Po pádu Železné opony bylo Polsko vždy hlavním spojencem a nositelem amerických mocenských zájmů v Evropě. V posledních letech pak Premiér Donald Tusk, spolu s ministrem zahraničí Sikorským, patří k nejradikálnějším „americkým“ jestřábům v Evropské unii. Spolu s pobaltskými trpasličími státy zastává nejmilitantnější stanoviska – především vůči Ruské federaci. Ukrajinská krize tento známý fakt ještě podtrhla a dramaticky zesílila.
Polské dělostřelectvo u Doněcku
Kromě vybudování vojenských základen jako nástupiště v potenciální válce proti Rusku posílala Varšava svoje vojenské jednotky i na ukrajinskou frontu. Byly to právě polské dělostřelecké jednotky, které se den po sestřelení letadla MH 17 vylodily s těžkými samohybnými houfnicemi v Oděse, a způsobily na čas zásadní obrat na frontě drtivým ostřelováním obytných čtvrtí v Doněcku.
Polsko je tedy trojským koněm v Evropě. Otázka zní, kdo tohoto trojského koně za evropské hradby vtáhl, kdo sedí uvnitř a čí vlastně je? V situacích, kdy sledujeme jednání, které jde proti dlouhodobým zájmům občanů dané země, se vždy nabízí jediná otázka. Cui Bono? V čí prospěch?
Po nedávném jmenování Tuska do funkce „neformálního“ prezidenta EU a jeho odstoupení z čela polského kabinetu se může mnohé změnit. Nová polská premiérka Ewa Kopaczová se již nechala slyšet, že v této jestřábí politice netouží pokračovat. Po necelém týdnu ve funkci sdělila veřejnosti, že je žena a ženy prý neválčí. „Zbraně na Ukrajinu? Víte, já jsem žena …,“ odpověděla na otázku reportéra polské televize TVN24 ohledně vyzbrojování ukrajinské armády:
„Polsko by se mělo chovat jako rozumná žena. Moje první myšlenka, kdyby mi někdo na ulici hrozil nožem nebo jinou zbraní, by byla, že mám děti, o které se musím postarat. Běžela bych proto rychle domů, abych je ochránila. Co by udělal muž? Aniž by se podíval, jestli má v ruce pořádnou tyč, šel by nejspíš bojovat,“ sdělila Kopaczová.
Rozumná žena
Podle ní by se Polsko mělo chovat jako „rozumná žena“ a výrazně se do ukrajinského konfliktu napříště nezapojovat. „Nebudu přece tou tyčí za každou cenu mlátit. Neohrozím kvůli tomu ještě svou rodinu,“ dodala premiérka s tím, že „naše bezpečnost, naše země, náš domov a naše děti jsou to nejdůležitější.“
Další šok čekal polské a americké jestřáby po oznámení, že v nové vládě premiérka již nepočítá s členem Bilderbergu a Trilaterály, hlavní „americkou spojkou“ Radoslawem Sikorským. Na postu šéfa diplomacie by ho měl nahradit Grzegorz Schetyna. To by mohlo zásadním způsobem pootočit směřování polské zahraniční politiky. Je však samozřejmě otázka, zda těmto slovům a gestům nové premiérky lze věřit. Polská politika je ve vztahu k Rusku dlouhodobě iracionální.
Proč? Velmi přehledně o tom píše Eduard Nehasil:
Politický kurz, kterým se dosud polská zahraniční politika ubírala, je nesrovnatelný s postoji ostatních východoevropských států a ve svém agresivním postoji často překonává i tradiční spojence Spojených států amerických na evropském kontinentě.
Historie Polska se fatálně protíná s Ruskem
Už v době největší polské slávy v podobě „Rzeczpospolita“ za Jagellonců, kdy ovládali Litvu, Bělorusko, Polsko, Ukrajinu, Estonsko, Lotyššsko, Kaliningrad, Maďarsko, Čechy a Slovensko, bylo tehdejší Rusko a jeho útoky jejich největší hrozbou. Polsko bylo velmocí. Postupně však upadalo a bylo nahrazeno rodícími se velmocemi Pruskem, Rakouskem – a svým rivalem Ruskem. Situace nakonec došla tak daleko, že samotné Polsko se stalo kořistí těchto velmocí a ty si jeho území rozdělily mezi sebe, a to dokonce třikrát, v letech 1772, 1793 a 1795. Po tom posledním dělení přestalo Polsko na mapách existovat na dlouhých 123 let. Tato skutečnost a podíl Ruska je dodnes vnímán polskou společností s velkou hořkostí.
Samostatný stát získali Poláci až v roce 1918 na základě spojeneckých dohod. Téměř ve stejném okamžiku si nový polský stát začal násilně vojenskou silou připojovat území ostatních zemí nejen Německa, ale i nově vznikajícího Československa. Československé legie pod velením generála Šnejdárka však na Těšínsku rychle zjednaly pořádek. Rozhodujícím faktorem, který znovu rozjitřil staré rány, se stala polsko-sovětská válka v letech 1919 – 1920.
Dobový tisk o dělení Polska po podpisu paktu Molotov-Ribbentrop
Smlouva Ribbentrop - Molotov
Historie Polska se pak fatálně znovu protíná s Ruskem prostřednictvím německo – sovětského paktu o neútočení. Smlouva Ribbentrop - Molotov z roku 1939, jejímž důsledkem bylo v podstatě čtvrté dělení Polska, zanechala ve vztazích obou národů hluboké jizvy. Polsko přestalo opět existovat, bylo rozděleno mezi Německo a Sovětský svaz. Tento pakt je spolu s „Katyňským masakrem“, při kterém bylo sovětskou NKVD zlikvidováno více než 15 000 zajatých polských důstojníků, jednou z nebolestivějších etap polsko – ruských vztahů.
Všechny tyto události se odehrávaly i na území dnešní Ukrajiny s intenzivním dopadem na tehdejší ukrajinské obyvatelstvo. V 17. století čelilo ukrajinské obyvatelstvo z polské strany náboženskému a sociálnímu útlaku, což vedlo k mnoha povstáním. V područí Rakousko – Uherska pak společně žili v autonomní Haliči, kde bylo jejich postavení značně nerovnoprávné. Poláci tvořili elitu místní společnosti. Cíleně pak prováděli polonizaci tehdy ještě národně neprobuzeného ukrajinského lidu. Dvě ukrajinské republiky, které vznikly v letech 1917 – 1918, jedna v Haliči, druhá v části bývalého Ruska obydleného Ukrajinci, neměly dlouhého trvání i díky polským vojenským akcím a po již zmiňované polsko – sovětské válce si toto území Sovětský svaz a Polsko rozdělily v roce 1921 mezi sebe.
Výsledky druhé světové války na krátký čas vyřadily polskou západní hrozbu v podobě Německa, ale Rusko naopak v podobě tehdejšího Sovětského svazu zahrnulo Polsko do své sféry vlivu. Polská lidová republika se stala jedním ze sovětských středoevropských satelitů s jednou z nejbojeschopnějších armád tehdejší Varšavské smlouvy. Veškerá zahraničně politická rozhodnutí přicházela z Moskvy a hospodářsky se polská ekonomika provázala nejen se sověty, ale i s ostatními státy východního bloku prostřednictvím Rady vzájemné hospodářské pomoci (RVHP).
Trojský kůň už před pádem Berlínské zdi
V této době, i díky silné polské menšině v samotných Spojených státech, mělo Polsko prioritní postavení z hlediska snahy USA o změny režimů v socialistických státech. Už tehdy bylo cílem Američanů udělat z Polska trojského koně „socialistického tábora“ a jeho prostřednictvím ovlivnit zbývající sovětské vazaly v Evropě. Reálná fakta a skutečnosti jasně dokumentují důležitou roli Polska v tomto transatlantickém plánu na vítězství ve Studené válce.
Od pádu východního bloku, který zase pro změnu na krátký čas eliminoval Rusko, pak Polsko za vydatného přispění tehdejší americké administrativy pokračovalo v rozvíjení a utužování své výsadní transatlantické vazby na USA. Americké elity si již tehdy uvědomovaly postupující evropskou integraci, která dříve či později pohltí i Polsko. Vzhledem k počtu obyvatel, rozloze a armádě bylo jasné, že tato země bude mít v Evropské unii a evropské části NATO svou váhu. Takové želízko v ohni bylo pro americké stratégy přímo darem z nebes. Konečně získali nástroj proti některým z jejich pohledu neposlušným členům EU a NATO např. Francii a s jeho rostoucí silou a zapojením do zahraniční politiky i vůči Německu. V této úloze částečně sekundovaly Američanům i ostatní postsocialistické státy.
Čtěte ZDE: Do Moskvy míří odborník na státní převraty: Nový americký velvyslanec je „architekt Majdanu.“ John F. Tefft má za sebou protivládní puče v Srbsku, Gruzii - i na Ukrajině
Čtěte ZDE: NATO si masíruje svaly: Kyjev už na východě prohrál. Co z toho plyne? Putin navrhl mírový plán. Chce Obama dál válčit? Zastavit rozjíždějící se stroj nebude snadné
Ukrajina předehrou k dalším operacím
S narůstající intenzitou ukrajinského konfliktu, který je však jen předehrou k dalším operacím, narůstá i viditelnost jednotlivých, pro někoho doposud skrytých, amerických hráčů v evropských dresech. Ve světle výše uvedených skutečností pak nemůže být úloha Polska v destabilizaci situace na Ukrajině žádným překvapením.
Polsko si je dobře vědomo své závislosti na ruském plynu, a proto na úrovni vládních opatření dlouhodobě pracuje na diverzifikaci nejen tohoto zdroje. Polsko je rovněž tranzitní zemí pro plynovod Jamal směřující do západní Evropy, a proto velmi těžce neslo vybudování plynovodu Nordstream přímo mezi Ruskem a Německem po dně Baltského moře. Polští odpůrci ho neváhají nazývat „zbraní Kremlu“. S přihlédnutím k historickým zkušenostem Poláci hledí na neustále se zvyšující kooperaci Německa a Ruska s velkými obavami. Ekonomické dopady v podobě ztráty současných a potencionálních tranzitních poplatků z původně zamýšlených plynovodů přes jejich území jim ještě sype sůl do rány.
Z národohospodářského pohledu se tedy zdá, že není v zájmu obyčejných Poláků rozkmotřit se se zemí, odebírající velkou část jejich zemědělské produkce, na které jsou navíc také částečně energeticky závislí. Zdá se, že si to ve skutečnosti uvědomuje i část polské reprezentace, která pro své voliče hovoří jinak než v zákulisí mezi sebou.
Doprava plynu z Ruska do Polska
Americké mučírny v Polsku
Polsko je první zemí Evropské unie, která se dle konstatování Evropského soudu pro lidská práva stala spoluviníkem USA při tajném zadržování a mučení lidí podezřelých z terorismu. Soud uznal, že polská vláda v rozporu s Evropskou dohodou o lidských právech zřídila ve vesnici 180 km od Varšavy tajnou věznici, kde byli v letech 2002 – 2005 tajně zadržováni a mučeni lidé.
Byl to právě dnešní končící ministr zahraničí Sikorski, který celou dobu volal po větší americké přítomnosti na polském území: „Je velmi důležité, aby všichni členové měli stejnou úroveň bezpečnosti. Polsko je členem NATO 15 let – a dosud jediná stálá vojenská instituce, kterou máme, je konferenční centrum a školící středisko. Uvítáme prominentní a výraznou přítomnost,“ komentoval Sikorski žádost Polska o rozmístění dvou těžkých brigád v Polsku. Každá z nich by měla mít sílu až 5000 osob. Německo a Nizozemsko však na toto volání nechtějí slyšet.
Hovoří se také o vytvoření polsko-litevsko-ukrajinské brigády, což samo o sobě vytváří potencionální problém, protože v té trojici jsou pouze dvě členské země NATO. Spojené státy už v březnu vyslaly na žádost Varšavy do Polska dvanáct letounů F-16 a 300 vojáků.
Americká stíhačka F-16 v barvách polského letectva
Polsko masivně zbrojí
Samotné Polsko se rozhodlo uspíšit nákup 30 bojových vrtulníků. Polská armáda rovněž v současnosti řeší nákup 70 víceúčelových helikoptér. Polské ministerstvo obrany chce rovněž uspíšit pořízení námořního útočného raketového systému, raketometu s dlouhým dosahem a raket vzduch – země JASSM pro svou letku 48 stíhaček F-16. V současnosti se rovněž poohlíží po koupi bezpilotního útočného letounu s dalekým dosahem. Příští rok by mělo skončit výběrové řízení na polský obranný raketový systém středního dosahu. V červnu byla v této záležitosti oslovena americká firma Raytheon a francouzsko – evropské konsorcium Thales a MBDA.
Polská armáda tak urychluje svůj desetiletý plán přezbrojení, který by měl skončit v roce 2022 a učinit z ní jednu z nejsilnějších pozemních armád v Evropě. Náklady na toto přezbrojení mají dosáhnout 130 biliónů zlotých, při ročních výdajích na obranu ve výši 1,95 procenta HDP. Polský prezident Komorowski prohlásil, že Polsko hodlá zvýšit rozpočet na obranu a modernizaci armády až na úroveň 2 procent HDP, jak požaduje NATO. Je však otázkou, zda v tomto kurzu bude pokračovat i nová polská vláda.
Sikorského výcvikové tábory pro Majdan
Polsko se pod vedením Tuska a Sikorského intenzivně zapojilo do konfliktu na Ukrajině. Poláci se aktivně účastnili vytváření eskader smrti na Ukrajině od září 2013, kdy ministr zahraničí Sikorski pozval 86 členů Pravého sektoru na výcvik v policejním výcvikovém středisku v Legionowo, 23 km od Varšavy. Tito bojovníci, kteří přijeli pod záminkou výměnného univerzitního programu, dostali měsíční výcvik v organizování masových protestů, budování barikád, obsazování vládních budov, pouličních bojových taktikách, střeleckých technikách, včetně střelby z odstřelovacích pušek, atd. Polský týdeník Nie zveřejnil fotografii z Legionowo, na které byli ukrajinští fašisté oblečení v nacistických uniformách, spolu s polskými instruktory v civilním oblečení.
V květnu dorazil na kyjevské letiště letoun, který mezi jiným nákladem přivezl i uniformy, amfetamin a bojovníky Pravého sektoru společně s tzv. kontraktory z polské soukromé bezpečnostní agentury ASBS (Analizy Systemowe Bartlomiej Sienkiewicz). Tato agentura byla založena v roce 2002 současným polským ministrem vnitra a zabývala se poradenstvím a analýzou se specializací v široké oblasti energetiky – paliv, plynu a elektrické energie a souvisejícími riziky.
Příslušník polského komanda na Ukrajině, po boku ukrajinské armády
Transatlantická smlouva
Prostorem působení byly trhy bývalého Sovětského svazu. Při operacích na ukrajinském území údajně zahynulo celkem 6 jejích polských zaměstnanců. Nejedná se však o jediné polské oběti, neboť z polské dělostřelecké brigády účastnící se na obléhání Doněcka, bylo zabito více než 200 mužů. Pro srovnání: při operaci v Afghánistánu padlo v letech 2001 – 2013 celkem 48 polských vojáků.
Polsko je tedy trojským koněm v Evropě. Otázka zní, kdo tohoto trojského koně za evropské hradby vtáhl, kdo sedí uvnitř a čí vlastně je? V situacích, kdy sledujeme jednání, které jde proti dlouhodobým zájmům občanů dané země, se vždy nabízí jediná otázka. Cui Bono? V čí prospěch? Pro koho je životně důležité a má zájem v delším časovém horizontu získat Evropu pod svůj politický a ekonomický vliv například prostřednictvím Transatlantické smlouvy o obchodu a investicích mezi EU a USA (TTIP)? V souladu s ní je třeba izolovat Evropu jak od Ruska, tak jihoamerických a asijských zemí.
Polsko vždy dosud bylo trojským koněm USA v Evropě. Zda tomu tak bude i po nástupu nové vlády ve Varšavě, se ukáže v nejbližší době. Jmenování Tuska do čela EU by se mohlo americkým válečným stratégům vymstít.
Redakčně kráceno
Plný text zde.
