Armáda Novoruska se postupně vytvořila na území Donbasu z několika desítek dobrovolníků, rozhodnutých bránit své rodiny a domovy proti kyjevským pučistům. Postupně zesílila natolik, že je schopna účinně vzdorovat i Západem vyzbrojené ukrajinské armádě, nacistickým trestným praporům i oddílům Národní gardy. Výmluvně to dokumentuje několikaměsíční boj o doněcké letiště, kde měla kyjevská junta jeden z posledních opěrných bodů u metropole, ze kterého dnem i nocí ostřelovala Doněck.
Letiště v Doněcku – strategický bod
Podle posledních zpráv z bojiště měly o tomto víkendu svést jednotky domobrany rozhodující bitvu a letiště dobýt. „Letiště je naše. Sláva živým a věčná památka na ty, kteří tam zůstali navždy. Spěte klidně, bratři,“ řekl televizním štábům jeden z domobranců, kteří se o dobytí strategického místa zasloužili.
Boj o letiště trval pět měsíců. V posledních dnech speciální síly armády Doněcké republiky útočily na budovy a opěrné body ukrajinských vojsk. Od terminálu k terminálu vojáci postupovali k bunkru, ve kterém se soustředily hlavní síly okupačního ukrajinského vojska. Z přední linie oznámili, že ve starém terminálu doněckého letiště se zřítila třípodlažní budova a mnoho kyjevských vojáků zůstalo pod troskami.
Draze vykoupené vítězství
Vítězství v této důležité bitvě však bylo vykoupeno velkými ztrátami nejen v řadách bojovníků domobrany, ale také mezi civilním obyvatelstvem. Kyjevská armáda z letiště soustavně ostřelovala civilní obytné čtvrti, aby demoralizovala zbývající obyvatele metropole. Zákeřnost útoků se s hrozivou názorností projevila při začátku školního roku, kdy dělostřelectvo a minometné granáty zasáhly záměrně školu se žáky a jejich rodiči při úvodním přijímání prvňáčků do školy.
Velitel povstalecké jednotky Viktor Chaljava pro Reuters uvedl, že škola byla zasažena pěti ukrajinskými raketami Uragán. „Byl to cílený útok na školu,“ řekl Chalajva. Počet obětí školního masakru se nakonec vyšplhal na 11. Obrázky mrtvých dětí se staly výmluvnou obžalobou kyjevského režimu, který v předtuše svého konce v Donbasu rozpoutal zběsilý krvavý tanec, jehož smyslem bylo jediné: Zavraždit co nejvíce ruskojazyčného obyvatelstva.
Ke stejně otřesným činům patří i raketový útok na autobus doněcké městské dopravy z 1. října. Uhořelo v něm několik civilistů a mnoho jich bylo těžce zrněno. Pro ukrajinskou juntu je typické, že když se dopustí něčeho podobně obludného, tak se snaží vždy shodit vinu na domobranu. Stejný postup zvolili kyjevští „mediální stratégové“ při upálení stovky lidí v Oděse, útoku na konvoj uprchlíků u Doněcka, sestřelení malajského boeingu, ostřelování škol a nyní i při raketovém útoku na autobus. Ve všech případech však existuje dostatek důkazů, které jasně ukazují na skutečného viníka těchto masakrů. Podrobná analýza ostřelování autobusu byla například zveřejněna zde.
Převýchova po ukrajinsku: v táboře
Na Ukrajině vládne v současnosti režim velmi podobný tomu, který jsme pokládali už jen za historickou vzpomínku z dob nacistického Německa. Dokazují to také stále nové zprávy o budování koncentračních táborů nejen pro ruskojazyčné obyvatelstvo, ale i pro všechny ukrajinské občany, kteří projeví opozici proti současným oligarchům.
Čtěte ZDE: Hromadné hroby obětí kyjevské junty u Doněcku: Jak si s tím poradí propaganda?
Nezávislá média citují uniklý – údajně již schválený – ukrajinský vládní „program“. Z obsahu mrazí. Co je podle tohoto dokumentu hlavním úkolem současného prozápadního režimu? „Upevnit svou moc” za účelem vybudování „jednotné, soudržné společnosti, založené na vytvoření velké, prosperující Ukrajiny” a „vytvoření silného unitárního státu“, což vyžaduje „vytvoření silných ozbrojených sil“ a „transformaci národa v jeden monolitický vlastenecký celek” v podmínkách „mobilizace a koncentrace ekonomiky a zdrojů”.
Toto je součást „balíčku opatření“ kyjevské vlády. K dosažení těchto cílů navrhuje rozdělit populaci do čtyř hlavních kategorií: první – „nacionálně-vlastenecký sektor” (obyvatelé osmi západních oblastí a „osoby, které prokáží své vlastenecké názory”). Druhá – „probouzející se vlastenecký sektor” (ukrajinsky mluvící občané v centrálních oblastech). Třetí – „podmíněný vlastenecký sektor” („loajální” obyvatelé rusky muvících regionů). A konečně – „nespolehlivý sektor”, tj. osoby, podléhající „intenzivnímu vzdělávání s cílem probuzení národního vlastenectví”, včetně převýchovy v ‚podmínkách dočasné izolace‘”.
Historie se opakuje
„Režim dočasné izolace“ není podle vládního dokumentu represívním, ale výchovným opatřením, v trvání od jednoho do tří let. V textu se objevuje v různých variantách několikrát. V koncentračních táborech se tedy počítá s převýchovou a s poskytováním příležitosti „nespolehlivým“ pilně pracovat ve „prospěch budoucí velké, prosperující Ukrajiny”. Připomeňme, že na výstavbě ukrajinských koncentračních táborů se podílela svými dotacemi také Evropská unie. Máme si to snad vyložit tak, že Brusel ukrajinské zkušenosti z „převýchovy“ postupně adaptuje i na „nespolehlivý sektor“ občanů členských států? Zní to bláznivě? Abychom se brzy nedivili. O ukrajinské realitě se z oficiálních médií nedozvíme prakticky nic.
Naděje však umírá poslední. To dokazuje i další díl stále oblíbenějšího německého pořadu ZDF „Die Anstalt“, který se tentokrát zaměřil na pokrytectví západních médií ve vztahu k Rusku a Vladimíru Putinovi. V naší „veřejnoprávní“ televizi nepředstavitelná satira ukazuje stejně jako minulý díl – věnovaný informační válce – že evropská veřejnost má ukrajinských lží už plné zuby a tak jako v dobách komunistické diktatury u nás reaguje spontánně na řídké projevy svobody slova.
Není divu – také si na to mnozí z nás ještě pamatují – že pořad se podle posledních zpráv už dostal do hledáčku německých mediálních cenzorů. Historie se opakuje. Je ta současná ukrajinská její overturou?
