Včerejší demonstrace ANO míru, NE sankcím, proběhla na Václavském náměstí za „obvyklého“ nezájmu hlavních médií. Je to škoda. Přinesla totiž zajímavou „bojovou“ novinku, která mnohé z účastníků přenesla do dob totality. Vzhledem k tomu, že brzy budeme podrobeni mediálním „oslavám sametové revoluce“, až nám zase polezou oči z důlků, šlo by o zajímavý příspěvek – nejen pro pamětníky.
Co si myslí normální lidé
Vše přitom začalo docela klidně. Před několika stovkami lidí promluvili zástupci různí řečníci včetně zástupců nedienstbierovského křídla v ČSSD, které reprezentoval poslanec Jaroslav Foldyna. Jeho zvolání „hanba Stropnickému“ ukázalo, že současného ministra obrany, který se v protiruské kampani Západu projevuje spíše jako ministr války, nemusejí ani mnozí politici ze stran vládní koalice.
Další z řečníků, senátor Veleba zase zdůraznil, že Brusel, protiruskými sankcemi ničí naše zemědělce. A máme-li věřit jeho zvolání „pan prezident Zeman je v této kritice s námi!“, pak to jen dále ilustruje prohlubující se příkop mezi havlistickou – především mediální – menšinou a stále narůstající částí veřejnosti, která už má tupé jednostranné propagandistické kampaně plné zuby.
Ať máme k Miloši Zemanovi jakékoli výhrady, představme si, co za šílenosti by dnes znělo z Hradu, kdyby se médiím podařilo prosadit v prezidentské volbě Karla Schwarzenberga. Je proto dobré slyšet, že v této době stojí prezident na straně normálních lidí, kteří mu dali svůj hlas. A není divu, že také jeho pražská schwarzenbergovská „elitní“ kavárna vláčí svými médii. Ale bude hůř. Až dosud si naši Bruselu a Washingtonu oddaní propagandisté vystačili jen s tím. Nyní však nasadili „novinku“ – i když šlo spíše o reprízu „vydařeného kousku“ někdejší StB.
Řev proti slovům
To nejlepší totiž přišlo až na závěr demonstrace, když se svým projevem vystoupil předseda Národní demokracie Adam Bartoš. Hned první Bartošova slova přehlušil řev projíždějící kolony motorek. Když zhruba stovka motorkářů obkroužila poprvé Václavské náměstí, považovali to shromáždění za mírně otravný vtip. Při třetím kole nesnesitelného řevu motorů, v němž nebylo slyšet vlastního slova, už bylo jasno.
Nešlo přitom o nic spontánního: Celou akci koordinovali záhadní „zelení mužíčci“ v reflexních vestách, kteří jako „regulovčíci“, dávali při vjezdu a výjezdu motocyklů pokyny a zřejmě i zastavovali dopravu – aby mohla stovka motorkářů bez problémů kroužit kolem pomníku a rušit Bartošův projev. Zhruba po patnácti minutách začala situace houstnout. Někteří rozhořčení demonstranti vstupovali do vozovky a snažili se zabránit motorkářům v průjezdu. Nešlo mimochodem o „harleyáky“ v kožených bundách, spíše o sbírku floutků „zlaté mládeže“, kteří začali na demonstranty najíždět. Jen zázrakem nedošlo ke zraněním na obou stranách. Po skončení Bartošova projevu „motorkáři“ jako mávnutím kouzelného proutku zmizeli. Opět za pomoci „malých zelených regulovčíků“ náhle spořádaně opustili po magistrále Václavské náměstí.
Čtěte ZDE: Dva světy v jedné zemi: O víkendu se konal kongres ODS a sněm Národní demokracie. Fiala děkoval NATO a Evropské unii. Bartoš varoval před válkou a chce z NATO a EU odejít
Estébácká repríza
Nejzajímavější na celé provokaci bylo však něco jiného: Před incidentem byla na místě přítomna Městská policie, která měla ohlášenou demonstraci a její účastníky chránit. Jenže policisté zmizeli stejně tak rychle, jak se objevili „motorkáři“. Na místě se „muži zákona“ objevili znovu až po odjezdu motorkářské guerilly. Byla to snad právě policie, kdo celou provokaci připravil a kdo ji s Hudečkovým magistrátem koordinoval?
Mezi demonstranty byli i někteří signatáři Charty 77. Když „poslouchali“ Bartošův projev za řevu motorek, vzpomněli si mnozí na stejný scénář, který použila StB při pohřbu filosofa Jana Patočky. Projevy při pietním aktu na břevnovském hřbitově v březnu 1977 rušila StB stejným způsobem: „Náhodným“ řevem plochodrážních motorek z nedaleké Markéty.
Prazvláštní kolona na Václavském náměstí
Je to logické. Obě provokace měly společného jmenovatele: Obavy vládnoucích elit z lidí, kteří svobodně mluví o tom, co aktuální establishment nechce slyšet. A především nechce, aby to slyšeli ostatní. Má sice skrze „soukromé majitele“ Bakalu a Babiše v rukou většinu médií, ale nebezpečí plynoucí z necenzurovaných veřejně pronesených (oficiálně povolených) projevů je pro něj i tak stále velké. A proč se tento útok na svobodu projevu odehrál právě při projevu Adama Bartoše?
Represe proti (nejen Národním) demokratům houstnou
Stalo se už tradicí, že před volbami se kromě mediální podpory všem proevropským „pokrokovým“ stranám, rozjede současně i kampaň proti autentické opozici. Mezi ni rozhodně patří právě Ne Bruselu - Národní demokracie, jejímž je Adam Bartoš předsedou. Tato strana se v ukrajinské krizi postavila ostře proti vraždící kyjevské juntě a jejím zdejším podporovatelům.
Před volbami do EP se třeba časopis Týden snažil dokázat, že předseda Národní demokracie je obdivovatel nacismu. Nechyběl ani žánrový obrázek brány koncentračního tábora. Důvodem této mystifikace měla být encyklopedie významných židovských osobností, kterou Bartoš vydává na webu Čechy Čechům. Udali ho, ale protože policie na encyklopedii neobjevila nic závadného, celá věc po volbách usnula.
Demonstrace ANO Míru, NE sankcím!
Dnes stojí Bartoš v čele národovecké kandidátky do pražského magistrátu, která pod názvem Národní kongres – Za českou Prahu opět bojuje o hlasy voličů. Proto se Týden ozval znovu. Tentokrát prozměnu tvrdí, že se nad Bartošovým webem zamysleli pracovníci Úřadu pro ochranu osobních údajů. Údajně došli k závěru, že vytvářet encyklopedii podobnou jako je wikipedie by mělo být oceněno milionovou pokutou. Adam Bartoš k tomu v tiskové zprávě, kterou žádná média samozřejmě nezveřejnila, říká:
„Z médií jsem se dozvěděl o údajné - snad až desetimilionové - pokutě ze strany Úřadu na ochranu osobních údajů, stejně jako o mně údajně hrozícím trestním stíhání ze strany ministerstva vnitra jako osoby, která ‚svou činností narušuje veřejný pořádek a ohrožuje bezpečnost‘ - to vše v souvislosti s internetovou encyklopedií významných židovských osobností publikovanou na serveru Čechy Čechům.
V této záležitosti jsem nebyl žádným úřadem osloven, nebyl jsem nikým ze zmiňovaných institucí kontaktován, nepovažoval bych proto za nutné se vyjadřovat k něčemu, o čem mi není nic známo. Vzhledem k tomu, že jde o závažný mediální útok, chci však přece jen několik věcí poznamenat.
Encyklopedický seznam významných židovských osobností nepovažuji ani v nejmenším za závadný, protizákonný či jakkoli zneužívající osobní údaje. Plně si za tímto internetovým projektem stojím a v mnoha vyjádřeních pro sdělovací prostředky jsem jeho smysl už objasnil. K tomu se nehodlám vracet.
Podotýkám jen, že inspirací k němu mi byla několik let na české wikipedii existující kategorie Čeští Židé, která funguje na podobném principu a přesto se nad ní dosud nikdo nepohoršoval. Druhou inspirací mi byla knižní publikace Encyklopedie významných osobností ve víru židovského osudu od Artura Zemplinera, která předkládá životopisné medailonky několika stovek význačných židovských osobností celého světa i českého prostoru, zesnulé i žijící. Na tyto podnětné práce jsem navázal a aktualizoval je publikováním 300 hesel – medailonků význačných českých osobností židovského původu. Jakékoli mediální zkratky o tom, že jde o „seznam Židů“, dokonce „určených k likvidaci“, jak poznamenal před časem časopis Týden, považuji za lež a pomluvu a celý mediální popis události za útok na moji osobu, za snahu o moji diskreditaci.
Protože jsem zároveň předsedou politické strany Národní demokracie a k tomuto mediálnímu útoku dochází v době vrcholící kampaně do senátních a komunálních voleb (podobně jako první útok ze strany Týdne přišel pár týdnů před volbami do Evropského parlamentu), považuji celou věc také za cílenou kampaň proti Národní demokracii a tedy za čistě politicky motivovanou záležitost.“
Smečky v akci
Tato slova si však soustavně řídnoucí obec konzumentů českých havlistických médií přečíst či poslechnout nesměla. Pracně budovaná konstrukce Adama Bartoše coby nebezpečného „extrémisty“ by tím mohla být nevratně poškozena – o jeho Národní demokracii ani nemluvě. Celé je to však o to obludnější, že tatáž média oslavují skutečné neonacisty z kyjevského Majdanu, a pozdějších bestiálních vrahů z východní Ukrajiny jako bojovníky za svobodu a nad jejich zločiny přivírají oči, nebo je dokonce oslavují.
Je to nakonec vlastně všechno docela jednoduché: Národní demokracie – a samozřejmě na prvním místě její předseda – požadují kromě jiného samostatnost pro Novorusko, upozorňují na nebezpečnost probíhajícího „pražského Majdanu“ na Staroměstském náměstí – a především kandidují v nadcházejících komunálních volbách. To ovšem naši domnělí „hlídací psi demokracie“ z médií tak či onak havlistických, respektive schwarzenbergovských, vydávají bezmála za útok na základy státu.
Z jejich hlediska je to ostatně pochopitelné. Stát, který naoko tak dojemně a brutálně brání před „extrémisty“, má být pouze „vytunelovaná“ formální slupka, zcela podřízená zájmům „internacionalistických“ bruselských a washingtonských elit. V tomto pojetí jsou pochopitelně lidé jako Adam Bartoš a vlastně všichni, kdo usilují o občanské svobody – svobodu slova na místě prvním – jejich protivníci či nepřátelé. Tím spíše, když současně vedou politický zápas za obnovení suverénní České republiky. Proto estébácký model „Šabata 2.2014“ nepoužili havlisté proti celé demonstraci ANO míru, NE sankcím, ale speciálně proti jedinému z jejích řečníků.
Potud by to nakonec bylo srozumitelné. Zůstává však otázka se skandálním hrotem: Kam se po dobu té „šabatovské provokace“ ztratila policie? Zatím se přece alespoň formálně tváříme, že všichni občané naší země, bez ohledu na politický názor, mají právo na stejnou ochranu. Nebo už ani toto předstírání neplatí?
