Většina české veřejnosti to pokládá za směšné, mnozí spíše za kuriózní, málokdo si však doopravdy položí otázku: Mají svobodní zednáři vliv také na „evropské“ volby? Nebo je to všechno jenom bláznivá „konspirační teorie“ a zábava pro paranoiky?
Zednáři jsou realitou
Právě takový „výklad“ si přejí – a desetiletí na něm především v médiích pracují – ti, kteří stojí v pozadí většiny rozhodnutí, o nichž se veřejnost domnívá, že jsou výsledkem „demokratického“ politického procesu. Nadcházející volby v tomto směru nejsou výjimkou. Něco je tu však přece jen jinak: jisté české „specifikum“. Obecně řečeno: Svobodní zednáři v naší politice (a nejen v ní) jsou tradiční historickou realitou. Prostě fakt. Někteří to tají, jiní dávají demonstrativně najevo, další poznáte „podle plodů“. Podle toho, ke komu míří.
Zarazit by nás třeba mělo už jen gesto prvního lídra v řadě. SNK - ED vede do voleb kovaný havlista a nadšený podporovatel evropského federalismu Daniel Kroupa. Na billboardech se identifikuje s lóžemi podivným skladem rukou do tvaru obrácené pyramidy. Přesně stejná gesta - znaky dělal Václav Havel. Pokud se rozhodnu být právě s tímto gestem na billboardu, chci tím něco podstatného sdělit. O náhodě nemůže být řeči.
Ne nadarmo ho také v oficiálním klipu propaguje a podporuje aktivistický kněz Halík, nejnověji držitel čestné zednářské Templetonovy ceny, stejně jako Michael Kocáb, který se na Majdanu účastnil zednářských seancí u plachtové pyramidy.
Čtěte ZDE: Tomáš Halík si Templetonovu cenu zaslouží: Svobodní zednáři ocenili svého člověka v Praze. Milióny jako štědré kapesné pro havlistického politika v masce kněze
Zednářská lóže TOP 09, pod vedením Karla Schwarzenberga, který se právě nedopatřením přiznal, že o zásadních akcích Nového světového řádu hlasuje se spolubratry v Trilaterální komisi, vysílá do boje - jak jinak - bývalého bankéře Niedermayera. Má ostatně bankéře pochopitelně v oblibě, vzpomeňme bývalého guvernéra ČNB Tůmu, který se jen dávkou smůly, nestal pražským primátorem
Rockefellerův Babiš, Babišův Telička
Zámořskými loutkovodiči na politické výsluní vytažený Andrej Babiš zase spoléhá na Pavla Teličku. Ten sice žádná gesta neukazuje - nemá to zapotřebí, protože je již dostatečně znám. A především: Vysoce postavení zednáři na “kroupovské klukoviny” nemají čas - jsou přece, jako Telička nebo Schwarzenberg, členy Trilaterální komise a dalších rockefellerovských spolků usilujících o Nový světový řád. A to už je, panečku, jiná třída.
Pro některé by mohlo být pokušením jméno Jana Kellera na kandidátce ČSSD. Ale copak by “socialista” Sobotka, který se zednářsky zdraví s Andrejem Babišem, vyslal do Bruselu někoho, kdo není "v partě"? Stačí se podívat na Kellerovy vazby přes Peheho a think-tank CESTA až k Rockefellerově Radě pro zahraniční vztahy, “bratrské” organizaci Trilaterální komise, jejíž původ je ve skupině Bilderberg.
Čtěte ZDE: Řídí současnou krizi na blízkém východě a politiku Bruselu Ilumináti? Jakou v tom hraje roli Rada pro zahraniční vztahy?
Lidovci jsou proškoleni
KDU-ČSL je tradičně zednáři promořená strana, synem význačného zednářského mistra a někdejším komunistou Petrem Pithartem počínaje, až po současného předsedu Bělobrádka, Ten sice působí, jak je v české politice zvykem, lehce autisticky, ale přesto, nebo možná právě proto, byl před vstupem do vysoké politiky řádně proškolen (rozuměj, řádně zasvěcen) ve Spojených státech. Asi proto, aby věděl, jak jednat s kabalisty Hermanem, Gabalem a dalšími, kteří vzali kdysi křesťanskou stranu útokem a přeměnili ji na nástroj rockefellerovských (tedy zednářských či spíše luciferiánských) zájmů.
Čtěte ZDE: Plná putna exkněží a Bělobrádkův řád: Tajemný Daniel a láska k EU v lidoveckém předvolebním guláši
Nesvobodní
Zvláštním případem na naší předvolební scéně jsou pak Svobodní, kteří se nějaký čas mohli zdát alternativou zednářského politického mainstreamu v naší zemi. Strana, která si slovo svoboda dala do svého názvu, byla sice nepochopitelně proamerická už od samého začátku, ale až nyní se ukázalo, že nejde o naivismus jejího vedení. Svobodní se před volbami do europarlamentu zcela “rozpustili” v zájmech “globalistické internacionály.” Odměněnou jim je mediální přízeň, u skutečných euroskeptiků nevídaná. Stálo je to maličkost - právě ten euroskepticismus. Ze Svobodných se tak krok za krokem stali nesvobodní.
Jako nejnovější “akvizice” pravdoláskařského mainstreamu proto zasluhují pozornost nejvíce. Nepřišlo to jako blesk z čistého nebe. Pozorovatelé politické scény to věděli již poměrně dlouho. Mnohé naznačilo, když se v prosinci minulého roku stal místopředsedou strany libertariánský revolucionář Tomáš Pajonk se svým ideovým vyznáním: „Pokud chtějí lidé žít ve svazku tří nebo čtyř lidí, ať tak činí. Do toho nám nikomu nic není.“ Obhajobou homosexualismu a dalšími „pokrokovými myšlenkami“, bylo jasné že se strana rozhodla zařadit do středního proudu české politiky. Zvláště když s Pajonkem byl znovu zvolen Jiří Payne, který vášnivě zval americký radar do naší země a jeho podpora akcím NATO je takřka bezmezná. Pozoruhodný příspěvek k suverenitě státu.
Čtěte ZDE: Svobodní na pohodlné cestě do „hlavního proudu“: Odsuzují „ruskou intervenci“ na Krymu. Předseda Petr Mach podporuje už i vybudování amerického radaru v Brdech.
Strana Svobodných, nebo svobodných Bednářů?
Na předních místech kandidátky do evropského parlamentu najdeme i bývalého místopředsedu strany Miloslava Bednáře. Pro mnohé zajímavý intelektuál, odpůrce evropského „sjednocení“. Současně však vášnivý masarykovec. Jako expert na TGM přitom nepochybně ví, že právě Masaryk jako první u nás horoval pro vytvoření federální Evropy, Spojených států evropských a že byl dokonce zednářským adeptem na prvního „evropského prezidenta“. Jak může pan Bednář bojovat proti EU, když obdivuje toho, který byl jedním z jejich nepřímých zakladatelů? Tento „omyl“ je vysvětlitelný buď tím, že Bednář je zednář. Anebo, což je snad ještě horší, že vůbec neví, o kom a o čem je řeč.
Podpora NATO a amerického radaru, podpora „barevné revoluci“ na Ukrajině, primitivní odsuzování Ruska v současné krizi. A nejnověji, alespoň v současné kampani, úplné opuštění myšlenky vystoupení České republiky z EU, která byla na pozici této strany pro eurokritiky nejvíce přitažlivá. Místo toho Svobodní krotce bojují proti „euronesmyslům“, jejichž nesmyslnost sice nikdo nezpochybňuje, ale každý trochu přemýšlivější člověk ví, že zde kořen problému nevězí.
Další „pod kontrolou“
Pokud chtějí Svobodní jen obnovit zakázané žárovky, ale nevšímají si bruselských útoků na rodinu, ba jsou ochotni se na nich se svým místopředsedou Pajonkem podílet, pak potvrzují, že již zcela patří do „řízené opozice“ evropských elit Nového světového řádu. A není vlastně už ani důležité, komu patří podivná gesta, která jejich předseda Petr Mach na svém facebooku kdoví komu vysílá: Ať tak či tak - už jsou pod kontrolou. Škoda. 
Luciferiánský pozdrav Petra Macha
Pro každého, komu jde skutečně o to, abychom se alespoň pokusili opustit bruselský protektorát, tak v nadcházejících volbách mnoho možností nezbývá. Skandalizovaná Bartošova Ne Bruselu – Národní demokracie by takovou nadějí být mohla, jenže „řízené“ průzkumy veřejného mínění jí – podobně jako několika dalším novým uskupením – mnoho šancí nedávají. A tak ti, kteří se obávají, že jejich hlas „propadne“, manipulaci podlehnou. Nebo zůstanou doma. Obojí je špatně.
Špatně jsou však už samy tyto „volby“, které v Čechách budou mít nejspíš prapodivný výsledek. Navzdory dlouhodobě obecně skeptickému postoji občanů, projde nejspíš do Bruselu „osvědčená sestava“. Naproti tomu v mnoha evropských zemích nesmírně posílí skutečné „eurokritické“ strany. Závěr je jediný: Bratři v zástěrách to u nás stále ještě mají pod kontrolou. Také si říkají „svobodní“.
