Hordy saláfistů, které si momentálně ze severního Iráku klestí cestu do Baghdádu, nejsou ničím jiným, než tajnou, specializovanou armádou teroristů, vyzbrojenou a podporovanou Saúdskou Arábií, sunnitským kalifátem „Iráku a Levanty“, a v neposlední řadě také NATO.
Rozděl a panuj: imperiální politika
Jinak se celému hnutí také říká Islámský stát v Iráku a Levantě (ISIL, nebo též Islámský stát v Iráku a Sýrii, ISIS, pozn. red.). Chalífát a jeho partneři v Rijádu a Doha prostě přesadili desítky tisíc vraždících džihádistických šílenců z bitevních polí Sýrie do Iráku. „Fosilizované“ islámské státy, Saúdská Arábie a Katar, tím chtějí šířit svou zkázonosnou variantu radikálního sunnitského islámu a porazit konečně dlouholeté šíitské protihráče. Západ však operaci financuje z jiných důvodů: je to součástí dlouholeté tradice „rozděl a panuj“, kterou nejen na Středním Východě s úspěchem používalo Britské impérium.
F. William Engdahl stejně jako další historikové popsal, jak si Britové nemilosrdně podmanili arabský Střední Východ, zvláště poté, co začalo být jasné, že prominentní postavení uhlí jako průmyslového paliva ve 20. století zastíní ropa. Zatímco v Evropě zuřila První světová válka, Británie s pomocí Francie, Itálie a Ruska tvrdě pracovala na tom, aby region vytrhla z područí otomanských Turků, kteří mu vládli po staletí.
„Britské“ kořeny wahhábismu
Hranice, nastolené po válce, nově vymezily zcela umělé státy: to lze říci o Jordánsku, Sýrii, Libanonu, Iráku i Kuvajtu. Britové během války podnítili a posléze řídili protiturecké povstání. Jedním z jeho vůdců byl Ibn Saud, vůdce kmenové wahhábistické sekty ve střední Arábii, který si za britské peníze koupil podporu Beduínů. V roce 1925 – s britským požehnáním a financemi – svrhl vládnoucího monarchu Hidžázu a do roku 1932 se mu podařilo založit Saúdskou Arábii. Když se po Druhé světové válce začaly do regionu sypat peníze za ropu, saúdská dynastie začala exportovat do okolních zemí wahhábismus, puritánskou variantu sunnitského islámu, kterou uvedl v život Ibn Abd al-Wahhab. V roce 2013 to byl právě wahhábismus, který světové vlády a Evropský parlament prohlásily za největší podhoubí terorismu.
Spolupráce britských a amerických jednotek na „povstání“, vedeném al-Kájdou a dalšími sunnitskými skupinami, vyšla naplno najevo, když britské vojáky v roce 2005 přistihli, jak převlečení za Araby střílejí po Iráčanech v okupované jihoirácké Basře.
Britové a globální elita dobře věděli, že mohou islámu využívat ke kontrole Muslimů. „Legitimita veškeré politické moci v regionu závisela na islámu. Všichni političtí vůdcové byli ale současně pro-britští. Islám sloužil jako nástroj, jak legitimizovat vládu momentálních arabských vládců – často tyranskou a zkorumpovanou. Pro Západ byl islám přijatelný. Mohl totiž být, a také byl, využit.“ konstatuje Said K. Aburish, autor knihy Brutální přátelství: Západ a arabské elity.
Al-Kájda z americké laboratoře
Koncem sedmdesátých let, poté, co se nejprve pokusily rozdrtit arabský nacionalismus, vynořivší se jako odpověď na osídlování regionu Evropany, použily sunnitské radikály Spojené státy a pákistánská armáda k tomu, aby vyhnaly Sověty z Afghánistánu. Pochopitelně jim ve skrytu pomáhala momentální úderná pěst bankokracie, Bank of Credit and Commerce International (Banka pro mezinárodní půjčky a transakce Agha Hasana Abediho, pozn. red.). „Dnes je všeobecně známo, že radikální islám nejvíce podpořil úspěšný džihád mudžahedínů proti sovětským silám. Když se Sověti z afghánského území počátkem roku 1989 stáhli, zanechali v zemi desítky tisíc „nezaměstnaných“ islámských žoldáků, kteří přesunuli svou pozornost směrem k západním zemím,“ vysvětluje Peter D. Goodgame ve své knize Globalisté a islamisté: Štvaní ke ‚střetu civilizací‘ za účelem zformování Nového světového řádu.
Byla to CIA, spolu s pákistánskou ISI, kdo pomohl na svět Afghánským mudžahedínům, volné koalici kmenových válečníků, bojujících se Sověty. Nezbytným pomocníkem v tomto úsilí se stali i „Afghánští Arabové“ a Usáma bin Ládin. Když byli sovětské síly vytlačeny, Bin Ládin a „al-Kajdá“, teroristická organizace nazvaná podle databáze mudžahedínů, se v Afghánistánu zakopali a vyhlásili džihád Velkému Satanovi, to jest Spojeným státům. Spolu s al-Kájdou se zformoval i Taliban, skupina, složená z afghánských válečných veteránů a vyznávající místní verzi wahhábismu, kterou do regionu importovaly tajné služby Pákistánu a Saúdské Arábie.
Arabové? Ne. Angličané.
Jak server inforwars.com informuje již déle než desetiletí, Spojené státy a jejich evropský partner, NATO, používaly teroristy z al-Kájdy k dosažení množství politických cílů – především k podkopávání konkurenčních vlád. Hlavně těch na sovětském a později ruském pomezí. Nejlepším příkladem jejich práce je Čečensko.
Čtěte ZDE: Tři muži, kteří stvořili válku: Příběh amerických intervencí je vždy stejný. Prospěch z nich neměl nikdo. Vyjma těch, kteří byli napojeni na Washington a mocné korporace
Během americké okupace Iráku to byly opět různé skupiny inspirované al-Kájdou, či její spojenci, kdo poskytl potřebnou záminku pro americkou invazi a vybudování vojenských základen a dalších zařízení. Spolupráce britských a amerických jednotek na „povstání“, vedeném al-Kájdou a dalšími sunnitskými skupinami, vyšla naplno najevo, když britské vojáky v roce 2005 přistihli, jak převlečení za Araby střílejí po Iráčanech v okupované jihoirácké Basře.
Otevřená podpora terorismu
Slavný a cenami ověnčený investigativní novinář Seymour Hersh už v roce 2007 psal o tom, že Bushova administrativa v Iráku buduje spojenectví s radikálními sunnitskými skupinami. Hersh vysvětloval, cituje vládní zdroje, že aby Američané nastolili to, čemu Condoleeza Rice přezdívala „nová politika“, „byly operace utajovány – a to v některých případech tak, že celé provedení či alespoň financování byly ponechány Saúdům. Případně se našla jiná cesta, jak obejít kongres a jeho normální kontrolní funkci.“
Během úspěšného pokusu o státní převrat v Libyi a svržení jejího vůdce Muammara Kaddáfího už bylo zjevné, že Spojené státy a NATO podporují, financují a vyzbrojují partyzány, kteří jsou loajální al-Kájdě a oddaní radikální wahhábistické ideji, vyjádřené právem šaría.
„Vrátili jsme se kruhem na začátek – přes pronásledování al-Kájdy jsme došli zpět k její nepřímé podpoře,“citoval sloupkař Bill Gertz vysoce postaveného amerického úředníka.
„Spojené státy v Libyi změnily spojence ve válce proti terorismu. Vědomě jsme zajišťovali zbraně známým jednotkám a postavám al-Kájdy,“ vyjádřila se Clare Lopezová, důstojnice CIA, v rozhovoru pro britský deník Daily Mail. To bylo v dubnu, tři roky poté, co Libye padla a více než třicet tisíc jejích občanů zemřelo násilnou smrtí. Dnes je Libye klasickým zhrouceným státem, v němž se odehrávají pouliční boje mezi jednotlivými frakcemi a džihádisté útočí na parlament v Tripolisu. Což je součástí plánu.
„Pomoc“ syrským „rebelům“
Ostatně, největším skandálem v celém „skandálu Benghází“, který stále ještě hýbe americkou zahraniční politikou, je fakt, že z Benghází v Libyi CIA dodává zbraně svým nejnovějším přátelům z al-Kájdy, kteří se momentálně snaží v Sýrii svrhnout Bašára al-Asada. Americká přímá, či nepřímá podpora různých skupin, které jsou al-Kájdou buď podporovány, nebo jsou k ní přímo přidruženy, což se týká i al-Nusry a ISIS, je zato velmi dobře zdokumentována.
„New York Times přinesly zprávu o tom, že padesátičlenná buňka „povstalců“ byla vyzbrojena a vycvičena CIA a americkými speciálními jednotkami proto, aby tajně překročila syrsko-jordánské hranice a zapojila se do boje s vládními jednotkami. To je znepokojivé – zvláště ve světle informací o tom, že „povstalecké“ jednotky jsou plné extrémistů, napojených na al-Kájdu,“ napsal Steve Watson v září 2013.
Návrat do náruče al-Kájdy
Jenže USA ho trumfly – ještě během téhož měsíce oznámily „natvrdo“, že financují al-Kájdu. Spojené státy oficiální přiznaly, že poskytují ‚bojovou pomoc‘ ‚povstalcům‘, kteří bojují se syrskou vládou. Kromě sofistikovaného komunikačního vybavení a zdravotnických balíčků, vypravovaných CIA, jde i o vozidla a další výzbroj, jak tvrdí Washington Post,“ napsaly tehdy infowars.com.
„Vrátili jsme se kruhem na začátek – přes pronásledování al-Kájdy jsme došli zpět k její nepřímé podpoře,“citoval sloupkař Bill Gertz vysoce postaveného amerického úředníka, který se vyjadřoval ke slibu Obamovy vlády dodávky materiálu zvýšit.
ISIS – dítě NATO a Saúdů
A to není zdaleka vše. Expert na geopolitiku Tony Cartalucci detailně popisuje, že ISIS – organizace inspirovaná, byť údajně již nepropojená s al-Kájdou – je produktem utajené spolupráce NATO se Saúdskou Arábií, táhnoucí se již od roku 2007. Tehdy američtí politici se svými saúdskými „přáteli“ hodlali podnítit regionální náboženský konflikt, aby Střední východ zbavili vlivu Íránu. Ten přitom sahal nejen do Sýrie a Iráku, ale až do Libanonu a k pobřeží Středozemního moře.
Čtětre ZDE: Svět se změnil: Národ místo ideologie. Zhroucení „poslední říše“ na dosah? Impérium už nevede mocnosti Světla
Bojovníci ISIS byli a jsou podporováni, cvičeni a vydatně financováni koalicí NATO a států kolem Perského zálivu. Mají základny na území Turecka, které je samozřejmě členem NATO, a z něj pořádají výpady na území Sýrie, často s tureckou palebnou či leteckou podporou. Nedávným příkladem byl přeshraniční výpad al-Kájdy, vedoucí k obsazení vesnice Kasab v provincii Latikia v severozápadní Sýrii.
Smysl operace: ovládnutí Sýrie...
Aby oslabila Írán, který je převážně šíitský, v zásadě už Bushova vláda se rozhodla razantně změnit směr své blízkovýchodní politiky. V Libanonu začala konspirační spolupráci se saúdskou vládou, která patří k sunnitskému směru. Cílem bylo oslabit Hizballáh, Íránem podporované šíitské hnutí. Spojené státy se také zapojují do utajovaných regionálních operací, namířených proti Íránu a jeho spojenci, Sýrii. Jenže vedlejším produktem těchto operací je nárůst moci sunnitských extrémistických, militantně proislámských skupin z tábora al-Kájdy.
Sunnitské běsnění v Iráku je podle Cartalucciho především záminkou k tomu, aby mohlo NATO definitivně ovládnout Sýrii. „NATO v Iráku použilo své teroristické spojence, aby si vytvořilo záminku k pokračování své strategie ‚nárazníkového pásma‘. Vyhlídka na to, že to budou Spojené státy, NATO, nebo státy Perského zálivu, kdo takzvaně ‚zbaví‘ Irák ISIS, je tragickou fraškou, neboť existují nevyvratitelné důkazy pro to, že brutální nájezd v podání ISIS tyto mocnosti samy vyvolaly – a navíc proto, aby podpořily vlastní záludné plány. Jediné skutečné tažení proti terorismu by v tomto regionu mohla být fronta iráckých, íránských a syrských sil, které by svět konečně zbavily teroristických bojůvek, cvičených NATO.“
Primární cíl: světovláda
V tom má pravdu. Írán, Irák a Sýrie by se skutečně mohly spojit tváří v tvář současné wahhábistické metle Iráku, která hrozí destabilizovat celý region. Otázkou je, zda by to pomohlo. Již od doby, kdy CIA, Pakistán a Saúdská Arábie vypustily al-Kájdu na svět, nás historie učí, že jde o chobotnici s mnoha chapadly, která se čas od času dočká „zázračného“ vzkříšení.
Globalistům jde především o to, aby na Středním východě panoval chaos. Invaze do Iráku v roce 2003 proběhla jen proto, že Irák byl relativně silný regionální protihráč této koalice. Proto byl také vyprovokován k útoku na Írán – a nakonec k fatální invazi do Kuvajtu. Když Bush po úspěšné invazi prohlásil „mise splněna“, nemyslel tím porážku Saddáma Husseina. Myslel tím to, že se podařilo z Iráku udělat další selhávající stát, zhruba na úrovni Jemenu nebo zemí subsaharské Afriky.
ISIS a další teroristické bojůvky financované a podporované Saúdy nejspíš chtějí na Středním východě založit svůj vlastní chalífát. Jenže v plánech globální elity takový scénář hraje druhořadou roli. Jejich nejdůležitějším cílem je likvidace každého potenciálního oponenta, aby mohlo být nakonec dosaženo kýženého záměru. Tím je nastolení jediné, totalitní světové vlády.
Zdroj.
