Výsledky voleb do Evropského parlamentu přinesly rozuzlení, se kterým mohou být spokojeni všichni. A všichni nespokojeni. Svým způsobem velmi přesně zobrazily stav, ve kterém se EU nachází: Hluboká dekadence, jízda to tunelu pokračuje.
Něco se stalo
Ti, kteří jsou se zničujícím uspořádáním na evropském kontinentu (a na „ostrovech“) nespokojeni, budou výsledky interpretovat jako vítězství: Ve Francii, ve Velké Británii a několika menších státech dramaticky uspěli „eurokritici“. V celkovém součtu ovšem jejich vítězství na rozložení sil v unii nic neznamená. Spíše si jenom vyměnili místa s dosavadními „krotkými eurorealisty“.
Pokud se něco stalo, pak pouze přišel předpokládaný signál, že v některých státech EU posilují radikální odpůrci vytvoření evropského superstátu, otevřeně totalitních „Spojených států evropských“. To je sice pro euroskeptiky zjištění možná příjemné, může a patrně bude mít vliv na vnitřní poměry v několika důležitých státech unie, s ní samotnou to však nepohne ani o píď.
Češi a Slováci pochopili
Jediné, co se skutečně stalo – a stojí za zaznamenání – je volební účast v bývalém Československu: 82% občanů v Českých zemích a 87% oprávněných voličů na Slovensku hlasování ignorovalo. Proč?
„Prohrou všech politiků je nízká volební účast. Daleko od pravdy nebude v tomto případě nejspíš staronový europoslanec za ODS Jan Zahradil. Podle něj je to důkazem, že lidé Evropské unii nerozumí,“ tvrdí Babišova iDnes, stejně jako většina lídrů hlavních politických stran.
Elity si stěžují, že za „špatný zvuk“ Evropské unie ve stále větší míře mohou média. Jsou prý příliš kritická, málo ukazují „úspěchy budování socialismu.“ Tento argument je napohled fantastický. Mainstream je přece totálně „proevropský“. Nyní dostane tedy zadání být ještě „pozitivnější“.
To je samozřejmě nesmysl. Je to právě naopak. Zkušení lidé v srdci Evropy – tak jako již mnohokrát v minulosti – dali totiž najevo, že EU rozumějí velmi dobře. Hlasovali „nohama“. Jejich rozhodnutí je přesné: Volit kohokoli je zbytečné. Ať dopadne „hra na volby“ jakkoli, nic se nezmění. Dejte nám pokoj, jedeme na chaty. S „vnitřní emigrací“ máme bohaté zkušenosti.
Nic se nestalo
Vedoucí elity a organizátoři evropského „kotle národů“, stejně jako jejich oddaní „nohsledi“ z menších zemí – u nás především TOP 09 a Babišovci, ČSSD a lidovci – vykládají výsledky po svém. A vlastně také důvodně:
„Nemůžete říci, že většinu mají euroskeptici a nacionalisté vyhráli tyto volby,” řekl Guy Verhofstadt, který je kandidátem na předsedu Evropské komise. „Nejméně dva ze tří poslanců v novém parlamentu jsou lidé upřednostňující EU.”
Podobně mluvil i další kandidát na tento post Jean-Claude Juncker: „Extrémní pravice, na rozdíl od toho, co říkají některá média, nevyhrála tyto volby. Máme v parlamentu jasnou proevropskou většinu.”
A opravdu je to tak. Z Bruselu se sice nyní zřejmě ozve občas nějaký ostřejší tón, noví poslanci z tábora euroskeptiků budou muset dávat najevo, že je „mainstream“ zcela nepohltil (i když se to nepochybně za čas stane), ale to je tak všechno. Šílené zákony se na nás povalí dál. Krize – hospodářská, ale především hodnotová – bude akcelerovat o něco pomaleji, ale soustavně.
Čtěte ZDE: Překvapivé doznání „prezidenta EU“ Van Rompuye: Volby do evropského parlamentu jsou zbytečné. „Rozhoduje se přece někde jinde.“ Jsme pro Brusel jen stádo cvičených opic?
Setrvačnost kolosu Titanic je obrovská. Právě proto nemůže změnit směr – a naprosto jistě narazí na ledovec. To ale kapitána, posádku a cestující v „první třídě“ nezajímá. Jsou přesvědčeni, že oni se neutopí. Mýlí se.
Opačný efekt
Lze proto očekávat ještě něco úplně jiného: „Probuzení“ části veřejnosti v některých státech bude mít na „federalisty“ opačný efekt. Pochopí, že příště už by svou většinu mít nemuseli – a „šlápnou do pedálů“. Vůbec proto nelze vyloučit, že pokus vytvořit za zády veřejnosti obvyklou salámovou metodou Spojené státy evropské, dostal právě dramatický impulz.
A důležité také je, co jsme od nich bezprostředně po volbách uslyšeli: Elity si stěžují, že za „špatný zvuk“ Evropské unie ve stále větší míře mohou média. Jsou prý příliš kritická, málo ukazují „úspěchy budování socialismu.“ Tento argument je napohled fantastický. Mainstream je přece totálně „proevropský“. Nyní dostane tedy zadání být ještě „pozitivnější“.
Jenže to je další paradox, který opět může mít opačný efekt. Propast mezi realitou, jak ji vnímají běžní občané a jejím obrazem v médiích se dále prohloubí. Známe ten efekt, alespoň my starší, z dob „reálného socialismu“: Médiím už nebude věřit nikdo. Což je na jednu stranu povzbuzující, ale současně deprimující. Povede to k ještě větší „schizofrenii“, vyjádřené aktualizovaným bonmotem z dob sovětské totality: „Lid buduje Evropskou unii, ale lidi na to..." řekněme slušně, „... kašlou“.
Hloubka pádu
Každé odsunutí problému – ve společenství tak obrovském jako je EU tím více – znamená pro vládnoucí elity dalších pár let relativního klidu. A o nic jiného jim ani nejde. Monopoly a obrovské finanční skupiny, které za nimi stojí, potřebují ještě trochu času, aby své dominantní postavení a zisky pomocí bruselské legislativy upevnily. V EU se tedy ještě více než dosud bude žít ze dne na den.
Současně se však bude prohlubovat „tichý odpor“ mlčící většiny. Ta v Čechách a na Slovensku, demonstrovaná totálním „nezájmem“, je dostatečně výmluvným předobrazem budoucnosti celého totalitního projektu EU. Čím hlubší bude tento stav, tím dramatičtější pád, který v nedaleké budoucnosti nepochybně přijde. A to je vůbec asi nejdůležitější realistická zpráva z „evropských voleb“ 2014.
