Neuvěřitelné se opět jednou stalo skutečným. Mladý muž, občan České republiky, byl odsouzen za spálení vlajky Evropské unie. Sice nikoli k smrti oběšením, protože trest smrti EU – a proto ani ČR – velkoryse nepovolují ani pro politické delikty, ale ke čtyřem měsícům odnětí svobody s odkladem na jeden rok. Výsledek je však stejný: Dokonale vypovídá o stavu občanských svobod v naší zemi.
Tajemníkův hadrový zločin
Jakub Svoboda je tajemníkem Dělnické mládeže (DM). Tak se nazývá organizace, jež je „zálohou“ Dělnické strany sociální spravedlnosti (DSSS) – podobně jako jsou Mladí sociální demokraté, lidovci, či – v dobách, kdy ještě v ČR existovala pravicová ODS – Mladí konzervativci. Jediný rozdíl je v tom, že DM jsou „zlí“ (protože radikální) a ostatní jmenovaní „hodní“ (protože „převážně neškodní“, jak říká Galaktická encyklopedie ze slavného Stopařova průvodce).
Bude to rozhodně zajímavý politický proces. Nedobrovolně budou s Jakubem Svobodou stát před trestním tribunálem všichni, kteří nad pojmem, jenž pozoruhodnou shodou okolností tvoří jeho jméno, ještě nezlomili hůl.
Tajemník těch „zlých“ se podle soudního výroku dopustil trestného činu: Při zahájení předvolební kampaně (DSSS do Evropského parlamentu) „potřísnil hořlavou tekutinou a zapálil vlajku Evropské unie, která vzápětí během několika vteřin celá shořela“. Rozumí se ta vlajka, nikoli Evropská unie.
Takhle hořela "vlajka EU" na Jungmanově náměstí, kterou Jakub Svoboda zapálil
Toho bychom si přece jen asi všimli, neboť Jakub Svoboda by na nás denně zíral z televizních obrazovek a novin hlavního proudu: Nenáviděn náhle zchudlými a bezprizornými několika sty tisíců „bruselského lidu“. Oslavován probouzejícím se skutečným „politickým lidem“ v národních státech, kde si konečně již mnozí uvědomují, že celou tuhle astronomicky drahou taškařici při instalaci novodobé totality navíc nedobrovolně platí ze svých (stejně astronomických) daní.
Výtržníci, aneb Miloš Zeman a spol.
Nic takového se s EU bohužel nestalo. Ač právě přesvědčení o tom, že by se stát mělo, bylo zřejmě jedním z politických motivů, proč mladý muž spálil na veřejném prostranství modrý hadr pomalovaný pěticípými hvězdami. Nebyly dokonce ani rudé, jako v dobách nepříliš dávných, ale ohavně žluté.
Spálil obyčejný hadr, který vůbec nic nepředstavuje a nikoho nereprezentuje. A už zcela určitě nešlo o „vlajku Evropské unie“, jak se nejspíš mylně domníval nevzdělaný samosoudce. Nic takového totiž neexistuje. Podle poslední (takzvané Lisabonské) smlouvy – mezinárodní společenství zvané Evropská unie nemá ani vlajku, ani hymnu. To pro to, že podvodní politici, kteří to celé za zády občanů svých zemí organizují, chtějí před stále neklidnější veřejností markýrovat, že to, co se chová a kejhá jako „superstát“, není ani stát.
Je to tedy přesně naopak: Že tyto hadry nadále některé instituce vyvěšují, je ve skutečnosti porušením „základních smluv“ EU. Nikoli překvapivě tak obvykle činí největší „eurohujeři“. Jako třeba český prezident Miloš Zeman, který dal jeden takový veliký modrý hadr pověsit na nádvoří sídla českých králů a zneuctil tak starobylý český stát. Tito „výtržníci“ by měli být sankcionováni, nikoli za výtržnictví odsouzený Jakub Svoboda.
Jakub Svoboda
Nomen omen
(doslovně jméno znamení) je latinské rčení, které se používá v případě, kdy jméno osoby nebo název místa vyjadřuje charakteristickou vlastnost svého nositele (praví Wikipedie). To je v případě pana Svobody docela přesné. Připusťme na chvíli, že by opravdu spálil vlajku nějakého státu, protože by tak chtěl dát najevo symbolický protest proti tomu, co takový stát činí a on s tím nesouhlasí. Neboť v tom spočíval „omyl“ soudu, za tento domnělý čin ho potrestal vězením. A něco podstatného nám tím krásou nechtěného řekl o stavu občanských svobod v naší zemi.
Mediální mainstream o skandálním rozsudku pochopitelně prakticky mlčí, o to větší má odezvu v internetovém prostředí. Tak například i David Záhumenský, bývalý předseda Ligy lidských práv, který se specializuje na ústavní právo, zdravotnické právo a právo duševního vlastnictví, tedy člověk, kterého jistě nelze podezírat ze sympatií k DSSS, na svém blogu píše:
„Je známo, že v USA je dokonce i pálení americké vlajky považováno za chráněný projev svobody slova (např. rozhodnutí Texas v. Johnson z roku 1989). V Německu nebo v Polsku trestní zákoník obsahuje zvláštní skutkovou podstatu trestného činu pálení státní vlajky (což v ČR nemáme). Ani zde ovšem není trestným činem pálení vlajky EU, čehož zrovna v Polsku nacionalisté bohatě využívají. (...)
Před více než deseti lety členové výtvarné skupiny Rafani pálili na Václavském náměstí černobílé verze české národní vlajky. Jejich jednání bylo posouzeno jako přestupek, což v případě úmyslného poškození státních znaků hrozí v ČR i dnes (za tento přestupek podle zákona o užívání státních symbolů ČR je možné uložit pokutu do deseti tisíc). Pálení nebo poškozování státních symbolů ale není v ČR trestným činem. Vymezení skutku, kterého se měl dopustit Svoboda, pak podle mého nenaznačuje ani důvody pro aplikaci skutkové podstaty trestného činu výtržnictví.“
Jde o všechno
Přiznám se, že jako člověk s pravicovými a konzervativními názory, nejsem voličem radikálních levicových stran, jako je například DSSS. Současně jsou mi ale určitě sympatičtější, než havlističtí „kryptolevičáci“ v médiích, kteří se od svých ideových soudruhů štítivě odtahují a dokonce je, radikální socialisty, absurdně označují za „extrémní pravici“. O sympatie či nesympatie však v tomto případě vůbec nejde. Jde totiž o něco jiného. O všechno.
Je u nás totiž již dlouho zločinem, když například mladí lidé vyjadřují své politické názory „vylepováním samolepek či nošením triček a vlajek se "závadnými" symboly". O takzvaném „popírání holokaustu“ ani nemluvě, za to se chodí do vězení ve většině údajně svobodných a demokratických zemí EU. Nic nového: Svoboda slova, názoru a přesvědčení – formálně zaručená Listinou základních práv a svobod – v praxi totalitního státu.
Ostatně ten, co zde byl před čtvrt stoletím a jehož „zhroucení“ budeme zanedlouho opět jako každoročně do úmoru hlučně mediálně „oslavovat“, až nám z toho půjde hlava kolem, také v ústavě zaručoval totéž. Musel však padnout, aby mohl nastoupit bratříček: Jinak oblečený, lépe vychovaný – ale především podstatně mladší, a proto čerstvý, agresívnější a zprvu lépe maskovaný. Teď však už dospěl, přestal jen vytahovat drápky a bez masky už na nás a chatrné zbytky občanských svobod cení zuby.
„Jakub Svoboda podá proti trestnímu příkazu, kterým byl odsouzen k podmíněnému trestu čtyř měsíců s odkladem na jeden rok, odpor a celá kauza se tak bude projednávat u soudu“, konstatuje prohlášení předsedy DSSS Tomáše Vandase.
Bude to rozhodně zajímavý politický proces. Nedobrovolně budou s Jakubem Svobodou stát před trestním tribunálem všichni, kteří nad pojmem, jenž pozoruhodnou shodou okolností tvoří jeho jméno, ještě nezlomili hůl.
