Já bych do toho nešel. Absolvujete stranické primárky, pak po sobě necháte malovat tykadla či peprnější obrazce, přesvědčujete, agitujete. Pak se hádáte s domovníkem, co dostal o deset hlasů víc. Děláte starostu a můžete za všechno, od psů kálejících v parku až po špatné počasí. A nakonec? Nakonec vás zavřou.
Vím, že před nacházejícími volbami bych měl šířit nadšení, burcovat, aby každý občan využil svého práva a povzbuzovat ty, jež se rozhodli dát své schopnosti do služeb spoluobčanů. V našem policejně-prokurátorském státě bych si však povzbuzování kandidátů těžko mohl srovnat se svým svědomím.
Rakovina trestně-právní represe na postupu
Shodneme se snad napříč politickým přesvědčením na tom, že jistý rozsah veřejného prostoru spravovaného radnicemi je přirozený. Starat se o něj podle ústavního pořádku mají volení zastupitelé, kteří o místa na radnicích bojují ve svobodných volbách. Tedy tak nějak by to v zastupitelské demokracii mělo být. Bohužel rakovina trestně-právní represe, rozlézající se tiše po všech sférách našich životů, se nevyhnula ani komunální politice.
Zatímco v nedávné minulosti znamenalo trestní stíhání ve většině partají distanc, dnes se kandidátky trestně stíhanými jen hemží. Nominující strany si tedy z prokurátorských fantasmagorií zdá se nic nedělají. Jak se k tomu postaví voliči, uvidíme o víkendu
Snaha řešit veškeré společenské vztahy trestně-právní represí je přitom nejen v rozporu s imperativy svobodné společnosti, ale paradoxně i s teorií práva. Trestní právo by totiž mělo nastupovat až tehdy, pokud daný vztah nelze řešit jinak. Navzdory tomu ale každý týden sledujeme, jak se dnes pomocí trestní represe řeší osobní i obchodní spory a v posledních letech i politika.
Čtěte ZDE: O velkém vítězství Ivo Ištvána, (ne)vinné Janě Nečasové, zajíci, lese, atomové bombě a jedné přátelské nabídce. Ukradli vám mobil? Víme, jak jej dostat zpět. Vyrazte do Olomouce!
Bizarní příběh jedné hospody
Nad tím, zda míra, v níž orgány činné v trestním řízení vstupují do konání samosprávy, je ještě únosná, jsem delší dobu váhal. Přece jen když starosta prodá pod cenou obecní pozemky bratrancovi a pak je obratem společně přeprodají za stonásobek ceny dál, je asi zájem policie na místě. Kauzy komunálních politiků, které však dnes za ostentativního nezájmu mainstreamu vyplouvají na povrch, vypadají zdaleka jinak.
Obec ve výběrovém řízení prodala hospodu stávajícímu nájemci, který do ní investoval, provozoval ji a slíbil ji zachovat. Na tom mají místní zájem, protože jinak by tu definitivně chcípl pes. Neúspěšný zájemce, který nabízel o tisícovku víc, podává trestní oznámení a policie stíhá celé zastupitelstvo, které zločinně odmítlo prodat hospodu spekulantovi. Zastupitelé běhají na výslechy, spekulant se směje, občané kroutí hlavou a slepá dáma s váhou v ruce jako obvykle nic nevidí.
Tentokrát však nejde o autorovu bujarou fantazii, ale o parafrázi reálné anabáze zastupitelů Jaroměře, kterou v září ukončil až okresní soud v Náchodě. Bohužel bez meritorního rozhodnutí poukazem na to, že jednání radních je tak jako tak promlčené. Bizarnost této kauzy přitom v duchu doby dokresluje fakt, že věc zpracovávající policejní vyšetřovatel (sic!) a partnerka odmítnutého zájemce o koupi hospody společně v komunálních volbách kandidují proti stávajícím zastupitelům. To je asi opravdu možné jen u nás v Čechách.
Čtěte ZDE: Velká sázka o malého Bartáka. Co je úlohou soudů v dobách korupčního fetišismu? Soudit, nesoudit, soudit, nesoudit? Vždyť soudů netřeba. Máme pokrokový tisk
Je libo domovní prohlídku?
Ve stínu zprofanované Opencard podobné kauzy pochopitelně zanikají, i když pro naši svobodu jsou paradoxně daleko nebezpečnější. Na „velké“ Praze je ještě pořád o co bojovat a stíhání zastupitelů (jakkoli rovněž nesmyslné) lze jako součást onoho boje chápat. Taková je zkrátka doba. Ale v případě menších měst a obcí, kde mnohdy opravdu „chcípl pes“, nemůže jít o nic jiného, než o postupné testování, kam až policejně-prokurátorská hydra může ve sféře komunální politiky zajít, aniž by ji kdokoli klepl přes prsty. Výsledek? Jako ve všech diktaturách. Strach, nezájem a vzestup dobrodruhů.
Někoho zkrátka jedno dvě přespání na cele předběžného zadržení či představa domovní prohlídky v podání Šlachtova komanda mohou přitahovat stejně jako bungee-jumping. V Praze je zdá se o podobné zážitky zájem rekordní, alespoň to naznačuje počet postavených kandidátek. Jenže jak shora řečeno rozpočet Prahy není nezajímavý a z něj plynoucí příležitosti mohou leckomu za nějakou tu policejní buzeraci stát.
Čtěte ZDE: Rittigové a spol. už nespravedlnosti neuniknou. Vzetí do vazby je napříště jisté. Státní zastupitelství získalo zkušenou posilu: Pryč s buržoazními soudci!
Ostravice není Praha
O něco horší už je to v takové Ostravici. V malebné vesnici Moravskoslezského kraje se sice počet kandidátek od minulých voleb nezměnil a rozpočet je tu o několik řádů nižší, nicméně trestnímu stíhání tu potencionální radní nejsou o nic vzdálenější, než ve stověžaté matičce.
Urputný frýdeckomístecký okresní prokurátor Ladislav Hradil totiž žene odstupující radní Ostravice před soud za to, že mohli obci způsobit škodu (a teď pozor) 25.200,- Kč (slovy dvacetpěttisícatakdále), kdyby bývali byli uzavřeli smlouvu (pozor podruhé) na provedení auditu, který jim zdarma nabídl Moravskoslezský kraj, jenž také posléze audit vykonal, tudíž (pozor potřetí) nikdo žádné peníze nevydal a žádná „škoda“ tak ani vzniknout nemohla. Jenže „porušit povinnost při správě cizího majetku“ (to je to co ti lumpové spáchali) lze i ve stádiu pokusu a tak tato prkotina zaměstnává soudce, státní zástupce, advokáty, obviněné a (malý dezert) opatrovníka obce, kterého obci vedené proradnými zločinci musel hodný pan prokurátor ustanovit. Ehm. A toho opatrovníka, ptá se hnidopich, toho volil kdo
Potrefený Zeman a kouzla Paní Náhody
Jsem-li, jako v případě sepsání těchto řádek, na pochybách, vždy se naštěstí najde autorita, která mne pochybností zbaví. Definitivním impulsem k sednutí za stůl pro mne totiž byl sám Nejvyšší z žalobců.
O rostoucím řádění prokurátorů na radnicích se už mluví tolik a tak nahlas, že si Pavel Zeman musel opatřit nějaké to alibi. Díky tomu vznikla studie, podle níž „zastupitelé a radní netrpí přemírou trestní represe“. To jsem si oddechl. A protože výstupy Nejvyššího státního zastupitelství mají dnes stejnou relevanci jako druhdy články Rudého Práva, tedy „opak je pravdou“, je asi namístě alespoň v Protiproudu na tento nebezpečný fenomén poukázat. Zvlášť, když Zeman (lehce parafrázováno) dochází k závěru, že těch zatracených zastupitelů je tolik, že pár nesmyslně stíhaných nehraje roli.
Třešničkou na předvolebním dortu je pak nedávný zátah na moravských radnicích, kde se prý asi snad možná nějak čachrovalo s dotacemi. A že se na to přišlo deset dnů před volbami? A že místostarosta Mariánských Lázní dostal v běžící hospodářské kauze dva týdny před volbami tak silný apetit ovlivňovat svědky, že ho museli odvléct do vazby od banální autonehody? To jsou ale náhody.
Čtěte ZDE: Politické procesy v naší zemi pokračují: Demontáž demokracie se v nich zrcadlí. V justici probíhá boj o moc. Mediokracie ji „píská“. Kdo seje vítr, sklidí bouři?
Voliči vs. Prokurátoři
Jeden pozitivní moment však prokurátorský nátlak na samosprávy má. Zatímco v nedávné minulosti znamenalo trestní stíhání ve většině partají distanc, dnes se kandidátky trestně stíhanými jen hemží. Nominující strany si tedy z prokurátorských fantasmagorií zdá se nic nedělají. Jak se k tomu postaví voliči, uvidíme o víkendu. Třeba v Praze, Ústí nad Labem, ve zmíněné Ostravici ale třeba i ve Frýdku-Místku. Všude tady kandidují komunální politici, kterým zasedání v orgánech městských společností, vítání občánků, ale i zmíněný obecní audit či dokonce „psychické napomáhání k trestné činnosti“ vyneslo policejní obvinění.
Zatím jsme k prokurátorskému útoku na další kus naší svobody víceméně laxní.
Neuplyne týden, abychom netečně nesledovali další „odvážný“ policejní zákrok. U Janouška, u Rittiga, na ERÚ, v pražském dopravním podniku, na pražském magistrátu, v Mariánských Lázních, ve Zlíně, v Přerově, v Olomouci. A zítra u vás. Váš starosta si totiž doma pod lajntuchem schovává úchylný vobrázky, víme?
Volte si, koho chcete. Tady vládnu já
Stejně tak neuplyne týden, aby se přes všechna opatření neprovalilo, co zase naše „osvobozená“ policie vyvedla. Tu zřeže do bezvědomí zákon přestoupivšího motorkáře, tu škrtí přidrzlého advokáta, tu opisuje od studentů, tu za bílého dne vybere banku s odůvodněním, že jde zabavit peníze jejímu klientovi. Jak poznali, že zabavované peníze jsou ausgerechnet těch gangsterů a ne řádných střadatelů ví asi jenom sám plukovník Šlachta. Generální inspekci bezpečnostních sborů i zbytek národa tyto policejní excesy nechávají v klidu.
Takže když si Ištván, Bradáčová či jejich méně známí okresní a krajští souputníci ve spolupráci s neohroženou policií zamanou, šmahem zavřou i vašeho starostu. Starého či nového, na tom nesejde. A tak si zvolte, koho chcete. O tom, jak dlouho tam bude sedět, rozhoduje, jak vidno, někdo jiný.
To v těchto volbách bohužel nezměníme. Zatím bude muset stačit, když si to alespoň uvědomíme.
Se svolením redakce a P. T. čtenářstva věnováno mé milované ženě, která si nedá pokoj, a zase někam kandiduje. Držím Ti palce a nedej se.
