi, ale černou díru evropské bezpečnosti, kterou je nutné smazat z mapy světa.“ Podobné pochody proběhly i v Charkově, Oděse a řadě dalších měst.
Pochod nacistů v Charkově
Tajná policie ve školách
Zákon o zvláštním statusu banderovců nakonec neprošel. Předseda parlamentu Olexander Turčinov nechal o normě podporující UPA hlasovat dokonce několikrát po sobě, když se předtím snažil spolu s některými „banderovskými“ poslanci nerozhodnuté kolegy zastrašovat, aby hlasovali pro. Celá fraška dokola opakovaného hlasování je typickou ukázkou „kyjevské demokracie“. Záznam z jednání by si měli pouštět zejména ti naši politici, kteří ukrajinskou juntu v souladu s „direktivou“ západních protektorů Kyjeva bezmezně podporují. Většina opozičních poslanců nakonec raději opustila parlament, aby nemusela pro „banderovský“ zákon zvednout ruku.
Opakované hlasování v ukrajinském parlamentu
O předvolební atmosféře na západní Ukrajině dobře vypovídají i zprávy o působení tajné služby SBU ve školách, kde pod záminkou „psychologických pohovorů“ s dětmi získávají agenti informace o rodičích. Chtějí vědět, jaké televizní kanály sledují, jak se staví k otázce jednotné Ukrajiny a tak dále. Tyto metody, které jsou hlášeny například z Charkova a dalších „nespolehlivých“ zón ukazují další tvář teroru a nacifikace země.
Hlavní západní média o této „specifické demokracii“ kyjevských pučistů samozřejmě neinformují. Projevy otevřeného nacismu se Porošenkovi a jeho druhům do krámu nehodí. Stále větší část zejména evropské veřejnosti je z tohoto „demokratického“ vývoje, o němž až na výjimky informují pouze nezávislá internetová média, pochopitelně znechucena.
Kyjevská ebola
Porošenko si uvědomuje, že obrázky bojů o parlament a pochodujících nacistů mu v informační válce příliš nepomáhají. Současně si ovšem nemůže dovolit rozházet si to z banderovci a jejich ozbrojenými oddíly Národní gardy, neboť dnes představují prakticky jedinou bojeschopnou sílu na ukrajinském území. Zvláště když stovky příslušníků této nejspolehlivější ozbrojené opory režimu demonstrují nespokojnost a požadují „demobilizaci“ – tedy návrat z bojišť na východní frontě.
Demonstrace příslušníků Národní gardy
Porošenko tak před zítřejším setkáním a jednáním s Vladimírem Putinem v Miláně čelí několika tlakům současně. Nutně potřebuje ruský plyn, jinak Ukrajina zimu nepřežije. Nemůže si tedy moc vyskakovat – zvláště pokud jde o Donbas. Navzdory chystaným volbám, v nichž jeho strana pravděpodobně zvítězí, vnímá podrážděné „mručení“ ostatních oligarchů, kteří si nadále vydržují své skupiny banderovců.
Například oligarcha Kolomojskyj si podle posledních zpráv k trestním praporům své soukromé armády najal dalších 300 čečenských zabijáků, tzv. „Dudajevův prapor.“ Proč asi? Oligarchové prostě dávají Porošenkovi stále hlasitěji najevo, že nejsou spokojeni s příměřím na Donbasu, a požadují demisi vlády i prezidenta. Úterní střety před parlamentem naznačily, že „třetí Majdan“ umějí vyvolat kdykoli, neboť „ukrajinská rakovina“ se tělem nemocné společnosti šíří dál.
Když v úterý nacisté s pochodněmi pochodovali ulicemi Kyjeva, vítala je auta houkáním a lidé se k jejich průvodu spontánně připojovali. To, před čím Moskva a všichni rozumní a informovaní lidé na Západě dávno varovali, se stává realitou: Virus nacismu, vypuštěný státním převratem do veřejného prostoru, se mezi Ukrajinci pevně zachytil a nabírá na síle.
