Odposlechy politiků a jejich zveřejňování v médiích jsou v obecné rovině nepochybně tragickým fenoménem doby. Přesto je však nutno rozlišovat: Provádí-li je policie s vědomím státních zástupců, aby pak „řízenými úniky“ do médií manipulovala veřejným míněním, jde o gangsterské metody politického boje pomocí represívních složek státu. Občas však platí, že kdo s čím zachází, s tím také schází. Příkladem je Snowden, WikiLeaks a nyní také aféra, která otřásá vládou v Polsku.
Kontrarozvědka v akci
Když se minulý týden objevily první odposlechy, které zveřejnil časopis Wprost, vyvolalo ta na polské politické scéně zemětřesení. Podle této nahrávky nabízel guvernér centrální banky Marek Belka ministru vnitra Bartoloměji Sinkiewiczovi pomoc pro oživení ekonomiky a financování deficitu a požadoval za to „pouze“ odstoupení ministra financí. Což se také stalo.
Na celé „polské Watergate“ vlastně není ani tak šokující obsah nahrávek, jako spíše snaha za každou cenu zabránit jejich zveřejnění a to i za pomoci tajných služeb a prokuratury, včetně razií v redakcích
Hlavní opoziční strana Právo a Spravedlnost (PiS) ihned vyzvala k odstoupení ministra vnitra a k demisi celou vládu. Premiér Donald Tusk ale obojí odmítl s poukazem na to, že záznam neobsahuje žádné důkazy o porušení zákona. Naopak prokuratura zahájila vyšetřování s cílem zjistit autory nahrávky.
V nočních hodinách pak vtrhli agenti polské kontrarozvědky (ABW) do redakce Wprostu a snažili se přinutit redaktory, aby jim předali všechny materiály včetně dalších ještě nezveřejněných odposlechů, které měla redakce k dispozici. Po dramatickém přetahování o notebooky nakonec agenti odešli s nepořízenou i díky rozhodnému odporu redaktorů a občanů, kteří přišli redakci na pomoc.
Bruselští spiklenci
To byl ovšem jen začátek aféry, která po zveřejnění další části nahrávek dostala i zahraničně politický rozměr. A právě tomu chtěli svým brutálním postupem zabránit bezpečnostní složky podléhající přímo premiéru Tuskovi. V druhé části odposlechů, které Wprost záhy zveřejnil, vystupuje totiž polský ministr zahraničí a oddaný „přítel Bruselu" Radoslaw Sikorski, kterého i naši „havlisté“ dávají za příklad „dobrého Evropana“. Tedy oddaného kolaboranta unijních elit proti vlastní zemi.
Z loňské konverzace Sikorského s tehdejším ministrem financí Jackem Rostowským například vyplývá, jakou hysterii v „proevropském“ táboře vzbudil odmítavý postoj britského předsedy vlády Davida Camerona k fiskálnímu paktu a k hlubší integraci Evropské unie.
„Pamatuješ, on fiskální pakt pos.al," řekl Sikorski Rostowskému na adresu Camerona. „Prostě to pos.al, tak to je. Protože ho to nezajímá, nic neví, věří celé té stupidní propagandě a přiblble se snaží celý systém zmanipulovat," pravil roztomile pokrokově rozhořčený miláček našich i bruselských médií. Podle něho Cameron ustupuje britským euroskeptikům, což se mu nevyplácí. „Udělal jim prostor, a oni ho využívají, aby ho potopili," hořekoval.
Napětí roste
Zveřejnění, dokládající více než co jiného intelektuální a politickou tupost diskutujících, ještě prohloubilo už tak napjatou situaci v polské společnosti. Národní opozice žádá okamžitou demisi nejen ministra zahraničí ale i celé vlády. Prezident Bronislaw Komorowski označil aféru za hrozbu pro stabilitu země. PiS se pokouší dát v parlamentu dohromady podporu pro hlasování o pádu vlády. Šéf koaliční Polské lidové strany (PSL) oznámil, že strana bude usilovat o vypsání předčasných voleb, pokud se vládě nepodaří skandál uspokojivě objasnit.
Po zveřejnění zatím poslední části odposlechů, které má časopis Wprost k dispozici, se veřejnost navíc mohla dozvědět zajímavé věci o pozadí vztahů byznysu a politiky a manipulaci zakázek v petrochemickém průmyslu. Což je obzvláště pikantní v souvislosti s privatizací PKN Orlen našeho Unipetrolu, který dříve patřil Andreji Babišovi.
Nahrávka popisující korupční prostředí justice a podnikatelského „polosvěta“ přináší rozhovor předsedy ropného holdingu PKN Orlen Jaceka Krawiece a polského ministra státního majetku Włodzimierze Karpińského s jeho prvním náměstkem Zdzisławiem Gawlikiem.
Čtěte ZDE: Eurohujer Palata se bojí nezávislého Polska
Elitní intelekt i slovník
Kromě toho se objevila další nahrávka pořízená jako ty předchozí ve varšavské luxusní restauraci „Sova a přátelé“. Je na ní zachycen rozhovor šéfa PKN Orlen Krawiece a Pavla Graše, tehdejšího mluvčího polské vlády. Ten popisuje jak premiér Donald Tusk údajně sprostě vynadal britskému premiérovi Davidu Cameronovi za postoj Británie proti imigrantům. „Donald hned zatelefonoval Cameronovi a zjeb.l ho, kur.a tak, že je kure.ská škoda, že jsme ten rozhovor nenahráli. Podobným slovníkem je veden celý padesátiminutový rozhovor „polských elit“.
Na celé „polské Watergate“ vlastně není ani tak šokující obsah nahrávek, jako spíše snaha zabránit jejich zveřejnění za pomoci tajných služeb a prokuratury, včetně razií v redakcích. To byl právě rozhodující moment, kdy veřejnost v některých polských městech vyšla do ulic. Z aféry se tak pomalu stává rozbuška celonárodního odporu k již tak neoblíbené "unijně-protektorátní" Tuskově vládě, proti které se stále častěji konají masové demonstrace, jako je například „Pochod nezávislosti“, kterého se každý rok ve Varšavě účastní statisíce odpůrců vlády a EU.
Média: jsou hodné a zlé odposlechy
Nezapomeňme však ještě na jeden rozměr možné polské vládní krize: Tuskova vláda je nejspolehlivějším spojencem Spojených států a Evropské unie v (dosud jen) propagandistické válce proti současnému Rusku. Právě Tusk a Sikorski patří k hlavním výkonným pažím Obamovy administrativy v Evropě. A oba již dali jasně najevo, že nebudou váhat vytvořit z Polska jednu velkou americkou vojenskou základnu jako nástupiště na Rusko. Zveřejněné nahrávky tak pouze dokreslují osobnostní a myšlenkové pozadí těchto velkých pokrokářů, Obamových "kámošů".
Z reakcí západních médií je zjevné, že právě s ohledem na tuto protiruskou „spolehlivost“ polské vlády nikdo nebude aféru příliš rozviřovat. Naopak většina evropského a amerického tisku se snaží své největší spojence obhajovat, celou věc bagatelizovat a naznačovat, že za vším zřejmě stojí ruské tajné služby. I přes tyto snahy se však jinak vcelku banální odposlechová aféra dále rozrůstá. Nelze vyloučit, že povede k předčasným volbám, které by s největší pravděpodobností znamenaly odchod Občanské platformy do opozice a návrat vlády Práva a Spravedlnosti, což si v Bruselu nikdo nepřeje.
I proto bude zajímavé vývoj u našich severních sousedů dál pečlivě sledovat. Ostatně lze předpokládat, že tamní Ištvanové, Bradáčové a Šlachtové brzy připraví nějaký „státně řízený“ odposlechový protiúder. Znamení doby...
