Anthonyho Coughlana, přítele českých konzervativců a euroskeptiků, mezi nimiž můžeme jmenovat na místě prvním Václava Klause, asi nemusíme většině čtenářů v České republice, kterou ostatně mnohokrát navštívil, obsáhle představovat.
Coughlan je označován za levicově smýšlejícího akademika. Řada jeho názorů je však mnohem pravicovějších, než názory politiků, kteří se stále ještě pokoušejí vydávat za českou „pravici“. Následující list, který zaslal irskému deníku Sunday Times, je toho příkladem.
Současně dokládá tušený fakt, že ani v Británii není mediální mainstream schopen či ochoten pojmenovat skutečné příčiny ukrajinské krize i jejího nejnovějšího „výběžku“ v podobě katastrofy civilního letadla. V dopise i v „poznámkách“ nejmenovaného zdroje z vysokých pater politiky, které Coughlan k dopisu připojil, se však (narozdíl od médií hlavního proudu) dočteme velmi zajímavou, konzervativní analýzu situace kolem válkou zkoušené země, kterou rozhodně nelze označit za „konspirační teorii“.
Anthony Coughlan: Příčina katastrofy - vměšování EU
Na šesté straně zpravodajské části dnešního irského vydání Sunday Times je zpráva, jež hovoří o tom, že „série ukrajinských bomb, jež dopadla za ruskou hranici, zabila dva ruské občany“.
Anthony Coughlan
Nevím, zda je tato zpráva pravdivá. Pokud však ano, měli bychom se tázat po důležitém aspektu ukrajinské krize, který však v irských médiích doposud zůstával povětšině nepovšimnut. Jsou jím civilní i vojenské oběti konfliktu, které má momentálně na svědomí vláda v Kyjevě.
Jak víte, sled událostí, který vedl k sestřelení malajského letounu nad Ukrajinou, vyvolala na počátku tohoto roku Evropská unie. Povzbuzována vládami Polska, Litvy a Německa a za podpory vlády Spojených států pomohla svrhnout řádně zvolenou Janukovyčovu vládu v Kyjevě. Místo ní dopomohla k moci administrativě nenávidějící Rusko, která následně rozpoutala občanskou válku proti vlastním rusky hovořícím občanům.
Skotsko – nová loutka Ruska?
Ve vynikajícím a inteligentním článku v dnešním vydání deníku Sunday Business Post ekonom David McWilliams poznamenává, že: „Americká podpora a vyzbrojování ukrajinské opozice je z ruského hlediska srovnatelná se situací, v níž by Rusko financovalo skotské nacionalisty. Jak myslíte, že by reagovaly Londýn s Washingtonem? Jak by se jim zamlouvalo, kdyby v Edinburghu vznikl loutkový stát Ruska?“
McWilliams dochází k realistickému závěru, že skutečným politickým cílem USA i „Atlantistů“ v Německu, Británii a zbytku Evropské unie, je zabránit vzniku dlouhodobé strategické aliance Německa s Ruskem, což by zcela vyloučilo vliv USA na evropském kontinentě.
Nedivím se, že Západ Putina kritizuje. Nese svůj díl přímé, či nepřímé odpovědnosti. Pokud rozpoutáte či podporujete partyzánskou válku, riskujete, že se boj vymkne kontrole a vaši protivníci toho využijí. Zvláště pokud jim to pomůže mírně zakrýt pozoruhodný fakt, že nad válečnou zónou měla stále povoleno létat civilní letadla. Dále katastrofa odvádí pozornost i od toho, že Američané stále podporují Izraelce, což by ve světle současných událostí v Gaze nemuselo jinak projít bez povšimnutí.
Státy, jako Polsko a Ukrajina, by podobný vývoj jistě moc nepotěšil, ale objektivně řečeno je takový vývoj v národním zájmu jak Německa, tak Ruska – a nejspíše se také postupem času stane realitou, což bude mít velmi předvídatelné následky pro soudržnost bloku zvaného EU.
Možná, že by „oficiální irský deník“ mohl některé z naznačených otázek pro blaho svých čtenářů rozebrat v rámci informování o Ukrajině.
Čtěte ZDE: Sestřelený Boeing 777 letu MH17: Cesta k vyhlášení „bezletové“ zóny nad Ukrajinou, kterou bude zajišťovat NATO? Shodné indicie se „ztraceným“ letadlem MH370
Postřehy z vyšších pater
Jeden z mých přátel, vysoký státní úředník, který před nedávnem odešel do výslužby, mi včera poslal následující postřehy k ukrajinské krizi. Zdá se, že jeho závěry jsou přesné. Možná by Vás mohly zajímat. Nepochybuje o tom, že v základu celé krize stojí vměšování Evropskou unií:
Mohu jen doufat, že důvodem katastrofy je kombinace snahy o snížení nákladů ze strany komerčních aerolinií a prokletí, zvaného moderní byrokracie – systému, v němž se „výkon“ hodnotí tak, že kariérní úředníci a jejich šéfové stanovují „roční cíle“, a pak si odškrtávají kariérně důležité kolonky a skutečně palčivé problémy ignorují.
Podíváme-li se na mapu východní Evropy, je zřejmé, proč se EU snažila o uchvácení Ukrajiny. Je to velký stát, jehož úspěšné ovládnutí by znamenalo podstatné rozšíření impéria Evropské unie. Jenže EU si měla být více vědoma faktu, že Ukrajina možná je státem, ale rozhodně není zemí, tím méně pak národem. A pokud nemohla k takovému závěru dojít ona sama, měly to učinit její velké členské státy, včetně Polska. Západní Ukrajina je ve skutečnosti východní Polsko a východní Ukrajina je západní Rusko.
Neúspěšné impérium a méněcenné státy
EU, jako všechna impéria, vystupuje arogantně (až neuvěřitelnou aroganci přitom předvádějí představitelé Evropské komise), jenže její postup se značně liší od postupu úspěšných impérií, tedy předtím, než jim vlastní pýcha zacloní úsudek. EU není úspěšné impérium. Je to katastrofa na pochodu. Nejen, že měla nechat Ukrajinu na pokoji, protože tím probouzí staré vášně, které dosud spaly, jenže kromě toho nastolila vládu zlodějů hned za hranicí Bulharska a Rumunska.
Jak už jsem se nejspíš dříve zmínil, EU funguje skutečně bizarně. Ukrajinský podpis pod obchodní dohodou s EU mělo být „velké vítězství“ předsedající Litvy. Naše (britské) pak mělo být dojednání podmínek Transatlantického obchodního partnerství.
Malé členské státy Unie se totiž (vzhledem k vlastnímu pocitu méněcennosti a přes obvyklé řeči na téma, že „jsou srdcem Evropy“ a kvůli dětinské touze po obdivu dospělých (zde tedy velkých členských států) vždycky snaží během svého předsednictví mít jedno či dvě taková „vítězství“. Těžko si představit pitomější způsob fungování politiky – ale je faktem, že tak to prostě v EU je.
Německu to prošlo
Stejným faktem je, že se EU nijak nepoučila z rozbití Jugoslávie inspirovaného Německem – jediným poučením jí zřejmě bylo to, že to Německu prošlo a EU z toho měla zisk. Zjevně věřila, že se jí totéž podaří s Ukrajinou, ačkoli bylo od počátku jasné, že na Ukrajině podobný postup vyvolá obrovské napětí. (Přesně takto, mimochodem, došlo k první světové válce – impéria prostě příliš dlouho pokoušela osud.)
Už od konce osmdesátých let, kdy se začaly znovu rodit pobaltské státy, jsem došel k názoru, že se politická mapa Evropy bude dále měnit, což zřejmě vyústí v územní přesuny na straně Polska (jež postoupí část teritoria Německu), Ukrajiny (která totéž učiní vůči Polsku) a Ruska (které postoupí Kaliningrad Německu, jež oplátkou ponechá pobaltské státy, aby se vrátily do ruské sféry vlivu. Pořád ještě si myslím, že tak to nakonec dopadne.
Čtěte ZDE: Co také má zakrýt eskalace studené války Západu proti Rusku: Dny křesťanů v Iráku jsou nejspíš sečteny. Snowdenovo odhalení: Abú Bakr je produktem CIA, jako byl Bin Ládin
Cena lidského života: Úředníci a benzín
Když jsem před katastrofou slyšel, že se Ukrajině vyhýbají jen některé civilní lety, byl jsem překvapen. Včera jsem četl tweet, který ukazoval na důvod (kterým jsou náklady). To je pravděpodobné, přesto však je pozoruhodné, že IATA, nebo jak se patřičná mezinárodní organizace jmenuje, nijak nereagovala na situaci a nesnažila se ji řešit s národními ministerstvy dopravy. Rovněž vůbec nic nečinily velké státy: tam měla varovat před problémy ministerstva vnitra a upozornit úřady, které mají na starosti dopravu.
Mohu jen doufat, že důvodem katastrofy je kombinace snahy o snížení nákladů ze strany komerčních aerolinií a prokletí, zvaného moderní byrokracie – systému, v němž se „výkon“ hodnotí tak, že kariérní úředníci a jejich šéfové stanovují „roční cíle“, a pak si odškrtávají kariérně důležité kolonky a skutečně palčivé problémy ignorují. Stejně však by někdo měl položit pár velmi nepříjemných otázek těm, kteří zodpovídají za fakt, že přes Ukrajinu stále létala civilní letadla.
Kdo je vinen?
Ačkoli nepochybuji, že ani Putin, ani žádný ruský státní orgán nenařídil odpálení rakety (a považuji za možné, že „domobrana“ získala střelu ze skladů ukrajinské armády, aniž o tom Rusové věděli a aniž skupině nebo skupinám, jež měly střelu v držení, jakkoli pomáhali či radili), samotný fakt, že Rusko domobranu podporuje, stačí k tomu, aby Putinovi zatopil.
Ten teď stojí před nelehkou volbou: buď může – pokud je toho vůbec schopen – rozpustit domobranu a ponechat Ukrajině kontrolu nad celým jejím územím (mimo Krymu), nebo může pokračovat v kurzu, jenž povede ke změnám státních hranic v Evropě, které byly na obzoru již od 80. let. Uvidíme, co nakonec zvolí.
Nedivím se, že Západ Putina kritizuje. Nese svůj díl přímé, či nepřímé odpovědnosti. Pokud rozpoutáte či podporujete partyzánskou válku, riskujete, že se boj vymkne kontrole a vaši protivníci toho využijí.
Zvláště pokud jim to pomůže mírně zakrýt pozoruhodný fakt, že nad válečnou zónou měla stále povoleno létat civilní letadla. Dále katastrofa odvádí pozornost i od toho, že Američané stále podporují Izraelce, což by ve světle současných událostí v Gaze nemuselo jinak projít bez povšimnutí. Ale to, co bych doopravdy chtěl vidět černé na bílém v tisku, je přesné pojmenování viníka celé tragédie. A tím je v první řadě Evropská unie.
