Když jsme v sobotu upozornili na výroky Karla Schwarzenberga z jeho střetu ve sněmovně s poslancem Jaroslavem Foldynou, ukázalo se, že většinu českých médií toto skandální přiznání nechává klidnými. Je smutné, že na tento ve světě neslýchaný výrok – doznání nereagovala ani většina našich politických stran, které se jinak usilovně tváří, že obranu demokracie mají takříkajíc v popisu práce na místě prvním.
Stínová demokracie
Vždyť předseda TOP 09 a šéf zahraničního výboru sněmovny fakticky „nedopatřením“ doznal, že soutěž politických stran je jenom stínování, protože o všech důležitých světových otázkách rozhodují „utajení nevolení“ z Bilderbergu, Trilaterální komise atd. – včetně pana Schwarzenberga. Pokud je právě on v čele zahraničního výboru, je pořekadlo o kozlu zahradníkem ještě velmi slabé.
Jedním z důsledků „práce“ Trilaterální komise a spol. je právě mediokracie. Kruh je uzavřen. Teď o tom už nemůže nikdo pochybovat. Jsme poučitelní?
Jedinou stranou, která nemlčela, byli Národní demokraté, kteří odeslali předsedovi poslanecké sněmovny Janu Hamáčkovi otevřený dopis, ve kterém žádají okamžité odvolání Karla Schwarzenberga z funkce předsedy sněmovního zahraničního výboru.
Čtěte ZDE: „Tajná“ gesta i veřejné postoje: Budou čeští svobodní zednáři a jejich „výkonné paže“ ve volbách opět dominovat? I Svobodní se již dali „přesvědčit“. Je u nás vůbec koho volit?
Dopis, který z větší části vyjadřuje i naše stanovisko, přinášíme v plném znění:
„Vážený pane předsedo,
obracíme se na Vás ve vážné situaci, kdy se člen Poslanecké sněmovny a nynější předseda zahraničního výboru PSP Karel Schwarzenbeg (TOP 09) přiznal k alarmujícím až skandálním skutečnostem, které by neměly být přehlíženy.
Jak vyplynulo z jeho diskuse s panem poslancem Jaroslavem Foldynou (ČSSD) na plénu poslanecké sněmovny ze dne 7. května 2014, ozřejmil pan Schwarzenberg, zřejmě nechtěně a v návalu emocí, pravý smysl různých nadnárodních vlivových organizací, jichž je sám členem.
Všeobecně známá je už jeho angažovanost na setkáních klubu Bilderberg, veřejně dohledatelné je i jeho členství v Trilaterální komisi. Právě o té však nedávno prozradil nové podrobnosti, které jsou natolik zásadního charakteru, že by z nich měla být vyvozena i jeho osobní zodpovědnost. Tím spíše, že výrok zazněl na plénu Poslanecké sněmovny.
Zatímco svou pravidelnou účast na setkáních Bilderberg Group Karel Schwarzenberg odbýval slovy o tom, že nejde o nic tajného, jen o zajímavé přednášky, o Trilaterální komisi, která je mladší sestrou Bilderbergu a je, podobně jako klub Bilderberg, ovládána rodinou Rockefellerů, prozradil Karel Schwarzenberg možná více, než chtěl.
Z jeho vystoupení na půdě Sněmovny citujeme:
"Já jsem nikdy nepodporoval bombardování Srbska. Naopak, to si dobře pamatuju, těsně před tím, než to začalo, bylo zasedání Trilateral Commision ve Washingtonu a tehdy byli tři, bohužel pouze tři přítomní, kteří se postavili proti plánu zahájit bombardování Srbska. To byl, budete se divit, Henry Kissinger, byl to nynější ministr zahraničí Království švédského Karl Bild a potom jsem byl já v té diskusi. Je něco jiného, když ta válka proběhla a Srbsko ztratilo nadvládu nad Kosovem a nebyla nejmenší naděje možnosti, že by ji získalo zpátky, že jsem uznal Kosovo jako nezávislou zem. Ale bombardování Srbska jsem opravdu nepodpořil. Děkuji mnohokrát.“
zdroj: http://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/008schuz/s008122.htm
Ačkoli se v tomto vystoupení Karel Schwarzenberg obhajoval, že bombardování Jugoslávie nepodpořil, nechtěně tím zároveň přiznal, že na podobných fórech se hlasuje a rozhoduje o tak zásadních světových událostech, jako je válečné tažení západních elit proti té které nepohodlné zemi. Skutečnost, že jde o nikým nevolený orgán, ač rozhoduje o záležitostech světového až dějinného významu, je děsivá - ukazuje, že moc neleží v rukou lidu a jím volených zástupců v parlamentech, ale že se rozhoduje v polotajných elitních organizacích, které nejsou a z principu ani nemohou být veřejností kontrolovány. Právě ty udávají směr, jakým se bude svět vyvíjet.
Karel Schwarzenberg, v té době sice nemající žádnou funkci v české politice, ale na jiných setkáních v příštích letech už významný představitel České republiky, se tak podílel na rozhodování o tom, jak naložit se suverénním státem, který se stal trnem v oku spojenectví USA - Izrael. Jeho údajně záporný postoj k bombardování Jugoslávie ho nikterak neomlouvá a nemůže mu být přičten k dobru, protože to jednak nelze ověřit – právě proto, že tato zasedání jsou tajná a veřejnosti či médiím nepřístupná – a za druhé tento jeho postoj, i kdyby byl pravdivý, nijak nesnižuje závažnost té skutečnosti, že se Schwarzenberg dlouhodobě účastní podobně zvrácených schůzek organizací, které - placeny mocnými finančními skupinami - usilují, jak samy přiznávají, o totalitní světovládu.
Zároveň není jasné, jak Schwarzenberg v této skupině hlasoval, on sám mluví jen o tom, že se stavěl proti "v diskusi" na toto téma. Podle jeho dalších politických kroků bychom však předpokládali, že při konečném hlasování bombardování bratrského slovanského národa podpořil. Můžeme se také ptát, v kolika dalších případech pak naopak hlasoval zcela v souladu se zájmy pana Rockefellera, a přizpůsoboval tomu poté své politické kroky. Můžeme se také ptát, jak například Karel Schwarzenberg hlasoval v souvislosti s operací Majdan, kdy stejné finanční skupiny zorganizovaly a financovaly převrat na Ukrajině. V souvislosti s osobním angažováním se Schwarzenberga na majdanských událostech je více než zjevné, že jako vyslanec ne českých, ale Rockefellerových zájmů, funguje Karel Schwarzenberg dál.
Připomínáme v této souvislosti tzv. Loganův akt, který představitelům americké administrativy (ač je obtížně vymahatelný) zakazuje účastnit se podobných schůzek, na kterých se přijímají rozhodnutí, která nejsou konzultována na vládní úrovni. Podobný zákon by měl platit i v České republice, aby zakazoval účast českých politiků v podivných globalistických uskupeních soukromého charakteru, kde se dá očekávat silný střet zájmů mezi zájmy národními (které by politici měli přirozeně hájit) a mezi zájmy korporací a elitních rodin, které hájí ve skutečnosti.
Z tohoto důvodu považujeme Karla Schwarzenberga za bezpečnostní riziko pro Českou republiku a ve světle jeho výroků a hlavně skutečností, že je členem těchto soukromých spolků s válečnými ambicemi žádáme, abyste ho odvolal z postu předsedy významného poslaneckého výboru. Jde o funkci důležitou, jsme proto přesvědčeni, že netransparentní, protože zahraničním skupinám podléhající Karel Schwarzenberg v čele takového výboru může České republice škodit.“
Čtěte ZDE: Řídí současnou krizi na blízkém východě a politiku Bruselu Ilumináti? Jakou v tom hraje roli Rada pro zahraniční vztahy?
Jsme poučitelní?
Zítra někteří z nás půjdou volit do europarlamentu. Mezi kandidujícími stranami je také Národní demokracie i Schwarzenbergova TOP 09. Bez ohledu na to, zda se pokládáme za příznivce či odpůrce rodícího se evropského superstátu, měli bychom přinejmenším zpozornět. Pan předseda Schwarzenberg nám dal o postupu k cílům Nového světového řádu jasnou zprávu a Národní demokracie to jako jediná nenechala „zapadnout“.
Není prostě ještě každému úplně jedno, zda se opět rozhoduje „o nás bez nás“. Mnozí jsme to věděli, mnozí o tom pochybovali, jiní to pokládali za „konspirační teorie“. V každém případě však nyní platí, že kdo volí Schwarzenbergovu stranu, nemůže mít nejmenších pochyb: V Bruselu ani Washingtonu volení nerozhodují – a každý voličský hlas pro členy tajných spolků a jejich „oficiální“ politické formace je příspěvkem k jejich „legalizaci“ a faktickým souhlasem: Dělejte si s námi, co uznáte za vhodné, Karle Schwarzenbergu.
Je docela šílené – ale současně příznačné, že tento člověk má ještě tu drzost kritizovat například ruského prezidenta Putina a dávat mu „lekce“ z demokracie. Stejně příznačné je, že hlavní média o tomto „doznání tajného rady“ neinformují. Není totiž pochyb, že i mezi oddanými obdivovateli „pana knížete“ jsou mnozí vlastenci a demokraté. Jsme přesvědčeni, že by jeho straně v nadcházejících volbách – ani v jakýchkoli dalších - svůj hlas po tomto „doznání“ nedali. Jenže jedním z důsledků „práce“ Trilaterální komise a spol. je právě mediokracie. Kruh je uzavřen. Teď o tom už nemůže nikdo pochybovat. Jsme poučitelní?
