Referendum o skotské nezávislosti proběhne 18. září. Lidové hlasování inicioval v roce 2007 Alex Salmond, vůdce Skotské národní strany. Tehdy jeho strana získala většinu v parlamentu a učinila z něj skotského premiéra. V květnu 2011 oznámil záměr uspořádat referendum o nezávislosti. Londýn nemohl plebiscitu zabránit. Jedinou věcí, kterou britský premiér David Cameron mohl dělat – a dělá dodnes – jsou zoufalé výzvy k hlasování „ne“.
Předseda Skotské národní strany a současný premiér Alex Salmond se svými příznivci
Kalkulace a naděje
Za několik dní bude jasné, jestli Skotové Camerona vyslyší a odtržení odmítnou. Mají před sebou srozumitelnou otázku: „Souhlasíte, aby se Skotsko stalo nezávislou zemí?“ Podle plánů skotské samosprávy ovšem má být národní měnou britská libra a její Veličenstvo královna také hlavou jejich státu. Skotsko má ovšem v plánu vybudovat i vlastní ozbrojené síly. Skotští ministři říkají, že britské jaderné zbraně – ponorky s raketami Trident – v nezávislém Skotsku nebudou. Britská vláda ale tvrdí, že neexistují žádné plány na jejich přesun. Skotská vláda slibuje, že nezávislost povede ke zvýšení mezd, poklesu daní, atd. A Skotsko se také prý nikdy nezapojí do toho, čemu Skotové říkají „ilegální války“, jako jsou válečná tažení v Iráku a Afghánistánu.
Nejen Brusel, ale také Washington se evidentně možných změn obává. Zaujal ale vyčkávací politiku, aby nepoškodil britské zájmy. Skotové by hlasovali pro odtržení už proto, aby tak odmítli americké zasahování do vnitřních záležitostí své země
Skotsko má vlastní měnu – skotskou libru. Je nekonvertibilní a používá se jen ve Skotsku. S nezávislou skotskou librou musí tato země počítat v případě, že Británie odmítne používání své libry jako skotské národní měny. Skotsko je však ekonomicky rozvinutou zemí s 5,3 miliony obyvatel. Navíc technologicky vyspělé sektory ekonomiky, včetně výroby softwaru, jsou na vzestupu a tvoří 50 % exportu. Nejdůležitější je však energetika.
Volební spot příznivců skotské nezávislosti
Trumfem je ropa a plyn
Skotský podíl na produkci ropy v Británii přesahuje 90%. V Edinburgu věří, že když příjmy z ropy zůstanou ve Skotsku, životní úroveň bude mnohem vyšší, než je průměr v Británii. Celková hodnota ropy v Severním moři představuje asi 1,5 bilionu liber. K tomu je třeba ještě připočíst produkci plynu. Skotský premiér Alex Salmond chce napodobit v této věci Nory. Na dotaz, jestli by nezávislé Skotsko přestálo volatilitu na trhu s ropou, Salmond BBC řekl: „Samozřejmě, že lidé ve Skotsku, konkrétně v Aberdeenu, by to zvládli, jen se podívejte na Norsko, mnohem menší zemi, než Skotsko, kde je více ropy a plynu, než ve Skotsku, jak se svými zdroji nakládá neskutečně lépe, než Westminster.“
Poukázal na to, že v porovnání se Skotskem ropa a plyn tvoří větší část norské ekonomiky. Norsko je jedinou zemí v Evropě bez rozpočtového schodku: „Norsko zřídilo svůj ropný fond v r. 1990, ačkoliv peníze do něj začalo převádět až v r. 1996. Ve fondu je nyní 450 miliard dolarů, což se rovná 90,000 librám na osobu, což z něj činí největší státní fond na světě.“
Rychlý ekonomický rozvoj vyvolává velké naděje. Ekonomika dosáhla předkrizové úrovně mnohem dříve, než experti věřili. Podle Financial Times je skotský ekonomický růst rychlejší, než ve zbytku království. V souladu s tím je už dnes životní úroveň Skotů větší, než činí britský průměr: 26,400 liber oproti 22,300. Pokud se nezávislost stane realitou, index HDP na hlavu rázem vzroste na 28,344.
Skotský premiér přesvědčuje občany o výhodách nezávislosti
Historická paměť
Historie je důležitým faktorem ve snahách Skotska o nezávislost. Stačí si vzpomenout na Roberta Burnse a jeho slavnou báseň „Věren vůli Skotů a skotské vlajce“. Vlajka má společné charakteristiky s ruskou námořní vlajkou. Skotská Saltire (crux decussata, či bílý svatoondřejský kříž) je v modrém poli. Ruská námořní vlajka má bílé pozadí a dva diagonální pruhy, tvořící kříž. Bitva u Bannockburnu (24. června 1314) byla klasickou bitvou, vedoucí k významnému skotskému vítězství v první válce za skotskou nezávislost a byla mezníkem v historii země. V oněch dnech si Skotsko zajistilo statut nezávislého státu. Bitva vstoupila do historie jako symbol národní jednoty a má velký vliv na utváření samostatného státu.
Tábory příznivců a odpůrců samostatnosti jsou zhruba vyrovnané. Poslední průzkumy, provedené Sunday Times zhruba před týdnem, ukázaly, že pro „ano“ samostatnosti je 51% a pro „ne“ 49%, což bylo poprvé, kdy se tábor nezávislosti, dostal do vedení od okamžiku, kdy pravidelné průzkumy k referendu začaly. Ještě před měsícem vedli oponenti nezávislosti o 22%.
Britská vláda se na to zoufale snaží reagovat a slibuje Skotsku, pokud zůstane součástí Velké Británie, spoustu nových pravomocí. V příštích dnech přijde Londýn s plány na poskytnutí autonomie daní, výdajů a sociální politiky – pokud Skotové odmítnou nezávislost. Oznámil to britský ministr financí George Osborne v televizi BBC poté, co se stoupenci skotské nezávislosti dostali poprvé v průzkumech do vedení.
S cukrem v jedné ruce, zapráskal Londýn také bičem: Skotská Strana nezávislosti totiž věří, že v případě odtržení Skotska bude zbytek Británie souhlasit s měnovou unií, což novému státu umožní používat britskou libru. To ale odmítly tři hlavní britské politické strany a ministr Osborne zůstal v této věci rovněž neoblomný. „Žádná kdyby, žádná ale, nebudeme se dělit o libru, pokud se Skotsko oddělí,“ řekl.
Příznivci odtržení se svým premiérem
Problémy související s odtržením
Pokud bude výsledkem referenda „ano“, stane se země nezávislou 24. března 2016. Do té doby budou muset Edinburgh a Londýn probrat podmínky rozvodu. Kromě jiného budou muset rozdělit také veřejný dluh. Podle Londýna činí podíl Skotska 8,4% (podíl na hlavu vynásobený počtem lidí, kteří se stanou občany nového státu), čili 143 miliard liber! Toto číslo je impozantní. Podle londýnského Národního institutu pro ekonomický a sociální výzkum (NIESR) je to 86% skotského HDP. Pro srovnání – skotská vláda utratila ve fiskálním roce 2012-2013 65 miliard liber.
Stoupenci nezávislosti jsou však přesvědčeni, že v úvahu by měly být vzaty daně z ropy placené Skotskem již od 80. let do státního rozpočtu Británie. To pak redukuje podíl na dluhu na 100 miliard liber, čili z 86% na 60% HDP. Skotská vláda však tvrdí, že odhady NIESR jsou nesprávné. Říká, že Skotsko svůj podíl dávno zaplatilo v daních a že jakékoliv budoucí vyrovnání by mělo být odsouhlaseno až po rozhovorech o aktivech a pasivech. V případě, že se Skotsko rozhodne odejít, očekává se především o této kontroverzní otázce vášnivá a dlouhá debata.
Nezávislé Skotsko mimo EU
Druhou záležitostí je členství v Evropské unii. Nedávný předseda Evropské komise Manuel Barroso řekl, že by bylo „extrémně obtížné, ne-li nemožné“, aby se nezávislé Skotsko připojilo k Evropské unii. Podle něj by Skotsko muselo o členství požádat a získat schválení od všech členských států. A Španělsko, obávající se snahy o nezávislost Basků již oznámilo, že souhlasit nebude.
Dalším problémem je námořní základna ve Skotsku, kde již od šedesátých let kotví čtyři ponorky třídy Vanguard nesoucí strategické rakety Trident. Základna slouží také jako domovská základna britské flotily jaderných a konvenčních útočných ponorek. Podle odhadů by přesun všech britských námořních sil do jiného domovského přístavu znamenal výdaje ve výši asi 5 miliard dolarů.
Nejen Brusel, ale také Washington se evidentně možných změn obává. Zaujal ale vyčkávací politiku, aby nepoškodil britské zájmy. Skotové by hlasovali pro odtržení už proto, aby tak odmítli americké zasahování do vnitřních záležitostí své země. Amerika se staví i proti myšlence, aby Británie opustila Evropskou unii. Washington potřebuje, aby britské jaderné námořní síly zůstaly ve Skotsku, aby Skotsko zůstalo členem NATO a tak dále.
Shrnuto a podtrženo: Pokud stoupenci nezávislosti Skotska zvítězí, dojde k významným posunům na celé evropské politické scéně. A možná nejen na té evropské.
Zdroj.
