Dění za oceánem zatím „surfuje“ kdesi na hraně, za níž se nacházejí občanské nepokoje, či dokonce občanská válka. Paralelně s mizením občanských svobod se stát byvšího „majáku svobody“ stále razantněji vyzbrojuje. Novinkou jsou bojové pušky a obrněná vozidla pro policejní složky, nebo miliony tříštivých střel, stejně jako objednávky nemocnic, schopných zpracovat „nebezpečný bioodpad“, a desítek milionů vakcín. Probíhá intenzívní trénink policejních sil, spojujících se stále více s armádou.
Zda jde skutečně o přípravy v předvečer vnitřního severoamerického konfliktu, či o pouhý pokus „zaměstnat“ armádu, která se částečně stahuje z některých oblastí celosvětového impéria USA, a současně „jednou ranou vyztužit“ policejní stát, než si toho větší část veřejnosti USA všimne, zatím není zcela jasné.
Indicie jsou v každém případě značně znepokojivé. „Po zuby ozbrojené“ vojenskou technikou jsou nyní i vládní agentury, které by teoreticky neměly mít se zbraněmi a zbrojením nic společného, včetně státní meteorologické služby, ministerstva školství, dopravy, či finančního úřadu. Úřady jsou současně specificky oprávněné sílu použít v případě nepokojů. A tím hrozivý výčet zdaleka nekončí. John Whitehead o tom ví hodně:
„Zakázané otázky“
Profesor Henry Giroux z Bostonské univerzity to vystihl: „Proč by měl kdokoli z nás věřit vládě, o níž víme, že nařizuje mučení zajatců, špehovala nejméně pětatřicet světových vůdců, podporuje neomezené zadržení bez soudu, prošpikovala tisíce počítačů po celém světě štěnicemi, zabíjí nevinné pomocí bezpilotních letounů, podporuje poštu v tom, aby spolupracovala na kontrole korespondence s úřady, a jak se jí to hodí nařizovala cílené atentáty na neodsouzené osoby? Nebo, abychom pro příklad nechodili daleko, proč podporovat prezidenta, který zavedl takzvaný Insider Threat Program (cosi jako Program pro vnitřní hrozby, pozn. red.), který má přimět státní zaměstnance, aby na sebe vzájemně bonzovali a „udávali sebe i ostatní, pokud neoznámí porušení nařízení“, přičemž porušení znamená „jakékoli neautorizované sdělení jakékoli informace (nejen těch podléhajících utajení)“?
Už v roce 2008 podle oficiálních zdrojů „zaměstnávalo celkem 73 státních úřadů na plný úvazek zhruba 120.000 ozbrojených příslušníků s právem zatýkat občany.“ Čtyři pětiny z těchto „příslušníků“ vybírá buď Ministerstvo obrany, nebo spravedlnosti. Proč?
Pan profesor má pravdu. Proč bychom měli věřit vládě, která vraždí, mrzačí a mučí lidi, špehuje a podvádí a s vlastními občany zachází jako se zločinci? Proč by měl kdokoli věřit vládě, která naprosto není transparentní, a jejíž postupy vzbuzují více znepokojivých otázek, než kolik na tyto otázky poskytuje odpovědí? Zvláště, když své otázky vnitra řeší naprosto paranoidně, nikoli jak by člověku diktoval selský rozum...
Vláda vlků
Odpověď je jednoduchá. „My, lid Spojených států“ (první slova americké Ústavy, pozn.red.) jsme se definitivně nechali obalamutit představou, že naše vláda vždycky udělá „dobrou věc“. Stali jsme se důvěřivým národem, který je ve své podstatě úplně mimo. Proč bychom jinak ignorovali varování, která jsou všude kolem?
Jak vysvětluji ve své knize Vláda vlků: Vznikající americký policejní stát (Government of Wolves: The Emerging American Police State), následky ignorace varovných „červených světel“ jak vládou, tak občany, jsou fatální. Do problému nás dovedla naše liknavost v pokládání těch správných otázek, i vyžadování uspokojivých odpovědí. A to, že netrváme na osobní odpovědnosti vládních úředníků, ani na tom, aby stát dodržoval své vlastní zákony.
Americký Stalin
Současný stav je problémem především pro ty z nás, kteří si ještě pamatujeme, jaké to bylo, žít ve svobodném světě, kde slova jako spravedlivý proces a zastupitelská demokracie ještě něco znamenala. Mimochodem, jak si myslíte, že se k moci dostali Stalin či Hitler? Samozřejmě tím, že jejich politické národy také příliš dlouho nepokládaly palčivé otázky, nebo na ně nežádaly odpovědi – nebo z těch odpovědí nevyvodily patřičné důsledky.
Namátkou zřídili „URNU“ třeba na Ministerstvu zemědělství, v Radě pro penze na železnici, v Úřadu pro správu Údolí Tenessee, v Úřadu pro státní službu, v Úřadu Spojených států pro rybolov, planě rostoucí rostliny a volně žijící živočichy. Nebo Ministerstvu školství. Na co potřebují na školství SWAT tým?
Rozhodně není málo problémů, které bychom tímto způsobem potřebovali v Americe řešit. Při onom pokládání otázek musíme mít však všichni na paměti, že vládní úředníci jsou mistři vyhýbavých odpovědí. Pouze ptát se nestačí. Musíme vyžadovat odpověď a víme-li, že nepřijde – buď proto, že dotyčný úředník „neví“, nebo „je to mimo jeho pravomoc a kompetence“ – pak musíme trvat na tom, aby nám ji ten, koho se ptáme, prostě zjistil. Žádné vytáčky.
Nejlepší je začít hned. Tady máte pár otázek, které přímo křičí po zodpovězení. Následující seznam v příštích dnes osobně zašlu těm, kteří mě mají demokraticky reprezentovat, a budu čekat, co se stane.
Potřebuje penzionovaný železničář URNU?
Pro začátek mi budou muset vysvětlit, proč vláda vytváří ze všech státních úřadů menší armádní pevnosti. V posledních letech raketově narůstá počet „týmů rychlého nasazení“ ve vládních agenturách, které nemají nic společného s bezpečností.
Namátkou zřídili „URNU“ třeba na Ministerstvu zemědělství, v Radě pro penze na železnici (Railroad Retirement Board, cosi jako státní správa personálních otázek železničářů, pozn. red.), v Úřadu pro správu Údolí Tenessee (Tenessee Valley Authority), v Úřadu pro státní službu (Office of Personnel Management, pověřený koordinací otázek státní služby a federálních úředníků, pozn. red.), v Úřadu Spojených států pro rybolov, planě rostoucí rostliny a volně žijící živočichy (US Fish and Wildlife Service, USFWS, kterou lze s trochou nadsázky označit za jakési „americké ministerstvo životního prostředí“). Nebo Ministerstvu školství. Na co potřebují na školství SWAT tým?
Čtěte ZDE: Amerika: Těsně před výbuchem? Kovboj Bundy prohlašuje, že černoši patří na bavlníková pole. Mediální hysterie vrcholí. Vypukne druhá občanská válka?
Už v roce 2008 podle oficiálních zdrojů „zaměstnávalo celkem 73 státních úřadů na plný úvazek zhruba 120.000 ozbrojených příslušníků s právem zatýkat občany.“ Čtyři pětiny z těchto „příslušníků“ vybírá buď Ministerstvo obrany, nebo spravedlnosti. Proč?
Dále bych rád věděl, na co potřebují vládní úřady nekonečné hromady tříštivé munice a zbraní ve skladech. Jeden příklad za všechny – k čemu budou Ministerstvu zemědělství samopaly ráže .40 (resp. jejich přímá obdoba, samonabíjecí karabiny na pistolové střelivo), nebo 320.000 kusů střel s dutým hrotem? Nebo neprůstřelné vesty a celotělní neprůstřelné obleky?
Zbrojí pošta i meteorologové
Na co potřebuje Federální poštovní služba mnohé „rozličné střelivo do ručních zbraní“, jak stojí v objednávce? Pročpak nakupuje Ministerstvo vnitra „1,6 milionu střel s dutým hrotem a 7000 kusů plně automatické útočné pušky typu 5.56x45mm NATO“ a odpovídající hromadu třicetiranných zásobníků? (Toto jsou standardní vojenské zbraně, pozn. red.)A to kromě oné objednávky na sto milionů kusů tříštivých střel s dutým hrotem, kterou předtím učinila FBI.
Další státní úřady, které se kdovíproč rozhodly nakupovat střelivo ve velkém, jsou třeba Ministerstvo školství, IRS (tedy obdoba českého Ministerstva financí, resp. státní správa daní, pozn. red.), Správa sociálního zabezpečení, nebo Národní úřad pro oceán a atmosféru, který má pod sebou Národní meteorologickou službu (National Weather Service, zabývající se dle Wikipedie „předpověďmi, varováními před katastrofami a podobně“, pozn. red.).
Armáda předává zbraně policii
Proč asi federální vláda distribuuje obludné množství vojenské techniky, zbraní a munice policejním složkám po celé zemi? A proč pořizuje Ministerstvo vnitra k tomu všemu ještě více než dva a půl tisíce obrněných vozidel MRAP a vydává je týmž policejním složkám? New York Times k tomu píší:
Zatímco prezident Obama ohlašuje konec toho, čemu říká „dlouhá válečná sezóna“, to, co bývalo vojenským materiálem – útočné pušky M-16, granátomety, tlumiče a mnoho dalšího – končí na místních policejních stanicích, často aniž si toho veřejnost povšimne. Během úřadování Obamovy administrativy přišly podle údajů z Pentagonu policejní složky tímto způsobem k desetitisícům samopalů, téměř 200.000 zásobníkům, stovkám tisíc kusů maskovacího vybavení a přístrojů pro noční vidění a stovkám tlumičů, obrněnců a vojenských letadel. Toto vybavení doplňuje policejní zbrojnice, které beztak již dávno připomínají spíš vojenské sklady.
Vláda je oprávněna zasáhnout - kdykoli
Kromě toho bych se rád vlády otázal, pročpak naše armáda pořádá po celé zemi cvičení s policejními sbory? Co přesně na těchto „cvičeních“ drilují? Tak například ve městě Richland v Jižní Karolíně se účastní speciální jednotky amerických armádních sil společných operací s lokálními policejními složkami. Veřejnosti byly veškeré informace kolem těchto cvičení utajeny – řečeno bylo jen, že „to může být trochu hlasité“ a nikdo se nemá znepokojovat. Kromě toho armáda a Ministerstvo vnitra pořádají manévry a cvičení v Texasu, na Floridě a na dalších místech po celých Spojených státech, přičemž si dávají záležet na tom, aby bylo zjevné, že tím policisté získávají zkušenosti se zásahy ve velkých městech. Proč? Nikdo „neví“.
Další otázka: co vláda dělá pro to, aby chránila americký lid před zneužitím vlastních vojenských sborů, nebo techniky, jako jsou (neozbrojené) drony, proti občanům? Analytikové poukazují na to, že existuje nařízení (konkrétně jde o Policy Directive č. 3025.18 ze dne 29. 12. 2010), které dává vládě pravomoc zasáhnout vojenskou silou proti jakýmkoli občanským nepokojům na území Spojených států.
Vakcíny a explozívní dopraváci
Rovněž by mě zajímalo, z jakého důvodu FEMA (Federální agentura pro management krizových situací, pozn. red.) objednává tak obrovská kvanta materiálu? 10. ledna například vyhlásila, že smluvně poptává služby, které by zajistily „odpadní kapacity způsobilé pro nebezpečný medicínský materiál (biohazard), schopné pokrýt kapacitu 1000 (!) polních nemocnic po celém území Spojených států a aktivovat se během 24-48 hodin od oznámení“. Současně poptala i další medicínský materiál, včetně (například) jedenatřiceti milionů vakcín proti chřipce, „100.000 kusů kalhot a košilí zimních a totéž pro letní sezónu“ a další zboží včetně plachtoviny, nouzových přístřešků a nápojů.
Čtěte ZDE: Svět se změnil: Národ místo ideologie. Zhroucení „poslední říše“ na dosah? Impérium už nevede mocnosti Světla
Zajímavé by bylo zjistit i to, k čemu najednou potřebuje TSA (Transport Security Administration, tedy Úřad pro bezpečnost dopravy, vzniklý pod Ministerstvem vnitra v těsném závěsu po útocích 11. září 2001, pozn. red.) chlorečnan draselný, pyrotechnickou surovinu, v hodnotě kolem jedenadvaceti tisíc dolarů.
Nebo koneckonců, proč vlastně i Pentagon nakupuje ohromná množství střeliva a současně hodlá zničit náboje v hodnotě přes miliardu dolarů, ačkoli jsou pořád použitelné? Pentagon, mimochodem, je jediný úřad, který neplní žádnou z povinností auditu, stanovených zákonem. A každoročně má k dispozici pěkných 8,5 bilionů dolarů (skutečně bilionů, nikoli miliard, pozn. red.).
Pečlivě zahrané „krize“
Kolik z toho asi jde na „cvičení“, která se nám jeví jako skutečné krize – a nikdy nezjistíme, že jimi nebyly? Cvičení, nazvané „Live Active Shooter“, které se odehrávalo na školách i jinde, bylo tak realistické, že nešlo od reality téměř odlišit. Týmy měly s sebou speciální „krizové herce“, kteří hráli role útočníků, obětí i přihlížejících, údajně aby se zajistila maximální „realističnost“ pro studenty a občany. Kolik ze skutečných středoškolských „střeleb“ je vůbec „skutečných“?
Šance, že v Americe zemřete v důsledku teroristického činu, je statisticky zhruba stodesetkrát menší, než že zemřete na otravu jídlem. Proč ale pak vláda utrácí biliony dolarů za takzvanou „národní bezpečnost“? Proč sestavuje seznamy pro Ameriku „nebezpečných osob“ a jak se tyto osoby na takové seznamy vůbec dostanou? Pochopte, že se bavíme o citlivých osobních údajích, které v oněch databázích skončí bez předchozího svolení soudu. V této databázi je zhruba osm milionů jmen amerických občanů. Spekuluje se, že bude použita v případě nukleární války, rozpadu vládních struktur Spojených států, či pokud bude prostě vyhlášeno stanné právo. Američané „na seznamu“ by pak mohli být kdesi „izolováni“.
Každá z těchto otázek je sama o sobě velmi závažná. Pokud se na ně ale podíváme v součtu, napadne nás především jedna další otázka: Na co se to vlastně americká vláda připravuje – a neměli bychom se náhodou připravovat také? Ovšemže měli. Především na situaci, v níž ona vláda, údajně „z lidu, skrze lid a pro lid“, která už „lidu“ dávno není odpovědná, přejde do akce.
