Christoff Lehmann ze serveru nsnbc.me se přinesl informaci, jež je šokující, ačkoli paradoxně vlastně nepříliš překvapivá:
Zelenou pro nasazení brigád ISIS k rozbití Iráku a rozšíření konfliktu v Sýrii, který tak zasáhne celý blízkovýchodní region, daly elity, shromážděné za zavřenými dveřmi na takzvané Atlantické radě, které se odehrála na velvyslanectví Spojených států v Turecku. Zdejší US ambasáda je současně ústředím amerických operací v regionu. Alespoň to tvrdí mimořádně dobře informované zdroje blízké saúdsko - libanonskému miliardáři a bývalému premiérovi Libanonu Saadu al-Harírímu.
„Bilderberská“ Atlantická rada
Důvěryhodný zdroj, blízký al - Harírímu pod podmínkou anonymity prozradil, že plány na rozbití Iráku a pokračování bojů v Sýrii se staly neoficiální agendou probíranou na Energetickém summitu Atlantické rady. Ten se konal v tureckém Istanbulu již v listopadu minulého roku.
Atlantická rada je jeden z nejvlivnějších amerických think–tanků, hlavně co se týče NATO a americké zahraniční politiky i geopolitiky. Jejím prezidentem je Frederik Kempe, který před summitem zdůrazňoval jeho význam i význam situace na Blízkém Východě těmito slovy: „Podle našeho názoru je období, jež momentálně prožíváme, bodem obratu, stejně jako roky 1918 a 1945. Turecko je v každém případě nejdůležitější zemí pro stabilizaci regionu. A spolupráce na této stabilitě bude natolik efektivní, nakolik USA a Turecko naleznou společnou řeč.“
Summitu se mimo jiné účastnili turecký prezident Abdullah Gül, americký ministr energetiky Ernst Monitz, Frederick Kempe, bývalá americká ministryně zahraničí Madeleine Albrightová, nebo bývalý americký poradce pro národní bezpečnost Brent Snowcroft. Za zmínku přitom stojí, že právě Snowcroft má dlouhodobé vazby jak na Henryho Kissingera, tak na ministra pro přírodní zdroje Kurdy spravovaného severoiráckého regionu.
Za vším je Soros
Kurt Nimmo ze serveru infowars.com k této zprávě přinesl následující analýzu: „Zdroj blízký al-Harírímu říká, že konečné přípravy „balkanizace“ středního východu se odehrály právě na Energetickém summitu Atlantické rady, financovaným Georgem Sorosem.
Takové chování je docela běžným „byznys modelem“ globálních elit. Je ostatně podobné přístupu, který se uplatnil poté, co CIA a pákistánská rozvědka v Afghánistánu instalovaly hnutí Talibán. Kdo si dnes ještě pamatuje nadšení, se kterým komentovalo situaci po nastolení Talibánu k moci americké ministerstvo zahraničí?
Turecko, Saúdská Arábie, Katar a Kuvajt úzce spolupracují se Spojenými státy. Cílem je svržení alavitsko-šitského režimu Bašára Asada v Sýrii. Podle zdroje, o kterém píše Lehmann, byl šíitský režim, instalovaný v Bagdádu, překážkou další podpoře žoldáků, šířících v Sýrii džihád – a kromě toho také překážel stálému úsilí této aliance snížit vliv Íránu. Celá akce však má ještě další pozadí, v němž jde – jak jinak – o ropu.
Nepovedený plán
„Kdyby byl býval Bagdád na počátku roku 2013 kooperativnější, co se týče ropných polí v Deir-es-Zor a autonomie severních kurdských oblastí, nejspíš by se útok ISIS na al-Malíkího režim nikdy nekonal,“ řekl podle Lehmanna libanonský zdroj.
Syrská ISIS totiž měla podle plánů protiasadovské koalice již v srpnu 2013 kontrolovat ropná pole kolem Deir-es-Zor. Problém nastal, když Británie nepodpořila „humanitární“ bombardování Sýrie. Bez bombardování západními silami dokázala syrská vláda s Deir-es-Zor vytlačit bojovníky jak ISIS, tak Fronty al-Nusrá. Tím ztratili „povstalci“ kontrolu nad ropným polem al-Thayem.
Ofenzíva ISIS v Iráku vedla mimo jiné k jednomu výsledku. Tím bylo vytvoření podmínek k ustavení samostatného Kurdistánu na severu. Kurdská regionální vláda (KRV) tak kontroluje rafinérie ve „sporné“ provincii Kirkúk.
Kurdové s koncerny spolupracují
A právě s regionální vládou Kurdů vyjednávají koncerny Exxon Mobil, Chevron i Total o přístupu k „černému zlatu“. V roce 1998 se odhadovalo, že kirkúcká ropná pole obsahují potvrzené zásoby ropy v objemu zhruba deseti milionů barelů. A ropovod Kirkúk-Ceyhan, který ropu z regionu dopravuje, vede územím, ovládaným ISIS, do tureckého Ceyhanu.
Lehmannův libanonský zdroj potvrzuje, že ropa hrála v plánech hlavní roli: „ISIS... měla ovládat celý region kolem Deir-es-Zor. (Turecký ministerský předseda) Yldiz a (kurdský) ministr pro energetiku Hawrami měli zajistit, že ropa poteče skrze (ropovod) Kirkúk-Ceyhan... Ankara kvůli Kurdům a ropě na al – Malíkího hodně tlačila – až moc, a také moc brzy, podle mého názoru...“ vyjádřil se doslova.
Čtěte ZDE: Ke světovládě v plných obrátkách: Spojené státy Al-Kajdu stvořily a dnes za ně opět bojuje. Příprava Velké války probíhá nyní nejen na Ukrajině, ale i v Iráku
Zuřivý boj, který ISIS svedla s iráckou vládou o rafinérii Bajdží, která je největší svého druhu v Iráku a vyrábí tři sta tisíc barelů ropy denně, ukazuje, že ropa je jedním z primárních cílů, na něž ISIS míří. Samozřejmě, že hodlá ustavit chalífát a zavést přísné dodržování práva šaría – kromě toho však směřuje k ovládnutí ropných zásob v Sýrii i Iráku. „Balkanizace“ regionu a kontrola jeho zdrojů muslimskými fanatiky totiž paradoxně umožní jedno – a sice uzavření podobných kontraktů, jaké ropné konglomeráty nyní vyjednávají s Kurdy.
„Běžný byznysplán“ západních elit
Takové chování je docela běžným „byznys modelem“ globálních elit. Je ostatně podobné přístupu, který se uplatnil poté, co CIA a pákistánská rozvědka v Afghánistánu instalovaly hnutí Talibán. Kdo si dnes ještě pamatuje nadšení, se kterým komentovalo situaci po nastolení Talibánu k moci americké ministerstvo zahraničí?
Phil Gasper o tom tehdy psal: „Mluvčí ministerstva zahraničí Glyn Davies se vyjádřil, že nevidí „nic špatného“ na plánech Talibánu zavést přísné právo šaría. Senátor Hank Brown, předseda senátního podvýboru pro Blízký Východ a jižní Asii, nový režim uvítal: „Dobrá zpráva je, že alespoň jedna ze znesvářených frakcí dokáže dát Afghánistánu novou vládu,“ vysvětlil. „Talibán zavede nejspíš režim, podobný tomu saúdskému. Budou mít svůj ropný koncern Aramco, ropovody, emíra, žádný parlament a hromadu právních norem práva šaría. S tím umíme žít,“ tvrdil další americký diplomat v roce 1997.
Libanonský zdroj říká, že „jisté kruh“ vyvinuly velký tlak na prezidenta Obamu, který měl Malíkímu „přiložit pistoli k hlavě“, což se však zdráhal učinit.
Není tedy divu, že se světové elity stejným způsobem bratříčkují s ISIS a podporují nekončící náboženskou a občanskou válku. Blízkovýchodní region je bohatý na přírodní zdroje. Někdo ho ovládat musí. Atlantická rada a její spojenci rozdmýchávají nekonečný konflikt mezi místními sunnity a šíity především proto, že tím oslabí vliv Íránu.
Stejně jako Irák Saddáma Hussaina, ani silný Írán totiž není něco, co by tito prapodivní „spojenci“ dokázali tolerovat. Musí být zničen za jakoukoli cenu. I když to bude znamenat destabilizaci několika zemí a ohromné ztráty na životech.
Atlantická rada – páka NWO
A kdo že je ona organizace, která podle libanonského zdroje celou „akci“ zosnovala? Atlantická rada je think–tank, sídlící ve Washingtonu, D.C. Jak píše Rick Rozoff, byla založena v roce 1961 bývalým ministrem zahraničí Deanem Achesonem a Christianem Herterem k podpoře NATO. Je propojená s Radou pro zahraniční vztahy (CFR), American Enterprise Institute (AEI) i Nadací pro výzum a vývoj (RAND Corporation). Je financována ze zdrojů Fordovy nadace – jinými slovy CIA – a nadací Open Society George Sorose.
Jejími členy jsou korporace jako Boeing, General Dynamics, Lockheed Martin, Northrop Grumman a Raytheon – všechny vydělaly jmění na tom, že dodávají permanentně válčícím či k válce spějícím blízkovýchodním národům zbraně. Zastoupeny jsou i mezinárodní korporace a banky jako AT&T, Chevron U.S.A., Daimler, Goldman Sachs, JP Morgan Chase a další.
Obama s pistolí u hlavy
Lehman popisuje situaci těmito slovy: „Prezident kurdské autonomní správy v Iráku Masúd Barzání a irácký ministerský předseda Núrí al – Malíkí byli oba pozváni v listopadu loňského roku do Washingtonu. Libanonský zdroj říká, že „jisté kruh“ vyvinuly velký tlak na prezidenta Obamu, který měl Malíkímu „přiložit pistoli k hlavě“, což se však zdráhal učinit.
Na otázku proč to měl udělat, zdroj odpovídá: „Barzánímu vláda v kurdských regionech proklouzávala mezi prsty. Volby v září byly naprosté fiasko. Plány na distribuci irácké ropy skrze Turecko a odsunutí Bagdádu na vedlejší kolej přitom existovaly již od listopadu 2013.... A kdo přesně tlačil na Obamu? To nevím. Nevím, kdo mu doručil zprávu. Myslím, že v tom měl svou roli Kerry. Důležitější je ale, odkud zpráva přišla: Kissinger, Snowcroft, Nulandová a Keaganovi, Stavridis, generál Petreaeus, velvyslanec v Turecku Riccardone a neo-coni z Atlantické rady... nejspíš. Já jen vím, že Obamovi „někdo“ poradil, že má Malíkího donutit, aby se kurdská autonomie realizovala už v listopadu, nebo uvidí. Dali mu jednoznačně najevo, že pokud vzkaz nevyřídí, budou pokračovat dál – bez něj.“
Všemu velí Riccardone...
Když byl dotazován na konkrétní detaily organizace tažení ISIS na Baghdád, uvedl tento „zdroj“, že bylo „rozhodnutí přijato za zavřenými dveřmi, byli při něm jak Snowcroft, tak Harírí, a ještě pár dalších lidí.“ Když jsem se ptal, zda může být konkrétnější, odvětil, že chce zůstat naživu. Nicméně dodal, že „vedením operací“ byl pověřen americký velvyslanec Riccardone. Když jsem poznamenal, že vedením celé akce ISIS byl údajně pověřen princ Abdul Rachman al-Fajsál, prominentní člen saúdskoarabské královské rodiny, dotyčný to potvrdil. Dodal však, že ačkoli „Princ“ financuje operaci a zčásti ji i řídí, skutečné operační středisko ISIS je na americké ambasádě v Ankaře. Vyjádřil se jasně: „Pokud vím, nepohne se bez velvyslance Riccardoneho v regionu ani myš.“
