Barack Obama požádal Kongres o pět milionů dolarů, které hodlá použít na výcvik a výzbroj „povstalců“ ze Syrské osvobozenecké armády (FSA), která má v úmyslu svrhnout syrskou vládu.
Pat Buchanan
Peníze na cizí válku
Než se Kongres jeho návrhem bude vůbec zabývat, měl by se Obamy důkladně vyptat na to, proč si přesně myslí, že ho Ústava opravňuje k tomu zemi zavléci do konfliktu, kterému sám přezdívá „občanská válka, která se nás netýká“. Sýrie na Spojené státy neútočí. Nepředstavuje pro nás nebezpečí. Tak proč se máme účastnit džihádu za svržení legitimní vlády?
Kongres by měl Obamovi jeho požadavek půl miliardy pro syrské povstalce hodit na hlavu a vysvětlit mu, že jeho dnům „prezidenta – imperialisty“ už odzvonilo.
Prezident Bašár Asad přeci bojuje proti extrémistům: Frontě an-Nusrá, napojené na al-Kajdu, i ještě horšímu zlu, zvanému ISIS (Islámský stát v Iráku a Sýrii). Pokud vycvičíme a vyzbrojíme FSA, staneme se chtě nechtě nejbližšími spojenci islamistů podobných těm, kteří poslali v roce 2001 k zemi „Dvojčata“. A sunnitské armády teroristů, která se snaží odstranit vládu, již v Bagdádu zanechali sami Američané. Co to propánakrále děláme?
Čtěte ZDE: Plán na „balkanizaci“ Blízkého Východu: Opět za účasti M. Albrightové jako v Srbsku. Teroristům v Iráku velí americká ambasáda. Za vším hledej ropu
Američané přehodili kabát
Asad není žádný andílek. Ale než vypuklo současné povstání, které si už v zemi vyžádalo sto padesát tisíc lidských životů a z milionů udělalo uprchlíky, prezidenta Asada běžně navštěvovali kongresmani i američtí ministři.
„Sýrie má teď docela nového vůdce,“ vrkala ještě v roce 2011 Hillary Clintonová. „Mnoho členů kongresu, ať jsou to Demokraté nebo Republikáni, kteří navštívili v poslední době Sýrii, říká, že mu jde o reformy.“
Jestli teď Asada „sestřelíme“, kdo zajistí, že Syrská osvobozenecká armáda porazí islamisty, kteří jsou v bojích zatím úspěšnější, než ona? Nebudeme se potom nakonec náhodou muset angažovat v další občanské válce, tentokrát abychom zabránili ISIS a al-Kajdě se v Sýrii dostat k moci?
Čtěte ZDE: Mučednický osud syrských křesťanů: Dva zajatí biskupové, o nichž se rok nic nevědělo, jsou ještě naživu. Naopak jezuitu, který byl posledním Evropanem v Homsu, zastřelili
Vítězství Ameriky znamená masové popravy křesťanů
Kromě toho, odstavení Asada znamená s největší pravděpodobností pro syrské křesťany masové popravy a další zvěrstva. A jestli začnou s pádem Asadova režimu masové vlny mučednických smrtí, způsobené naší intervencí, krev nevinných křesťanů ulpí na rukou Baracka Husseina Obamy a Kongresu Spojených států amerických.
Senátoři Joe Manchin a Tim Kaine promluvili dobře: první z nich odmítá jakoukoli účast na nových Obamových válkách. Druhý zase správně tvrdí, že Obama nemá žádnou pravomoc nás zavléci do války v Sýrii. Jenže oba jsou Demokraté. Kam se poděli Republikáni?
Pokud nejde o přímý útok na občany Spojených států nebo zásadní zájem národa, případně bezprostředně hrozící útok, Obama nemá žádnou pravomoc vyhlašovat válku. Ústava dává právo vyhlašovat válku mimo stavy nouze výhradně Kongresu.
Prezident utržený ze řetězu
Když James Madison a další Otcové zakladatelé sepsali Ústavu, snažili se nás ochránit přesně před tím typem „ze řetězu utrženého“ prezidenta, jehož je Obama poslední dobou dokonalým ztělesněním. Je neuvěřitelné, že Republikáni, kteří vyhrožují, že s Obamou zahájí proceduru impeachmentu kvůli jeho domácí politice, mlčky nechají prezidenta, aby si uzurpoval jejich moc vyhlašovat válku – jen proto, aby nás nechal napochodovat do Sýrie a do Iráku, z něhož jsme vycouvali.
V srpnu loňského roku americký národ jako jeden muž vyjádřil, že Kongres nemá Obamovi povolit útok na Sýrii. Čím to, že jsou Republikáni najednou zticha, když prezident naprosto svévolně vleče národ do dvou dalších blízkovýchodních válek?
Čtěte ZDE: Rozumný Američan se ptá: Proč nenechají USA za sebe v Iráku bojovat Írán, když se klidně spojily i se Stalinem? Invaze do Iráku nese své temné plody až dnes...
Asad bojuje proti džihádu
Důkladná debata v Kongresu je nutná nejen z důvodů ústavněprávních – ale i strategických. Je totiž otázkou, zda jsme v Sýrii zrovna na „té správné“ straně. Asad, ať je jaký chce hříšník, je rozhodně obránce křesťanů a šíitské syrské menšiny. Z arabských „vládců“, válčících proti al-Kajdě a brigádám ISIS, je rozhodně ten nejúspěšnější.
Proč tedy cvičíme Syřany, aby uměli lépe útočit na jeho režim? Copak jsme se v Libyi nepoučili dost o tom, že dokonce i když svrhneme opravdového autokrata, jako byl Kaddáfí, vypustíme z láhve mnohem horší démony?
Asad s ISIS a al-Kajdou bojuje už tři roky. Naši spojenci z NATO a Turecka se zatím taktně dívali stranou a nechali džihádisty přecházet syrsko - tureckou hranici. Naši další spojenci – ti z Perského zálivu – zase tytéž džihádisty financují a vyzbrojují.
Něco mi tu jaksi není jasné. Proč naši takzvaní spojenci financují naše nepřátele na život a na smrt?
Obluda z dílny amerických spojenců
Minulý víkend ISIS vyhlásila další „chalífát“, Islámský stát, který se mimo jiné rozkládá na všech územích patřících Sýrii a Iráku, které ISIS ovládla. Abú Bakr al-Bagdádí, vojenský velitel ISIS, je novým chalífou. A Wall Street Journal kvílí: „Chalífát povstal“.
Jenže kdo té obludě pomohl na svět, kdo ji učil dělat první krůčky? Samozřejmě naši spojenci z Turecka a Arábie. A jedinou armádou, která obludě brání chalífát rozšířit všude od Aleppa po Anbar a dále, je zatím ta Asadova. Copak se v prestižním deníku dočista pomátli?
Údajně je důvodem, proč vyzbrojit syrské rebely, právě hrozba, kterou představuje pro Spojené státy ISIS. Jen tak mimochodem – území, která ISIS v Sýrii a Iráku ovládá, jsou na tureckých hranicích. Turci by s ní mohli učinit krátký proces. Pokud teroristé z ISIS nestojí za intervenci v Sýrii Turkům – jak mohou být hrozbou pro Spojené státy? Odpověď je samozřejmě jednoduchá. Nemohou.
Kongres by zkrátka měl Obamovi jeho požadavek půl miliardy pro syrské povstalce hodit na hlavu a vysvětlit mu, že jeho dnům „prezidenta – imperialisty“ už odzvonilo.
Zdroj.
