U této ostudné demonstrace eurohujerství Miloše Zemana jsme pochopitelně byli. Píšeme o tom v článku Petra Bahníka na jiném místě.
O den dříve, v článku Petra Hájka Kontrarevoluce začíná: Miloš Zeman se rozhodl rezignovat na funkci prezidenta republiky, jsme připomněli historické souvislosti. Především fakt, že M. Zeman se tak zařadil do dlouhé řady českých kolaborantů s cizí mocí. Že jako Emil Hácha za protektorátu německého, ani on už není prezident republiky, ale Staatspresident, státní prezident. Článek měl velký ohlas v Protiproudu i v dalších médiích. Svou reakci, jako dopis autorovi, zaslal také profesor Milan Knížák:
Vážený pane Hájku,
Srovnáváte Zemanův čin zaprodání naší republiky EU k činu Emila Háchy. Chtěl bych se v tomto případě Háchy zastat. Jeho situace byla nesrovnatelně obtížnější, nebezpečnější a Hácha byl jen figurou bez větších šancí. Zemanův čin je o to horší, že ho podstupuje zcela dobrovolně a dokonce ho prezentuje jako jakési vítězné gesto. Je to opovrženíhodné.
Zdraví
Milan Knížák
Pan profesor má pochopitelně pravdu. Emil Hácha byl složitá postava ve složité době. Určitě nebylo autorovým záměrem zplošťovat jeho tragickou roli a osud. Ví, že byl spíše obětí a příkladem známého varování, že „dobré úmysly jsou dlážděním cesty do pekel.
To o Miloši Zemanovi jistě říci nelze. V jeho případě jde o cynismus a naprostý nezájem o zemi, v jejímž čele stojí. Jeho jediným zájmem je on sám. Chce, aby ho evropské vládnoucí elity plácaly po zádech, aby ho mocní nového evropského „kotle národů“ měli od počátku za hodného chlapečka, který nezlobí a v hlubokém předklonu nosí učitelům „švestičky z naší zahrádky“.
V tomto smyslu platí jistě slova profesora Knížáka beze zbytku.