Minulý týden jsem si v jednom z našich hlavních deníků přečetl článek mně neznámé mladé novinářky o papeži Františkovi. K napsání těchto poznámek by mne nepřinutil samotný obsah článku, ale zaujala mne fotografie autorky, na které má na sobě tričko s neobvyklým nápisem „Dobýváme veřejný prostor“.
Dobývání
To je zajímavé heslo. Musí být z její strany založeno na hypotéze, že je – sice nejasně definovaný, ale intuitivně více méně dobře srozumitelný – „veřejný prostor“ u nás někým neoprávněně a někým s nesprávnými názory obsazen či snad i vlastněn, a že proto musí být někým jiným, tím správným a oprávněným, „dobyt“ a ovládnut.
To je ale nebezpečná, revolučně znějící proklamace. Liberál ve mně říká, že veřejný prostor nesmí být vlastněn nikým, že musí být kolbištěm nejrůznějších, vzájemně si konkurujících názorů, že vstup na něj musí být zcela volný a otevřený a že tento virtuální prostor musí odrážet pluralitu v realitě existujících lidských názorů (i zájmů).
Je mi podezřelá papežova hra na chudobu.
Zhoubné by bylo některé názory a postoje do něj nepouštět, smrtící by bylo některé z nás z něj vylučovat. Nejhorší by bylo, kdyby byli nějací úředně jmenovaní či samozvaní „gate-keepers“, majitelé klíčů, kteří by rozhodovali, kdo do něj smí a kdo nesmí vstupovat.
Možná, že by nositelka tohoto trička s těmito mými větami souhlasila, ale jsem si jist, že se lišíme v názoru na to, kdo dnes vlastní či monopolně obsazuje náš veřejný prostor a kdo je z něj naopak vylučován. A to už přestává být debatou o abstraktním principu, ale názorem na náš dnešek.
Papež
A tady mi pomáhá obsah jejího článku. Zvolení papeže Františka bylo podle ní „lišáckou volbou“ (neevropan, ale latinskoamerický papež s evropskými kořeny), volbou, která naštvala „populistickou argentinskou prezidentku“ (ač o to asi v Římě shromážděným kardinálům moc nešlo – asi se budeme muset zeptat pana kardinála Duky), volbou, která vybrala papeže, který „veřejně káže proti korupci“.
Autorce poněkud překvapivě nevadí, že papež František – jak ona sama říká – „nemá liliově čistou minulost“, protože to prý v argentinském kontextu není možné, a bylo by to dokonce podezřelé! Hlavně se jí ale líbí, že papež „jezdíval do práce nejstarší linkou metra v Latinské Americe, která se má letos rušit“. Jezdí v ní jen „odvážlivci, kterým žádná lepší trasa do zaměstnání nezbyla“.
Veřejný prostor mají v rukou „liliově čistí“ pravdoláskaři, pan Moravec, pan Kraus, pan Fendrych, lidé z Respektu, z Hospodářských novin.
Musím říci, že pro mne jsou skoro všechny tyto charakteristiky spíše negativní a podezřelé, zejména kázání o korupci (to umí i náš pan Janeček), ale je mi podezřelá i papežova hra na chudobu.
Autorka v každém případě píše pro nás a česky, ne pro Argentinu, a nepíše ani pro Řím. Mám pocit, že se snaží dobývat náš veřejný prostor a mne by zajímalo od koho. Vypadá to tak, že si myslí, že ho má v rukou stát (politici a prezident) a že ho mají v rukou korupčníci a bohatí.
Média
Tak tomu u nás ale není. Veřejný prostor nemá v ruce ani Zeman, Nečas nebo Sobotka, ale ani ten či onen korupčník či miliardář. V rukou ho mají „liliově čistí“ pravdoláskaři, pan Moravec, pan Kraus, pan Fendrych, lidé z Respektu, z Hospodářských novin, ale i z řady dalších redakcí, populární herci, kteří už dávno vykročili z rolí, které hrají v divadlech, do rolí, kdy hrají v televizních estrádách a soutěžích sami sebe (resp. to, co se domnívají, že je od nich politicky korektně vyžadováno a očekáváno).
Teď jsem se ale zarazil – napadlo mne, jestli jsem nezapomněl na pány Bakalu a Babiše, ty své peníze v médiích nepochybně velmi aktivně využívají.
Proto bych jí doporučil dát na tričko jiný nápis.
Obávám se ale, že tímto směrem ve svém dobývání veřejného prostoru nositelka tohoto trička nemíří. Je to od ní spíše útok na politiku a na voliči zvolené politiky jménem tzv. občanské společnosti „liliově čistých“, ale nikým nezvolených. V některých případech snad skutečně čistých, nevinných a idealisticky uvažujících, ve většině případů však velmi nenevinných, evidentně nealtruistických, ale o své zájmy tvrdě a nemilosrdně bojujících lidí.
Proto bych jí doporučil dát na tričko jiný nápis – místo „Dobýváme veřejný prostor“ radši „Chraňme veřejný prostor“, aby nám ho někteří pro sebe neukradli.
